Mám obavy o naše potomstvo. Nejsem pokusný králík. Legenda Milan Markovič o dnešní době?

03.11.2022 11:41 | Rozhovor

TŘICETILETÍ ROZPADU ČESKOSLOVENSKA Mrzí mě, že se to za poslední léta nějak zglajchšaltovalo. Nastoupil profesor Fiala, akademický člověk, a ještě než se pořádně usadil do křesla, tak už schvaloval pandemický zákon. To řekl ParlamentnímListům.cz humorista a politický satirik ze Slovenska, který je však velmi populární i v České republice, Milan Markovič. Příští rok mu bude osmdesát let.

Mám obavy o naše potomstvo. Nejsem pokusný králík. Legenda Milan Markovič o dnešní době?
Foto: Jan Rychetský
Popisek: Jedním z mluvčích byl i humorista Milan Markovič

Jak se daří na Slovensku?

Vždy jsem byl rád, že jsem vyrůstal a tvořil v Československu. Bylo to fajn. Když jsme se pak rozdělili, a na tom nemám žádnou zásluhu, tak jsem byl chvíli rád, že Česko i Slovensko byly země celkem úspěšné v hokeji. V roce 2000 bylo Česko první a Slovensko druhé a to dokonce v Petrohradě.

Máme své dvě republiky, které bojují s demokracií místo toho, aby v ní žili. Těch příkladů je spousty. My jsme totiž těch padesát let totality žili v kleci, která se pak otevřela a ocitli jsme se rovnou v džungli. A najednou jsme zjistili, že se musíme starat každý sám o sebe. Že už nás nebude nikdo vodit za ručičku a rozkazovat nám či nám něco zakazovat. A zjistili jsme, že nám to duševně chybí. A to je největší problém přerodu, když se máme vyjadřovat v rámci Evropské unie k některým mezinárodním otázkám a my na to moc nemáme. To si musíme říct na rovinu.

Vždyť Velká Británie má sedm set let parlament, ale Slovensko nemá ani celých dvě stě let spisovný jazyk. Je tu jistý rozdíl a máme se pořád, co učit. Je chybou, že se učíme neradi.

Za ta slova vás někteří Slováci nebudou mít moc rádi...

Kdybych se měl líbit všem, tak se nebudu líbit sám sobě.

Stále ale přicházíme na to, že i v tom společenství národů Evropské unii jsou lidé omylní a ne moc dokonalí. Občas to se mnou dokáže zatřást. NATO se také podílelo na mnohém zlém, co se mi nelíbilo. Evropská komise má konflikt zájmů v nákupu vakcín a podobných blbostí. A z toho vznikají i rozpaky v jednotlivých republikách. Podívejte se na Maďary, Poláky, všemi to lomcuje. Jsem rád, protože je třeba, aby se to vyčistilo. Mrzí mě jen, že nepokoje vždy nastávají jen tehdy, kdy je chladno.

Vážíte si politického analytika Jána Baránka. On však jasně hovoří o vystoupení Slovenska z EU. I v tom jej podporujete?

Zrovna tohle nedokážu posoudit. Myslím si, že Baránek je opravdu chytrým člověkem zdravého rozumu a rozmyslu. Nicméně ohledně vystoupení z EU nejsem dostatečně informován, abych mohl zodpovědně říct, že jsem pro, nebo proti. To není věc emocí. To je věc rozumu a hlubokého poznání. Obdivuju ty, kteří k tomu poznání dokáží dojít rychle. Já takový nejsem. Snad poznám, že je třeba něco udělat, než bude pozdě, ale k tomu snad nedojde. Stále věřím v porozumění mezi národy.

Problém je však v tom, že po druhé světové válce tu máme zase nepokoje takových rozměrů, které by mohly skončit fatálně.

Máte z toho strach?

Čím jsem starší, tím mám menší strach. Jsem normálně donošený. Když se ale člověk chýlí k podzimu života anebo, jak říkal Miloš Kopecký, k jaru smrti, tak se stále méně obává o svůj život. Ať už se okolo děje všelicos. Mám obavy o naše potomstvo. O ty, co by měli nastoupit po nás. A právě tomu nerozumím, proč je tak malý zájem o věci veřejné. Třeba o angažovanou zábavu. Aby to prostě nebyly jen legrácky. Jak říkal Miroslav Horníček, že dnes už není humor, jen legrácky. Je třeba, aby tu káru angažovaného humoru někdo táhl dál a ukázal, že to lze dělat i moudře.

Proč se většina umělců neangažuje? Mají strach ze ztráty rolí?

Zní mi to jako jediné možné vysvětlení. Nicméně pojem strach ze ztráty zaměstnání, budoucnosti, je trochu blízký pojmu zbabělost. Když mají strach z budoucnosti, tak si ji svou nečinností komplikují.

Situace je opravdu vážná. Kdyby se totiž vše zničehonic stabilizovalo, skončila by válka a koronahysterie, tak si nemyslete, že ceny, které dnes vyletěly do výšky, půjdou zase dolů. Ne, nepůjdou už nikdy. A je s tím třeba dělat něco nyní, když na strop těch cen ještě vůbec dohlédneme.

V devadesátých letech byla hodně populární odpověď z jakési ankety či skeče: „V našej krajině je to dost na p**u... Ti, čo nám vládnú, sú v******í, úplní k****i... Nechcem tu žiť ani za tu p**u... Je treba sa stadeto o*****t!" Je dnešní situace podobná?

Ten slovník mi vadí, ale obsah zůstává. Je to věrná interpretace dnešního stavu. Vzpomínám si, jak jsme kdysi protestovali před bratislavským komplexem Bonaparte, v němž bydlel Robert Fico. (Šlo o kauzu Bašternák. Tehdy byly zveřejněné informace o účtech ministra vnitra Roberta Kaliňáka a exministra dopravy Jána Počiatka, na kterých se objevily převody ze společnosti B.A. Haus, kterou vlastnil kontroverzní slovenský realitní magnát Ladislav Bašternák. Poz. red.)

Aby to nebylo jen bubnování, skandování a nadávání, tak jsme udělali takový kabaretní podvečer. Když jsme končili, tak tam stáli mladí studenti a dost se podivovali, jak to bylo výborné. Neznali mě. Ptali se, kde mě mohou vidět. Říkal jsem jim, že teď musí nastoupit oni. Jeden z nich mi řekl, že navštěvuje filmová studia. Když jsem se zeptal, co bude dělat po nich, odvětil: „Odjíždím. Vždyť tady chcípl pes!" Všichni mladí přemýšlí o tom, kam zmiznou.

Je v Česku situace podobná?

Určitě. A dost se tomu divím, protože pro nás byli Češi v mnohých ohledech vzorem. Je to tam relativně blízko, trochu jiná kultura a lepší humor. Podle mě lepší humor než Britové a Češi nikdo neumí. A to víte, že s tím mám dlouhodobé zkušenosti.

Mrzí mě, že se to za poslední léta nějak zglajchšaltovalo. Média začala šílenství ve službách farmakomafie. To nemá jiné vysvětlení. Nastoupil profesor Fiala, akademický člověk, a ještě než se pořádně usadil do křesla, tak už schvaloval pandemický zákon. Všechno se kolem nás prořítilo. Nerozumím, čemu lidé tak podlehli.

Na Slovensku se lékař Vladimír Krčméry, nechť mu je nadváha lehká, vyjadřuje tak, že se vedlejší účinky vakcín budou projevovat ještě pět let a s tím se musíme smířit. A toho nikdo nebere jako dezinformátora. Ať se na mě nikdo nehněvá a nikdo mě nepovažuje za nepřítele systému, když se s tím smířit nehodlám. Nejsem přece pokusný králík, který by do sebe nechal píchat nějaké experimentální roztoky. Už se k tomu sice nechci vracet, ale když to připomínám, tak jen proto, že si myslím, že to ještě neskončilo.

Takže jste ohledně budoucnosti pesimistou?

Myslím, že vnímám takový mix. Situace se nezlepšila, ale lidé snad zmoudřeli. Vědí, kdo to s nimi jak myslí a už si nenechají kydat hnůj na hlavu. Nikdy jsem nebyl testovaný, ani očkovaný těmi blbostmi a má troufalost jde tak daleko, že jsem za posledních deset let nemusel překonávat ani žádnou chorobu. Ostatně slyšel jste za poslední roky od nějakých lékařů či imunologů rady, jak žít zdravě, abychom se mohli starat o naše rodiče a děti? Moc ne. Náš imunitní systém je absolutní zázrak a netřeba ho ničit nějakými jedy, jako to dělal Josef Mengele.

Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Jan Rychetský

Jan Kuchař byl položen dotaz

Co říkáte na tento návrh?

Pořádně slyšíme o úsporách, ale nikdo z politiků nejde příkladem. Jestli není možné, abyste si zmrazili platy – prý kvůli tomu, že by se to týkalo třeba i soudců, proč ještě nikdo nepřišel s tím, aby se platy politiků staly samostatnou skupinou? Pak by bylo přeci vše vyřešeno. Není vše ostatní z vaš...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Okamura dohrává výměnu s Pekarovou: Ženou lidi do chudoby, sama to přiznala

10:24 Okamura dohrává výměnu s Pekarovou: Ženou lidi do chudoby, sama to přiznala

Tomio Okamura v týdnu v Poslanecké sněmovně absolvoval ostrou debatu s předsedkyní Markétou Pekarovo…