Nadčasový humanismus je podle něj schopný vést lidstvo k trvale udržitelné a reprodukce schopné společnosti. S ParlamentnímiListy.cz si však Vlastimil Podracký povídal i o dalších oblastech - mimo jiné i o situaci v ÚSTRu.

Jak vnímáte současné politické dění v zemi? Domníváte se, že se nenachází někde na křižovatce, tak jak o tom hovoří mnozí další? A pokud ano, proč tomu tak podle Vás je?
Finanční krize odkryla daleko hlubší krizové jevy celé evropské civilizace. Jedním je zdlouhavá krize civilizační, spočívající ve fyzické degradaci evropských etnik. Především jde o vymírání, které má za následek málo mladých lidí a armádu starců, kteří si vymohli kdysi velké důchody a vyspělé, téměř bezplatné zdravotnictví. Každých deset let se náklady na zdravotnictví zvyšují na dvojnásobek, důchodců jsou dva miliony v desetimilionovém národě, a bude hůř. Také zdravotní problémy mladých lidí se generace od generace zvyšují. Je mnoho podobných nepříznivých trendů, možná méně viditelných. To se nemůže obejít bez následků v ekonomické oblasti.

Ano, ale potíže se zaznamenávají nejen u nás, ale i ve světě…
Tak a to je ten druhý problém, o kterém jsem chtěl hovořit. Je jím nezvládnutá globalizace. V uzavřeném státě se dříve totiž snadněji kontrolovaly zisky z podnikání a vymáhaly daně. Dnes otevřenými hranicemi uniká asi 100 miliard daní tím, že zisky se vyváží, ačkoliv byly pořízeny u nás a servis prováděl náš stát. Podobné je to s odchodem průmyslu do rozvojových států s daleko levnější pracovní sílou a dovoz výrobků z těchto zemí, což zvyšuje nezaměstnanost. Zatímco v uzavřeném státě bylo možné, aby z vyspělých technologií a vyšší produktivity práce měl stát svůj podíl, v otevřeném světě prostě peníze běhají světem a všechny ty obrovské zisky zůstávají téměř výlučně v soukromých rukou. Přitom na výzkumy moderních technologií mnohdy přispívají státy, ale nakonec zisky zůstávají v daňových rájích.