Nedávno Českou republiku navštívila Angela Merkelová. Co přinesla jednání s českými politiky? A využila dostatečně česká strana možnost prezentace svých postojů?
Co přinesla jednání s vládními politiky? A jak to mám vědět? Vždyť to neví nikdo. Rétorice vlády se přece vůbec nedá věřit, vždyť to je samotné jádro problému. Veřejnost nemá a nemůže mít vůbec žádnou důvěru v to, co vláda říká. Jejich slova už nejsou v žádném vztahu s činy.
Co se týče mimovládních struktur, pak tu přínos vidím. Veřejné mínění se podařilo manifestovat úplně jasně. Kromě deseti promerkelovských demonstrantů se srdíčkem z papundeklu, které před davem odpůrců musela chránit policie, voliči jednoznačně ukázali svůj odpor k vítací politice Německa. Semknuli se a ukázali, že je jich drtivá většina a že se ta většina nebojí. Bude to mít velký význam pro nadcházející volby.
Která politická strana se dle vás nejrozumněji staví k otázce migrace?Anketa
Co může přinést návrh premiéra Sobotky na vytvoření společné evropské armády? Je to v dohledné době reálné?
Pohádky. Je to absolutně nereálné a buďme rádi za to. Nebyla by to evropská armáda, byla by to německá armáda ve vleku německé proimigrační politiky. Je naprostý nesmysl v době, kdy Unie prochází nejhoršími turbulencemi ve své historii, kdy pnutí stále jen narůstá, usilovat o vytvoření další, navíc tak silné společné struktury. Znamenalo by to zásadní změnu rozpočtových zvyklostí ve všech zemích EU, znamenalo by to změnu úlohy NATO... Je to celé nehorázná pitomost a premiér to vše pochopitelně ví. Jsou to jen další prázdné fráze.
Co si myslíte o opakovaném prohlášení německé kancléřky, že Němci „to zvládnou“?
Kdysi komunistický tajemník pan Jakeš prohlašoval, že i kdyby všichni socialismus opustili, on bude stát na svém místě... třeba jako kůl v plotě. Toto je velmi podobné. Jsou to ubohé, zoufalé výkřiky. Angela Merkelová mluví o tom, že to Němci zvládnou, vzápětí ale chce, abychom to za ně zvládli my, aby to za ně zvládla celá Evropa. Ta paní už jen blábolí jako tehdy pan Jakeš.
Po referendu o Brexitu se objevují podobné tendence v zemích jako Nizozemsko, Rakousko či Dánsko a začíná se mluvit o tom, že by měla o členství v EU hlasovat i Francie. Jsou současné problémy v Evropě takového rázu, že mohou ohrozit samotnou existenci EU?
Jednoznačně ano. Ptejme se však, co vlastně znamená existence Unie. Co je to Unie a čím být má? Problémy Unie nezpůsobuje nikdo jiný než její současné vedení, způsobuje je jeho představa, že jeho kolektivistické „hodnoty“ nejsou hodnotami jednoho politického názorového proudu, ale že jsou právě tou samotnou „existencí“. Že je nelze vyměnit, že se socialismem Unie stojí a padá. Socialismus se ve vedení Unie zabetonoval a jediná cesta, jakou ponechal k úniku, je vystoupení.
Potřebujeme tu představu zvrátit. Unie může být něčím jiným. Může být zónou volného obchodu, volného pohybu a společné bezpečnosti, aniž by jí veleli neomarxisté. A jestli nemůže, pak to není svazek půl miliardy svobodných lidí, ale nový Sovětský svaz. Pak je naší povinností jeho existenci nejen ohrozit, ale ukončit.
Jedním z problémů u nás v ČR je stále klesající důvěra obyvatelstva v Unii. Lze říci, kdo za to nese největší vinu? Existuje pro Česko alternativa k členství v EU?
To přece není problém! Názor veřejnosti jako problém, to je úplně nepřijatelné. To je jako kdybyste pokles důvěry ve vládu považoval za problém voličů, nikoli vlády. Veřejné mínění je odrazem, reflexí, projekcí problému. Tím problémem je vedení Evropské unie, jeho činy. Jistěže existuje alternativa, byť může být bolestivá. Pro nás je nyní důležité vědět, jak bolestivá by byla a co udělat, aby byly případné zisky vyšší než náklady.
Chci však zdůraznit, že nikdy v minulosti žádný historický předěl, který se týkal České republiky, nevzešel z jejího území, z vlastního rozhodnutí. Vždy rozhodly procesy za našimi hranicemi. Tak tomu bude i tentokrát. Musíme být silní a připravení, až ta vlna přijde. Nebudeme to však ani tentokrát my samotní, kdo ji spustí.
Výraznou změnou na české politické scéně posledních let je nástup hnutí ANO a růst vlivu Andreje Babiše. Jak to hodnotíte, jde o pozitivní posun?
To je na velmi dlouhou debatu. Pozitivní je, že se voliči dokázali razantně emancipovat od prohnilého, stagnujícího politického establishmentu, od vlád bez názorů, bez politiky, od vlád bezvládných. Na druhé straně pevně doufám, že tato emancipace bude dál pokračovat a stejně tak volič pochopí, že hnutí ANO není nikomu ku prospěchu než samotnému hnutí ANO. Jestli výsledkem bude, že více českých voličů začne brát volby jako vážnou věc a bude se zajímat o veřejné záležitosti více – což se děje – bude jen dobře.
Psali jsme:
Nové politické subjekty se u nás objevují a zanikají, viz Bárta a VV; jiné se rozdělují, vznikají nové. Sám jste založil stranu Svoboda a síla. Mají nové politické subjekty šanci?
Vždy měly a vždy ji mít budou, dokud tu bude demokracie. Na komunální úrovni je politika výborně prostupná, v podstatě každé jen trochu kompetentní uskupení dokáže v obecních volbách výrazně uspět. Čím výše jdeme v úrovni samosprávy, tím jsou i bariéry vyšší, ale tak je to správně. Demokratický systém je politický trh. Stejně jako na trhu ekonomickém vznikají a zanikají firmy, slučují se a rozdělují a tím samotný trh vytvářejí, i na trhu demokracie je nutné, aby vznikala nová uskupení, politické projekty, které přinesou nové myšlenky.
Dalším politikem, který se v posledních letech výrazně profiloval, je Miloš Zeman. Jak hodnotíte dosavadní působení prvního přímo zvoleného prezidenta?
Prezident Zeman je výborný politik. Ne konkrétnostmi a detaily; je výtečný, bravurní politik, jemuž bude historie vděčná, svým stylem. Můžeme s ním souhlasit, můžeme jím opovrhovat, můžeme ho vzývat jako nenávidět. A to je nesmírně cenné, to, že můžeme. Miloš Zeman není bezpohlavním proplouvačem. Není žádné obojaké rozplizlé želé. Má názory, tvrdé, jednoznačně formulované, konzistentní. Kdo ho poslouchá, ví, na čem je. A to je obrovská hodnota v zemi, kde je politika už snad dvě dekády postavená stále víc na lavírování, podbízení, na „možná nebo možná taky ne“. Se Zemanem víte, co dostanete. Je to drsný chlap, politická bestie. A takoví lidé jsou přesně těmi, jaké potřebujeme.
Na okraj poznamenám, že sám jsem ho nevolil.
Veřejná debata se u nás v poslední době výrazně přesouvá do roviny emocí a objevují se i snahy o regulaci médií. Jak se díváte na snahy zařadit např. „hanobení sexuální orientace nebo pohlavní identity“ do českého trestního práva? Nejde o možnost kriminalizace svobody projevu?
Jistěže ano. Všechno to tažení „proti nenávisti“ je tažením proti svobodě slova, v důsledku proti vší svobodě, protože všechna svoboda vyrůstá ze svobody slova. Je to snaha vytěsnit a kriminalizovat politické odpůrce, nic jiného.
Jste spokojen s její současnou úrovní u nás?
Ne. Každý drobný projev odvahy ve veřejném prostoru vyvolává snahu ho kriminalizovat – a ta snaha je čím dál tím silnější. Na druhé straně, statečnost a odhodlání opozice všeho druhu roste rychleji a rychleji. Hranice možného se posouvají každým týdnem. Celkový trend je pozitivní.
Přestože je už delší dobu migrační krize jedním z hlavních problémů Evropy, u nás se s uprchlíky téměř nesetkáváme. Bude podle vás silným předvolebním tématem migrace a bezpečnost?
Jistěže bude. Migrační krize je nejsilnější téma, jaké dnes veřejností rezonuje. Přesto – migrační problém je příznakem problému, nikoli jeho zdrojem. Tím zdrojem, podstatou, je stále rostoucí demokratický deficit. Voliči už takřka ztratili naději, že se po volbách něco změní; převažuje čiré zoufalství. A to je jádro problému. Jak je možné, že v demokratickém systému ztratily volby jakýkoli význam? Kde je moc, když ne v rukách voličů? Kdo tedy mění směr k budoucnosti, když ne oni? Komu tato země doopravdy patří? To jsou ty správné otázky.
Imigrace je příznakem, že zemi řídí struktury, které se voličům zcela odcizily. Vlády jsou jimi ovlivňovány silněji než míněním voličů, a možná už dokonce výhradně. To je to, co se musí změnit. Musíme se vrátit k demokracii, od systému, který se tak už jen formálně jmenuje.
Psali jsme:
autor: David Daniel
