Česká národní banka na svém čtvrtečním zasedání zvýšila úrokové sazby o 0,25 procentního bodu na 0,75 procenta. Jaké jsou nejvýznamnější signály tohoto rozhodnutí?
Zvýšení úrokových sazeb nebylo nikterak překvapivé, všeobecně se předpokládalo. Jeho důvodem byla poměrně rychle rostoucí inflace. Inflace se usadila nad dvouprocentním cílem, kde by ji centrální banka ráda měla. I to ale bylo očekávané, protože intervence, které jsme si „užívali“ ještě loni touto dobou, na zvýšení inflace prvoplánově cílily a byly zavedeny právě proto, že inflace byla podle mínění ČNB „příliš nízká“. Já to sice vidím jinak, ale to už je teď pasé. Takže hlavním signálem je, že ČNB prostě hodlá bojovat proti rychlému cenovému růstu, a to i za cenu zpomalení hospodářského růstu. Druhým hlavním signálem je, že úvěry teď budou už jen dražší.
Země Evropské unie ročně přijdou o 150 miliard eur, které se nepodaří vybrat na DPH, a tato suma pak chybí ve veřejných rozpočtech. Zatímco Evropská komise vidí budoucnost zamezení daňovým podvodům nebo alespoň jejich ztížení v tom, že přeshraniční dodávky přestanou být osvobozeny od DPH, česká strana naopak preferuje, aby se DPH přirazila k ceně až v posledním článku řetězce, tedy při prodeji zboží konečnému uživateli. Oba systémy – režim one stop shop i systém tzv. všeobecný reverse charge – jdou proti sobě. Který má větší logiku a šanci ztížit daňové podvody?
Musím předeslat, že nejsem daňový poradce, takže tenhle problém sleduji spíš jen okrajově. Obecně se ale dá říct, že tzv. systém reverse charge by asi snížil počet plátců a nejspíš by to podnikatelům i snížilo náklady a administrativu. Proto ho podporuji spíš. Co je však důležité říct: Neměli bychom se rozhodovat podle toho, který systém vytříská z podnikatelů víc peněz, tedy který lépe minimalizuje daňové úniky. Měli bychom se rozhodovat podle toho, který systém méně ekonomiku poškodí. A to jsou dvě odlišné věci. A méně ekonomiku poškodí takový systém, který přinese menší byrokratickou zátěž. U nás je té byrokracie už příliš: Kontrolní hlášení, souhrnné hlášení, EET a další… a teď ještě změny další změny DPH. Už před nimi řada podnikatelů skončila, protože EET pro ně byla tou poslední kapkou, co umořila vola. Další administrativní zátěž, byť sama o sobě minimální, může vést v kombinaci se všemi těmi předešlými k další vlně ukončování podnikání.
Vláda Andreje Babiše v demisi schválila navýšení kvót pro Režim Ukrajina, čímž se na dvojnásobek zvýší kapacita pro přijímání pracovních sil z Ukrajiny. Nyní budou mít čeští zaměstnavatelé nově možnost žádat odtud až o 20 tisíc pracovníků ročně. Považujete to ve světle historicky nejnižších čísel o nezaměstnanosti u nás za nejrozumnější postup, který vítá Hospodářská komora, ale odbory ho odmítají?
Někdy mám dojem, že když odbory zuří, je to neklamnou známkou, že je na obzoru nějaké zlepšení, a opačně… Já jsem spíš toho názoru, že zahraniční pracovníci naší ekonomice pomáhají. Neberou práci Čechům, oni prostě dělají jinou práci, kterou by Češi stejně nechtěli dělat, i kdyby jim byla nabídnuta. Jde hlavně o pomocné dělnické profese na stavbách a v dalších fyzicky namáhavých provozech. Ukrajinci jsou pro českou ekonomiku tím, čím jsou dnes pro britskou ekonomiku Poláci, nebo čím byli v 70. letech pro německou ekonomiku Jugoslávci. Takže jsem pro. A klidně bych byla pro ještě větší navýšení.
Psali jsme:
O letošku se mluví jako o roce otevřeného bankovnictví. Nepůjde jen o propojení s účty, které má klient v jiných bankách, ale nové aplikace budou radit při rozhodování o spotřebitelských nákupech, pomáhat lépe hlídat rozpočet a podobně. Poradenství, založené na množství dat o klientech, se má stát důležitým zdrojem zisků bank. Ale co klient, přináší mu tenhle vývoj jen výhody, nebo je to další krůček k jeho ovládání?
To jde ruku v ruce. Samozřejmě že klient si na různé typy „našeptávání“ rychle zvykne. Někteří se zprvu budou bránit, protože budou mít pocit, že velké množství dat o nich je zneužitelné – a mají pravdu. Ale nakonec podlehnou všichni. Je to jako když se v počátcích platebních karet někteří bránili jejich používání nebo placení přes internet, ale dnes už platí přes internet prakticky všichni. Ale co si budeme povídat, je bez diskuse, že naše banka ve spojení s naším operátorem už o nás vědí naprosto všechno. Vědí, jaké stránky si na internetu rádi prohlížíme díky Google, jaké zboží nás zajímá, vědí, jak velký je náš byt, například FaceBook to odhaduje podle toho, na jakém prostoru se pohybujeme s mobilem, s kým se stýkáme, to zase díky Facebooku, umí z našeho spotřebního chování odhadnout naše příjmy, náš majetek, zná naše politické názory, to z našeho chování na sociálních sítích. Množství dat o nás shromažďované si sotva kdo umí představit.
Družstvo CBA CZ, které sdružuje 900 maloobchodních prodejen s ročním obratem téměř dvě miliardy korun, chce v Česku prosadit plošný zákaz nedělního prodeje. Ten platí nyní v osmi státech Evropské unie včetně Německa a Rakouska, nakročeno s výhledem úplného zákazu do roku 2020 má i Polsko. Mohl by zákaz pomoci udržet malé prodejny na venkově, jak tvrdí jejich sdružení, když by lidé nepodnikali nedělní výpravy za nákupy do velkých supermarketů ve městech?
To je vlastně vydírání. Vlastně si to můžeme přeložit takto: „Státe, zařiď, aby náš byznys plán přežil a abychom nezkrachovali. A zařiď to tak, aby na tom byl bitý zákazník, který si v neděli nebude mít kde nakoupit, ale abychom si pomohli my, provozovatelé malých krámků.“ Těch zákazů a nesvobody pro spotřebitele je už tolik, že by bylo naprosto tristní, kdyby se tenhle lobbing v neprospěch zákazníka vydařil.
Poradenská společnost Deloitte oznámila, že podle jejích výpočtů letos připadne v Česku den daňové svobody na 23. června, přičemž dosud nikdy nebyl později. Kam očekáváte, že se bude ubírat vývoj tohoto symbolického data, které se v tomto roce přiblížilo pololetí, takže čeští daňoví poplatníci budou na odvod daní pracovat 174 dní, tedy o den více než loni?
Bohužel, den daňové svobody se až na pár výjimek velmi pomalu v čase posouvá ke konci roku. A to ještě musíme vzít v úvahu, že jde o průměr za všechny daňové poplatníky, mnozí jsou na tom ještě hůř. Jak symbolické vzhledem k vaší předešlé otázce! Zase jen další utažení šroubů. Pracujeme na stát pořád víc a víc – a co za to dostáváme? Lepší léky pro nemocné děti? Výkonnější policii? Rychleji pracující soudy? Ne, dostáváme za to předražené a ohavné lavičky, jako je ta za 850 tisíc korun na Praze 6.
V Česku vznikl první kryptofond ve střední Evropě, jehož prostřednictvím lze investovat do koše virtuálních měn, jako jsou bitcoin, ethereum a další, takže podle tvrzení zakladatelů fondu mohou zájemci participovat na růstu kryptoměn i bez hlubších znalostí této oblasti. Fond očekává výnosy od 30 procent výše. Dá se takovému odhadu věřit a lze tedy investice do něj doporučit?
Výnos 30 procent je naprosto reálný. Taktéž je ovšem naprosto reálná ztráta třeba 60 procent. Investice do fondu doporučit takto plošně rozhodně nelze, protože investici lze doporučovat vždy jedině konkrétní osobě za konkrétní situace. Je to jako zeptat se: Je dobrý nápad jet 80 km v hodině? No – pro zkušeného řidiče na dálnici je to málo. Pro nezkušeného řidiče v horských serpentinách je to příliš. U investic platí stejná logika.
Nicméně konkrétně v tomto případě jsem trochu rozpačitá obecně. Totiž kolektivní investování má svůj smysl u akcií, dluhopisů, realit a podobně prostě proto, že drobný investor s malým objemem peněz nedosáhne na některé investiční strategie a nástroje, jako jsou třeba futures, opce a další. Navíc má méně informací než profesionální portfoliomanažer. Jenomže u kryptoměn takové nástroje prakticky použít nelze, nebo jen na velmi malém počtu burz; nejsou ještě rozšířené. A pokud jde o profesionalitu portfoliomanažera, nutno říci, že s obchodováním s kryptoměnami se pojí jen velmi málo relevantních informací, takže ani tady si moc neumím představit, v čem by mělo být kolektivní investování lepší než individuální. Ale třeba čas ukáže, že fond skutečně překonal průměrného investora… uvidíme. Já bych investovala jedině sama za sebe, ale možná mám vychýlená měřítka díky tomu, že se na finančním trhu dlouhodobě pohybuji.
Psali jsme:
|
aneb Zpráva o podivném stavu světa a co s tím
Stojí lidstvo na prahu ráje, anebo naopak pomalu degeneruje a řítí se vstříc svému konci? A jsme odsouzeni do role pouhých diváků, anebo můžeme o svém osudu rozhodnout sami? Dá se vůbec v okamžiku těchto dějinných změn najít něco jako svatý grál štěstí? Odpověď na tuhle otázku vás hodně překvapí...
|
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jiří Hroník
