Proč není manželství muže a ženy stejné jako ženy a ženy, nebo muže a muže?
Mé dlouhodobé názory znáte. Manželství muže a ženy je naprosto unikátní záležitost, která se s ničím jiným srovnávat nedá. To znamená, že určitě zaslouží ochranu i ze strany společnosti, a pokud se objevují různé jiné nápady, tak v tom případě možná i Ústavou chráněný stav muže a ženy jako manželství. Vyplývá to i ze slova manželství, které je historicky vždy chápáno jako vztah muže a ženy, protože je to vztah, ze kterého se mohou narodit děti. Proto si zaslouží ochranu společnosti.
Co se týká ostatních, ať už jsou to gayové, nebo lesby, tam bych jako první vyslala signál, že důstojnost každého jednotlivého člověka je pro mě nedotknutelná. To určitě ano, nicméně se to týká jednotlivců, jak žijí, to neřeším. Druhá věc je, že mají další a další nároky, které se objevovaly buď jako snaha o registrované partnerství, jež bylo schváleno už v roce 2006 – a v tomto zákoně bylo napsáno, že nebudou požadovat adopci dětí. Přesto prostřednictvím Ústavního soudu došlo k vyškrtnutí tohoto slibu.
Pokud jde o manželství, znovu se vracím k tomu, že pouze manželství muže a ženy je manželství. Jde o oblast, kterou by poslanci v podstatě neměli vůbec žádným způsobem dál upravovat, protože to je věc společenské dohody historicky dané a osvědčené. Poslanecká sněmovna manželství homosexuálů upravovat nemá. Už mnohokrát jsem řekla, že tato oblast nespadá do politického hlasování.
Jak to teda vyřešit? Nazvat spojení homosexuálů jinak?
Já bych to vůbec jinak neřešila. Jak jsem řekla, důstojnost každého člověka je nedotknutelná, jak si žijí, je to v pořádku, ale nic jiného neupravovat. Vztah muže a ženy je u nás tradiční, je to tradiční chápání rodiny a tam nesmíme zapomenout – především na děti, protože se objevují snahy a návrhy různých zákonů, které by umožňovaly adopci dětí těmto homosexuálním párům.
To spolu úzce souvisí. Pokud by takové „manželství“ homosexuálů, což je už názvem nesmysl, vešlo do právního řádu, chtěli by pak žádat i děti do adopcí. Já chápu, že po dětech touží a nějakým způsobem se k nim dostávají, to každý ví. Nicméně, co se týká adopcí, tak s tím určitě zásadně nesouhlasím, protože tady narážíme na práva dětí, a ta jsou neopomenutelná a základní. To znamená právo dětí na své biologické rodiče.
A potom otázka: Kde by ty páry chtěly ty děti brát? Argumentace, že by se staraly o děti z dětských domovů, je scestná. Většina dětí má rodiče, nejsou vůbec právně volné a k adopci možné. Pak je otázka druhá, pokud se podíváme na země například na sever od nás, ale třeba i ve Velké Británii, kde existují takzvané nezrušitelné adopce. Děti se dávají do adopce homosexuálním párům a dochází k mnoha tragickým osudům, protože děti bývají účelově odebírány a dávány těmto párům.
Hlavně bych chtěla říci, že pokud by byly žádosti o adopci heterosexuálních manželství a homosexuálních manželství, mohlo by se stát, že homosexuální manželství by se mohlo soudit pomocí antidiskriminačních žalob. Pak tady máme celou širokou oblast náhradního mateřství a asistované reprodukce, takže jde o skutečně velmi širokou oblast. Věřím, že po dětech touží, ale to není lidské právo. Pořídit si dítě jako věc nebo hračku neznamená mít nárok. Jakmile si začnou nárokovat děti jako manželé – žena a muž – je to absolutně nepřijatelné a ztráta zdravého rozumu.
Psali jsme:
Třeba Petr Honzejk ve svém komentáři na IHNED.cz píše: „Věcný důvod, proč manželství homosexuálů neumožnit, přitom neexistuje. Klasický argument, že zavedení manželství pro gaye a lesby ‚ohrozí tradiční rodinu‘, je naprosto dutý. Jeho absurditu nejlépe vystihuje známý kreslený vtip − ve dveřích bytu stojí mladík žmoulající čepici a vyvalenému chlápkovi v pantoflích říká: ‚Dobrý den, já jsem homosexuál a přišel jsem zničit vaši tradiční rodinu!‘ Každý, kdo není úplně zabedněný, přece vidí, že rodiny dnes ohrožuje úplně něco jiného než homosexuálové: domácí násilí, alkoholismus, chudoba, exekuce, neschopnost státu usnadnit sladění pracovního a rodinného života, kult individualismu a tak dále. Říkat, že manželství homosexuálních párů ohrozí tradiční rodiny, je podobné jako tvrdit, že když si soused koupí stejné auto, jako máte vy, zadře se vám motor nebo prasknou gumy.“ Co vy na to?
Odmítám reagovat na něco, co napsal Petr Honzejk. Nepovažuji to za argumentaci, ke které bych se chtěla jakkoliv vyjádřit. Nikdo nezpochybňuje, že manželství nebo rodiny procházejí krizovými situacemi, ale to na té podstatě věci opravdu vůbec nic nemění. Toto jsou věci zásadní a důležité a měly by být řešeny způsobem vývoje společnosti nebo pomoci ostatním lidem ve společnosti, aby se rodiny daly dohromady. Ale tlačit na manželství homosexuálů je absolutně mimo a vůbec to nespadá do kompetence politiků.
Napříč Evropou se postoj ke sňatkům i adopcím liší. Co na ten vývoj říkáte?
V zemích, kde jsou příliš benevolentní k těmto věcem a zejména k osudům dětí, ať jsou to děti odebírané z rodiny, nebo děti v podstatě vyráběné, tak to nemění nic na tom, co jsem řekla. Problémy jsou v osudech a lidských právech dětí. To už je celá sociálně-právní agenda, které se věnuji poměrně dost, takže sleduji osud severských zemí, Velké Británie, Francie… Ať se Evropa rozhodne, co chce. Jestli chce, aby evropská civilizace dál pokračovala, nebo ne. Za tím je potřeba si stát a ukazovat, co považuji za správné.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Zuzana Koulová
