Co říkáte tomu, že se objevují návrhy na opakování referenda ve Velké Británii? Jako reakce vznikla humorná petice požadující opakování fotbalového zápasu mezi Anglií a Islandem...
Ta humorná petice je více než výmluvná. Starý dobrý anglický humor. Myslím, že další komentář není potřebný. Jenom doufám, že výsledek referenda nerozdělí britskou společnost podobně jako tu naši přímá volba hlavy státu. Už snad proto, že demokratickou tradici mají neskonale delší.
Víme, že Nizozemci a Francouzi odmítli Evropskou ústavu. Potom přišla Lisabonská smlouva, která obsahovala to samé co Evropská ústava, jenom v jiné formě. Umožněno hlasovat v referendu bylo jenom Irům (Francouzům a Nizozemcům již raději ne). Irové Lisabonskou smlouvu odmítli. Museli pak hlasovat znovu. O čem to vypovídá? Demokracie, jenom když občané hlasují tak, jak si politici přejí?
Je to přesně tak. Svědčí to o pravé tváři takzvaných euroelit. I když, omlouvám se, pro drtivou část bruselských papalášů používané označení za elitu osobně vskutku nesdílím. Nemusím snad vysvětlovat proč. Zvláště ve vedení EU jde zhusta o politiky převážně „nižší národní výkonnostní třídy“. Tedy ty, kteří ve své vlasti a mateřské partaji při své „nepohodlnosti“, průměrnosti až podprůměrnosti, ale vlastních značných ambicích, zase až tak neuspěli. Avšak díky své vytrvalosti, jistému patolízalství či slepé oddanosti vůči té či oné straně nebo skupině mocných byli vysláni do jakéhosi nóbl vyhnanství. Tedy do Bruselu. Bohužel i díky obecnému velkému nezájmu voličů o eurovolby. Nejsem výjimkou. Jenže tím došlo k jejich koncentraci na jednom jediném místě. Nu a co nastane, spojí-li se kupříkladu již jenom dvě podkritická množství uranu, je obecně známo. Zde je to minimálně obdobné.
Tomáš Halík řekl, že považuje přímou demokracii za zrůdnou věc, neboť zastává názor, že k západní kultuře patří parlamentní demokracie. Na poznámku moderátorky pořadu Daniely Drtinové, zda to není pohrdání elit běžnými lidmi, Halík odvětil, že nikoliv. Že je to hlas rozumu proti velkému nebezpečí. Nebezpečí podle jeho názoru spočívá v tom, že lidé naprosto nekvalifikovaní rozhodují o věcech, kterým vůbec nerozumějí. Oproti tomu v parlamentní zastupitelské demokracii jsou pověřeni lidé, kteří mají možnost ty věci studovat, debatovat a pak udělat kvalifikované rozhodnutí. Co si o tom myslíte?
Asi vás zklamu, sám nejsem příznivcem vysloveně přímé demokracie. Nejen kvůli tradicím, na to nejsme zvyklí. Na rozdíl třeba od Švýcarska. Ostatně pravda bývá většinou někde uprostřed. Mimochodem, referendum o vstupu do EU jsme tu už měli. A dopadlo, jak dopadlo. Tím však nepopírám, že by nemělo platit. Referenda mají v jistých závažných otázkách svůj velký smysl. Proto mě mrzí, že přes četné předvolební sliby se to u nás se zákonem o referendu tak vleče. Možná že se právě nyní až tak moc do krámu nehodí. Obávám se, že zvláště po tom britském se pro jisté „mocné“ tenhle pohled nezmění. Naopak.
Na druhé straně je pitomost si myslet, že parlamentní demokracie je bezchybná. Ostatně i politik opravdu velkého kalibru jako sir Winston Churchill prohlásil, že demokracie je ten nejhorší možný způsob vlády. Ale lidé lepší zatím nevymysleli. A to pomiňme, že se narodil, žil a sloužil alespoň v parlamentní monarchii. Představa, že ziskem mandátu ve volbách se poslanec či senátor stane „expertem na všechno“, je velmi mylná. Přestože si to mnozí pak o sobě myslí. Pan profesor Halík mi promine. Osobně mně velmi vadí, jak to často pak ve sněmovně vypadá. Například předem každé schůze se vždy stanovuje tak rozsáhlý program, kdy si jen velmi naivní člověk může myslet, že se vše stihne. To pomíjím, že ze všemožných i nemožných důvodů se neustále bystře až násilně mění. Jak za této situace chtít opravdu prostudovat všechny písemné materiály, které mají několik tisíc stran? Snad právě proto, ať se to někomu líbí nebo ne, u nás existuje takzvané poměrné zastoupení. Které mimo jiné předpokládá možnost fungování poslaneckých klubů a aparátu jejich stran. Pochopitelně se všemi pozitivy, ale i negativy. Tak jako v džungli i v parlamentu je svým způsobem pouhý jedinec, přes honosný titul „nezávislého“, dosti ztracen.
Nedá mi, abych – byť jako jinak právní a legislativní laik – nezmínil svůj jistý údiv nad tím, jakou cestu jsme si po „Vítězném listopadu“ v naší parlamentní demokracii zvolili. Zákon musí být takřka na všechno. Na každou prkotinu. Prý to tak musí být. Ale dosud jsem nepochopil proč. A tak často hlasuji o věcech, kterým opravdu ale opravdu nerozumím. Já to však alespoň přiznávám. Že na tom však takhle nejsem sám, dokazuje to, jak některé nakonec vypadají. Osobně bych preferoval více vyhlášky resortních ministerstev. Pochopitelně s patřičnou osobní zodpovědností dotyčného ministra. Za kontrolní role parlamentu a s možností odvolat i jednotlivého člena vlády. Nu a povinné formální hlasování o nápadech EU, to už je samostatná a velmi smutná kapitola. Poděkovat za tuto maškarádu lze těm, kteří byli tak horlivě pro „Lisabon“.
Psali jsme:
Není nyní kritika přímé demokracie účelová? Ti, kteří podporovali přímou volbu prezidenta, když nevyhrál jejich kandidát, nyní přímou volbu zpochybňují. Když referendum o vstupu ČR do EU dopadlo podle přání zastánců EU, nikdo proti referendu neprotestoval. Když se nyní lidé v referendech vyslovují proti EU, tak různí politici, kteří referenda hájili, nyní říkají, že referenda nepřipustí...
Právě nyní mimo jiné v souvislosti s Brexitem jednoznačně ano. Stejně jako s vámi uvedenou přímou volbou hlavy státu. Je však poněkud paradoxní, že nejhalasnějšími kritiky jsou vždy ti, kteří se věčně ohánějí svobodou jedince, minimální rolí státu, lidskými právy nebo občanskou společností. Vodu káží, víno pijí, nezdá se vám?
Podporujete Czexit? Neobáváte se, že by se nám EU po našem vystoupení chtěla mstít?
Již dříve jsem přiznal, že já pro vstup do EU nehlasoval. Kupodivu podobně to tvrdí mnozí lidé až přátelé z mého nejbližšího okolí. Přesto národ rozhodl jinak. A to je demokracie. Ale je taky pravdou, že za těch pár let se EU dosti změnila, zcentralizovala a přitvrdila. Ve vší úctě, není pravdou, že nejsou státy první a jiné nižší kategorie. Nu a proběhlá bankovní krize, Řecko, ukrajinské události a následná krize imigrační jednoznačně ukázaly, jak to v EU v zásadních problémech vůbec nefunguje. Národní státy v mnohém ztratily svůj vliv. Frau Merkelová za přicmrndávání Monsieur Hollanda i pánů Junckera či Schulze to ráda převzala za ně. Možná i proto Brexit dopadl, jak dopadl. A že se to mnohých ješitných rádoby „euroveličin“ těžce dotklo, je více než zřejmé. A to je Británie podstatně větší než naše republika. Navíc ostrov s tradicí nedávného impéria. Nedělejme si proto iluze, vůči nám by byli eurovládci ještě tvrdší.
Co říkáte hlasům, že kritici Evropské unie jsou agenty Putina a Ruska a že bychom po vystoupení byli pohlceni Ruskem?
Podobné hlasy dávají za pravdu panu ministru zdravotnictví Němečkovi. Že urychlená reforma oboru psychiatrie je opravdu velmi nezbytná. Je vidět, že v tomto směru to u nás opravdu nějak moc nefunguje. Pouze si nejsem jistý, zda bychom naopak místo ambulantní sféry neměli posílit uzavřená oddělení. Včetně klecových lůžek.
Na druhé straně mě udivuje, jak se zatím v jinak rádoby „multikulti-EU“ oficiálně toleruje nové válečné štváčství. Je mi známo, že nedávno nejen Evropa pana Hitlera dosti podcenila. Ale nemyslím si, že právě tohle poučení je důvodem současné prudce narůstající rusofobie. Nerad bych se mýlil, nicméně jednostranná provokace za provokací ze strany NATO je velmi mírně řečeno krajně znepokojující. Pochopitelně nejlepší obrana je útok. Ale to Rusové přece vědí taky! Nemohu si pomoci, toho času se brání spíše oni. Přitom, pokud mě paměť neklame, NATO má být z podstaty pakt obranný, že? Proto tedy logicky se více a více objevují i jeho kritici. Obávám se, že ti však rovnou dostanou nálepku velezrádců.
Psali jsme:
Podporujete vystoupení České republiky z EU. Co by mělo podle vás být potom? Vstoupit do EFTA a mít podobný status jako Norsko, Lichtenštejnsko či Švýcarsko – tedy suverenitu a současně obchod se státy EU? A do budoucna třeba spolupracovat úžeji na bázi Visegrádu? Nebo založit novou alternativní integraci na bázi EFTA, kam by postupně vstupovaly další státy, které by vystupovaly z EU? EFTA původně měla za členské státy ty, jež oponovaly centralizačnímu tlaku Francie a Německa...
Už s ohledem na předchozí odstavce si referendum o našem vystoupení z EU představit umím. I vím, jak bych hlasoval. Ale zrovna bžunda by to nebyla. Šlo by o rozvod ukvapeného sňatku, ale se značně nevýhodně stanovenou předmanželskou smlouvou. Nejen pro naši polohu a po rozdělení Československa i velikost. Rovněž nezapomínejme, že EU je opravdu silně propojená s NATO. To by pak znamenalo prásknout minimálně dvojími dveřmi. Proč ne. Ale to pak opravdu znamená mít dokonale připravený nejen krok „B“. Jak ten by měl vypadat, je velkou, avšak důležitou neznámou. Proto mi dovolte upřímnou otázku: máme zde vůbec tak zkušeného kapitána s patřičnou autoritou, který je schopen naší lodi určit nový směr a vyvést ji z nebezpečných vod?
A není pro nás opuštění EU nutností už také s ohledem na kvóty na uprchlíky, volný pohyb migrantů bez kontroly na hranicích členských států EU a společnou imigrační politiku EU? Navíc západní státy EU se budou islamizovat a demokratickou cestou tam může být nastolena islámská diktatura. A prostřednictvím vlivu velkých, do budoucna muslimských států EU pak i u nás...
Již jsme o tom mluvili. Bezpochyby ta zatím naprosto neřešená a dokonce mnohými „tupouny“ ještě přiživovaná migrační krize jedním z vážných důvodů je. Ale nejde, je mi líto, o důvod jediný. I některé další jsme si připomněli – finanční krize, Řecko, Ukrajina, opětovné rozpoutání studené války, další a další rozmísťování amerických jednotek podél ruských hranic. Je nezbytné tyhle problémy si nejen přiznat a vidět je. S tím vším se musíme i nějak vypořádat. Nechceme-li být toliko ve vleku událostí, o kterých rozhodují opět jiní a jinde. A že oni právě moc o tohle nestojí, dokazuje i směrnice o zbraních. Již z historie víme, že jen slabý, podlý a neoblíbený vladař odzbrojuje vlastní lid.
Možná se vyplatí ještě chvilku počkat, jak skutečně Brexit dopadne. Zda jako náš pan ministr Zaorálek ve své nečekané kritice pana Junckera, byť už za to dostal za uši, neobrátí podobně i jiní. Nepřiznají si, že je něco velmi shnilého ve společenství evropském. A že je nejvyšší čas to změnit. Snad stále platí: moudrému napověz. A Britové nám i jim napověděli až dost. Nestane-li se však nic do konce roku, žádný náznak sebereflexe, pak opravdu lze začít uvažovat jinak. Protože i na europapaláše snad lze aplikovat další přísloví: komu není rady, tomu není pomoci. Ostatně je to v našem vlastním zájmu. Uprostřed neklidné Evropy žijeme a vydrželi jsme již přes tisíc let.
Psali jsme:
Očekáváte, že z EU vystoupí další státy? Marine Le Penová může vyhrát ve Francii, Nizozemci jsou euroskeptičtí, Dánové, Rakušané... V Itálii roste odpor k euru...
Nepřeceňujte mne. Nedivil bych se sice, ale opravdu nevím. Bohužel nejsem Sibylla, ani astrolog. Příští měsíce nám jistě napoví. Zatím to však příliš optimisticky nevidím. Kéž bych se mýlil. On totiž již zmíněný sir Winston též údajně řekl: „Demokracie začíná oblečením saka a odchodem k volbám. A končí vhozením lístku do urny.“ Mám mnohdy bohužel pocit, že se nemýlil. Že to dojde i jiným. A to může být mazec.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
