Mezinárodní zločinné spolčení bankéřů proti obyvatelstvu světa, začátek konce dolaru. Děsivý rozdíl mezi bohatými a chudými. Filip promluvil o kapitalismu a ...

Je to už sedm let od začátku velké ekonomické krize, která začala krachem amerických bank. Během té doby se kritici současného systému snažili pomocí akcí jako Occupy Wall Street přesvědčit veřejnost, že miliardáři a „banksteři“ ji pomocí finančního systému okrádají. Mnozí odborníci, jako řecký exministr financí a ekonom Varufakis, tepali finanční systém jako cosi založeného na bublinách, na dominanci dolaru a na neustálém snižování reálných mezd. Kam jsme se v té diskusi o současném kapitalismu za sedm let dostali? Co říci o úspěšnosti fenoménů kapitalismus, globalizace a volný trh? A jaká je jejich budoucnost, stejně jako budoucnost ekonomického řádu světa?

Jde jednoznačně o cyklickou krizi kapitalismu, a to nikoli ledajakou. Je prokazatelné, že se nejvíce promítla v neoliberálních ekonomikách a nejméně nebo vůbec v ekonomikách, které neoliberální model odmítají. Je pravda, že jejím vnějším jevem byl vyostřený spor nejen pracujících zaměstnanců s vlastníky výrobních prostředků, ale také tentokrát velmi ostrý konflikt mezi výrobním a finančním kapitálem, z toho také vznikl pojem „banksteři“, protože majitelům bank byl pro jejich zisk dobrý každý krok, který by jim zachoval jejich ničím nepodložené příjmy, včetně virtuálních bublin, které nabývaly neuvěřitelných globálních rozměrů, a jejich dopad byl o to více devastující právě pro výrobce a spotřebitele. Dá se říct, že to bylo mezinárodní zločinné spolčení několika bankéřů proti ostatnímu obyvatelstvu velké části světa.

S Varufakisem souhlasím, mimo jiné to byl začátek konce dominance dolaru, protože ostatní svět si uvědomil, že rezervní měna musí být vytvořena nově a nemůže jí být dolar, který opustil zlatý standard. Ukazuje se, že nelze přičítat kapitalismu přídavné jméno úspěšný, protože tento systém z téměř 200 států světa vyděluje ani ne 10 bohatých států, které žijí na úkor zbytku světa. Je to model, který se přežil. Je potřeba hledat model nový. A volný trh je vyprázdněný pojem, protože je to fikce právě těch zhruba 10 států, které se snaží žít na úkor těch ostatních. Budoucnost v kapitalismu opravdu nevidím, není se možné neustále vracet, musí se hledat ekonomický model pro 21. století, který nebude tak deformovaný.

Lze tedy současný ekonomický systém ve světě nazvat volným trhem? Není spíše diktaturou nadnárodních korporací a velkých bankovních domů, které mají vliv na americký Fed, který tiskne nekryté peníze a manipuluje světovou ekonomikou, vysílá falešné signály a nahrává spekulacím těch, kteří jsou dobře informováni a mají dobrý přístup k „levným penězům“? Není to celé založené na manipulaci místo reálné tržní hodnotě založené na nabídce a poptávce?

Jde nejen o diktaturu nadnárodních korporací, zejména bank, ale také o diktaturu korupčního lumpenkapitálu, v žádném případě nejde o volný trh, dokonce nejde ani o typický příklad finanční oligarchie, ale jde o nadvládu spekulativní oligarchie, která nezakládá své zisky na tvorbě hodnot, ale na vytváření prostředí, kdy je možné takzvaně legálně připravit o majetek kohokoli virtuálními bankovními operacemi, tištěním ekonomickým výkonem nepodložených peněz, kdy se vytrácí i základní demokratické hodnoty a z lidu-suveréna se stává jen nástroj pro tvorbu demokratury, tedy institucí, které bez možnosti mít vliv na nadnárodní spekulativní kapitál se stávají pouhou fasádou skutečného rozhodování.

Dám provokativní otázku. Není to tak, že střední třída, kterou budeme široce definovat jako pracující, kteří nedostávají subvence, dotuje a živí dvě skupiny obyvatel? První jsou nepracující a nepřizpůsobiví asociálové žijící ze sociálních dávek. A druhou nadnárodní korporace a banky, které si vymohly sobě vyhovující legislativu, které dostávají státní zakázky a dotace a levné natištěné peníze od centrálních bank? Do druhé skupiny bychom mohli zařadit i různé ze státních peněz žijící nevládní „neziskové“ organizace, umělce či pseudovědce a pedagogy žijící ze státních grantů a subvencí... Souhlasíte, byť s jistým zjednodušením, s takovým popisem systému?

Otázka je sice provokativní, ale sama nevystihuje hloubku problému, protože nepostihuje nebývalou míru koncentrace kapitálu, a tedy dosud nepoznané zúžení počtu skutečných vlastníků majetku, kterých ubývá tak rychle, jak rychle se rozšiřuje skupina nejchudších. Nepostihuje ani děsivý rozdíl mezi bohatými a chudými, dokonce nepostihuje ani ono vyprázdnění skupiny takzvané střední třídy, která je odkázána na libovůli právě „banksterů“. Nepostihuje ani míru manipulace s informacemi, právě v informační společnosti a ani nebezpečí vyvolání vojenského konfliktu nepoznané intenzity na základě prefabrikovaných informací. A to přesto, že skutečné informace o problémech existují.

Co otázka neustále se zvyšující automatizace a robotizace ve výrobě? Jinými slovy, k výrobě bude podle některých katastrofických odhadů třeba tak málo lidí, že je volný trh nebude moci zaměstnat. Pokud nebudou moci zůstat bez prostředků, bude se o ně muset postarat stát, třeba tím, že jim práci zařídí. Pak ale bude muset razantně zvednout daně. Co říkáte celé této konstrukci? Její kritici se jejím proponentům smějí coby zpátečníkům, kteří zapomínají, že podobné procesy se děly při průmyslové revoluci. Ještě radikálnější zastánci této teorie naopak tvrdí, že nadbytek lidí se vyřeší pouze a jedině válkou.

Samotná automatizace a robotizace není problémem, problémem je takzvaný volný trh. Nemůže nikdo s klidným svědomím tvrdit, že soukromý vlastník si bude přivlastňovat jakýkoliv zisk a náklady na život společnosti bude vnucovat státu, když ho nebude chtít udržovat. Ti, kteří chtějí svobodu, musí uznat, že jejich svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. Chtít pouze práva a odmítat odpovědnost je skutečně cesta ke zvráceným teoriím. Že počet lidí bude regulován válečným konfliktem, to je nepřijatelný názor a svědčí o tom, že ti, kdo ho hlásají, neunesli svou odpovědnost z práv, která jim společnost poskytuje.

Do jaké míry naším světem otřesou projevy změny klimatu? Sucho, povodně, neúroda, živelné katastrofy, zatopení pobřežních území... Co z toho se ukazuje jako reálné a co jako nesmysl? Měl Václav Klaus pravdu, když tvrdil, že globální oteplování není v žádném případě způsobeno člověkem?

Prudké změny v oblasti klimatu, které se stále častěji projevují, a to právě v protipólech, přispívají k rychlejšímu uvědomění si lidí, že na tom mají svůj obrovský podíl. Jsou tam samozřejmě i další na lidstvu nezávislé vlivy, ale nepřiznat si, že samotná činnost člověka na to má vliv, je lhaní si sami sobě. Vliv budou mít všechny projevy v této oblasti. A doufám, že to povede k mnohem razantnějšímu postupu v oblasti vědy, řešení způsobu výroby, zákazu některých technologií, větší odpovědnosti za rozhodování, včetně vyčlenění prostředků na to, aby lidstvo nezničilo samo sebe.

Ve Spojených státech klesá již od poloviny 70. let reálná mzda. Životní úroveň Evropanů častokrát zaostává za úrovní roku 2008, některé evropské země jsou katastrofálně předlužené a zejména ty v jižní Evropě trpí příšernou mírou nezaměstnanosti, zejména mladých. Co čeká dnešní mládež za ekonomickou budoucnost v Evropě? Jak zabránit odlivu pracovních míst jinam? Jsou Asiaté, zejména Číňani, tak hbití, pracovití a nedostižní, že před nimi neobstojíme? Zvykli jsme si na pohodlný život na dluh s tím, že se nemusíme o nic snažit?

Ano, to je důsledek neoliberálního modelu a zcela nesprávné likvidace sociálního státu. Po pádu prvého pokusu o socialismus v Evropě v roce 1989 se nenasytný, zejména bankovní kapitál rozhodl ještě víc zvýšit zisky a přerozdělit peníze zcela nespravedlivým způsobem, a to je toho důsledek. Dnešní mládež čeká znovu boj o základní sociální práva, včetně práva na rozvoj, které je již 25 let odpíráno.

Co otázka školství? Není to tak, že s počtem vysokých škol i studentů klesá jejich kvalita, že existují zbytečné obory, které nikoho neuživí a že je naopak nedostatek technicky vzdělaných lidí a nedostatek klasických učňáků?

Ve školství, což je další samostatná kapitola, se neoliberální model postaral o jediné – o snížení kvality výuky. Tohle trh nevyřeší, ten jen dále deformuje školské prostředí a vytváří novou armádu nezaměstnaných mladých lidí, kteří bez praxe pak nejsou schopni uspět na trhu práce. KSČM navrhuje právo na první zaměstnání, aby došlo alespoň k minimálnímu obratu k lepšímu.

Zhruba polovina manželství se rozvádí a zhruba polovina dětí se rodí mimo manželství. Co to říká o stavu společnosti a rodiny?

Jde o typický výraz krize nejen rodiny, ale i společnosti a nerespektování právě oné svobody jednoho tam, kde začíná svoboda druhého. Vztah mezi právy a povinnostmi, tedy alespoň povinností respektu k právům druhých, se také v příliš individualistických systémech neučí a pravice brání individualismus na úkor solidarity způsobem, který má tyto důsledky.

Není to tak, že ze škol a rodin vycházejí rozmazlení fracci, kteří jsou zvyklí dostávat vše zadarmo a nevědí nic pojmech jako jsou sebekázeň, disciplina, pracovitost, autorita?

Já nejsem takový skeptik, že bych vše házel jen do jednoho koše, ale podívejte se, kam vede honba za ziskem, za úspěchem. Vede k tomu, že rodiče mají málo času na děti, protože jsou pořád v práci. Učitelé mají jen učit, ale vychovávat je jim téměř zakázáno, a tak systémy, které mají něčemu sloužit, pak slouží více samy sobě, než tomu, proč byly zřízeny nebo vytvářeny.

S nadsázkou se říká, že tolik informací, kolik středověký člověk zpracoval za celý život, my přijmeme za jediný den. Pravdou je, že frekvence informací o dění kolem nás je nejvyšší, co kdy byla. Je to nicméně dobře? Umějí se dnešní lidé orientovat ve světě lépe než ti třeba jen o dvě či tři generace zpět? Umíme informace správně třídit?

To je pravda, že přijímáme mnoho informací, ale mnoho je balastních nebo manipulativních. Nejenže je netřídíme, ale ani se nad nimi nezamýšlíme, a to je právě důvod, proč mnozí lidé společenským procesům nemohou porozumět a orientovat se v nich.

Umíme se správněji a uvědoměleji rozhodovat v politice? Stoupá role politického marketingu a reklamy jako takové, psychologické „fígle“ na nás jsou mnohem sofistikovanější. Čili lze nás, přeinformované pokolení, snadněji „oblbnout“? Jak hodnotit práci médií v dnešním světě?

Většinu médií, respektive většinu novinářů, hodnotím více než kriticky, a to pro úroveň jimi přinášených informací, pro povrchnost a neprofesionalitu.

Jsme jako lidstvo schopni využívat svůj vědecký a technický potenciál tak, abychom se nezničili či fatálně nepoškodili? Kromě jaderných zbraní existují zprávy o různých zbraňových „novinkách“ budoucnosti, ještě ničivějších. Zároveň se hovoří například o přelomových možnostech výroby energie, které by lidstvo posunuly dál, zároveň však otřásly současnou ekonomikou. A to je zde ještě faktor budoucích válek o zdroje a energie...

Určitě jsme, ale musí být víc státníků, těch je zoufale málo. Parafrázoval bych výrok Jana Wericha „Klaunů, těch je málo, ale šašků, těch je“ takto: „Státníků je málo, ale politiků máme dost.“

Pokud jde o moderní technologie, vznikají stále sofistikovanější metody, jak špehovat občany. Kamery, čipy, GPS, sledování mailů, mobilů... Bude možno se vůbec proti „Velkému bratru“ nějak ubránit? Ty technologie budou moci používat i soukromé subjekty...

Platí, že když žena nechce, tak ji neuhlídá ani čert. Takže tohle určitě není cesta do budoucna, cokoli lidé vymyslí, tak na to jiní lidé vymyslí obranu.

Naše civilizace zažívá nevídané možnosti prodloužení života a zvýšení jeho kvality z hlediska lékařské vědy. Kam až se v tomto směru dostaneme v příštích desítkách let? Jsme připraveni na to, že mezi námi bude žít více starších lidí? Lze vůbec vyřešit problém demografické obrácené pyramidy?

Nejsem odborník na zdravotnictví, zeptejte se těch, kteří se tím zabývají.

A jsme připraveni na to, že v kombinaci s vyšší natalitou lidí mimo Evropu můžeme být díky rozšíření těchto možností převálcováni jinými?

To záleží na nás, jestli se necháme nahradit. Já už to nechám na svých dětech. Dcera s manželem čekají třetí dítě, tak já myslím, že šanci pořád máme. Ještě se zeptám syna, kolik dětí plánuje.

V čem budeme žít za dvacet třicet let? Dokážete odhadnout? V prosperitě, či nové verzi totality?

Doufám, že budeme žít lépe a zejména v lepších mezilidských vztazích.