Blíží se termín, kdy Miloš Zeman oznámí, zda bude znovu kandidovat na prezidenta. Je podle vás jeho rozhodnutí důležitou událostí pro Českou republiku, nebo se význam jeho funkce přeceňuje? A je rozdělení společnosti na odpůrce a obdivovatele Zemana přehnané? 

To čekání má jiný, symbolický význam. Většina kandidátů čeká, až co Zeman řekne. A když řekne, že nebude kandidovat, vyrojí se dalších dvacet kandidátů na hlavu státu. Nastane taková inflace kandidátů, to budeme koukat. Rozhodnutí Zemana kandidovat by bylo příjemnější, než kdyby se otloukali pouze mezi sebou. 

Rozdělení společnosti z pohledu prezidenta takové není, jde spíše o mediální rozdělení. Řekl bych, že odpůrců je tak dvacet procent, ale mnohem více křičí. Ať řekne Zeman cokoliv, jejich nenávist je taková, že budou tvrdit opak. Když řekne, že prší, tak ač prší, oni budou tvrdit opak; podle toho, co zrovna plácne. Musí z toho mít mimořádné potěšení, že z jeho věty ve Sněmovně o přeříznutí uražení odcházejí ze sálu. Nevím, co v té chvíli dělaly feministky a genderovky, ale musely z toho šedivět. Mimochodem tento výrok nepovažuji za férový, protože byl na vládní půdě, nikoliv v Horní Dolní. Jenže když má Zeman připravený bonmot, nebo ho zrovna napadne, nedokáže se zastavit. Navíc dokáže krásně nachytat média, která věnují absolutní pozornost něčemu, čemu pozornost nepřísluší. Ale to vidíme i v pořádku Události komentáře, něčemu je věnováno půl hodiny, jiné závažnější věci dostanou pouhých pět minut.