Jak byste zhodnotila poslední události na středoevropské politické scéně? Horký prezidentský kandidát Norbert Hofer navštívil našeho prezidenta Zemana. Neshodli se sice ve svém postoji k Benešovým dekretům a budování jaderných elektráren v Česku, na straně druhé si notovali v návrhu rozšíření Visegrádské čtyřky o Rakousko a vytvoření takové středoevropské unie ve stávající Evropské unii. Co k této události říci?
I když samozřejmě musíme respektovat volební výsledky v jiných evropských zemích, jsem velmi zdrženlivá k vývoji na rakouské politické scéně. Nárůst preferencí Svobodných v zemi, která má zkušenosti s fašismem a Svobodní jsou krajně pravicovou stranou, mně zrovna klidu nepřidává. Určitě bychom měli být vůči tomuto trendu obezřetní a sledovat, jak se bude Rakousko vyvíjet dál. Ona totiž existuje velmi tenká hranice mezi demokratickou zemí a pravicovou politikou. Co se týká vztahů mezi Visegrádskou čtyřkou a Rakouskem, tak tam považuji spolupráci středoevropských zemí za naprosto přirozenou a měla by se podporovat. Bylo by ale dobré si z ní odnést pozitivní náboj pro přátelskou a užitečnou spolupráci s dalšími zeměmi Evropské unie.
Někteří političtí komentátoři považují naše členství ve V4 za pomyslný kámen, který nás v zahraniční politice táhne ke dnu. Upozorňují na autoritářské způsoby politických lídrů zejména v Maďarsku a Polsku, které jsou terčem kritiky některých západoevropských vlád. Naopak řada českých politiků uskupení V4 chválí jako spolek, se kterým lze lépe prosazovat svoje hospodářské i ekonomické zájmy, zvláště v Evropské unii. Který z těchto názorů je vám bližší?
I z toho důvodu, že máme se zeměmi Visegrádské čtyřky společné historické zkušenosti, měli bychom s nimi dále udržovat bližší kontakty, ale nezaměřovat se určitě jen na ně. Stejně přirozené jsou pro nás vztahy s Německem, Rakouskem, Švédskem i Holandskem, se kterými máme také hodně společných zájmů, a v žádném případě bychom se neměli izolovat. Já jen doufám, že současné politické poměry v Polsku, Maďarsku i ve zmiňovaném Rakousku se konsolidují a tyto země budou i nadále zeměmi demokratickými. Co se týká hospodářské a ekonomické oblasti tak nemám dojem, že spolupráce s V4 je pro nás až tak přínosná a měli bychom se orientovat jen na ni. Naši partneři ve V4 nejsou v rámci EU těmi ekonomicky nejsilnějšími. Nechtěla bych se dočkat situace, kdy bychom byli závislí na ekonomikách právě těchto partnerů, a dostali se tak do vakua, jež by pro nás znamenalo velký ekonomický pokles a zvýšení nezaměstnanosti.
Kancléřka Merkelová je v české veřejnosti jednou z nejneoblíbenějších osobností z evropské politiky a mnoho lidí si přeje její neúspěch v příštích německých volbách. Nicméně europoslanec Pavel Telička upozorňuje, že populistické strany, které se nyní v Německu dostávají do popředí jako například AfD, mají vůči Česku daleko kontroverznější přístup, odmítají Benešovy dekrety i volný pohyb lidí po Evropě z členských států EU, když si chtějí ochránit svůj pracovní trh. Myslíte si také, že vítězství těchto populistických stran v Německu, ale i v Rakousku by nám nic pozitivního nepřineslo?
Angela Merkelová udělala při řešení migrační krize chyby, je ale poctivé si říct, že se to stalo v době, kdy tisíce Syřanů již byly v Evropě, konkrétně třeba i v Maďarsku. Jinak je to však mimořádně úspěšná politička, hodně respektovaná zvlášť v ekonomické oblasti. Navíc je demokratkou a my bychom měli být velmi uvážliví s podporou hnutí, jako je například AfD. Kdyby tento trend nárůstu moci nacionalistických stran nastal v celé Evropě, tak je nejen riziko, že se rozpadne Evropská unie, ale že se znovu vyhrotí vztahy mezi evropskými státy a národy, jak jsme to zažili v minulosti, což by mohlo vést až ke konfliktům, které by mohly mít i vojenský rozměr.
Jak se díváte na velký projekt Německa a Francie k vytvoření společné evropské armády? Někteří čeští europoslanci i další politikové to považují za zbytečný krok, protože jednotky rychlé reakce tzv. Battle Groups už EU vytvořené má, pouze je vůbec nevyužívá, a v jiných aspektech by prý suplovala NATO. Potřebujeme tedy společnou evropskou armádu, jež by zřejmě byla dalším krokem k federalizaci EU, či nikoli?
Je nezbytně nutné, aby Evropa disponovala vojenskými silami, které budou nejen dobře technicky vybavené, ale také schopné nasazení při možném ohrožení naší svobody. Na druhé straně nesmíme těmito kroky jakkoliv oslabit Severoatlantickou alianci. Evropské země budu muset nyní daleko víc investovat do svých armád. Bylo by naivní si myslet, že státy mohou fungovat bez zajištění své bezpečnosti. Stále platí, že pokud chceš mír, musíš se připravovat na válku. Ten nynější stav, kdy se například uvažovalo, že by EU zasáhla na Středním či Blízkém východě, a nakonec se ukázalo, že k tomu není vůle, je naprosto neúnosný. Někteří politici to pak v nadsázce glosovali bonmotem, že Evropané jsou připraveni bojovat za svou svobodu do posledního amerického vojáka. Připouštím zřízení evropské armády, ale nesmí být tím oslabeno NATO a také bychom mohli rozvíjet a posilovat ty vámi zmíněné Battle Groups.
Mgr. Helena Langšádlová
A teď pojďme k ryze domácímu tématu, k nastávajícím krajským a senátním volbám. Jak říká exministr Vlastimil Tlustý, politika je o naději a emocích. A dá se údajně předpokládat, že nezajímavé a unylé postoje dnes nikoho neosloví. Je tohle i důvod, proč například velmi kontroverzní výrok vicepremiéra Andreje Babiše v souvislosti s koncentračním táborem v Letech, nad kterým se všichni politici napříč politickým spektrem pohoršovali, v tichosti vyšumí a nestane se vůbec nic? Stejně jak v případě jeho kauzy Čapí hnízdo? Je to jen proto, že si Babiš naklonil-zaplatil hromadu odborníků a známých osobností z různých společenských odvětví a zválcuje vše kvalitním marketingem?
Souhlasím s tím, že pan místopředseda vlády Babiš disponuje téměř neomezenými finančními zdroji a je si prý schopen zaplatit k volbám i americké marketingové specialisty. Navíc k tomu vlastní svoje média a to má pak samozřejmě velký vliv na veřejnost. Ten jeho výrok ohledně koncentračního tábora v Letech je ale nehorázný a neodpustitelný. Je jedno, zda to řekl na adresu Čechů, Židů či Romů. Ti všichni umírali v nacistických táborech. V ostatních demokratických státech a nedávno i v České republice odcházeli politici a ministři z vlády i za méně závažné prohřešky. Já si to nedovedu moc vysvětlit, že se nic nestalo, ale doufám, že si to někteří voliči ANO uvědomí a vyvodí z toho pro sebe ponaučení.
Situace v české společnosti, která se může odrazit i na volebních výsledcích, se v posledních letech dramaticky změnila. Když jsme vstupovali do Evropské unie, lidé tento krok vítali. Řadu let se líbilo i získávání dotací na modernizaci infrastruktury. Nyní je už i mnoho politiků kritizuje jako mnohdy zbytečné plýtvání peněz na neužitečné projekty (rozhledny v údolí) a jako nespravedlivou podporu jen některých podnikatelů. Nejvíce poklesla důvěra v EU při migrační krizi. Co když jsme se nyní soustředili jen na negativní stránku našeho členství v Unii? Anebo je to skutečně tak bezperspektivní podnik, kdy jsou úředníci natolik zaujati vlastní byrokracií, že opravdu není reálné věřit v efektivní reformy?
Jsem stále přesvědčená, že i přes všechny nedostatky je Evropská unie unikátním projektem. A to zejména vzhledem k historii Evropy, která je vlastně historií válek a konfliktů mezi evropskými státy a národy, jež vyvrcholily ve 20. století dvěma tragickými konflikty, při kterých zahynuly desítky milionů lidí. Proto považuji za zcela zásadní věc, když si pak sedli za společný stůl dva tradiční soupeři – Němci a Francouzi – a vytvořili evropské společenství. Pro mne je tak Evropská unie především mírový projekt, který používá i ekonomické nástroje. Můžeme vidět řadu chyb i při dotační politice, kdy se neupřednostňují ty nejdůležitější věci, nebo v přílišné byrokracii. A je v pořádku o tom mluvit. Pro Českou republiku však jako pro spíše menší středoevropskou zemi neexistuje nyní jiná cesta než být v Evropské unii, a to z hlediska ekonomické prosperity. My v desítimilionové zemi nejsme schopni konkurence na globálním trhu a právě Evropská unie je protiváhou Spojeným státům, Rusku nebo Číně.
Dá se konstatovat i v souvislosti k výše řečenému, že s ohledem na nejrůznější vlivy se stále více projevuje roztříštěnost české společnosti? Myšlenky, které po roce 1989 dominovaly v návaznosti na osobnost prezidenta Václava Havla, jsou sice dnes stále udržovány, ovšem otázkou je, jak velkou část veřejnosti ještě dokážou oslovit. Objevují se na toto téma negativní komentáře, nelichotivé vtipy i vulgární projevy. Když to velmi zjednoduším, proč je už některým lidem k smíchu teze, že by mohla zvítězit pravda a láska nad lží a nenávistí?
Určitě ty poslední roky můžeme pozorovat, že dochází ke štěpení společnosti. Přesto bychom se na vývoj u nás měli dívat s větším nadhledem. Jsme demokratickou společností a to není v dnešním světě zrovna samozřejmé. Od roku 1989 u nás došlo k obrovskému hospodářskému růstu, což je vidět v našich městech a obcích. Jsme také šestou nejbezpečnější zemí na světě a máme nejnižší nezaměstnanost v Evropě. „Starý kontinent“ je oproti Asii a Africe klidným a bohatým světadílem. Samozřejmě, že musíme řešit věci, které se nám nedaří, a nesmíme zavírat oči před tím, co není v pořádku. Já si ale třeba vážím toho, že žijeme v míru, v demokracii a v bezpečí, a také proto si nesmírně považuji odkaz Václav Havla, který má na tom obrovskou zásluhu. Neměli bychom se od něj odklánět, a stále usilovat o to, aby pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Štěpán
