Předsedkyně Evropského parlamentu Roberta Metsolaová označila po schválení migračního balíčku den 10. dubna za „historický“. Na to, jak ho bude hodnotit historie, si budeme muset počkat, ale jak ho den poté hodnotíte vy?

Především myslím, že jsme sice na konci formálního procesu schvalování migračního paktu, ale ještě nebylo řečeno vše. Polsko a Maďarsko daly jasně najevo, že přinejmenším část migračního paktu nebudou respektovat. Jenže migrační pakt není politická deklarace, ale sada právních předpisů. A právo buď platí všude, nebo nikde. Mezitím nic není. Historického na této události mnoho nevidím. Je to jen další ze série legislativních zrůdností, byť rozsahem a povahou důležitých, přicházejících z Evropské unie. Pokud se však proti ní členské státy nevzepřou, může se nakonec stát historickým počinem v tom smyslu, že způsobí zaplavení celé Evropské unie migrací. A to je stav, ze kterého není návratu k civilizaci, kterou naši předkové budovali po staletí.

A lze aspoň migrační balíček brát za „pevný legislativní rámec pro to, jak se vypořádat s migrací a azylem v EU“, jak to nazvala šéfka Evropského parlamentu?

Tam, kde se často argumentuje přínosy, se jedná spíše o přání, které je otcem myšlenky. Jestliže je dnes průměrná délka azylového řízení v italských městech mezi 6 a 12 měsíci, nevím, jestli se schválením migračního paktu jen tak toto řízení zkrátí na 3 měsíce... Ale hlavně, migranty se nedaří vracet, když už se podaří jejich žádost zamítnout. S tím však migrační pakt prakticky nic zásadního nedělá.