Jste odborník na propagandu. Vyučujete o ní na vysoké škole. V uplynulém roce se v Česku hodně řešily pomníky, v pražských Dejvicích například neoblíbený maršál rudé armády Ivan Stěpanovič Koněv, a to kvůli pomyslným temnějším stránkám jeho působení. O čem to vypovídá? 

Nebudu se v tomto rozhovoru zabývat hodnocením politických událostí, spíše bych chtěl připomenout určitá historická fakta a též způsoby, jakými obecně propaganda pracuje. Pokud 30 let od listopadové revoluce v roce 1989 a přechodu Československa k demokracii má někdo obrovský problém s pomníky i zapomníky, svědčí to spíše o tom, že se neřeší podstata, nýbrž že dotyčné pomníky slouží k momentálnímu politickému využití. Pokud by Koněvova socha byla odstraněna již v roce 1989 nebo 1990, kdy z veřejných prostranství zmizelo velké množství pomníků, asi by to nikoho nepřekvapilo a mělo by to svoji logiku.

Souhlasím, mizení pomníků ostatně provází každou revoluční změnu. Například ten maršála Radeckého zmizel z malostranského náměstí krátce po pádu Rakousko-Uherska a vzniku první republiky. Z jakého úhlu vás ale problematika mizení a předělávání pomníků zajímá? Kde je v tom skryta propaganda?

Celá problematika mne zajímá z hlediska mediální prezentace, ve které propaganda mnohdy překrývá historickou realitu, kterou mnozí posuzují a vykládají z dnešního pohledu, nikoli z dobového kontextu. Obecně propaganda pracuje ponejvíce s černobílým viděním světa, zkratkami nebo např. manipulací s dobovými reáliemi.