Koncem tohoto měsíce vyjde vaše nová kniha. Představte ji ve stručnosti našim čtenářům...

Kniha, která vychází právě nyní, se nazývá Soukromí prezidentů s podtitulem Křížem krážem světem: Čím se také zabývají, když neprezidentují. Zahrnují celkem 21 prezidentů ze čtyř kontinentů – francouzských, amerických, ruských, ale také finského Niistö, Makaria z Kypru, Modibo Keitu z Mali, Fidela a Raula Castrovy z Kuby, vietnamského Ho Či Mina a rovněž sedm československých. V podstatě všechny, s nimiž jsem měl možnost se při své novinářské činnosti za více než šedesát let osobně seznámit. S dvěma výjimkami: osobně jsem se bohužel nesetkal s T. G. Masarykem, byť jsem také cvičil na všesokolském sletu a Masaryk zahajoval všechny, přijížděl na ně na svém oblíbeném koni Hektorovi. Jenže má účast se týkala toho desátého, v roce 1938, ve skladbě matek s dětmi, a to už byl Masaryk rok po smrti.

Ale zařadil jsem ho do své knihy jednak proto, že byl zakladatelem naší republiky a také pro jeho záliby ve volném čase – vlastnil na 170 000 knih a po smrti Charlotty měl celkem šest přítelkyň, s nimiž se scházel tajně, jeho dcera Alice byla proti tomu. Druhým prezidentem, o němž píšu, aniž jsem se s ním mohl seznámit, byl J. F. Kennedy. A to proto, že jako student Harvardské univerzity psal diplomovou práci o mnichovském appeasementu a v září 1939 nás navštívil, už za protektorátu. Jeho dojmy jsem čerpal z jeho deníku, který byl digitalizován a nakonec prodán v dražbě za 200 000 dolarů.

Jak vás známe, určitě v ní bude řada pikantností a dosud nepublikovaných věcí. Podělte se prosím s námi o nějakou...

O jedné málo známé události jsem se už zmínil. Byl to Kennedyův pobyt u nás jako studenta a jeho příznivé hodnocení Mnichova v tom smyslu, že pomohl oddálit válku, kterou připravoval Hitler, aby se pozdější Spojenci mohli na ni lépe připravit, což se však bohužel nestalo. Jiný americký prezident, Richard Nixon, také navštívil naši republiku, když ještě neúřadoval v Bílém domě. Dokonce dvakrát – v březnu 1967, když se v Lobkovickém paláci setkal s ředitelem Ústavu pro mezinárodní politiku a ekonomiku Antonínem Šnejdárkem, kterého poté, v roce 1969, dokonce dvakrát pozval do Bílého domu.