V komentářích k červnovému meziročnímu růstu inflace o 17,2 % ekonomové jednak hleděli do historie a připomínali, že takto vysokou inflaci pamatujeme naposledy v roce 1993, kdy se zaváděla DPH, jednak do budoucnosti, když odhadovali dobu její kulminace i její výši ve druhé polovině roku. Jakou reakci výše oznámené číslo vyvolalo ve vás?

Trpký úšklebek. Takovou mírnou škodolibost. Vůči lidem, kteří si občas říkají levicoví progresivisté, občas si říkají mainstream, občas si neříkají nijak, ale ve své podstatě, ať už jsou maskovaní za jakoukoli nálepkou, jsou to především dogmatici, kteří nás dostali jako společnost tam, kde jsme.

Je těžké necítit škodolibost, když od roku 2008 neustále říkáte, že politika centrálních bank i vlád je úplně špatně a že povede ke značnému strukturálnímu a technokratickému rozvratu – tedy k něčemu úplně jinému než klasická cyklická recese. Je těžké necítit škodolibost, když se vám po celou tu dobu progresivisté posmívají, protože argumenty jim chybí, že jste něco jako „doktor zkáza“, že si stavíte kariéru na strašení a že prý když někdo neustále předpovídá krize, vždycky se musí strefit, protože cyklické krize chodí pravidelně. Je těžké necítit škodolibost, když dojde na vaše slova a místo „normální cyklické krize“ dochází poté, co se podhoubí 14 let tlakuje, k zásadnímu strukturálnímu rozvratu, který byl úplně jasný. Který každý mohl a měl vidět – ale progresivisté ho výsměšně popírali.

Jeden z nejmocnějších mužů planety, šéf americké centrální banky (Fed) Jerome Powell nedávno přiznal, že desítky let centrální banky používaly chybné modely. Konkrétně dvě desítky let, doplňuji já. Konkrétně od pádu amerických dvojčat. A ve větší míře pak začaly být používány od roku 2008. A jejich důvodem nebyl žádný pořádný ekonomický výzkum, ale pouze filozofie. Nic než pouhá filozofie, či spíše ideologie. Ideologicky se prostě hodila teze, že je možno odstranit jakoukoli bolest v ekonomice. Že je možno docílit neustálého hospodářského růstu, aniž by byl provázen dostatkem práce. Konečně se ukazuje, že to byl strašlivý omyl ideologů, který dnes vyústil do celosvětové obrovské inflace.

V reakci na slova Aleny Schillerové, že Fialova vláda nedělá dostatečné kroky, aby zabránila propadu životní úrovně, zareagoval Miroslav Kalousek na twitteru takto: „V Evropě teď neexistuje vláda, která by byla schopna zabránit propadu životní úrovně svých obyvatel. Nejsou toho schopny ani země, kterým nebyly vyplundrovány rozpočty tak, jako se to povedlo vám, Aleno Schillerová.“ Ačkoli propadu životní úrovně asi nejsou schopny zabránit, budou k nim obyvatelé členských zemí EU tak shovívaví jako exministr financí, nebo lze s ekonomickými potížemi očekávat i politická zemětřesení a pády vlád, s čímž už začíná Itálie? Mohly by něco změnit jiné politické garnitury? Jakým přístupem?