Prošla jste mnoha životními etapami, byla jste úspěšnou, populární herečkou, diplomatkou a dnes jste političkou – poslankyní slovenského parlamentu. Čím jste byla nejraději?

Nejraději jsem studovala matematiku, bylo to velice vzrušující a tvořivé. Herečkou jsem se stala náhodou, ale prožila jsem krásná léta se zajímavými osobnostmi české i slovenské kultury jako partnerka do díla i jako homo politicus do debat o režimu, ve kterém jsme tehdy žili. Snažila jsem se vyhnout konjunkturalistům, vesměs průměrným i podprůměrným lidem, kteří se tehdy motali kolem kultury a nedovolili osobnostem tvořit. Nemohla jsem jezdit po světě a natáčet filmy v zahraničí, protože mě nepouštěli ven, ale jsem ráda, že jsem ta temná leta prožila v dobré společnosti. Diplomacie byla nejen zajímavá etapa mého života, ale dovolila mi konečně uplatnit některé z mých dalších zájmů – z historie, zahraniční politiky, jazyků.

V roce 2006, po tom, co jsem byla dva roky státní tajemnicí Ministerstva zahraničí Slovenské republiky, jsem vstoupila do politiky, a v roce 2016 z ní vystoupím a vrátím se do neziskového sektoru, protože jsem založila organizaci Via Cultura a Institut pro kulturní politiku. Vydáváme internetový časopis Kulturní kyslík.

Dá se říci, že teď, jako politička, jsem nejsvobodnější. Publikuji, přednáším, diskutuji o svých myšlenkách, ne o těch někoho jiného. A to je veliká satisfakce po letech, kdy jsem interpretovala cizí texty a obhajovala politiku vlády, tedy jiných politiků. Málokdo tomu rozumí, ale je to tak. Jsem svobodná a odpovědná za všechno, co řeknu a napíšu a udělám.

Jezdíte často i do České republiky, dokonce přednášíte na vysoké škole CEVRO Institut. Co české studenty nejvíc zajímá?