Odborný lékařský pracovník Andrei, který Parlamentní listy z bezpečnostních důvodů požádal držet jeho příjmení v tajnosti, se již několik desetiletí zabývá výzkumem v oblasti virologie a mikrobiologie. Pro svou odbornost byl v devadesátých letech minulého století pozván do Spojených států, kde se připojil k týmu špičkových expertů zkoumajících možnosti léčby pacientů napadených virem HIV.
Před pouhými několika týdny se po dlouhých dvaceti čtyřech letech vrátil zpět do své rodné Moskvy. Parlamentní listy využily této jedinečné příležitosti. S úspěšným ruským vědcem – po získání amerického občanství i americkým občanem – jsme usedli k jednomu stolu v povolební Moskvě, abychom s ním pobesedovali o mnohých tématech týkajících se jak ruské vnitřní politiky, tak i rozdílů mezi životem v USA a Ruské federaci.
Kdo je nadějí české levice?Anketa
Kdy přesně jste odjel do Ameriky?
Do Spojených států jsem odjel hned po pádu Sovětského svazu, přesněji v roce 1992. V té době jsem s několika americkými kolegy spolupracoval na jednom projektu a dostal jsem nabídku, abych s nimi pracoval přímo ve Spojených státech.
Dnes jsem již občanem Spojených států i Ruské federace. V Americe se v nadcházejících prezidentských volbách volit rozhodně nechystám; mám na to sice právo, ale nevidím v tom žádný smysl. Dokonce i zde v Rusku dává jít k volbám větší smysl než ve Spojených státech, alespoň z mého pohledu. Mě obecně více zajímá zahraniční politika a ta je ve Spojených státech neměnná, nezávisí od prezidenta.
Proč jste se vrátil zpět do Ruska?
Já jsem vědec a hlavní je pro mě moje práce. Na začátku devadesátých let jsem měl ke své práci lepší podmínky ve Spojených státech. V Rusku byla naopak situace velmi složitá, což práci ztěžovalo. Jednoduše jsem využil lepší pracovní příležitosti.
Nešlo o to, že jsem měl v Rusku nějaké problémy. Je pravdou, že obecně platí, že v Rusku přežijí jen ti nejsilnější, existuje zde takový zákon džungle, což bylo rozvratem Sovětského svazu ještě umocněno. Já jsem se v devadesátých letech slabým ovšem rozhodně necítil, naopak, bylo mi třicet let, považoval jsem se za silného a zdravého muže, nikoho jsem se nebál. Dokonce jsem se osobně znal s několika mafiány, takže jsem se skutečně neměl čeho obávat.
Hovoříte o zákonu džungle, který platí Rusku. Dá se to nějak přirovnat k situaci ve Spojených státech?
V Americe je to úplně jinak, tam jsou zákony důležitější než cokoliv jiného a většina lidí se jimi skutečně řídí. V Rusku zákony sice existují, ale moc lidí na ně ohled nebere. Důležitější jsou zde spíše kontakty, na tom zde lidé staví.
Rusko je v principu kolektivní zemí. Vaše rodina, přátelé a obecně lidé, kteří jsou vám blízcí, utváří jakýsi malý privátní prostor, ve kterém žije každý jednotlivec. Ve Spojených státech jsou lidé mnohem větší individualisti. Dokonce i s vlastní rodinou se Američani vídají pouze několikrát do roka. Jednou jsem byl svědkem toho, jak se v restauraci v Atlantě sešla ohromná rodina, aby spolu povečeřeli. Po jídle každý dostal svůj účet, zaplatil za své jídlo, nasedl do svého auta a vydal se vlastní cestou. Takový způsob života se mi upřímně nelíbí.
Já jsem velmi otevřený člověk a jak v Rusku, tak i ve Spojených státech jsem si udělal mnoho přátel. Samozřejmě žije ve Spojených státech mnoho Rusů, kteří se odmítají učit jazyk a veškerý svůj čas tráví pouze ve své ruské komunitě. Já takový nejsem, vždycky jsem se snažil přátelit s lidmi z jiných zemí a kultur, i ve Spojených státech.
Nikdy jsem neměl v úmyslu ve Spojených státech zůstat. I kdyby byla v Rusku situace skutečně mizerná. Je to, jako kdybyste měli doma nepořádek; a namísto toho, abyste uklidili, byste se prostě přestěhovali do jiného domu. To přeci nejde. Ve Spojených státech mají daleko lepší technologie, zejména ve farmaceutickém průmyslu, ve kterém se pohybuji, se od nich může Rusko hodně naučit. To jsem také od začátku zamýšlel; nabrat zkušenost ve Spojených státech a poté přispět rozvoji biotechnologií v mé rodné zemi.
Vím, že vaše dcera studovala v Atlantě v mezinárodní škole. To bylo vaše rozhodnutí? Nechtěl jste, aby se učila v obyčejné americké škole?
Ano, na tom jsme se shodli se ženou. Víte, v Atlantě, kde jsme žili, místní školy produkují, jak bych to tak řekl, takové polovzdělané ignoranty (rednecks). Na mezinárodní škole vyučují historii, literaturu, dějiny umění úplně jinak; musí brát v potaz, že děti pochází z různých kultur a výuka je tím o to bohatší. Absolventi těchto škol mají mnohem větší přehled než průměrní Američané.
Zpátky k Rusku. V neděli se uskutečnily volby do Státní dumy. Byl jste volit?
Ano, byl. Dokonce vám mohu říct i to, pro koho jsem hlasoval, i když se o tom obyčejně bavím nerad. Původně jsem měl v plánu hlasovat pro komunisty, ale nakonec jsem své rozhodnutí přehodnotil. Nelíbilo se mi jejich prohlášení, ve kterém uvedli, že půjdou za prezidentem, aby z něj dostali peníze na výstavbu nemocnice. Myslím si, že kdyby za něco stáli, dokázali by získat finance na výstavbu nemocnice z vlastních zdrojů.
Nakonec jsem tedy volil vládnoucí stranu, Jednotné Rusko. Svůj hlas jsem dal primárně primátorovi Moskvy Sergeji Sobjaninu, s jehož prací jsem spokojen. Myslím si, že pro Moskvu udělal skutečně mnohé a hlas si zaslouží.
O nějakých opozičních stranách jste neuvažoval? Jak se vůbec stavíte k takovým lidem, jako je Alexej Navalnyj?
Odpovím vám ze široka; v Americe existuje taková nezisková rozhlasová stanice, National Public Radio (NPR) se nazývá, zhruba 99 % jejich vysílání, které se týká Ruska, je silně orientováno proti současnému režimu; Putina označují za fašistu a tak dále.
V Americe se neustále ohání argumenty o svobodě slova, ale sami tuto svobodu nerespektují. V Rusku je samozřejmě hodně věcí, které nejsou ani zdaleka ideální, ale můžete zde najít i spoustu dobrých věcí. V Americe ovšem hovoří jen o tom špatném, přitom se často ani neopírají o fakta. Zrovna nedávno jsem viděl video, kde se člověk ptá kolemjdoucích v San Diegu, jestli by souhlasili se svržením atomové bomby na Rusko. Drtivá většina to odsouhlasila. Proč? Jsou pod vlivem neuvěřitelně silné protiruské propagandy.
Alexej Navalnyj je člověk, který aktivně podporuje tuto agresivní politiku Spojených států. Samozřejmě, že nejsem obecně proti boji s korupcí, ale on to dělá špatně. Nemyslím si, že má nějaký smysl poukazovat na konkrétní lidi a vinit je z jejich přečinů. Systém je třeba měnit plošně. Nejsem žádný politik, ale s postupy Navalného nesouhlasím.
Neříkám, že se nemáme co učit od Ameriky. Naopak, je spousta věcí, které jsou zde zbytečně složité; například získat řidičský průkaz. V Rusku je kolem toho spousta administrativy, musíte chodit do speciálních škol, platit za to peníze a celý proces trvá zbytečně dlouho. V Americe takovou záležitost vyřídíte raz dva. Takové věci bychom se od Američanů měli naučit, a ne všude vyvěšovat anglické nápisy a hlásat svobodu slova.
Navalnyj jde na ruku Američanům; otevřeně podporuje rusofobii a protiruskou propagandu. Podívejte se například na obraz Stalina na Západě; vyobrazují ho jako jednoho z nejkrutějších diktátorů 20. století. A co se v té době dělo v Americe? Lynčovali černochy, Japonce drželi v koncentračních táborech a potom na jejich zemi shodili atomovou bombu. Proč to dělali? Japonsko bylo již na kolenou. Myslím si, že to, co v té době dělali Američané, bylo horší než politika Stalina.
Rusko bylo navíc v té době ve velmi složité situaci; 90 % lidí bylo negramotných, prakticky celý svět byl proti Sovětskému svazu, všude jen nepřátelé. Rusko také je a vždy bylo mnohonárodnostním státem; Stalin se musel se vším tímto potýkat. Musel zemi sjednotit a učinit ji bojeschopnou.
Já nejsem žádný stalinista; měl jsem příbuzné, kteří za Stalinova režimu hodně vytrpěli, v našem bytě dokonce postříleli hned několik lidí. Jsem ovšem proti tomu, aby byl Stalin permanentně vytrhován z historického kontextu a následně démonizován. Dnes jdete na výstavu do galerie, kde srovnávají Stalina a Hitlera. Ptám se: proč někdo nesrovná Stalina s takovým Eisenhowerem? Stalina a tehdejší Ameriku. Já jsem lékař a dobře vím, čím se američtí doktoři v padesátých letech zabývali na Haiti; brali si stranou vězně, kterým naočkovávali syfilis, dělali pokusy na lidech. Proč si myslíte, že Američané po druhé světové válce zprvu nechtěli zveřejnit všechna ta zvěrstva, která se odehrávala v nacistických koncentračních táborech? Věděli totiž moc dobře, že jsou za to z části zodpovědní. Hitler byl jejich výtvorem; od začátku jej podporovali, protože věřili, že jen on dokáže porazit komunismus a Sovětský svaz.
Zpět do současnosti. Vladimir Putin, je podle vás kvalitním lídrem?
Ano, myslím si, že je to opravdu dobrý politik. Neříkám, že je to nějaký ideál člověka, ale pro Rusko udělal hrozně moc. Dám vám opět příklad: minulý rok jsem přijel do Frankfurtu, šel jsem do metra a musím říct, že mě velmi překvapilo to, co jsem tam viděl. Lidé, kteří v šest ráno jedou do práce, jsou celý zmačkaní, naprosto zmožení a já nevím co ještě. Pochopil jsem, že život v Evropě není vůbec jednoduchý. Poté přijedu do Atlanty a vidím všechny ty černochy, kteří jedou ráno metrem do práce a všichni jsou perfektně uhlazení a vypadají navýsost odpočatě. Rusko je někde mezi Amerikou a Evropou. Samozřejmě, že není vše ideální, ale všichni mají chaty, všichni jezdí na dovolenou k Černému moři. Lidé zde prostě žijí mnohem lépe, než když jsem zemi opouštěl. Za to vděčí Putinovi.
Rusko je ohromná země, největší na světě; mísí v sobě mnoho různých kultur a etnik. Mluvíme o desítkách milionů lidí, kteří mají všichni své vlastní zájmy. V Americe to řeší policejní brutalitou, křivě se tam podíváte na policistu a ten vás hned zastřelí. V Rusku nic takového nemáme. Zkuste vládnout takové ohromné zemi a navíc zajistit, aby se ta ohromná masa lidí pohybovala v určité trajektorii.
Putin je člověk, který se s tak složitým úkolem dokáže popasovat. Co takový Navalnyj, o kterém pořád mluví všichni ruští liberálové, co dělá on? Pořád jen někoho z ničeho obviňuje, ukazuje na politiky prstem, mobilizuje společnost proti vládě, která zajišťuje stabilitu. K čemu to je? Rusko je zřejmě nejsložitější zemí na světě. Putin si je toho vědom a dokáže zemi řídit.
Jaké má Amerika oproti Rusku přednosti?
Těch je mnoho. Spojené státy jsou samozřejmě daleko civilizovanější zemí. Hodně se mi také líbí taková ta americká potřeba neustále na sobě pracovat, neustále něco vylepšovat. Skutečně rozvoj technologií ve Spojených státech je bezprecedentní. Odjedete na týden na dovolenou, vrátíte se do USA a hned se dozvíte o nějaké nové technologii, to je skutečně velké plus.
Rusko v tomto směru očividně zaostává, ale ne až tolik, jak si mnozí lidé myslí. Například v tvrdých vědách je Rusko již tradičně na špici. Jde o to, že Rusové nemají takovou potřebu neustálé modernizace, jaká existuje ve Spojených státech. Rusko tradičně spíše reaguje na světové dění; pokud zaostává příliš, přijde revoluce. To se stalo v roce 1917 a později s pádem Sovětského svazu. Dnes, když se vydáte do centra Moskvy, máte pocit, že jste v New Yorku či některé západoevropské metropoli. Rozdíly se smazávají.
V Americe se mi také líbí to, že pro všechny platí stejné zákony; nezáleží na tom, jestli jste syn prezidenta nebo školníka, pokud jste spáchal trestný čin, musíte za to nést následky. V Rusku to tak bohužel nefunguje, což je samozřejmě velký problém.
Co se čistě politiky týče, velký rozdíl mezi Ruskem a Spojenými státy nevidím. Američané vám budou tvrdit, že mají možnost volby, to je pouze iluze. Politika je jen hra a Američané ji již hrají dost dlouho a hrají ji dobře. Utvrzují své občany v tom, že mají neomezenou možnost volby, ale ve skutečnosti ve Spojených státech vládnou pořád jedni a ti samí lidé.
Nejdůležitější otázka na závěr – už jste měl možnost navštívit Českou republiku?
Bohužel jsem zatím neměl tu šanci. O kráse Prahy jsem pochopitelně slyšel mnohé, mnozí moji známí říkají, že je to skutečně jedno z nejkrásnějších měst na světě. Vím také to, že v Praze máte jednu z nejstarších univerzit v Evropě.
Hodně se mi také líbí váš prezident. Jak se jmenuje? Zeman? To je naprosto brilantní politik. Jako jeden z mála evropských lídrů si uvědomuje důležitost spolupráce s Ruskem. Je to opravdu veliký člověk. Lidé jako Zeman či Berlusconi Putinovi skutečně rozumí.
V Evropské unii, které velí protirusky orientované Německo, to mají ovšem velmi těžké. Podívejte se na takové Řecko, které mělo k Rusku vždy velice blízko a je dosti očividné, že i nyní by s ním rádo spolupracovalo. To jim ovšem Evropská unie nedovolí. Jsem si jist tím, že mnohé evropské národy by na tom byly lépe, kdyby si zachovaly více samostatnosti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: fib
