Jak se daří na Slovensku?

Vždy jsem byl rád, že jsem vyrůstal a tvořil v Československu. Bylo to fajn. Když jsme se pak rozdělili, a na tom nemám žádnou zásluhu, tak jsem byl chvíli rád, že Česko i Slovensko byly země celkem úspěšné v hokeji. V roce 2000 bylo Česko první a Slovensko druhé a to dokonce v Petrohradě.

Máme své dvě republiky, které bojují s demokracií místo toho, aby v ní žili. Těch příkladů je spousty. My jsme totiž těch padesát let totality žili v kleci, která se pak otevřela a ocitli jsme se rovnou v džungli. A najednou jsme zjistili, že se musíme starat každý sám o sebe. Že už nás nebude nikdo vodit za ručičku a rozkazovat nám či nám něco zakazovat. A zjistili jsme, že nám to duševně chybí. A to je největší problém přerodu, když se máme vyjadřovat v rámci Evropské unie k některým mezinárodním otázkám a my na to moc nemáme. To si musíme říct na rovinu.

Vždyť Velká Británie má sedm set let parlament, ale Slovensko nemá ani celých dvě stě let spisovný jazyk. Je tu jistý rozdíl a máme se pořád, co učit. Je chybou, že se učíme neradi.