Marta Vančurová prozradila, co jejímu otci provedli za Masaryka. I jak prožívala listopad '89

28.10.2014 14:20 | Zprávy

ROZHOVOR Lidé prý často odkazují na první republiku jako na vysněnou dobu, ale skutečnost byla jiná, zmínila v exkluzivním rozhovoru pro ParlamentníListy.cz herečka Marta Vančurová, kterou známe třeba z komedie Jáchyme, hoď ho do stroje, nebo z filmového přepisu povídky Oty Pavla Smrt krásných srnců či z filmů Milenci v roce jedna a Den pro mou lásku. „Vím z povídání svého tatínka, že v té době všechno tak růžové nebylo. On byl třeba tehdy vyhozený z práce a nebyl sám, kdo to odnesl,“ řekla Vančurová a prozradila i to, proč je dobré si v dnešní době připomínat „vlastenectví", které se spojuje se svátkem 28. října.

Marta Vančurová prozradila, co jejímu otci provedli za Masaryka. I jak prožívala listopad '89
Foto: Youtube
Popisek: Herečka Marta Vančurová

Jaké míváte pocity v den, kdy si připomínáme vznik samostatného československého státu? Je dobré o době první republiky, která následovala poté, hovořit?

Já si myslím, že připomínat si takovéto věci je třeba, neboť v rychlém tempu života se moc rychle zapomíná. Hlavně ty další generace už se potom nemají čeho chytit, takže podle mne jsou připomínky a odkazy na dějiny našeho státu důležité. Já si ale v tento den vždycky vzpomenu na svého dědečka, který bojoval v první světové válce, a snažím si představit, jaké to v době první světové války vlastně bylo. Jsem pak ráda za rekonstrukce válečných let té doby. O té druhé světové válce jsou totiž fakta více známá, ale ta první je už naší době hodně vzdálená. Vím, že dědeček tehdy bojoval na Piavě (bojů na italské řece Piavě se za první světové války zúčastnily i desetitisíce českých vojáků, které kruté válečné prožitky poznamenaly na celý život – pozn. red.) a pak byl zavřený v tehdejším koncentráku. Když se vrátil domů, tak měl čtyřicet kilo. Babička jej několik měsíců krmila po lžičce jenom bylinkovým čajem a vlastně ho tím zachránila, neboť nemohl nic – měl hlavu rozmlácenou, díru v noze a mnoho dalších zranění. Já jsem jej poznala ale už v době, kdy byl v důchodu, byl to krásný starý pán a když si tak snažím představit, co všechno prožil, tak pak teprve si člověk uvědomuje, čím vším v té době lidé procházeli. Takže proto je potřeba připomínat historii. Ony se totiž mohou události opakovat, i když v jiné podobě.

Domníváte se, že se „vlastenectví“ už dávno přežilo? A co si pod tímto slovem v dnešním globalizovaném a multikulturním světě lze představit? Má se vlastenectví - v té čisté podobě - lidem připomínat?

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Olga Böhmová

soudní proces

Dobrý den. Opět se řeší kauza Čapí hnízdo, jak je možné, že se kauzy vlečou i třeba deset a více let? Kde je chyba? Vždyť to přeci není normální a podle mě to snižuje pak váhu celého procesu i případný trest, v horším případě to pak dopadá na ty, co jsou případně uznáni jako nevinní, kdo jim vrátí ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Rakušan se nemá co divit, má jednat! Lidé už si to říkají nahlas. Březina naložil Fialově vládě

20:21 Rakušan se nemá co divit, má jednat! Lidé už si to říkají nahlas. Březina naložil Fialově vládě

„V poslední době stačí, když si sednete někde do hospody. Lidé svoji nespokojenost vyjadřují všude a…