Panel „středoevropských veteránů“ s expremiéry Dzurindou, Topolánkem, Kurzem a Bajnaiem, který měl rozebírat politické proměny regionu, byl jedním z nejočekávanějších. Harmonogram konference jej však v sobotním programu částečně překryl s jinou očekávanou debatou, na které se potkali úřadující premiéři Mette Frederiksenová z Dánska a Edi Rama z Albánie s prezidentem Finska Alexandrem Stubbem.

Slovenský expremiér Mikuláš Dzurinda hned na úvod diskuse vyjádřil názor, že středoevropský region se z outsidera EU proměnil v lídra.

Souhlasil s ním rakouský Sebastian Kurz, ekonomický rozvoj podle něj dal novým členským státům sebevědomí.

Podle Mirka Topolánka středoevropský region má potenciál být centrem určujícím trendy, tak jako tomu bylo za rakousko uherské monarchie.

A také si kladl otázku, proč se naše nadšení, se kterým jsme před dvaceti lety do EU vstupovali, u některých proměnilo ve zklamání.

Bývalý český premiér pojmenoval tři důvody. Jednak zde mnoho lidí nerozumí některým liberálním novinkám ze Západu, jednak Západ nikdy úplně neporozuměl našim obavám z Ruska, a za třetí se do blbé nálady propsaly ekonomické neúspěchy.

Po diskusi ParlamentníListy.cz hovořily se slovenským hostem Mikulášem Dzurindou.

Debatní panel nesl název „Vhled do proměny politiky v Evropě“. V čem podle vás tuto proměnu osvětlil?

Bylo to tam rozebrané z mnoha aspektů, ale jiné byly opomenuty. Ani se nedají objasnit na tak malém prostoru. Mnohé by asi objasnila spíše skupina sociologů, nebo psychologů.

Ale já mám pocit, že ta naše část Evropy moc neví, co se sebou. A také mám pocit, že jsme zpyšněli.

Proměňují se lidé, ale i politici. Orbán je dnes úplně jiný člověk, než jakého jsem poznal, když jsme se v roce 1998 oba stali předsedy vlády.

Není to také generační záležitost?

Ne, ne, je to otázka ekonomického a společenského vývoje.

Takže teď myslíte spíše na občany, než na politiky?

Ano, na voliče. Když jsme v roce 1998 jezdili s kampaní po vesnicích východního Slovenska, viděl jsem dvě tři auta v dědině. Dneska vidíte dvě auta na každém dvoře.

A já mám občas pocit, že jsme dostali příliš mnoho, a příliš rychle.

A příliš snadno?

Ano, snadno. Nevážíme si toho, zpyšněli jsme, pohrdáme ostatními a už vůbec nechceme trpět. Takže zabijeme každého politika, který přijde s nějakou reformou.

Myslíte, že to je i váš případ?

Ne, já jsem po osmi letech jako premiér dosáhl v roce 2006 nejlepšího výsledku.

Jaký máte pocit z toho, jak jsou na Slovensku dnes vaše reformy přijímané? Platí pořád, že z nich Slovensko tak trochu žije dodnes?

Slovensko z nich z velké části žije, ale nikdo si to už nepamatuje. Jsme lidé. A já mám rád přísloví, za kterým je velká moudrost, že lidé mají krátkou paměť.

Pamatuje si mě starší generace, některá ve zlém, protože jsem utahoval opasky a posílal vojáky do Iráku, jiní v dobrém, neboť ty reformy snad i něco přinesly. Nebo třeba proto, že jsme od té doby v EU a NATO.

Ale z minulosti nevyžijeme.