Prezident Miloš Zeman proslavil termín „lepšolidé“. Vysvětluje ho tak, že jsou to lidé, „kteří se považují za něco lepšího než my ostatní, kteří nám neustále radí, co máme dělat, kteří své názory považují za nadřazené názorům ostatních“. Jak to vlastně prezident myslel? Co je „lepšočlověk“ podle Vás? Znáte nějaké?
Tohle nálepkování a škatulkování je dnes obecně hodně populární, ať už v médiích nebo na sociálních sítích. Je to zkrátka takový symptom současné doby. Pozoruhodné je na něm to, že zatímco ta „lepší“ část společnosti ráda nálepkuje své názorové oponenty jako nácky, fašisty, rasisty, xenofoby a podobně, což jsou samozřejmě velmi negativní nálepky, tak naopak ta „horší“ používá v souvislosti s oponenty výrazy daleko, daleko jemnější. Výrazy, jako „sluníčkář“ nebo třeba ten zmiňovaný „lepšočlověk“. Tenhle termín je sice myšlen s velkou dávkou ironie, ale sám o sobě nijak hanlivý nebo negativní není. Prezident a s ním kdokoli, kdo takovou nálepku používá, tím chce jen říct, že existuje určitá část společnosti, která se ráda označuje za tu lepší, ale to, jak se tito lidé chovají ke svým oponentům a jak veřejně vystupují, bohužel ničemu lepšímu neodpovídá. Právě naopak. Striktně vzato si tak tito lidé nemají s prezidentem co vyčítat.
Fotogalerie: - Zasedání vlády
Historik Pavel Kosatík uvedl, že Miloš Zeman se mstí za život. Profesor Martin C. Putna řekl, že Zeman není nic jiného, než směšný ožrala. Lze s těmito tezemi souhlasit a do jaké míry?
Tohle v jistém smyslu souvisí s mou odpovědí na vaši předchozí otázku. Martin C. Putna: akademik, intelektuál… Elita národa, řeklo by se. A přitom je schopen hlavu státu, ať už si o ní myslí kdokoli cokoli, označit za „směšného ožralu“. Má se takhle vyjadřovat člověk, který se považuje za tu lepší část společnosti, za vzdělaného intelektuála? Je člověk, který se takto vyjadřuje o hlavě státu, v něčem lepší, než ten „směšný ožrala“, nebo tím sám padá na jeho úroveň? Na to ať už si odpoví každý sám…
A jen aby bylo jasno. Tohle není o zastávání se prezidenta Zemana. To je poukázání na prostý fakt, že Zeman je za 18 a (někteří) jeho oponenti bez dvou za dvacet. A pak si mezi nimi vyberte…
Fotogalerie: - Zeman v Izraeli
Prezident Zeman pokračuje ve vyhrocené rétorice, když vysvětlil, že nechtěl jít osobně uctít památku Jana Palacha, protože by se na místě piety setkal se svými odpůrci. „Šlo o výraz pohrdání těmito lidmi. Nebylo to kvůli mé kondici,“ prohlásil Zeman. Řekl rovněž, že se snaží vyhýbat setkáním s „blbci“ a „blázny“. „Kdo chce za svoji pravdu nebo za svůj názor bojovat, tak může bojovat pouze živý, když je mrtvý, tak jeho boj ztrácí smysl,“ dodal Zeman. Je to štastné vyjádření? Nese za vyhrocenou atmosféru v české společnosti odpovědnost spíše prezident Zeman, nebo jeho odpůrci?
Vyhrocená atmosféra je důsledkem vyhrocené situace a rozdělení společnosti, které je patrné neustále. Ať už otevřete noviny nebo zapnete Facebook. A jednou z věcí, která k vyhrocené atmosféře mamutí měrou přispěla, byla i přímá volba prezidenta. Jakmile máte dvoukolový většinový systém, kde vám do druhého kola volby postoupí dva kandidáti, je logické, že tím národ rozštípnete na dvě poloviny. A za situace, kdy jsou oba dva tábory zhruba stejně silné, je jasné, že silné bude i to štěpení, nevraživost a vyhrocenost.
Takže když dnes slyším nářky některých politických stran, politiků nebo i novinářů nad současnou situací, vždycky se vrátím v duchu do minulosti a vzpomínám, jak tito lidé přispěli nebo nepřispěli k antisystémovému nesmyslu zvanému „přímá volba prezidenta“. A kdybychom chtěli zajít ještě dále, mohli bychom se ptát i na to, jak tyto strany, politici či novináři přispěli k politické krizi, která vynesla do dnešního postavení Andreje Babiše – což je další původce aktuální vyhrocené atmosféry. Když se nad tím takto zamyslíte, zjistíte, že řada těch, kdo dnes pláčou, pláče sice hezky, ale na svém vlastním hrobě, který sami pomáhali kopat.
Fotogalerie: - Anděl proti démonům
Pokud se ale vrátím k prezidentu Zemanovi, jedno je jasné. Vždy byl přesně takový, jaký je dnes. Nikdy nebyl jiný, ani na začátku své kariéry. Servítky si také nikdy nebral. A přesto, nebo možná právě proto, byl dvakrát za sebou zvolen prezidentem. Očekávat, že teď na konci kariéry změní strategii, která mu celou dobu fungovala, je naivní.
Projevil český národ dostatek úcty k oběti Jana Palacha? Má český národ historickou paměť? Herečka Bára Štěpánová uvedla, že Češi si neváží svobody a její oslavy pro ně nejsou důležité, protože jsou ji schopni za tisíc korun a dobrý jogurt obětovat.
Nejsem schopná říci, zda té úcty byl dostatek či nedostatek. Jisté ale je, že to, co se kolem výročí Palachova upálení dělo, byla zase další přeexponovaná a vyšponovaná mediální podívaná. Já rozumím tomu, že existuje řada lidí, kteří si v politice potrpí na gesta. A Palachův čin bylo nejvyšší možné gesto, protože při něm ve výsledku přišel o život mladý člověk. Osobně si ale myslím, že význam gest se v politice hrubě přeceňuje. Protože to, co se nakonec vždycky počítá, nejsou symbolická gesta, ale reálné činy, které vedou k cíli. A že Palachovo gesto, jakkoli vyžadovalo osobní statečnost, k cíli prostě nevedlo, je jasné.
Pokud jde o vyjádření Báry Štěpánové, bych řekla jen to, že kdyby média věnovala méně pozornosti tomu, co kde vypráví kdejaká celebrita, možná by ta vyhrocená veřejná diskuse zase až tak vyhrocená nebyla… Svoboda Čechů, potažmo Evropanů je dnes skutečně ohrožena. Ale úplně jinak a jinými způsoby, než že bychom ji obětovali za bankovku s Palackým či za ovocný jogurt. Nejvíce nás o svobodu připravují pachatelé všemožného dobra a zastánci práv kdekoho na kde co. Ti žijí z našich daní, které jim nedobrovolně platíme, a oni za to celou dobu nepřemýšlejí o ničem jiném, než jak nás zase o další kousek svobody připravit. A to s nějakým jogurtem fakt nesouvisí!
Jak hodnotit názory psychologů, že exponování činu Jana Palacha ze strany médií mohlo přimět k pokusu o podobnou smrt člověka, který se v Praze upálil v pátek?
Že připomínka Palachova činu byla přeexponovaná, jsem už řekla a stojím si za tím. Nejsem psycholog, takže do polemiky s psychology se pouštět nebudu, protože na jejich pohledu může něco být. Na druhé straně je ale vždycky potřeba mít na paměti, že každý člověk má svou vlastní hlavu, svůj vlastní rozum a rozhoduje se sám za sebe. A pokud ho něco donutí, aby vzal kanystr s hořlavinou a zapálil se, pak „to něco“, co ho k činu přimělo, se daleko spíše nacházelo v jeho vlastní hlavě, než mimo ni. Za bláznivé činy nevyrovnaných lidí prostě není možné vinit vnější svět, a dokonce ani přehnané mediální kampaně.
Režisér Jan Hřebejk vyzývá, abychom šli do ulic. Jeho slova se objevila i v kalendáři Revue Forum pro rok 2019. Také další umělci upozorňují na strach ve společnosti. Je na čase, aby odpůrci vlády hlasitěji promluvili? Jak se díváte na tyto výzvy a k čemu byste vyzvala Vy?
Já s Janem Hřebejkem souhlasím jen částečně. Spíše než do ulic by podle mého lidé měli jít třeba do lesa. Tam se hezky projít, zhluboka se vydýchat, uvolnit emoce a zchladit si hlavu. A pak mohou s takto klidnou hlavou vzít rozum do hrsti a najít politické řešení situace – protože politické problémy jiným řešením, než politickým, vyřešit prostě nelze. A že vycházení lidí do ulic takovým řešením nebylo a není, je snad jasné. Proti demokraticky zvoleným politikům nemá smysl vycházet do ulic. Smysl naopak má, je v demokratických volbách, znovu opakuji: v demokratických volbách, nahradit někým lepším… To je moje výzva. Ale chápu, že ta se asi zase nebude moc líbit panu Hřebejkovi.
Fotogalerie: - Vyklízení Kliniky
Filosof a signatář Charty 77 Daniel Kroupa je přesvědčen o tom, že nás Rusové a Číňané ohrožují a přes Českou republiku si chtějí udělat nástupní můstek do Evropské unie. Sledujete takové signály? Bráníme se dostatečně, nebo obranné kroky nejsou potřeba?
Mě to nepřekvapuje. U politiků typu pana Kroupy je zcela běžné, že s oblibou vidí problémy všude, jen ne tam, kde ty problémy skutečně jsou. Důvod ohrožení Evropské unie a s ní významné části Evropy není ani tak Čína nebo Rusko, jako právě Evropská unie sama. Ten, kdo dnes nejvíce Evropské unii škodí, nejsou agenti z Východu, není to Putin nebo Si Ťin-pching. Jsou to naopak lidé jako Angela Merkelová, Emmanuel Macron nebo propagátor svérázné obuvní módy, Jean-Claude Juncker. Ani deset Putinů s ruskými agenty v zádech neudělá pro krizi Evropské unie víc, než udělali tihle stavitelé vzdušných eurounijních zámků, kteří jsou ochotní ty zámky stavět až do hořkého konce, vůli evropských voličů navzdory. Když si ale přečtete různá vyjádření pana Kroupy, je nad slunce jasné, že právě tady on tu skutečnou systémovou chybu nikdy hledat nebude.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
