Německá mainstreamová média se ve shodě pohoršují nad chováním stovek příznivců hnutí Pegida, kteří vypískali kancléřku Angelu Merkelovou i prezidenta Joachima Gaucka při oslavách 26. výročí sjednocení země. Většina se shoduje na tom, že jednota Německa je velmi křehká a prochází těžkou zkouškou. O tom prý svědčí nejen to, že v den oslav musela policie chránit politické představitele před obyvateli města. V médiích padají řečnické otázky, zda jsou Němci společným národem. Myslíte si, že se teď skutečnost, že Němci žili 40 let v odlišných politických systémech, projevuje více než kdy jindy?
V Německu jsem shodou okolností o víkendu na oslavách sjednocení země byl. S výjimkou Drážďan, kde několik stovek přívrženců krajně pravicové Pegidy a neonacistické NPD nevybíravým způsobem protestovalo proti přítomnosti kancléřky, prezidenta a předsedy Spolkového sněmu, oslavy probíhaly klidně, pohodově a jako třeba v Berlíně, za účasti mnoha desítek tisíc návštěvníků. Za 26 let od znovusjednocení je Německo srostlé jako od 2. světové války nikdy předtím. Ano, rozdíly v mentalitě, myšlení i v životní úrovni mezi „starými“ a „novými“ spolkovými zeměmi jsou stále patrné a projevují je i výsledky při volbách, ale tyto rozdíly nejsou o nic větší než například rozdíly mezi severní a jižní Itálií, severní a jižní Anglií, či mezi Prahou a Ostravou. A protože Německo je velmi vyspělá země a společnost, tyto rozdíly se ve sdělovacích prostředcích neustále diskutují a analyzují s cílem hledat cesty, jak je odstranit. Německo prochází nepochybně zkouškou, ale ani na vteřinu nepochybuji, že i s touto zkouškou si úspěšně a důstojně poradí.
Ve světových médiích hojně citovaný americký politolog a analytik George Friedman se před několika dny vyjádřil k vývoji v Německu. S odkazem na zemské volby v Berlíně píše, že Německo směřuje k politické krizi, která bude rezonovat. Hlavní příčinu vidí v migrační krizi, ale ekonomické problémy považuje za neméně důležité. Jde samozřejmě o řadu věcí najednou, než je ale rozebereme zvlášť, zkusme situaci zobecnit. „Podle mého názoru v Německu roste pocit, že stávající systém selhává,“ píše Friedman. Pokud je pro vás tato myšlenka přijatelná, čím Německo selhává? A pokud ano, tak podobný směr může nabrat i EU…
Německo ani neselhává, ani nesměřuje k politické krizi. Německo (a jeho politický systém) je schopno řešit jeden problém za druhým, a to, ať se jedná o problémy ekonomické či v letošním roce problémy spojené s jedním milionem uprchlíků. Friedman se mýlí a ani zemské volby v Berlíně neznamenají žádnou krizi. Znamenají jen to, že namísto dvoučlenné koalice bude ve městě vládnout koalice tříčlenná.
Když akcentujeme více politické hledisko, Friedman říká ve své analýze: „Je zřejmé, že se začíná něco dít. Síla levicových stran narostla proto, že zastávají antiúsporné postoje. Voliči zjišťují, že tyto strany vědí, že takhle to nemůže dál pokračovat.“ Dále uvádí, že politická základna moderního Německa se hroutí. Jenže kancléřka Merkelová i prezident Gauck patří k nejoblíbenějším politikům v zemi, takže se možná nehroutí vůbec nic. Co si o tom myslíte vy? A jaké může mít situace vliv na ostatní státy Unie?
Žádná politická základna se nehroutí. To, že v Berlíně budou vládnout levicové strany, je pro Berlín normální. Když byl starostou západního Berlína sociální demokrat Willy Brandt, měla SPD 61 procent hlasů. Dnes, kdy po znovusjednocení přibyl východní Berlín, jsou tyto hlasy rozděleny do 3 stran.
Když přejdeme k hospodářství, Friedman hovoří také o tom, že by německá ekonomika podle Bundesbank mohla ve třetím čtvrtletí zpomalit: „To je znepokojivá informace i v souvislosti s problémy Deutsche Bank, jež by měla zaplatit pokutu ve výši 14 miliard dolarů. Deník Financial Times navíc píše o poklesu dovozu Spojených států, jehož hlavní dopady pocítí právě Německo.“ Jsou informace o tom, že by pokuta mohla být odvetou za pomalejší jednání v souvislosti s přijetím TTIP. Mohou být tyto úvahy opodstatněné?
Jestli německá ekonomika zpomalí ve 3. čtvrtletí o 0,1 % na 1,7 % nehraje vůbec žádnou roli. Co by za to daly jiné národy, například Rusové, kteří mají desetkrát nižší platy i životní úroveň než Němci, kdyby rostli takovým tempem jako Německo, kdyby byli největším exportérem na světě a kdyby měli, navzdory milionu uprchlíků, silně přebytkový státní rozpočet! Problémy Deutsche Bank jsou jiného rázu a do velké míry jsou spojeny s finančními spekulacemi této banky v minulém desetiletí. Pokuta, kterou bude muset Deutsche Bank zaplatit ministerstvu spravedlnosti USA, s vyjednáváním o transatlantické obchodní dohodě TTIP nesouvisí. Proti ní, jak známo, se staví nejen velká část německé veřejnosti, ale také oba kandidáti na úřad prezidenta USA.
V souvislosti s migrační krizí. V posledních dnech zaujal opět svým vyjádřením rakouský ministr zahraničí. Kritizoval Německo za to, že přijímá z Řecka a Itálie několik set běženců. „Plán na rozdělení 160 tisíc uprchlíků během dvou let podle kvót mezi státy EU považuji za špatný. Evropská unie by se ho neměla křečovitě držet, i když ho přijala, ale měla by se s ním rozloučit,“ řekl Sebastian Kurz. Je reálné s takovým požadavkem uspět?
Povinné kvóty jsou špatným, chybným a nefungujícím řešením. Tady bych pochválil českou vládu, která toto tvrdila od samého počátku. Že to nyní říká i rakouský ministr zahraničí, případně další evropští politici, je dobře. Čím dříve toto pochopí i Evropská komise, tím lépe.
Na Facebooku jste se vyjadřoval k maďarskému referendu o kvótách. „Viktor Orbán se přesto populisticky rozhodl využít (či zneužít?) tohoto faktu k uspořádání zcela zbytečného a finančně i politicky nákladného referenda ke svému prospěchu. Referendum mu díky nízké volební účasti nevyšlo. Je to dobře. Populistický maďarský premiér se v očích domácí i evropské veřejnosti ztrapnil a Maďaři ukázali, že i ve střední Evropě má populismus své meze.“ V komentáři pro Právo upozorňuje Jiří Pehe také na záměr maďarského předsedy vlády spustit legislativní proces vedoucí k přijetí ústavního dodatku, který kvóty diktované Maďarsku Evropskou unií zakáže. O čem podle vás svědčí tento vývoj v Maďarsku? Jak tohle může pokračovat?
Maďaři podobně jako Češi, Slováci či další evropské národy jsou proti povinným kvótám. K vyjádření tohoto názoru nepotřebují referendum, stačí slovo vlády, případně parlamentu. Viktor Orbán se populisticky rozhodl pro referendum, které stálo v přepočtu více než 800 milionů korun. Z důvodu nízké volební účasti referendum prohrál a peníze na pořádání referenda vylétly komínem. Kdyby dal tyto peníze na pomoc uprchlíkům v Jordánsku nebo v Turecku, získal by sympatie evropské i světové veřejnosti. Takhle si uříznul doma i ve světě ostudu, nic nevyřešil, pouze jen přilil další kapku oleje do ohně populismu a nacionalismu. Kdyby se takto v Evropě chovali všichni, byl by již s EU dávno konec.
Připusťme, že si tohle – a mám na mysli jednání celé V4 – už nebude chtít Brusel nechat líbit. Může přiškrtit dotace, a tím posílí euroskeptické nálady. Ale na druhou stranu… Připomeňme slova čestného předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga, která na Parlamentních listech vzbudila rozruch: „Přežití je možné jenom v rámci EU. Jinak bychom tady chcípli hlady.“ Chcípneme tedy bez EU hlady a měli bychom, jak také říká Schwarzenberg, už raději „přestat žvanit“?
Evropská integrace existovala dávno před vstupem naší země do EU. A i kdyby došlo k našemu odchodu, bude existovat i po něm. Ke vstupu do EU nás nikdo nenutil a nikdo nás tam ani nedrží. Je to naše svobodná vůle, pokud se rozhodneme vystoupit, žádné tanky jako v roce 1968 do Prahy nepřijedou. Podle mého celoživotního přesvědčení je Evropská unie v našem životním, bezpečnostním, ekonomickém i civilizačním zájmu. Mimo či bez EU bychom se postupně propadli do zóny chaosu, nestability, chudoby a konfliktů. Něco, jako je Balkán, Ukrajina nebo Moldavsko. To je potřeba jasně říci a o tom mluvit.
Vy jste v minulých týdnech navštívil Írán. Jaké si odtud přinášíte zkušenosti?
V Íránu jsem strávil se synem a s ruksakem tři týdny. Projeli jsme tuto zemi křížem krážem, od Kaspického moře po Perský záliv, od hor a pouští po historický Persepolis, od hlavního města po ty nejmenší vesnice. Peršané, i když jsou muslimové převážně šíitského vyznání, nejsou Arabové. Lidé jsou příjemní, přátelští, otevření, země je naprosto bezpečná. Když jsme šli o půlnoci 15milionovým Teheránem, cítil jsem se bezpečněji než v poledne v některých ulicích Kladna. Peršané, i když patří historicky k nejstarším národům světa, jsou národem velmi mladým. Sedmdesát procent populace je mladší třiceti let. Tito lidé nepamatují ani šáha ani islámskou revoluci. Jejich představy i myšlení jsou na Západě, jejich vzorem není Saúdská Arábie, ale Evropa. Vzdělané střední a městské vrstvy chtějí reformy, otevření do světa, méně náboženství a více sekularismu. Ženy, které jsou povětšinou naprosto nezávislé, finančně soběstačné a které tvoří například 60 procent vysokoškolských studentů, jakmile nasednou do letadla, sejmou z vlasů šátky a chtějí plnou svobodu. Češi i ostatní Evropané by namísto vyvolávání hloupých a kontraproduktivních protiislámských nálad měli Íráncům inteligentní politikou pomoci tuto svobodu získat. V příštím roce půjde hlavně o to, aby současné reformní vedení prezidenta Ruháního opět vyhrálo volby. Z íránských reforem koneckonců těží i český průmysl. V příštím roce například začne na velký 80milionový íránský trh vyvážet Škoda Auto.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
