Připadáte mi nyní mnohem pesimističtější, než kdy jindy. Říkáte věty jako: „Většina lidí jsou idioti.“ Neberete na svou skepsi nějaká antidepresiva?
Já ne, ale studenti na západních univerzitách jsou často na drogách. Marihuana, LSD, heroin a u dalších drog ani nevím, jak se jmenují. Hodně mládeže to dělá. Faktem je, že univerzita z vás neudělá chytrého člověka.
Nejsem v depresi, proč bych měl být? To je realita. Máme chytré telefony. Vy Samsung, já iPhone, protože si myslím, že je nejlepší. Hodně lidí ho nemá. Tak proč bych měl být v depresi?
Vy jste jako naše bývalá šéfka Poslanecké sněmovny Markéta Pekarová Adamová, která se zeptala jedné novinářky: „Nemáte na iPhone?“
Nechci být arogantní. Vím, že mnoho lidí na iPhone nemá. Nicméně přes chytré telefony se dnes hlavně distribuují informace po světě. Jdete do restaurace a většina jídel je tam hrozná. Ostatně dost lidí se stravuje v řetězcích jako McDonald’s či Pizza Hut. To je dobré jídlo? Haló, probuďte se! A podobně lidé hltají informace. Ale to není důvod k depresím.
Myslíte si tedy, že i způsob distribuce informací je jedním z důvodů antisemitismu?
Antisemitismus a nenávist k Židům je nemocí Evropy.
Nemyslím si, že jen Evropy…
Máte pravdu. Nicméně hlavně evropští a američtí studenti křičí na ulicích „from the river to the sea, Palestine will be free“, tedy „od řeky k moři, Palestina bude svobodná“. Dělají to studenti v Číně? Nikdy jsem o tom neslyšel. Pro lidi v Thajsku taky není Palestina hlavním tématem dne. Zajímá to hlavně křesťanský a muslimský svět. Je to evropská nemoc. Co si budeme říkat, Amerika přece vznikla z přistěhovalců z Evropy.
Jak v tomhle kontextu vnímáte Česko?
V Česku je to, pravda, jiné. Máte svou husitskou a anticírkevní historii. Také jste měli Masaryka, což byl velmi moudrý muž. Snažil se, aby lidé nepodléhali lživým vášním, třeba jako v případě „hilsneriády“. Nicméně to není garance. Za pět let se Česko může stát stejně antisemitským jako zbytek Evropy. Pořád se to u vás tímto směrem mění.

Ano. Palestinsko-izraelský problém byl tady celkem důležitým tématem ve volbách do Poslanecké sněmovny…
Přesně tak. Uvidíme, co se stane. Jste malá země, takže vás ovlivňují názory od sousedů, což je přirozené. A antisemitismus nikdy neskončí. Ten je, bohužel, v duši většiny světové populace.
Když o tom tak přemýšlíte, jaké jsou vaše nejčernější scénáře budoucnosti?
Je to tak už dva tisíce let. Nyní se ale lidé cítí už zase mnohem pohodlněji, když o tom mluví. Máme osmdesát let po holokaustu. Evropa už se necítí špatně kvůli tomu, že tady byli vyvražďováni Židé po milionech. A teď? Evropa už je zase stejná: „Pojďte vy**bat s Židy!“
Poté, co nacisté přišli k moci, bylo skoro v každé evropské zemi veřejné mínění namířeno proti Židům. A jste překvapen, že pro Itálii s Mussolinim za zády, je Izrael veřejným nepřítelem? A ty láhve vína v Itálii s Hitlerem, Mussolinim, Stalinem a dalšími řezníky na vinětách jsem také viděl.
Proč si myslíte, že jste tady tak populární? Češi milují v muzice kapely jako Nick Cave and the Bad Seeds, The Young Gods či Faith No More, kteří si dali dokonce na booklet svého cédéčka našeho milovaného prezidenta Masaryka. Skvělá muzika, skvělé obecenstvo. No, a vy jste podle mě pro nás jako oni, ale v psaném slovu…
Vše, co se týká Židů, je dnes na Západě, do kterého řadím i Česko, zajímavé. Neptejte se mě, proč jsem bestseller v Česku, Německu, Izraeli, Americe, já nevím. Ale jsem za to moc rád. Mé knížky jsou částí mého prožitého života a je v nich, doufám, hodně humoru. Lidé se rádi smějí.

Je to i kvůli tomu, že nejste běžný novinář, ale herec v roli novináře?
Samozřejmě. To je pravda. Každý můj příběh s lidmi je malá etuda. Nicméně kolik lidí na vás přijde do divadla, a to i přesto, že hrajete na Broadwayi. S knihami nemám tyto limity. A ostatně děláme se ženou občas i dokumentární filmy.
Vaše knihy vycházejí v angličtině, ale vydává je izraelský nakladatel. Proč nemáte žádného vydavatele v Anglii či USA?
V těch zemích jsou nakladatelé většinou propalestinští. V těchto zemích bych mohl vydávat jen u nakladatelství, která jsou pravicově a křesťansky zaměřená. Nicméně, já nevěřím v Ježíše. To je problém.
Opravdu máte rád – otázku jsem zaměřil i na manželku Tuvii Tenenboma – tento „cikánský život“, při němž musíte kvůli zážitkům a knize stále cestovat z místa na místo?
On: Podle mě je náš život tímto mnohem zajímavější. Poznáte spousta lidí a kultur. Jak jinak bych poznal Čechy. Asi bych jako běžný turista přijel jednou projít Karlův most, možná židovský hřbitov, a to je vše. Jsem tady už poněkolikáté a musím říct, že je mi tady dobře. Třešnička na dortu je, že mi to umožňuje prodej mých knih.
Ona: Je to zajímavý život a ano, je dost náročný. A někdy věřím, že je mi osmnáct, ale mé tělo řve: „Není!“
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský




_profil_top.jpg)