Během „koronavirové krize“ radnice Prahy 6 využila situace a odstranila pomník maršála Koněva z místa, kde 40 let stál. Radnice to už dříve avizovala, nicméně nikdy nestanovila termín a do akce se pustila během nouzového stavu. Jak jste to načasování vnímal?
Jako naprosto zbabělý čin, kdy se vedení radnice Prahy 6 chová jako uličník ve strachu, aby ho někdo nepřistihl, když dělá něco, o čem ví, že dělat nemá. Je to fraška, bohužel s mezinárodněpolitickým přesahem. Považuji to za pokus pár zastydlých bojovníků s dávno neexistujícím Sovětským svazem ukázat svou hrdinnou nadutost a vyřádit se na pomníku maršála Koněva. Oni dobře vědí, jak jsou Rusové na takové věci citliví a teď mají radost, jak jim to nandali. Je to hloupé, nemístné a zejména neuctivé ke všem vojákům Rudé armády, kteří při osvobozování našeho území i samotné Prahy zahynuli.
Nad osudem sochy se vedly vášnivé a mnohdy velmi vyostřené debaty už několik let. Pravidelně byl pomník například terčem útoků vandalů, kteří ho znehodnocovali různými nápisy a polévali červenou barvou jako symbolem krve. Není tedy jednání Prahy 6 správné? Třeba se pouze snaží zabránit budoucím dalším sporům…
Je zajímavé, že až do roku 2015 socha nikomu nevadila. I ve vypjatých událostech po listopadu 1989, kdy jsme se razantně rozcházeli s komunismem, nikoho nenapadlo vybíjet si svou frustraci z totalitního režimu na soše sovětského maršála. Asi i proto, že jedním z hesel tehdy bylo „Nejsme jako oni“.
Starosta Kolář a vedení Prahy 6 však navázali na odpornou tradici komunistické éry, kdy se pro změnu odstraňovaly nebo nechávaly schválně chátrat a ničit pomníky americké armády, která osvobozovala západ Čech. Prostě jsou jako oni, a to je odporné, ať si o osvobození Prahy Rudou armádou myslíme, co chceme.
Vlna poškozování Koněvovy sochy je také důsledkem protiruské hysterie, která se rozpoutala na půdě Evropské unie v souvislosti s konfliktem na Ukrajině a zejména s ruskou anexí Krymu. Důsledkem politiky evropských lídrů bylo potácení se od jedné krize ke druhé, a od nich se nejlépe odlákává pozornost vytvořením obrazu nepřítele. Na něj se pak dá svalit veškerá odpovědnost za vlastní selhání. U nás to odnesl nebohý maršál.
Radnice Prahy 6 sice do konce roku za uložení sochy zaplatí zhruba 106 tisíc korun, nicméně z předchozích vyjádření starosty Ondřeje Koláře plyne, že dosud měla radnice výdaje vyšší, protože musela neustále nechávat pomník opravovat a zbavovat různých následků vandalismu. Není to tedy i pro daňové poplatníky teď úspornější?
To jsou směšné argumenty, které vůbec nelze brát vážně. Vedení Prahy 6 a zejména starosta Kolář se toužili na Koněvovi zviditelnit a ukázat všem svou aroganci. To se jim sice podařilo, ale vzhledem k ruské reakci nevím, jestli toho teď nelitují. Naznačované odvetné akce ze strany Ruské federace jsou spíše reakcí na rozhořčení ruské veřejnosti nad tím, co považuje za projev nevděku. Nicméně na místě starosty Koláře bych úplně klidně nespal.
Institut svobody a demokracie, v němž také působíte, upozornil, že odstranění pomníku a především jeho uložení do depozitáře soukromé firmy je porušením mezinárodní smlouvy z roku 1993, kterou se ČR zavázala pečovat o válečné hroby a pomníky Ruské federace. Jenže Ministerstvo zahraničních věcí ČR tvrdí, že smlouva porušena nebyla. Jak to tedy je?
Smlouvu z roku 1993 mezi Českou republikou a Rusku federací tento akt porušuje, o tom není sporu. Smlouva ukládá oběma stranám povinnost zajišťovat péči o vojenské hroby a vojenské pomníky druhé smluvní strany, jejich udržování a přístup k nim. Tato poslední podmínka jednoznačně splněna není. Na ministerstvu zahraničí mě udivuje spíše to, že se nepokusilo odstranění sochy zabránit, protože si muselo být vědomo nepříznivé reakce ruské strany. Té bychom si samozřejmě nemuseli všímat, kdyby šlo o akt důležitý pro zájmy České republiky a jejich občanů. To však odstranění sochy maršála Koněva určitě není. Značná část veřejnosti s ním také nesouhlasí.
A ještě jeden důležitý dodatek, který jsme uvedli v prohlášení Institutu svobody a demokracie. Odstranění sochy a její přesunutí do depozitáře privátní firmy porušuje dokonce i usnesení Zastupitelstva Prahy 6, které požadovalo nalezením důstojného uplatnění uměleckého díla (sochy) maršála I. S. Koněva, nejlépe v některé z paměťových institucí. Nějaký sklad za něco takového určitě lze jen těžko považovat.
Po sítích začala kolovat petice za znovuobnovení pomníku. Dovedete si to za současné politické reprezentace ve vedení městské části představit?
To budou zřejmě všichni ti radikálové, extremisté a levičáci, jak je ve své nekonečné nafoukanosti popsal otec starosty Koláře. Ten pracuje pro americkou právní kancelář Squire Sanders, která překvapivě radí právě Praze 6. Jeho jméno si dobře pamatuji ze svého působení ve vedení ODS, kdy tehdy jako velvyslanec ve Švédsku ohromoval média svými informacemi o sponzorech Občanských demokratů. Po odstranění ODS z vlády za to byl také náležitě odměněn.
Pokud jde o současnou politickou reprezentaci Prahy 6, dovedu si představit, že díky této eskapádě to po příštích obecních volbách už bude minulá politická reprezentace.
Václav Musílek
Ondřej Kolář, starosta Prahy 6 za TOP 09, v průběhu minulých měsíců a let pronesl nejedno ostré slovo na adresu Ruska či ruského velvyslanectví v Praze. Česká diplomacie to většinou nechala bez větší reakce. Jak se na tuto „regionální“ zahraniční politiku dívat? Rusové to nechápou, z druhé strany u nás dozajista funguje jiný typ demokracie.
Jsme asi jedinou zemí na světě, v níž má obecní samospráva zřejmě větší vliv na zahraniční politiku než vláda. Exhibice pražského primátora a dokonce starosty jedné části Prahy vůči světovým velmocem působí tragikomicky, bohužel nikoli s nulovými důsledky. Rusové a Číňané to samozřejmě nemohou chápat, ale stejně tak to nemůže pochopit ani velká část české veřejnosti.
Co se týče samotné osobnosti maršála Koněva, jak to, podle vás, je? Jedni tvrdí, že jde o hrdinu, kterému Praha vděčí za osvobození; druzí namítají, že stejně přijel až po konci bojů a naopak se později podílel na kontroverzních akcích.
Maršál Koněv nežil ve vzduchoprázdnu. Narodil se ve složité zemi a ve složité době. Byl založením voják, poslouchal rozkazy a sám je vydával. Osud tomu chtěl, aby se stal jedním z klíčových velitelů v největším válečném konfliktu v dějinách lidstva, a tento svůj úkol zvládl. Kdyby na jeho místě byl někdo jiný, mohly se události vyvíjet mnohem horším směrem. Za to mu patří dík a úcta.
Jeho socha je – či dnes byla – spíše než oslavou samotného maršála připomenutím obětí vojáků tehdejší Rudé armády, která byla rozhodující silou porážky nacistického Německa s jeho všemi zvěrstvy a obludnými plány.
Praha 6 pomník odkazující na druhou světovou válku a její výsledek zbořila; pražské Řeporyje naopak hodlají budovat pomník tzv. vlasovcům. Podle starosty Pavla Novotného totiž Prahu osvobodili právě vlasovci, a nikoli Koněvovi vojáci. Jak se na to díváte?
Vlasovci pražskému povstání určitě pomohli, ale Prahu neosvobodili. Nicméně, osud vojáků tzv. Ruské osvobozovací armády je jednou z mnoha tragédií 2. světové války. Ti většinou vesničtí chlapci ze všech zapadlých koutů bývalého Sovětského svazu si svůj tragický osud určitě nezasloužili. Události, na něž měli jen minimální vliv, jim připravily krutý konec. Nechme je spát, stavění pomníků po 75 letech nemá žádný smysl a jim nepomůže.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
