Lidé jako Savčenková na Donbasu vraždili novináře běžně, báli se pravdy. USA na Krymu stavěly obchodní centra, co vypadala přesně jako kasárna, říká pozorovatel

07.06.2016 18:44

ROZHOVOR „Ukrajinští oligarchové jsou žáby na prameni,“ říká o největších ekonomických bossech v obsáhlém rozhovoru pro ParlamentníListy.cz bývalý pozorovatel voleb na Ukrajině Roman Blaško. Věnuje se mj. problematice bezvízového styku, který nás může ohrozit nejen bezpečnostně, ale také reálným snížením platů našich občanů. Hovoří o Savčenkové, která se stává „tribunem“ západní Evropy a překvapivě najednou hraje na mírovou strunu. A aby toho nebylo málo, informuje o pro nás nevídané věci – zastavení kolony amerických vojenských vozidel v Moldávii, kam vyjela z Rumunska na vojenské cvičení.

Lidé jako Savčenková na Donbasu vraždili novináře běžně, báli se pravdy. USA na Krymu stavěly obchodní centra, co vypadala přesně jako kasárna, říká pozorovatel
Foto: Jan Rychetský
Popisek: V Oděse přes její rozervanost visí pouze ukrajinské vlajky
reklama

Situace na východě Ukrajiny se opět přiostřuje. Platí minské dohody jen někdy a jen pro někoho?

Minské dohody samozřejmě platí, nejsou ovšem dodržovány. Ze strany geopolitiky je na ně vyvíjen velký tlak, i když, jak známo, americká politika často něco jiného říká a něco jiného činí. Ona své aktivity dál rozvíjí, to jsme nedávno viděli v Moldávii na snaze uchvátit Ukrajinu až po Oděsu. Tyto snahy byly naštěstí rozmetány. Jak jsem již několikrát uvedl, jsou zde tři proudy oligarchů, kteří mají obrovský vliv na dění na Ukrajině. Jedna část je prozápadní – to je Porošenko a spol. Pak je tu proizraelská, to je silná osobnost Ihora Kolomojského, který má své obchodní aktivity na východě země a nechce o ně přijít. Pak je proruská klika kolem Rinata Achmetova. To je ten východ, kde se obchoduje s Ruskem a má v některých případech také investice pocházející z Ruska. Východ země je nejprůmyslovější, nejhustěji obydlený; a je tam takzvaný ukrajinský štít, což značí, že je tam téměř celá Mendělejevova tabulka prvků, obrovské nerostné bohatství.

V Evropě jsou jen dva takové – skandinávský a ukrajinský. Samozřejmě prozápadní oligarchové, kteří přecházejí pod správu Evropy, mají za zády americké nitky a tlačí na to, aby byly minské dohody plněny tak, jak byly dohodnuty, ať již v kontaktní skupině, nebo přímo v geopolitickém poli a na různých jednáních. Ti tedy tlačí, aby byly minské dohody dodržovány, aby nastala decentralizace a byl klid zbraní. Zaručuje jim to přísun nových finančních zdrojů. Zároveň je otázkou, nakolik se o tom mluví před RF a nakolik se ve skutečnosti opravdu vyjednává. Izraelská klika oligarchů kolem Ihora Kolomojského hraje vabank. Protože kdyby se při decentralizaci stalo, že by se rozpadla Ukrajina a vznikla třeba Nová Rus, která bude od Charkova po Chersonskou oblast, přes Záporoží a Dněpropetrovsk, tak chtějí shodit minské dohody ze stolu jako nefunkční, protože když by se toto naplnilo, tak se hlavním městem stane Doněck.

A nejjednoduší je nedodržet mír a tvrdit, že ho porušují ti druzí. Ať je to, jak je to, zejména proizraelští a někteří prozápadní oligarchové tam už dnes mají svoje peníze a pasy. Ti hrají vabank, protože by přišli o své obchodní aktivity, anebo by museli počítat s nějakými reparacemi, mohlo by dojít ke znárodnění anebo by jim majetek zůstal s tím, že by se museli podřídit místním novým zákonům. To je taková šachovnice o tisících políček, kde člověk nemá zcela přehled, která varianta zvítězí. Kdyby vznikla Nová Rus, bude pod vlivem Ruské federace, tak pak tam bude určitá nárazníková zóna. Protože Rusko tam investovalo nemálo kapitálu a samozřejmě i humanitární pomoci. A samozřejmě jde tam rovněž o bezpečnostní geopolitické cíle a národní obranu. Doporučuji se podívat na oficiální prezidentské stránky Petra Porošenka.

Říkal jste tři typy olichargů, ale neslyšel jsem „proameričtí“…

To je ten mix, proevropská, transatlantická klika, která se promíchává i s tou izraelskou. Někteří jsou obchodníci, takže jednají se všemi, protože byznys se nedělí a tlačí se všude, kde jsou nějaké možnosti efektivního zisku. Tam se ten kapitál prostě natlačí jako voda a vznikají takové projekty, kdy se podepíše kontrakt, který stojí dva obědy a dvě cesty do jižní Afriky – samozřejmě to zjednodušuji – na světě je smlouva, ze které jdou procenta nebo dividendy a víc to nestojí. Kdyby chtěli těžit ze své šachty, tak do ní musejí investovat, musejí investovat do horníků, do bezpečnosti, do platů, ubytování a do té investice se jim prostě nechce. Oni hledají efektivní zisk, takže udělají raději kontrakt na nekvalitní uhlí z jižní Afriky, než aby těžili kvalitní uhlí doma a pomáhali zdejší ekonomice.

... jako kdybych slyšel, že to je zákulisí týkající se i OKD…

Přesně tak. Ona to je samozřejmě nejen otázka OKD, ale všech dolů, to je ostatně i v Rusku. Tam to také tak funguje. Když jsem byl na Ukrajině, tak mi jasně řekli, že je řada oligarchů, kteří vlastní doly, ale zavírají je, protože je to pro ně neefektivní, museli by reinvestovat. Teď ale nastalo jiné období, protože podle putinovské politiky se má posilovat střední třída a investovat do vnitřního bankovního sektoru, napůjčovat střední třídě za dobrých podmínek, aby zakládala podnikatelské aktivity a nastartovala se vnitřní ekonomika, která nebude primárně založena na surovinách, ale přejde i třeba do oblasti služeb.

Savčenková je zpět na Ukrajině. Hovoří o tom, že by nejraději byla prezidentkou Ukrajiny, nebo o tom hovoří lidé kolem ní. Co tomu říkáte?

Poprvé jsem se s tím jménem setkal na mítinku Julie Tymošenkové v Dněpropetrovsku, Savčenková byla lídrem do Verchovné rady. Tymošenkové strana Baťkivšina byla zvolena do ukrajinského parlamentu možná díky tomu, že hrála na hrdinskou, mučednickou, a hlavně protiruskou strunu. Do ukrajinského parlamentu se Tymošenková dostala jen tak tak. Jestli Savčenková zabíjela... Já si osobně myslím, že jeví známky fanatické psychopatie i sociopatie, projevuje se v ní také sebestředný egocentrismus. Věřím, že bojovala za vlast, srdceryvně vraždila se vší vervou a nenávistí vše, co by mohlo mít barvu Ruska. A teď je na svobodě. Co z toho vyplývá? Že vraždit Rusy je prostě normální, že se to může, že vlastně viník je na straně Ruské federace. Protože jestli tam někdo povstal, tak to byli ukrajinští lidé se vztahem k RF a hlavně s jiným pohledem na celou věc.

V tomto směru je to katastrofální výsměch. Putin to sice udělal chytře, protože žádal svolení rodin těch zavražděných novinářů. Ale byl k tomu značně nucen. V době, kdy jsme tam byli, tam bylo zabito v listopadu 2014 už 17 novinářů. To nebylo, že tam neměli co dělat, oni prostě dělali svou práci. Jenže ukrajinská strana se bála pravdy. A ve strachu, že by vynesli nějaké jiné než oficiální informace, se prostě novináři vraždili. Privátní prapory se na to samozřejmě také soustředily. Osobně si myslím, že je naivní věřit, že Savčenková nevěděla, co dělá, nebo že by házela bomby a nevěděla kam.

Tím svým charakterem docela dobře deklasuje současnou garnituru a všechny, kdo ji budou plácat po rameni. Jsem zvědav na reakce zejména evropských institucí. Navíc kdyby zůstala ve vězení, hrozilo by třeba to, že jí někdo přinese nějaké cyankáli, aby zemřela jako mučednice v ruském vězení; ani by o tom nemusela vědět, že takto dopadne. Oni ji prostě potřebují jako nástroj propagandy a k dalším tahům na velké šachovnici. Nehledě na to, že teď bude mít prostor ve Verchovné radě a je, pokud se nepletu, v poradním orgánu Evropské unie. Aby jí dodali důležitosti, tak jí dali takovéto statusy, a přitom jde opravdu o fanatického člověka, který je spíš nemocný. Osobně si myslím, že z valné části zdiskredituje politiku na Ukrajině, protože Ukrajina jako stát absolutně nefunguje, respektive prohloubí již pochybné samozvané vedení státu. Jednosměrně a tendenčně fungují represivní složky, armáda, systémy oligarchie v ekonomice; ale vnitřní systémová politika ve státních institucích, to je takové polofungování či spíše nefungování. Například v Krivém Rogu, kde zablokovali jeden úřad a sociální dávky se vyplácely někde vedle v restauraci. Vzniká sociální frustrace, očekává se sociální výbuch a oligarchům a určité části zfanatizované společnosti by válka určitě pomohla hlavně ekonomicky, jinak fungování ekonomiky bylo prakticky zastaveno, otázka je proč.

Savčenková tedy bude plnit úlohu hrdinky – mučednice, která byla odsouzena, a bude hrát propagandistickou roli, kterou Západ potřebuje již kvůli sankcím proti Rusku, protože jde o to, zablokovat obchodní aktivity Ruské federace směrem do Evropy.

Anebo to bude všechno jinak, třeba si bude chtít vybudovat Savčenková image strážkyně lidu jako svůj vnitřní očistec. Mimochodem prohlásila, že naopak chce válku na Donbase ukončit, do jaké míry to myslí vážně, nevím; je na mě příliš neřízená střela. A takových je v různých vrcholných funkcích státu Ukrajina bohužel příliš mnoho. Je nutné si uvědomit, že dva roky byla úplně mimo veškeré dění na Ukrajině. Rozhodně neví, čeho se chopit, bude dávat prohlášení za prohlášením o statečnosti kozáckého lidu. Při vší úctě, toho se lidé nenajedí.

Zrovna nedávno jsem četl, že spousta lidí je frustrovaná, že se neválčí, že neberou peníze a jsou propouštěni. Na Ukrajině se zvýšila kriminalita – o pětinu! Výraznou část pachatelů tvoří bývalí vojáci z Azovu a dalších privátních praporů, protože oni ten společenský status vojáka teď třeba nemají – buď jsou zraněni, nebo jsou bez práce, když se tolik neválčí, a musejí se nějak živit. Oni jsou v podstatě bezprizorní, takže se vrhají na kriminální aktivity, protože jsou to silově represivní, agresivní lidé. Neříkám, že všichni, ale fanatismus je posunul, dochází k tomu, že se nechají vybuchnout s granátem na těle při telefonování se ženou, která usilovala o rozvod. Popisovala to právě tato žena. (Říká se jim kyborgové podle amerických filmů s vojenskými roboty.) A ta právě říkala, že mu to po telefonu vysvětlovala, že se s ním musela rozvést, že co přišel z fronty, tak se naprosto změnil, nepomohlo to. Kdo přežil, je bezprizorní, protože na Ukrajině sociální systém nefunguje. Váleční invalidé jsou necháni na pospas. Pokud se o ně nepostará rodina, dopadnou špatně… A hodně to jsou právě mladí lidé… Nechci vytvářet drama či paniku, ale to je každodenní smutný život na Ukrajině.

Anketa

Je pro vás Naděžda Savčenková hrdinkou?

4%
96%
hlasovalo: 12658 lidí

To se týká lidí z privátních batalionů, nebo vojáků všeobecně?

Všech. Tam se použije voják, který se mobilizuje a v podstatě je spotřebním zbožím. Když je potřeba útočit, tak se platí, ale jinak se třeba propustí. Když se jede na frontu, tak ti z privátních batalionů jedou v prvopočátku s vlastními penězi a po cestě si platí ubytování sami, stejně tak jídlo. Výcvik rovněž. Pak jedou na tři měsíce, vydělají si nějaké peníze, v podstatě se jim to dvakrát vrátí, přijedou zpět, jako bonus mají lepší společenské postavení, jsou z nich hrdinové, pokud tedy přežijí. A většinou mají snahu se tam vrátit. A tito lidé válku chtějí – mají nepřítele, mají do značné míry smysl života.

Mimochodem, při sedmé mobilizaci si to velice pochvalují, protože říkají, že ti privátní se osvědčili nejvíce – jsou nejbojovnější, nejefektivnější. Armáda jim zaplatí, kdežto s těmi běžnými branci mají problém, ti nechtějí do války, vyhýbají se rukování – proto také již sedmá mobilizace.

Co říkáte posilování americké armády v Polsku a Rumunsku, cvičení NATO v Gruzii a Pobaltí? Není to „dráždění hada bosou nohou“, tedy dráždění Ruské federace?

NATO své plány nemění. Snaží se dostat k Ruské federaci co nejblíže, zamezit jí spojení s Německem, vstup na evropský trh. Americká politika už není tak silná, jak bývala, a poněkud se vymkla z globálního řízení. Její cíl je Čína. Severní cesta přes Ruskou federaci je jasná, tam, když se jim to podaří, jak si plánují, tak si ji rozparcelují, jak je to dlouhodobě plánováno, a získají suroviny, trh a posílí i v ekonomice. Parcelování Ruska je všeobecně dlouhodobě známo, už před patnácti lety si porcovaly Německo a USA části Ruské federace. Mohlo by jít o paralelu s bývalou Jugoslávií.

Teď se kritika Putina mediálně rozprostřela jako vějíř a bude to pokračovat. A i z vlastních řad. Určitě se rozjedou i nějaké vojenské akce.

V Pobaltí je přece problém statisíců rusky mluvících občanů, kteří jsou nazýváni „neobčané“, kteří nemají plná práva jako místní. Tak to alespoň je podle některých levicových europoslanců. Nemůže se toto stát záminkou pro případný konflikt?

Ano, tam se objevuje nacionalistický šovinismus vůči Rusům a snaží se vytvořit zákonné podmínky, jež by z nich udělaly podřadné občany, kteří by se vymezili do nějakého prostoru, velkého ghetta. A EU to nechává chladnou. Proč asi? Dalším problémem jsou i jazykové překážky. Tato ruskonárodní menšina není zase tak malá. Putin přijal doktrínu takzvané asymetrické obrany – udeříš-li, odpovím dvojnásobnou či trojnásobnou silou. Nepochybuji o tom, že by to nesplnil, kdyby na to došlo. A toho jsou si Američané vědomi. Nicméně představte si například konflikt na Náhorním Karabachu, útok na Krym z Ukrajiny, Turecko, pokud vstoupí do Sýrie, Jižní Osetie, pátá kolona uspořádá „majdan“ a bude šílená mediální hysterie proti Putinovi – a když se sečtou všechny faktory, tak Američané nebo NATO budou mít větší šance RF rozložit. O nic jiného nejde.

Prezident Putin nedávno navštívil Řecko, jsou známy nadstandardní vztahy Maďarska a Ruska. Nesnaží se o rozložení EU?

Putin hledá všude tam, kde má nějaký politický prostor a kde může nějakým způsobem do politicko-ekonomické ofenzivy. Protože je výborný stratég a taktik, jsou jeho kroky velice racionální. Umí dobře pracovat s informacemi – pouští je ve správnou chvíli na správném místě. Využívá svodky tajných služeb a vytváří informační ofenzivu, ze které Západ vyšiluje, a k tomu dávno nabízí investice Řecku, které si Řecko nemůže dovolit odmítnout. Bude však tlak, aby Řecko nespolupracovalo. Jejich celoroční export se rovná našim devíti dnům! Oni nemají co exportovat. Ale uvidíme, jak moc je Tsipras v kleštích EU.

Pojďme zpět k Ukrajině. Vítězství Krymské Tatarky v soutěži Eurosong byla podle mnohých další ukázka, kam všude zasahuje politika. Je ruský Krym pro místní Tatary tak problematický, nebo jde o uměle vyvolávané a živené problémy?

Západ si vytváří měkké zdroje moci, které jsou výrazně podpůrné. Jestliže vyhraje Krymská Tatarka, je evidentní, že je to těžce zpolitizované. Je to prostě ryze kulturně-politická záležitost. To jsou signály, které se Ruské federaci samozřejmě nelíbí. Krymští Tataři se od základní po vysokou školu mohou vzdělávat ve svém rodném jazyce, řekněte mi jednu zemi, která vás napadne a kde to mají podobně. Na Krymu je trojjazyčné školství – ukrajinské, ruské a krymsko-tatarské. U té zpěvačky, která zvítězila, je zajímavé, že její rodiče vlastní docela prosperující hotel a ruské peníze jim nesmrdí. A jsou možná raději, protože kdyby byli součástí Ukrajiny, byli by na tom hůř. Křivka ukrajinské ekonomiky, která stále padá, je v Evropě ojedinělá, je snad nejhorší po druhé světové válce.

Nezdá se vám, že bruselská nebo prounijní politika udělala další botu? Na jedné straně se tu řeší protiputinovské a protiruské weby a tady si dali vlastní gól. Možná ale, že my ve střední a východní Evropě to cítíme poněkud jinak...

To je více vlastňáků! Evropa má dva hegemony – Německo a Francii – kteří určují rytmus EU. Na jedné straně kapitalismus nesmírně bohatne i v krizi, na druhé straně vznikají velké rozdíly a sociální napětí, sociální sféra je těžce podfinancovaná. Ta horní patra nebyla nikdy bohatší. A co se týká bruselské politiky, je vidět, že se situace neřeší racionálně, ale taktovku drží Evropská rada s Evropskou komisí. Radu nikdo nevolí, jde o centrální řízení a uplatňování kapitálové politiky. Když jsem byl v Bruselu, tak teprve rok po Oděse se o tom strašném masakru mohlo mluvit, a to o tom nesměl vědět ukrajinský velvyslanec v Bruselu, jinak by to rozbil nějakými řvouny zavolanými z Verchovné rady. Přitom snaha byla hned po událostech informovat o aktuální situaci. Zatrhlo se to. Ti evropští zákonodárci se starají o sebe a plní příkazy velkého kapitálu.

Topka a „pražská kavárna“ troubí do útoku proti Rusku, rusofilství a možná i proti slovanství a myslí si, že strhnou i ty mladé, kteří nemají zkušenosti. Nestane se ale pravý opak? Zakazované ovoce přece vždycky nejvíc chutná – to platilo v každé době za každé situace…

Tady řeknu příklad – do České republiky přijel čínský prezident. Říkal jsem si, proč zrovna on na cestě do USA se zastavuje v ČR? Jednání proběhla, hlavní mediální proud se ukázal protičínský. Žádný rozhovor s čínským prezidentem jsem nezaznamenal, ani vyjádření velvyslance, konzula, jen samých „černovlasých“ odborníků. Čínské delegaci nebyl vytvořen žádný prostor a mluvilo se jen o tom, jak naši odborníci kritizují návštěvu; a nejlepší byla Topka, která lítala s tibetskými vlajkami a snažila se z toho vytřískat politický kapitál, ale spíš se zesměšňovala. Nicméně reklama je reklama a udržet svůj tým v provozní teplotě se taky hodí. Gól tomu dal tibetský dalajláma, který poplácal Putina po rameni a řekl, jak to dělá výborně a jak je skvělý a jen tak dál ať pokračuje. To jsou ty vlastní góly.

Pojďme k odstředivým tendencím v Zakarpatí. To už dnes také prahne po federalizaci. Je tam vliv těch významných oligarchů tak silný, jako je na východě Ukrajiny? Nebo je to přirozeně více proevropská, prozápadní oblast?

Oligarchové by chtěli být součástí evropského kapitálu a evropského trhu. Mnohdy i jsou, protože se jim v současné době dává prostor. Nicméně je drží území, na nichž mají své ekonomické (legální i nelegální) aktivity. Oligarchové jsou ty žáby na prameni, brání decentralizaci, nechtějí, aby mohla vzniknout nějaká federalizace, protože obchod a ekonomické aktivity nejsou jen územní, ale někde přesahují hranice jednotlivých oblastí. Ukrajina je vlastně takový slepenec. Není to pejorativní výraz. Různé oblasti mají různý charakter a rovněž by si chtěly vládnout a hospodařit samy. Jenže jsou rukojmími oligarchie.

Oligarchové mají klíčový vliv na politiku a v současnosti se ještě více promítá mafiánství, které je součástí oligarchie. Podívejte třeba na evidenci tržeb. Na Ukrajině se to má tak, že si oligarcha u finančního úřadu nechá zjistit, která firma prosperuje, a tu se snaží získat. Nejdřív přijde s těžce podhodnocenou nabídkou. Bouchne určitou částkou peněz na stůl a řekne – za to mi to prodáte. A když ne, tak bude zle. Když se na to nepřistoupí, tak člověka násilím přinutí, aby podepsal papír, že firmu předává, nebo jednoduše zmizí. Elektronická evidence tržeb tomu bude podobným způsobem napomáhat i u nás. Vytvářejí se proto podmínky. I u nás to probíhá, i když zdánlivě civilizovanější formou. A jsou to také ti, kterým záleží na tom, aby minské dohody I. a II. nebyly uplatněny.

Říká se, že sehnat na Ukrajině česká víza je velmi zdlouhavé a pracné a že si z toho někdo udělal pěkný byznys. Hovoří se o tom, že počet vydaných víz do ČR je za den jen čtyři až pět kusů. Jak byste toto komentoval a máte s tím nějaké zkušenosti? My jsme zaznamenali, že například naše české nemocnice čekají na akreditované ukrajinské lékaře půl roku nebo i rok…

To je jedna z věcí, se kterou jsem se i osobně setkal. Zval jsem novinářku, která mně na Ukrajině velmi pomohla. Tak jsem jí chtěl ukázat Českou republiku a hlavně Prahu. Vyřizoval jsem jí vízum dvakrát a je to opravdu složitý proces. A ještě složitější je to na Ukrajině. Samozřejmě v kapitalistické společnosti se vytvářejí možnosti pro efektivní zisk kdekoliv. I toto je tedy otázka byznysu. Viděl jsem fronty. Jedni za poplatek stojí ve frontách za někoho. Ta novinářka byla z Dněpropetrovska, pro ni jet do Kyjeva a tam strávit řadu dní a nepracovat byl velký problém, takže k návštěvě ani nedošlo. Z mé strany pozvání bylo vyřízeno, ona to nestihla; a podruhé to bylo za 90 dní a nebylo to rovněž v jejích možnostech.

Problém vidím v momentě, kdy budou zrušena víza, tak ekonomika, která je na Ukrajině, není schopna lidi sociálně obhospodařit, tak budou utíkat za prací do jiných zemí do EU. Pro pracovní agentury je to zcela fantastická věc. Naberou Ukrajince, přivezou je sem a turnusově je budou střídat, a to bude posilovat privátní kapitál ve všech sférách. Všimněte si, v nemocnicích po Praze jsou všude Ukrajinky a většina z nich je přes nějakou pracovní agenturu. Vždycky si ta agentura určuje nějakou nadhodnotu a jistě to bude sto procent. Tatáž situace je v hotelích. Když budou pro Ukrajinu zrušena víza, mohou výrazně ohrozit naši zatím relativně nízkou nezaměstnanost. Ti Ukrajinci, kteří jsou odloučeni od rodiny, jsou ochotni pracovat 24 hodin za 12 000 reálné mzdy.

Proč by tedy nevydělávali, když tu jsou, že? Když nastane pracovní exodus, tak se může stát, že už nebudou dělat za 12 tisíc, ale devalvují reálnou mzdu a budou dělat za 8 000. Protože dnes je 500 hřiven, což není ani 500 korun, sociální minimum. Ale tyto příspěvky někdy a někde nejsou ani vypláceny. Takže opravdu jsou tam lidé zoufalí. Havíři, kteří vždycky dostávali slušné platy, je mají zpožděné, menší, zálohované. A šachty se zavírají.

Kapitálu jde o ten efektivní zisk, mít tu nadhodnotu co největší. Ukrajinec, který má průměrný plat tři tisíce hřiven (a mnohdy jej ani nedostává), tady dostane v přepočtu pět nebo šest tisíc hřiven a on za to bude opravdu rád a bude pracovat od rána do večera. A bude v civilizovaných podmínkách v Evropě, nedaleko domova. Pravděpodobně až přijde krize, a ona přijde, bude to devalvovat reálnou mzdu u nás i v Evropě.

Pak se to ale může stát bezpečnostním ohrožením, protože to může být hodně nekoordinované… A když si vzpomeneme na ty kluky z privátních batalionů bez práce, to budou „výborní“ strážní, vymahači…

Ano, oni rádi přijdou, ale nebude to tak horké s tou agresí. To budou spíš výjimky; i když, kdo ví? Co je špatně, že přinesou s sebou i ten fanatismus. Nebude to hned za měsíc, ale přijde to. Když uvážíme, jak se chová EU. Podívejte se třeba na tyto stránky.

Dají podle vás Spojené státy od Ukrajiny „ruce pryč“, aby si to vyřešila Evropská unie, nebo Ukrajinu, jak někdo tvrdí, potřebují jako své nástupiště na Rusko?

Do Oděsy nepustili řadu místních i zahraničních novinářů, protože se něco očekávalo. Proč tam zrovna najížděl americký konvoj přes Moldavsko? Američané mají snahu, aby ovládli přes Rumunsko jak Moldávii, tak Ukrajinu.

... o tom konvoji v Moldávii tady nemáme informace…

To byl konvoj, který se měl zúčastnit cvičení v Moldávii údajně jako akce spřátelených zemí. Tam se podařilo moldavským poslancům a představitelům konvoj zastavit a přinutit vládu, aby jej odvolala a poslala zpět; a cvičení se neuskutečnilo. Mělo dojít k tomu, že měla být připravena americká armáda – a nezapomeňte – v Oděse je gubernátorem proamerický bývalý gruzínský prezident. Ve městě je mnoho Ukrajinců ruské národnosti, je to strategický bod proti Sevastopolu, takže Američané mají zájem o toto území. Ostatně na Ukrajině jsou již jejich vojenští poradci, stejně tak i poradci NATO. Pod správu EU to jistě mohou dát, ale mají tam také své zájmy, a ty jdou jinou cestou.

V našich médiích nikdy neproběhlo, že Krym se chtěl odtrhnout již za Sovětského svazu, těsně před jeho rozpadem. Pak v roce 1992 dokonce přijal vlastní ústavu o své autonomii s tím, že se odtrhává od Ukrajiny. Tehdy se k Rusku nechtěl přidružit, ale založit vlastní Krymskou republiku a také ji založil. To ještě volili gubernátora a parlament lidé sami demokraticky. Kyjev, protože Krym je ekonomicky a strategicky nejvýznamnější, přinutil jejich parlament přijmout doložku, že Krym zůstává součástí Ukrajiny. A když Krym znovu v roce 1994 přijal svou ústavu a opět vyhlásil samostatnost, došlo ke krvavému potlačení a bylo přijato mnoho nových zákonných opatření, aby k tomu již nedocházelo. To se střídali prezidenti Kravčuk s Kučmou. Kučma to dokončil a tuším, že ještě Kravčuk nechal schválit zákon, že gubernátory jmenuje sám prezident Ukrajiny. Tak aby si tam samozřejmě mohl jmenovat své lidi.

Putin nechal lidi na Krymu rozhodnout a vlastně nedovolil, aby referendum bylo násilně potlačeno. A že takové snahy byly, to se dnes všeobecně ví. Obyvatelé Krymu se rozhodovali mezi houpajícím se rublem a prudce klesající hřivnou. Na Ukrajinu odešlo asi 6,5 tisíce Ukrajinců a z Ukrajiny směrem na Krym přešlo asi 250 tisíc Ukrajinců většinou ruské národnosti, ale i ukrajinské. Dovedli si to jednoduše spočítat. A teď si myslím, že jsou rádi za své rozhodnutí. Touha připojit se zpátky k Ruské federaci tam byla, jelikož věděli, že RF jim pomůže a jako autonomní republika by se potýkali s mnohými problémy. Putinovi se nejdříve do toho nechtělo, zejména z ekonomických důvodů, ale posléze to vzal jako ekonomicko-strategickou investici. Nakonec tam má základnu a klíčový přístup k moři. V dané situaci hrály úlohu i další faktory.

Putin měl svoji vojenskou základnu na Krymu zaručenu mezinárodním právem. Schylovalo se ale k tomu, že toto právo bude porušeno. Začaly se tam nakupovat pozemky, které měly sloužit výhledově budoucím armádním základnám jiného subjektu, pravděpodobně NATO. To se dělá takovým způsobem, že se koupí pozemek na strategickém místě, postaví se tam obchodně-zásobovací centrum, které má ale půdorys a schéma jako kasárna. Jen je naplněno zbožím. A v daný moment se to zboží vyexpeduje a pronajme se to armádě. Podobným způsobem byla vybudována v Evropě řada základen NATO. Podívejte se třeba na tyto stránky, a dozvíte se o tom více.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Václav Fiala
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

EU je naprosto k ničemu, selhává. Rozbít žalář národů, zbourat babylonskou věž byrokratů, navrhuje poslankyně Trikolóry

17:03 EU je naprosto k ničemu, selhává. Rozbít žalář národů, zbourat babylonskou věž byrokratů, navrhuje poslankyně Trikolóry

ROZHOVOR „Tenhle žalář národů je potřeba rozbít a navrátit se ke společenství spolupracujících národ…