Proč jste se jako úspěšný lékař, který dokonce získal prestižní titul Lékař roku 2015, rozhodl vstoupit do politiky?

Když jsem byl osloven svými kamarády z TOP 09, projel jsem si celý svůj předchozí život a pochopil jsem, že musím něco udělat. Jednak jsem viděl u svých pacientů, kterým denně naslouchám, jejich rozčarování z toho, že se politická garnitura není schopna dohodnout, a vnímal jsem, že jsou rozladěni jejich rozhádaností. A jsem zklamán tím, že po šestadvaceti letech od tzv. sametové revoluce jsou v čele radnic důstojníci Státní bezpečnosti a že dochází k celkové erozi demokracie a svobody člověka, která v posledních letech nastoupila zejména s novou vládní garniturou.

Měl vliv na vaši výchovu a touhu po svobodě fakt, že váš otec byl zavřený v gulagu?

Ano, můj tatínek byl v padesátých letech v gulagu. V roce 1951 se rozhodl odejít bojovat do korejské války jako dobrovolník. Přešel hranice, prošel celým Sovětským svazem a zadrželi ho až na Urale. Tam byl odsouzen za nedovolené překročení státní hranice, dostal asi tříletý trest, ten mu byl nakonec zkrácen, ale nějakou dobu byl v jednom trestním táboře za Bajkalem. Zažil tam hrozné věci, dokonce o tom napsal knížku. Máme ji stále jen v rukopisu, protože jsme se knihu za totality neodvážili vydat. Vzpomínám si, že kniha v roce 1968 měla být z podnětu tehdejšího ředitele Československého filmu zfilmována a od tatínka vím, že hlavní roli měl hrát skvělý herec a člověk pan Luděk Munzar. K tomu ovšem už vlivem okupace 1968 nedošlo.

Ale dnes už by to bylo přece možné. Proč takové cenné osobní svědectví vašeho otce o tehdejší realitě v Sovětském svazu nevydáte?