První kolo francouzských prezidentských voleb, které má proběhnout 23. dubna, se blíží. Jak si nyní podle vás stojí jednotliví kandidáti a jaká nálada panuje ve Francii?
Průzkumy veřejného mínění jsou pravidelně uveřejňované, snad je zbytečné je zde znovu zmiňovat. Perspektiva, že se nakonec stane francouzským prezidentem Emmanuel Macron, se mi ovšem jeví jako katastrofální. Nebylo by to nic lepšího než to, co je nyní.
Je možnost Franςoise Fillona zvítězit kvůli jeho skandálu již pohřbena? A co si o celé záležitosti myslíte? On obvinil z komplotu Franςoise Hollanda…
Doufám, že možnost Franςoise Fillona stát se prezidentem ještě pohřbená není. Nemyslím si ale, že je velká. To, že komplot proti němu organizoval Franςois Hollande, je možné. Nakonec to ale není podstatné. Podstatnější se mi zdá, že mnoho voličů jím bylo asi ovlivněno.
Macronův elektorát je značně ideově slabý – a jeho volatilita vysoká. Téměř třetina voličů, nějakých 34 procent, také ještě neví, komu vlastně hodí svůj hlas... To prý může nahrát Le Penové, která má pevné jádro příznivců. Řada voličů se prý také bojí v průzkumech přiznat, že budou volit Le Penovou, čili její čísla mohou být v průzkumech podhodnocena a reálnou podporu může mít vyšší. Co o tom soudíte?
Souhlasím s názorem, že Macronův elektorát je ideově slabý. V každém případě se Macron jeví jako někdo, pro koho jeho osobní úspěch je důležitější než všechno ostatní. Ovšem to asi neplatí pouze o něm. Co se Le Penové týče, doufám, že její šance jsou skutečně v průzkumech podhodnocované.
Co je vlastně Emmanuel Macron zač? A jaký má názor na imigraci, islamizaci a tak dále?
Emmanuel Macron se narodil v roce 1977 ve městě Amiens, kde jeho otec vyučoval na lékařské fakultě. I jeho matka je lékařkou. Vystudoval jezuitské gymnázium, filozofickou fakultu, Školu politických věd a Národní školu administrativy. Pak pracoval jako generální finanční inspektor na ministerstvu financí. Potom ale přešel ze státních služeb do soukromého sektoru a zabýval se investicemi v bance Rothschild a Cie.
V roce 2006 vstoupil do Socialistické strany. V roce 2012 se stal zástupcem generálního sekretáře prezidenta republiky a v roce 2014 ministrem hospodářství a průmyslu ve druhé vládě socialisty Manuela Vallse. V roce 2015 opustil Socialistickou stranu a v roce 2016 založil hnutí „En Marche!“ (Do pochodu!). Generálním tajemníkem tohoto hnutí je Richard Ferrand, který byl členem Socialistické strany od roku 1980, socialistickým poslancem od roku 2012. Ze státních peněz financoval hnutí Solidarita Francie s Palestinou, které je označováno jako vysloveně antisemitské.
Emmanuel Macron je svými odpůrci označován jako loutka vysokých financí ve službách Hollanda, Merkelové a mondialistické nomenklatury. Mezi jeho spojence je počítán jak „umírněný“ Franςois Bayrou, tak známý ultralevičák Daniel Cohn-Bendit.
Francouzské vlastence Macron pohněval především svým výrokem, že francouzská přítomnost v Alžírsku v letech 1830–1962 byla „zločinem proti lidskosti“. Je jasné, že to řekl, aby si získal muslimské voliče. V tradičně pravicové oblasti Vendée zase v srpnu 2016 řekl, že poctivost ho nutí říci, že není socialistou.
Snad stojí za to zmínit i jeho osobní život. Je mu necelých čtyřicet a od dospívání žije se ženou o dvacet čtyři let starší, než je on, jeho bývalou profesorkou. Žádné společné děti nemají. Ona má tři děti z prvního manželství. Možná to také o něčem svědčí. Současné západní společnosti odmítají boj, úsilí. Chtějí pouze konzumovat. Víme, že psychoanalytici rozlišují různá stadia vývoje lidského libida. První fází je orální stáadium. Kojenec se nepotřebuje s nikým prát. Potřebuje jenom vychutnávat dobré mateřské mléko. Teprve když chlapec dojde do genitálního stadia, tak se musí ukázat jako ten silnější. Příroda potřebuje, aby jen ti se rozmnožili. Tak s panem Macronem, který zůstal zafixován na jakousi náhradní maminku, se asi snadno ztotožní všichni ti současní pacifisté, mnichované a kapitulanti.
Psali jsme:
Jaká jsou hlavní témata voleb? Jsou to i imigrace či islám?
Samozřejmě se před volbami mluví o mnoha věcech. Odpůrci globalizace hodně kritizují přemísťování francouzských podniků do zemí s lacinější pracovní sílou, čímž se zvyšuje nezaměstnanost ve Francii. Tak francouzský textilní průmysl už skoro úplně zanikl. Textilní výrobky jsou prakticky všechny dováženy, především z Číny a dalších asijských zemí.
Co se týče islámu, jestliže Macron nazval bývalou francouzskou přítomnost v severní Africe za zločin proti lidskosti, připomeňme trochu historii. Na Karlově mostě v Praze, mezi barokními sochami, které tam stojí, je socha svatého Augustina. Ten byl jedním z největších církevních otců. Narodil se v dnešním Alžírsku, tehdy římské provincii Numidia. Později byl biskupem ve městě Bône, dnes nazývaném arabsky Annaba.
Ne všichni, kdo po Karlově mostě chodí, vědí, že severní Afrika byla staletí křesťanskou a latinskou, dříve než byla v 7. a 8. století dobyta muslimskými Araby. Středozemní moře pak bylo po staletí bojištěm mezi muslimským a křesťanským světem. Severoafrické přístavy někdy křesťané dobyli zpět, jinak tvořily základny pro muslimské výboje, státní pirátství, nájezdy na pobřeží křesťanských zemí, odkud muslimové přiváželi lup a zajatce. V roce 1830 Francouzi dobyli Alžír, aby učinili konec těmto zločinným aktivitám.
Turecký prezident Erdogan nedávno řekl, že nyní vstupujeme do zásadního střetnutí mezi muslimským a křesťanským světem. Proč tolik křesťanských představitelů odmítá tento zcela jasný fakt brát na vědomí? Zřejmě si myslí, jako pštrosové, že když strčí hlavu do písku, tak ta šelma, kterou nechtějí vidět, je nesežere.
Probíhá předvolební kampaň korektně? A jak se chovají média? Jsou nestranná? Či se objevují fauly a podrazy?
Samozřejmě že média nestrannými nejsou. Známe úsloví: „Čí chleba jíš, toho píseň zpívej!“ Média jsou samozřejmě financovaná především velkým nadnárodním kapitálem, zastáncem globalizace, která mu přináší největší zisky. Pak jsou levicová média kontrolovaná těmi, kteří chtějí vést „třídní boj“ na rovině ras, když pochopilia, že evropští pracující už na ně nejsou dávno zvědaví. A nakonec tu jsou „levicoví křesťané“, kteří možná doufají, že muslimská invaze Evropy snad přiměje postkřesťanské Evropany se vracet ke svému vlastnímu dědictví. Nebo prostě opravdu potřebují stále nastavovat druhou tvář poté, co byli udeřeni do té první. Co se týče podrazů, kampaň proti Fillonovi je nejlepším příkladem něčeho takového.
Co říkáte vydání Marine Le Penové Evropským parlamentem za to, že zveřejnila na Twitteru videa zobrazující násilí Islámského státu?
Začátkem letošního března Evropský parlament zrušil Marine Le Penové její poslaneckou imunitu na základě žádosti francouzské justice. Ta ji nyní může odsoudit až na tři roky vězení za to, že v prosinci 2015 uveřejnila na Twitteru násilná videa z dílny Islámského státu. Na snímcích je mimo jiné usmrcení amerického novináře Jamese Foleyho, kterému islamisté uřízli hlavu.
Není nezajímavé, že žádost o obdobné zrušení poslanecké imunity, týkající se poslance strany Le Front national, Gilberta Collarda, ve francouzském národním shromáždění toto neodhlasovalo. Francouzští poslanci se snad přece jenom ještě trochu cítí zodpovědnými vůči svým voličům na rozdíl od jejich kolegů v Evropském parlamentu.
Psali jsme:
A co je setkání Marine Le Penové s Putinem? Prospělo jí, nebo uškodilo?
Setkání Le Penové s Vladimirem Putinem v Moskvě v pátek 24. března bylo pro ni bezesporu úspěchem. Víme, že začátkem letošního roku letěla do Ameriky setkat se s prezidentem Trumpem. Ten jíi ale nakonec nepřijal. Nyní v Moskvě Le Penová byla přijata nejdříve v parlamentu, kde opakovala, že se staví za zrušení sankcí proti Rusku uvaleným kvůli Krymu. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov řekl, že paní Le Penová a pan Trump „jsou realisté, a chcete-li, antiglobalisté“, a nikoli představitelé populistických názorů.
Po pátečním setkání s Vladimíirem Putinem Le Penová řekla novinářům, že jejich rozhovor se týkal především společných zájmů Francie a Ruské federace, týkajících se boje proti islámskému terorismu. V každém případě toto setkání může Le Penové přinést další hlasy. Mnoho pravicově orientovaných Francouzů sympatizuje s ruským prezidentem vzhledem k jeho konzervativnímu přístupu k sociálním a mravním otázkám.
Osobně bych si dovolil k tomu dodat, že ti naši čeští spoluobčané, kteří nyní tak proti Putinovu Rusku agitují, měli spíše v roce 1968 hájit svou vlast proti sovětské invazi.
Je podle vás Le Penová dědičkou odkazu Charlese de Gaulla?
Svým způsobem Le Penová skutečně dědičkou odkazu Charlese de Gaulla je. De Gaulle byl vlastencem, pro kterého národ nebylo prázdné slovo. A myslím, že je tomu tak i u Marine Le Penové. Na druhé straně je zde však tíha historie. Její otec Jean-Marie Le Pen byl stoupencem francouzského Alžírska, které de Gaulle přenechal muslimům. Milion Francouzů z Alžírska, ať už křesťanů, židů nebo i muslimů, zastánců spojení Alžírska s Francií, si muselo tenkrát zvolit mezi kufrem a rakví.
Já jsem přijel do Francie v roce 1965, tři roky po konci války v Alžírsku. Ta byla ještě ve velmi živé paměti. Vypravovali mi tam, že alžírská Fronta národního osvobození platila velkou částku každému muslimovi za každého zabitého Francouze, ať vojáka či civilistu, ať v Alžírsku, nebo ve vlastní metropolitní Francii.
Ve Francii jsem obdržel azyl, který mi předtím odmítlo dát Rakousko. Tehdy ale ve Francii bylo mnoho politických vězňů. Nebyli to ani komunisté, ani islamisté. Byli to francouzští vlastenci, kteří chtěli udržet Alžírsko francouzské. V jejich očích de Gaulle byl vlastizrádcem. Tvrdě se jim pomstil za jejich neposlušnost. Bastien Thirry byl odsouzen k smrti a de Gaulle odmít jeho žádost o milost. Generál Raoul Salan byl odsouzen na doživotí. Protestant Jacques Soustelle, který byl osobním přítelem Menahema Begina, nalezl azyl v Izraeli. Bývalý ministr Georges Bidault, který byl vůdcem křesťansko-demokratické strany, nalezl azyl v Belgii.
Navíc de Gaulle vedl tehdy politiku dosti vyhovující Sovětskému svazu, což Jean-Marie Le Pen odsuzoval. Takže uhodnete, na čí straně byly moje sympatie.
Psali jsme:
I pokud by Marine Le Penová zvítězila, bude mít sílu, aby Francie odešla z EU či NATO? Víme, že prezidentu Trumpovi úředníci a soudy házejí klacky pod nohy…
Nejdůležitější se mi nezdá, aby Francie odešla z EU a NATO. Jako Češi nesmíme zapomínat, že jestliže po Velké Británii by i Francie opustila Evropskou unii, co by z ní zbylo, by se ocitlo zcela pod nadvládou Německa. Narodil jsem se jako příslušník Protektorátu Čechy a Morava. Že bych svůj život ukončil v podobné situaci, není perspektiva, ze které bych byl tak nadšený.
Co se týče NATO, nyní, když prezidentem USA je Donald Trump, si především přeji co nejlepší spojenectví všech západních zemí. A to, že mezi spojenci ten nejsilnější hraje tu hlavní roli, je prostě přirozené.
Nejdůležitější se mi zdá, aby Francie zastavila příliv muslimských přistěhovalců – dobyvatelů. A to Marine Le Penová, bude-li zvolena, se snad skutečně bude snažit dělat. Že mnoho odpůrců jí bude házet klacky pod nohy, je samozřejmě velmi pravděpodobné. Řekl bych spíše, zcela jisté.
Ale pokud by zvítězila, má Le Penová s ohledem na počty muslimů ve Francii a demografický vývoj vůbec šanci zabránit islamizaci Francie?
Jediná šance, jak zabránit islamizaci Francie, je zorganizovat odsun muslimů. Po druhé světové válce Češi odsunuli sudetské Němce, kteří zde žili staletí. Někteří z nich tvrdili, že jsou potomky germánských Markomanů a Kvádů, kteří zde byli ještě před příchodem prvních Slovanů.
Bohužel žijeme ve světě, kde když dva dělají totéž, není to totéž. Tak si říkám, že snad ten islámský teror nakonec Evropany probudí a že pochopí, že ten, kdo se nechce stát otrokem, se musí bránit. A že ti, kteří nechtějí, aby jejich národ zanikl, musejí předávat život dál, a ne organizovat „sňatky“ homosexuálů.
Pokud se nemýlím, uvedl jste, že váš syn kvůli napadení francouzskými muslimskými imigranty odešel do Izraele. Nezvažujete také odchod z Francie? Cítíte se tam bezpečně?
Není tomu přesně tak. V Izraeli mám jednoho syna, který se tam narodil a žije tam. Druhý můj syn, který byl ve Francii napaden Araby, nyní pracuje v Nové Kaledonii, francouzském zámořském území v Tichém oceánu. Uvažuje o emigraci do Austrálie.
Ve Francii mám ještě jednoho syna a dvě dcery a zatím tři vnučky a vnuka. Samozřejmě si dělám o ně starost. Jedna moje dcera a její manžel též uvažují emigrovat do Austrálie nebo do Izraele. Zdá se mi to rozumné. Paříž se asi brzy stane druhým Bejrútem.
Co se mě týče, nyní trávím největší část roku zde v Praze, ovšem pravidelně zajíždím jak do Francie, tak do Izraele. Zde se samozřejmě cítím zcela bezpečně. Ale až Francie, Německo a další evropské země budou obývané muslimskou většinou, tak ani zde nebudeme v bezpečí.
Kdybyste si měl nyní vsadit, jaký by byl váš tip na výsledek prvního a druhého kola voleb?
Nechme pracovníkům průzkumů veřejného mínění jejich práci. Mohu ovšem říci, jak se chystám volit já osobně. V prvním kole budu volit Fillona. Ve druhém budu volit proti socialistickému nebo postsocialistickému kandidátovi. Pravděpodobně tedy paní Marine Le Penovou proti Macronovi.
Psali jsme:
Dr. Martin Janeček (narozen 1942 v Praze) má po matce židovské předky a jeho otec byl katolík. Má český, francouzský i izraelský pas. V roce 1964 odešel antikomunista Janeček do zahraničí a usadil se ve Francii, kde získal občanství. Na pařížské univerzitě vystudoval dějiny, dějiny umění a mezinárodní vztahy. Po dosažení doktorského titulu působil jako učitel na škole výtvarných umění v Orléansu a v Paříži, od roku 1976 až do důchodu pracoval na francouzském ministerstvu školství. Od roku 1979 žije střídavě v Praze a v Paříži. Publicisticky se angažuje v problematice vztahů s muslimským světem, který důkladně poznal během svých cest od Maroka až po Malajsii. Své poznatky a názory publikuje ve francouzském a českém tisku (Prostor, Křesťanská revue, Proglas, Slovo z Jeruzaléma). Je autorem knihy Islámská rozpínavost včera, dnes a zítra.
autor: Lukáš Petřík
