Pane Lasico, jak vnímáte současnou atmosféru ve společnosti v době „postkoronavirové“?
Tak to by byla odpověď, která by nám zabrala nejméně tři hodiny času. Atmosféra ve společnosti byla vždycky taková, že si všichni mysleli, že by měla být lepší. Hlavně starší lidé jako já, si zpravidla myslí, že v době jejich mládí byli všichni lepší a slušnější a tráva byla tehdy zelenější, ale to už tak prostě bývá.
Jakou roli hrají podlé vás v současné společnosti peníze?
Tak určitě velkou, ostatně jako v historii vždycky, i když si to lidé často nechtěli přiznat a na místo toho propagovali nějaké ušlechtilé cíle a myšlenky, ale vždycky za tím ty peníze více či méně byly. Teď je to možná viditelnější než kdykoliv předtím. Ale tím pádem je to přece jen takové kontrolovatelné, všichni aspoň víme, jak na tom jsme, kdo si co myslí a o co se kdo snaží.
Nakolik jste vlastně jako divadelní principál pocítil „koronakrizi“ vy?
Samozřejmě dost zásadně, protože já mám divadlo, které nedostává žádnou státní podporu, takže koronavirus je pro nás, dalo by se říct, skoro likvidační záležitost. Teď se situace trochu uvolnila, takže se budeme snažit to finančně dohnat, jestli se nám to podaří, to ukážou příští měsíce.
Měl by stát sanovat divadlům tu „koronavirovou“ ztrátu?
Tak stát nemůže za to, že přišel nějaký virus, přesto se alespoň u nás na Slovensku stát snažil pomáhat. Samozřejmě že ta pomoc nemohla ztráty plně nahradit, ale to je pochopitelné.
Pane Lasico, stále věříte tomu, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí? A že my budeme ještě u toho?
(smích) ...Ale ano, jistěže tomu věřím, máte pravdu v tom, co jste naznačil, že nikdo z nás neví, kdy se tak stane, ale myslím si, že podstatné je neztrácet víru a snažit se o to stále usilovat, i když ten cíl je v nedohlednu.
Já jsem se takto neptal náhodou, protože právě toto heslo máme spojeno s někdejším československým a později českým prezidentem Václavem Havlem. V poslední době bývá totiž jeho skutečný přínos jakožto prezidenta u nás poměrně často zpochybňován. Jak jste poznal a znal Václava Havla vy osobně?
Já jsem se s Václavem Havlem poznal zhruba v roce 1964! To jsem totiž překládal jeho vůbec první hru Zahradní slavnost. Já jsem ho vždy považoval za velmi dobrého dramatika, i když už tu také byly nějaké pochybnosti ohledně jeho díla, tak já si myslím, že byl skutečně výjimečný.
A to, jakým způsobem se stavěl za naši svobodu v časech komunismu, to bylo fantastické, protože postihnutí jsme byli všichni, ale málokdo dokázal takto veřejně prezentovat svůj názor, jako to dělal Václav Havel. To bylo obdivuhodné.
Samozřejmě že když se po roce 1989 dostal do politiky, tak ho ta politika přece jen do jisté míry poznamenala, ale vím, že se na druhé straně opravdu vždycky snažil zachovat si svoji pravou tvář – a to i ve všech složitých politických situacích, ve kterých se během těch 16 let ocitl.
Fotogalerie: - U hrobu Václava Havla
Fotogalerie: - Svíčka pro Václava Havla
Například Ján Čarnogurský o Václavu Havlovi říká, že to byl víc dramatik a umělec než politik. Souhlasíte s tímto názorem?
Ne, s tím já nesouhlasím, především už to škatulkování nechápu – existuje snad nějaká neměnná a závazná definice, jak má přesně vypadat politik? Jaký rozdíl vidí Ján Čarnogurský v tom, že někdo je dramatik a někdo dramatik a zároveň politik, tomu nerozumím. I dramatik může být samozřejmě dobrý politik. Řekl bych to tak, že Václav Havel zkrátka nebyl politik toho typu, jak by si představoval Ján Čarnogurský...
Byl podlé vás Václav Havel lepším prezidentem než jeho nástupci Václav Klaus a Miloš Zeman?
Víte, to opravdu nechci komentovat, mně ostatně připadá opravdu zcela zbytečné to jakkoliv poměřovat a komentovat…
Dobrá, rozumím – pojďme tedy raději ke slovenské politice, kde vládne už 4 měsíce „roušková vláda“ (jmenovaná za přísných bezpečnostních opatření v souvislosti s koronavirem) premiéra Igora Matoviče, který je mnohými považován za – eufemisticky řečeno – velmi rozporuplnou lidskou i politickou osobnost – vy ho vnímáte jak?
Matovič byl vždycky rebel, když působil v opozici. Ale když se nyní dostal do pozice předsedy vlády, tak se zase musel z toho svého rebelství co nejrychleji začít přeorientovávat do trošku jiné podoby a polohy státníka. A to znamená nikoliv jen bořit, ale také stavět a tvořit. Není to jednoduché, ale minimálně je z něj cítit, že se o to skutečně snaží.
Všechno se samozřejmě dá vnímat kriticky, ale já bych řekl, že minimálně ten boj proti korupci, to, co vlastně lidem slíbil jako hlavní, se snaží doopravdy dodržovat. Je to už i vidět především v justici, což já považuji za klíčové.
A pokud jde o váš pohled na hojně medializovanou výměnu státních úředníků, která byla opakovaně médii nazvána dokonce jako systematická čistka?
Já si myslím, že to je každopádně zbytečně přehnané a uměle nafouknuté, protože sám Igor Matovič v médiích prohlásil, že je třeba změnit systém tak, aby úředníci státní správy nebyli závislí na té politické straně, která je právě u moci. A to je podle mě jednoznačně správná cesta, ale jestli to bude realizováno v praxi, to teprve uvidíme.
Tak trochu ve stínu Igora Matoviče se teď ocitla dříve tolik oslavovaná, ale i kritizovaná slovenská prezidentka Zuzana Čaputová, která byla před parlamentními volbami ve středu zájmu domácích i zahraničních médií. Domníváte se, že zaslouží spíše ty ovace nebo kritiku?
Nechci to zbytečně romantizovat, ale je úžasné, že máme takovouto prezidentku. Jednak je to velmi pěkná žena, která má také vkus a umí se rovněž dobře a přiměřeně oblékat, ale to by samo o sobě bylo samozřejmé málo.
Naštěstí je tu i to za druhé – to znamená, že všechno, co říká, má hlavu a patu, hovoří, řekl bych, velmi uvážlivě a střízlivě a navíc se umí i chovat jako hlava státu. Takže já osobně považuji za velké štěstí, že takovou prezidentku máme.
Rozhovor vedl Tomáš Procházka
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
