Kdy jste se poprvé setkal s Milošem Zemanem?

Se jménem Miloše Zemana jsem se poprvé setkal někdy na jaře 1968. Zhruba v květnu toho roku mu vyšel v časopise Ekonom, který si tehdy vydávali studenti Vysoké školy ekonomické, článek srovnávající komunismus a fašismus. Bylo to velmi chytře a vtipně napsané. Kluky, kteří jako redaktoři časopis vydávali, jsem znal ze studentského opozičního hnutí, v němž jsem v té době měl spoustu kontaktů z doby svých studií. Proto jsem se jich ptal, co je ten Zeman zač. A že bych se s ním rád sešel. Tehdy mi říkali, že je „takovej divnej“ a varovali mě, abych nebyl ze setkání zklamaný. On se v té době uměl skvěle vyjadřovat písemně, ale na mezilidskou komunikaci moc nebyl. Později mi to i přiznal a vysvětlil, když jsme spolu dělali knihu rozhovorů Zpověď bývalého prognostika.

Pak jsem o něm slyšel krátce poté, kdy mu v Technickém magazínu v srpnu 1989 vyšel onen slavný článek Prognostika a přestavba, v němž kritizoval způsob vedení socialistického hospodářství a konstatoval, že Československo se mění v zaostalou zemi. On ten článek napsal kdysi dávno v roce 1984. Tehdy samozřejmě nemohl být nikde publikován. Několik let jej piloval. Několikrát jej dokonce v různých podobách přednášel na uzavřených fórech Československé vědeckotechnické společnosti (ČSVTS). Jednou na jaře 1989 jeho přednášku slyšel redaktor časopisu Vesmír Ivo Budil, kterého nesmírně zaujala. Nabídl Milošovi, že by ji v psané podobě mohli publikovat u nich. Když si to přečetl předseda redakční rady časopisu akademik Ivo Málek, tak řekl, že jedině přes jeho mrtvolu. Ivo Budil se pak obrátil na šéfredaktora Technického magazínu Vladimíra Petříka. Ten si říkal: „Dáme to v létě, to mají dohlížitelé dovolený, tak to by mohlo v klidu projít, aniž by si všimli.“ Jenže všimla si toho televize. V podvečer tehdy Československá televize dělala ekonomický pořad, do něhož si Miloše pozvali. Jemu to samozřejmě udělalo radost. A pak tam ve studiu líčil, jak ekonomicky upadáme.

To šíleně rozčílilo Jakeše. Vzpomínám si, že když se tehdy otvírala nová budova vydavatelství Rudé právo na Florenci – dnes už je zbouraná a Penta místo ní postavila nový kancelářský komplex – tak Jakeš kupodivu vůbec nemluvil proti Chartě nebo proti Havlovi, ale rozčiloval se nad tím, co si to ten Zeman dovoluje. Já jsem tehdy pracoval v Zemědělských novinách. Nás do toho baráku nastěhovali taky a na Jakeše nás nahnali všechny. Dodnes si to pamatuji. A když dnes slyším, jak Jakeš vykládá, že bude volit Zemana, tak mi to přijde velmi úsměvné.

Na živo jsem se s Milošem Zemanem seznámil až později, počátkem 90. let. V době, kdy jsem dělal parlamentního zpravodaje ve Federálním shromáždění, kde Miloš Zeman působil jako poslanec. To už byl znám jako jeden z nejlepších řečníků a jeho bonmoty byly slavné.