Začněme obecněji. Očekával jste výhru Smeru a Roberta Fica? Jsou pro vás výsledky voleb v něčem překvapením?
Vítězství Smeru jsem předpokládal v intervalu 22 až 30 procent. Výsledek proto nebyl pro mne překvapením. Ani zisk Progresivního Slovenska, tomu jsem tipoval plus minus 15 procent. Nečekal jsem však, že Oľano Igora Matoviče získá téměř devět procent, nyní již ovšem víme, odkud pocházejí jeho zisky. Masivně bodoval – a zjevně cíleně – v romských osadách a obcích s vysokým podílem romského etnika. Když to zkombinujeme s korupčním charakterem jeho kampaně, v níž nabízel buď klasický Fiat 500 na dobu užívání čtyř let nebo 500 eur za účast ve volbách, můžeme si domyslet, co motivovalo pologramotné až negramotné Romy volit právě Matoviče. A že mu to i někdo gramotný musel organizovat, o tom není třeba pochybovat.
Dopadly slovenské volby dobře?Anketa
Současně platí, že Matovič je největší lúzr voleb, jelikož v roce 2020 získalo jeho Oľano 25 procent hlasů a stal se nejsilnějším subjektem v Národní radě. V průzkumech mu odhady přisuzovaly tehdy devět až patnáct procent. Ten mohutný nárůst ve volbách lze připsat k marketingovému triku, přesněji podvodu, když těsně před volbami se nechal natočit na Francouzské Riviéře u jakési vily, o níž tvrdil, že patří bývalému ministrovi financí za stranu Smer Jánu Počiatekovi a že on se postará o to, aby byla znárodněna.
Byla to lež, vila nepatřila Počiatekovi, leč na nerozhodnuté voliče, kteří byli Matovičem i mediálním mainstreamem dlouhodobě masírováni slogany typu ‚Fico chrání zloděje‘, to zabralo. Matovičova prohra má ještě jednu dimenzi: i přes obrovské úsilí a několikaleté bombardování veřejnosti v antificovské kampani bychom očekávali, že voliči nedají nyní Ficovi a jeho Smeru ani hlas.
A on se vrátil s ještě vyšším ziskem na scénu – v roce 2020 dostal Smer 18 procent, nyní 23 %.
Pro veřejnoprávní Českou televizi bylo zřejmě vítězství Smeru velkým překvapením, neboť brala exit polls agentury Focus téměř jako jasné a věrohodné. Dlouho vycházeli z toho, že čísla jsou směrodatná a vítězství Smeru je mimo hru. Obecně i jiná česká média a komentátoři hlavně před volbami sázeli na vítězství Progresivního Slovenska. Sledoval jste to? Máte pochopení pro to, že čeští novináři vaše volby tolik prožívali?
My jsme stále spojené nádoby, Česko a Slovensko, máme snad i dostatečně dlouhou společnou historii, ba i polistopadový vývoj je podobný až stejný – s malým rozdílem, že někdy jste ve vývoji napřed o pár kroků vy a jindy my. No, dá-li se to nazvat vývojem. Ani Hegel kdysi nemohl tušit, že jeho vývojová spirála může mít i klesající tendenci. Stačí se podívat, jaké hlavy států máme dnes, vy i my. Oběma republikám byli marketingovými mágy „dodány“ nynější hlavy států jako manipulovatelné figurky bez jakýchkoliv zkušeností s politikou a poslouchající a prosazující zájmy cizích, nikým nevolených mocnostíi, v kombinaci s nezájmem o potřeby domácího obyvatelstva. To není náhoda, někdo to tak chtěl a správně masírovaní voliči to akceptovali. Mainstreamová média na obou březích od řeky Moravy intenzivně nazvájem komunikují, koordinují a pomáhají si. Jsou ze stejného těsta, svazácky zapálení, málo vzdělaní, o to sebevědomější, prostě typicky progresivní jako paralýza.
Nešlo pouze o naše novináře, ale i politiky. Michal Šimečka kritizoval Andreje Babiše, že porušuje slovenské moratorium, které se ovšem na ČR logicky nevztahuje. Přitom předvolební dění komentovali i jiní naši politici včetně ministra vnitra nebo prezidenta. Čím to je? Je atmosféra vyhrocená pouze válkou na Ukrajině? V minulosti to tak nebylo.
Váš prezident Petr Pavel zasahoval do slovenských voleb skandalózním způsobem, to šimečkovský politický potěr nevidí nebo nechce vidět. Přirovnal bych to k roku 1998, kdy tehdejší prezident Ruské federace Jelcin podpořil veřejně Vladimíra Mečiara krátce před slovenskými parlamentními volbami, že si velmi přeje, aby na Slovensku vyhrál právě on. Anebo když během ukrajinského Majdanu bývalý český ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg přímo v Kyjevě podporoval demonstranty, čímž svou hřivnou přispěl ke státnímu převratu a schvaloval ho.
Odhlédnu-li od toho, že to byl projev politické negramotnosti a ztráty soudnosti – jednou se to může vrátit i jemu stejným nepřípustným způsobem, který on legitimizoval – takové intervence jsou nepřípustné. A to ještě nehovoříme o skrytých intervencích, jež jsou rovněž zásahem do vnitřních záležitostí státu a jeho suverenity. Například financování různých aktivit, jež nejdou na podporu řešení domácích naléhavých problémů. Nic z toho nepřispívá k dobrým vztahům v budoucnosti.
Když se ale podíváme na míru oné suverenity, doznáme, že již z ní mnoho nezůstalo a snahy zvenčí ořezat ji na minimum jsou zcela zřetelné. Právě otázka suverenity a jejího přerozdělení mezi obě republiky vedla k rozpadu ČSFR v roce 1992. Na míru suverenity je i dnes značná část Slováků hodně citlivá.
Český prezident Pavel dokonce v pátek řekl, že pokud se Fico opět stane premiérem a vůči EU, NATO, Rusku a Ukrajině bude pokračovat ve stejné linii jako před volbami, naruší to komunikaci či spolupráci mezi ČR a SR. Teď tvrdí, že výsledek je třeba respektovat. Jak to vidíte? Dojde skutečně ke zhoršení našich vztahů?
Prezidenta Pavla nemá co zajímat, jakým směrem se bude ubírat politika Slovenské republiky s Robertem Ficem. To je výsostně věc Slovenska. V tomto pohledu jsme České republice žádný kus své suverenity neodevzdali, tak ať to má na paměti. Měl by raději začít přemýšlet nad tím, co to přinese Praze, až se posílí osa Budapešť–Varšava o Bratislavu. Žijeme velmi dynamickou dobu, v níž se partneři v NATO a EU sále více vzdalují od sebe po linii někdejší železné opony.
Vidíme zřetelně rostoucí nervozitu v dogmaticky sveřepém Západu, když sleduje nárůst projevů nesouhlasu států střední Evropy s imigrační politikou Bruselu, s tlakem USA na dodávání zbraní a jiné pomoci Ukrajině nebo se snahami centralizovat rozhodovací nástroje ke škodě nás všech. Tato zaslepenost a tvrdošíjné vynucování si poslušnosti hrozbami i různými sankcemi nepovede ke zlepšení vztahu ani k funkčnosti EU a NATO.
Fotogalerie: - Slovensko za časů voleb
Teď prakticky k budoucí slovenské vládě. Je v tuto chvíli zcela jisté, že Robert Fico bude premiérem? Hodně se mluví o rozhodující roli Pellegriniho Hlasu.
Vše je věcí jednání v těchto hodinách a nejbližších dnech, se schopností ke kompromisu a současně při udržení zásadních bodů z politicky stanovených cílů. Zkušení politici, jako jsou Fico a Pellegrini, s tím, myslím si, nebudou mít problém. Pellegriniho Hlas nemá moc na výběr. Buď to bude koalice Smer – Hlas – a řekněme SNS, nebo se Hlas dá do party s Progresivním Slovenskem, leč k tomu by musel souhlasit i s účastí křesťanských demokratů (KDH) a SaS. V této kombinaci mu potenciálně hrozí, že ztratí některé své poslance, kteří mu prostě odejdou do klubu Smeru. A tím vládní koalice Hlas – PS atd. ztratí většinu v parlamentě. Jednoduché počty. To je zcela reálná situace. Nezapomínejme, že Pellegrini založil Hlas odtržením od Smeru a mnozí členové i příznivci Hlasu považují Smer stále za nejbližšího partnera.
Do jaké míry soudíte, že nová vláda pod vedením Smeru nezmění svou rétoriku a bude skutečně takto kritická ke Spojeným státům, EU a Ukrajině? Mnozí před tím varují. Ale i kdyby, je to špatně? Voliči přece demokraticky rozhodli.
Nová vláda převezme dosavadní závazky, a až po jejich přehodnocení z pohledu domácích potřeb a priorit, zda mají zůstat, nebo mají být modifikovány, respektive i zrušeny, rozhodne, jak s nimi naložit. Stát je ve velmi špatné kondici, do popředí budou muset jít vnitřní záležitosti. Ochrana státních hranic vůči migračním tlakům jako první opatření, to si bude vyžadovat razantní personální změny v bezpečnostních složkách. Současně velmi naléhavým úkolem bude konsolidace veřejných financí, určení priorit, kde lze šetřit a kde posílit. Z toho již dnes je zřejmé, že pomoc Ukrajině bude omezena na humanitární záležitosti, jak to dělá od začátku Maďarsko. To se vše bude dít ve fakticky nepřátelském obklíčení mainstreamem, nevládkami, opozicí a zahraničními dogmatickými institucemi, jimž ze setrvačnosti ještě stále říkáme partneři.
Pozoroval jsem, že už během kampaně se objevil narativ stejný jako u nás v Česku. Některé strany byly mediálně označovány za demokratické a druhé nikoli. Jinými slovy, pokud vyhraje Progresivní Slovensko, zvítězí demokracie, pokud vyhraje Smer, je to konec demokracie. Z čeho to pramení?
Je to mentálním nastavením jisté části veřejného prostoru, v němž vládne nenávist vůči jiným názorům, což je irituje, frustruje, děsí. Je to totalitní vidění světa, jak to známe z dějin 20. století. Nedemokratické režimy, komunistické, nacistické, fašistické, od všech těchto zrůdných systémů si progresivisté berou něco za vzor. A neomylně označují ty jiné za škůdce, a tak se snaží vystavit si omluvenku za drastická opatření vůči těm, již s nimi nesouhlasí. Na Slovensku po volbách 2020 proběhla vlna zatýkání s bombastickými projevy násilí policejních a části justičních složek vůči těm, kteří byli označeni jako „Smer pozitiv“, bez ohledu na to, zda tomu tak skutečně bylo a zda dotyčný byl alespoň důvodně podezřelý. Tyto nezákonné procesy s pomocí zmanipulovaných a zkorumpovaných svědků způsobily vážné zásahy do soukromí, integrity a svobody mnoha známých osobností z politiky, bezpečnostních složek a podnikání.
Bývalý policejní prezident generál Milan Lučanský byl koncem prosince 2020 obviněn bez jakýchkoliv důkazů z korupce, vzat bezdůvodně do vazby a v průběhu necelého měsíce utrpěl několik vážných zranění včetně poranění oka a hlavy, podrobil se operaci a nakonec 29. prosince ve vězení umírá. Oficiální verze tvrdí, že spáchal sebevraždu oběšením. Přitom poslední kontrola Lučanského v inkriminovaný den v cele prešovské věznice podle kamerových záznamů proběhla v 16.30, dozorce zapsal, že vězeň ležel na posteli a díval se na televizi. Po otevření okénka otočil hlavou tím směrem, přičemž dozorce ve výpovědi uvedl, že v té chvíli se již roznášela večeře. O devět minut poté, v 16.39, se otevírá okénko pro převzetí večeře, a ejhle, vězeň se oběsil. Představa, že po poslední kontrole Lučanský vyskočil z postele, uvázal si erární bundu na rám horní postele, lehl si na dolní, zamotal hlavu do bundy a snažil se vlastní váhou rychle udusit s vědomím, že za chvíli přijde dozorce s večeří a zabrání mu v dokonání díla, je natolik neuvěřitelná a absurdní, že nepatří ani do oblasti filmového braku. Nikdo se nechtěl zabývat otázkou, proč nespáchal sebevraždu v noci, kdy je všude klid a nikdo jej nevyruší. Děsivé a arogantní mlčení politické moci, justice i médií k tomuto eklatantnímu případu dává odpověď na otázku, co se na Slovensku děje.
Pronásledování, šikana, ničení životů, zastrašování, vydírání, zavírání, zmanipulované rychlé soudy… Dva policejní funkcionáři utekli ze Slovenska do Bosny a tam požádali o politický azyl. Jeden z nich, operativec Ján Kalavský, byl nejprve součástí týmu, jenž prováděl zatýkání na základě vymyšlených argumentů a falešných svědků. Smrt generála Lučanského jej přinutila poskytnout policejní inspekci výpověď o nezákonných praktikách jeho kolegů. Bratislavský soudce jej ve smyslu příslušného zákona jmenoval policejním agentem a Kalavský pomocí skryté nahrávací techniky dokumentoval činnost kolegů, kteří byli poté vyšetřovatelkou inspekce obviněni ze zneužívání pravomocí veřejného činitele. Jelikož paradoxů na Slovensku není nikdy dost, a zejména za dosluhující vládní koalice, tito policisté v pozici obviněných byli povýšeni, jeden vyšetřovatel dokonce zaujal pozici třetího nejvýše postaveného funkcionáře inspekce vnitra a následovalo obvinění Kalavského z korupce, jenž proto v srpnu 2021 uprchl do Bosny. Ministerstvo spravedlnosti SR požádalo o jeho vydání, žádost byla bosenskými soudy zamítnuta s poukazem na důkazy z generální prokuratury SR, jež potvrzovaly Kalavského výpovědi.
Má smysl pořádat v nejbližší době další demonstrace proti vládě?Anketa
Stejně tak i druhý policista, vyšetřovatel Marian Kučerka, jemuž prokurátoři speciální prokuratury vyhrožovali, jestli nebude spolupracovat, bude „srát krev“ a on si to tajně nahrál… Poté byl obviněn rovněž bez důkazů, jen na základě křivých výpovědí zkorumpovaných svědků. Nikdo se ho nezastal, soudce speciálního trestního soudu odmítl jeho námitky, a tak Kučerka rovněž utekl do Bosny a požádal o azyl. I jeho bosenské soudy odmítly na Slovensko vydat. Oba byli na Slovensku již v nepřítomnosti odsouzeni k mnoha letům vězení. Proč? Že se odmítli podřídit diktátu nezákonných řízení? Ano, právě proto. Těmto děsivým příběhům, svědčícím o policejní a justiční zvůli za tiché asistence úřadujících vlád a mainstreamu, veřejnost pasivně přihlíží, neboť nikdo z mainstreamu se tomu kriticky nevěnuje. Kalavský je pro ně zločinec, Kučerka rovněž, další stejně tak, generál Lučanský se oběsil, protože se bál trestu… Toto je skutečné Slovensko uplynulých i těchto dní a takové nám nabízí i progresivní smečka krvežíznivých rádoby politiků, nemajících žádné zkušenosti, ty nahrazují hloupostí a arogancí.
Nezákonnost a zvůle některých vyšetřovatelů, chráněných Úřadem speciální prokuratury, o čemž svědčí mnohé uniklé zvukové záznamy, je beztrestná. Nejskandálnější je na tom však to, že tyto vyšetřovatele a operativce, kteří se evidentně dopouštějí vážných porušení právně závažných předpisů, minimálně ve smyslu trestního řádu a nerespektují ani další platné zákony, pronásledují ty, kteří se jim postaví, tak tyto chrání i prezidentka Zuzana Čaputová. Její chování ostře kontrastuje s mlčením a nezájmem, jímž provázela tragický osud generála Lučanského. Tím nese i trestněprávní zodpovědnost za snahu mařit vyšetřování nezákonností současných vyšetřovatelů a speciální prokuratury. V tomto ohledu očekávám, že nová vláda učiní razantní opatření, jež postaví hráz těmto děsivým praktikám. Rovněž očekávám, že generální prokurátor podá obžalobu na prezidentku pro pokusy mařit vyšetřování a zasahování do činnosti nezávislých orgánů včetně GP SR. Jinak potom nelze již o Slovensku mluvit jako o právním státě s demokratickými pravidly, respektujícím základní občanská práva a svobody, jak to ukládá ústava.
V českém veřejném prostoru se začínají objevovat varování, že strany dnešní české vládní koalice by se měly z výsledku vašich voleb poučit, protože jinak za dva roky přijde k moci opět Andrej Babiš, a to nechtějí za žádnou cenu dopustit. Mají se čeští občané obávat Babišova vítězství?
Proč by se měli obávat? Měli by porovnávat a poté se rozhodnout, jaký typ vlády je pro ně výhodnější. Zda fialový chaos, nebo nedokonalá čeština manažersky založeného Andreje Babiše. To je podle mého názoru jeho největší deficit.
Místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová říká, že stranu Progresivní Slovensko mohla ve volbách poškodit „dezinformační masáž“, použití deep fakes apod. Informační prostor podle ní zaplavila krajní pravice a prokremelské zdroje. Lze výsledek voleb takto jednoduše hodit na Moskvu a extremisty?
Paní Jourová potřebuje, myslím si zcela vážně, naléhavou psychiatrickou péči, jelikož ty činnosti, z nichž obviňuje Moskvu, lze vidět na ní samotné. Zcela zjevně trpí silně konspiračním viděním světa, v němž se to množí ilumináty, ruskými roboty a oživlými matrjoškami, trousícími po světě různé jedovaté preparáty, z nichž některý patrně zasáhl i její mozek. Nic jiného bez exprese totiž k této dámě nedovedu říct. Nestačí jí, že pozadí prezidentské kampaně v USA v roce 2016, v níž byl Donald Trump a jeho okolí obviňováno ze spolupráce s Moskvou, je již dnes známé? Že to byla FBI a další instituce a jednotlivci, kteří vyráběli falešné důkazy o ruském vměšování se do voleb ve prospěch Trumpa? Takzvaná Russiagate, o níž legenda americké investigativní žurnalistiky Bob Woodward po prostudování příslušných dokumentů napsal, že stála na slátaninách a že to byl kolosální podvod na čtenářích a divácích, jichž se média dopustila, tak tomu se říká skutečné spiknutí bez toho, aby tento pojem měl pejorativní nádech.
Za podezření ze spiknutí lze označit i chování šéfky Evropské komise, která odmítá zveřejnit komunikaci s šéfem společnosti Pfizer o nákupu covid testů, a podobně bychom mohli pokračovat s tématy jako pozadí vzniku Majdanu a následného státního převratu, do kterého USA podle Victorie Nuland z Ministerstva zahraničních věcí USA investovaly značné sumy dolarů. Sem můžeme zařadit i důvody invaze ruských vojenských sil na Ukrajinu. Všechny oficiální narativy těchto událostí jsou mnohými významnými osobnostmi světového formátu rozcupovány a usvědčovány ze lží. S jednou takovou osobností, Jeffreym Sachsem, udělala moje manželka v televizi TA3 letos v lednu rozhovor na ukrajinské téma. Jeffrey Sachs je známý svým kritickým pohledem na příčiny invaze a jako viníka označuje USA a jejich zarputilou snahu začlenit Ukrajinu do NATO. Rozhovor byl schválen a odvysílán, poté zřejmě na zásah odněkud zvenčí byl stažen, poté zase vrácen… Netrvalo dlouho a manželka musela z TA3 odejít, neboť tamější progresivistická úderka nestrpěla její výběr respondentů, kteří nabízeli jiný pohled na dění ve světě a u nás, než jaký jediný progresivisté připouštějí.
Nacházíme se někde v 50. letech minulého století, kdesi mezi komunistickým a mccarthyovským pronásledováním nositelů jiného pohledu na události a s jinými názory, schopnými nakazit zdravé jádro mládeže a zničit sen o nádherně modelovaném světě podle totalitní šablony, jedno, jaké barvy. Pro jistotu mají tam ty barvy všechny, aby duha pokryla cokoliv, co v budoucnosti nám budou chtít vtlouct do hlav. Paní jménem Jourová je produktem tohoto falešného světa, plného lží. Střízlivý člověk s funkčním mozkem, navíc s přístupem k ještě stále dostatečně bohatým zdrojům informací – a nemusí to být hned ty klasifikované, ke kterým ona přístup má – ji nemůže brát jinak než jako mimořádně škodnou a nebezpečnou osobu vzhledem k funkci, kterou zastává. Škodnou proto, že takoví úředníci a politici jako ona již dnes a v další dekádě dokonale zprofanují smysl existence Evropské unie. Nakonec Američané totéž úspěšně dovedou v tažení, jehož výsledkem bude konec NATO, minimálně jeho nefunkčnosti vzhledem k platnosti práva veta. Ne Viktor Orgán nebo Robert Fico, leč Jourové, Leyenové, Bidenové a podobné nekompetentní kreatury tyto instituce spolehlivě pochovají. Výhled na takový vývoj mne netěší, leč vidím ho jako neodvratný. Přinese to chaos, konflikty regionální, etnické, jelikož Evropa již stihla zapomenout, že na jejím území se v minulém století odehrály právě z podobných důvodů dvě světové války. Hledání vnějšího a poté hned vnitřního nepřítele je začátek konce systému. Doporučuji paní jménem Jourová přečíst si divadelní hru polského autora Ireneusze Iredynského Třetí ňadro. Umí-li alespoň trochu číst a pochopit text i jeho poselství, uvidí tam kromě sebe i tu hrůzu, kterou pomáhá aktivně realizovat.
Co nyní Slovensko podle vás v příštích letech čeká? Uklidní se společensky vyhrocená situace, anebo lze spíše čekat nonstop mediální hon na Roberta Fica (pokud se stane premiérem) a jeho lidi?
Hon bude samozřejmě pokračovat, média, nevládky i zahraniční kmotři, ti všichni budou nadále cupovat Fica, neboť bez něj nebude Smer. Jak dlouho to Robert Fico vydrží, nelze říct. Aby se progresivistické panoptikum vytratilo, musel by úřadovat tři až čtyři volební období v plné síle. A toť otázka, milý Watsone, zda to lze od něj očekávat a hlavně žádat.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
novasova
