Česká republika má jmenovanou novou vládu. Jaká podle vás je?
Jaká je, je spíše otázka podle jejího výkonu. Jaká je teď, to můžeme těžko hodnotit. Je jmenována, zatím nedostala důvěru, vypadá, že dostane.
Každopádně vznikla osm měsíců po volbách, i ta vyjednávání byla dost dlouhá a řešil se i problém kolem osoby europoslance Miroslava Pocheho. Jak vnímáte celý proces vzniku koalice?
Myslím si, že celá vláda je výsledek chování všech politických sil v Poslanecké sněmovně. Nikoliv pouze chování těch, co jsou dnes v koalici, nebo co ji podporují, protože podle mého názoru měla vzniknout jiná koalice. Koalice, která by byla otevřená, ale nevznikla, což není možné hodit na hlavu jen hnutí ANO nebo předsedy vlády Andreje Babiše. Zkrátka toto je výsledek, který je výsledkem celé atmosféry Poslanecké sněmovny.
Tedy vinu nesou všichni?
Nepochybně všichni, protože si dokáži představit, že mohly přijít strany s nějakým pětibodovým programem a říci: za těchto podmínek vstupujeme do vlády. Otevřeně program představit a s tímto programem zahájit jednání. Ale všichni tvrdili, že jednání má zahajovat předseda vlády Andrej Babiš a teď se navzájem všichni v uvozovkách obviňují a informují, kdo komu co nabídl, nebo nenabídl. To znamená, že mají v uvozovkách pravdu všichni. Ti, kdo říkají, že se jednalo, i ti, co říkají, že se nejednalo, protože nevíme, co se vlastně odehrálo.
Fotogalerie: - Jmenování Babišovy druhé vlády
Jakou roli v celém průběhu vyjednávání hrál prezident Miloš Zeman? Slýchávám v rozhovorech, že se záměrně stal jednou z hlavních postav, respektive hlavním aktérem vládního vyjednávání.
Ano, určitě to tak je. Nepovažuji to za šťastné – a nemyslím vůči prezidentovi Miloši Zemanovi, ale obecně, protože vláda z výkonu své moci nese odpovědnost vůči Poslanecké sněmovně a prezident republiky z výkonu svého úřadu nenese odpovědnost žádnou. Dokonce rozhodnutí prezidenta jsou kontrasignované (nutnost připojit podpis další odpovědné osoby pro platnost dokumentu, v tomto případě vlády, pozn. red.) a i za jeho rozhodnutí nese vláda odpovědnost. Předseda vlády a vláda musí mít tedy pevně v rukou, kdo je jejím členem, protože nese odpovědnost. Není možné, aby složení vlády fakticky určoval prezident republiky, který by nenesl odpovědnost a vlastně diktoval výkonné moci, kdo bude členem vlády. Vláda nese odpovědnost, tudíž i z výkonu každého ministra.
KDU-ČSL má zkušenost z koalice s hnutím ANO a ČSSD. Domníváte se, že současná koalice může být pevnější než ta minulá?
Já jsem v koalici s hnutím ANO nebyl, nebyl jsem ani ve Sněmovně, tak vůbec netuším, jak fungovali. Ale jsem zastáncem toho, že koalice je aréna, ve které se strany také střetávají a hájí se vzájemně. Pokud jakákoliv ze stran má svobodnou vůli z koalice vystoupit, potom má váhu nenechat se vláčet a může směřovat zemi směrem, na který bude mít vliv. To je také věc osobnosti, nejen politické strany, proto nemohu říci, jaká je KDU-ČSL jako strana. Jde o otázku osobností, jestli ti, kdo vedou lidovou stranu, jsou tohoto schopni.
Přirovnal jste koalici k aréně. Znamená to, že kdo v aréně umí nejlépe vyjednávat, bojovat, může vyhrát další volby?
Nejen vyjednávat. Vzpomínám si na dobu koalice s Václavem Klausem; Klaus něco řekl, Josef Lux prohlásil, že to tak nebylo, a udělali tiskovou konferenci mimo, kde se k tomu vyjádřili. Mezi těmito dvěma muži bylo politické soupeření a paradoxně to oběma prospělo. Oba politicky rostli, protože právě střetávání je tajemství růstu a můžete ho dělat jen v aréně, nikoliv být mimo a pouze situaci komentovat. Zkrátka za ringem, za provazem to nezvládnete, musíte mít rukavice na rukou a být v ringu.
Jak si v tom ringu podle vás tedy povede sociální demokracie? Vím, že se jedná o předjímání, ale jde mi spíše o váš pohled. Sociální demokracie měla problémy a jde do toho znovu, i když s novým vedením…
Znovu opakuji: posuzujme podle výkonu, jak bude vláda fungovat dál. Už jen neobsazení ministerstva zahraničí ministrem svědčí o tom, že půjde o těžkou bitvu, ale bitvy jsou od toho, aby se bojovaly, nikoliv aby se utíkalo za provaz ringu.
Ještě k zahraniční politice. V Evropské unii se děje spousta věcí, Itálie nevpustila lodě s uprchlíky, rakouský kancléř Sebastian Kurz vyrazil do boje proti nelegální migraci a deklaruje, že za rakouského předsednictví v Bruselu se zaměří především na tento boj. I v Maďarsku se zvedají protesty. Čekají nás v Evropské unii v tomto smyslu změny?
Začneme krátkodobým a střednědobým výhledem. Krátkodobý je bitva o příští volby do Evropského parlamentu. Včera jsem četl údaje Evropské rady a tam je konstatováno, že v boji proti nelegální migraci se podařilo dosáhnout úspěšnost devadesát pět procent. Jestli je to pravda, tak potom nevím, proč se tahá velký prapor jako nové strategie boje proti nelegální migraci. Já si myslím, že řešením mají být vojenské operace a má být řešen program obnovy pro Afriku. Jsem přesvědčen, že se ještě neudělalo všechno, co se ještě musí udělat. Mám pocit, že teď už lídři mluví ke svým voličům – mimo jiné – před evropskými volbami, které budou příští rok. Domnívám se, že uspěje řada nových sil do Evropského parlamentu a to potom povede ke změně atmosféry Evropské unie.
Jak velkou zásluhu na tom mohou mít právě Itálie a Rakousko se svými, řekněme, zatvrzelými vůdci v čele?
Itálie má v zásadě pravdu v tom, když říká: My jsme přímořská země a samozřejmě potřebujeme také chránit naši zemi proti nelegální migraci. Italové současně chtějí, aby ostatní země sdílely břemeno, protože mají štěstí, že nejsou ani na jihu Evropy a nejsou ani u moře. V tomto ohledu Italové najdou u starých zakládajících členů Evropské unie podporu. Taková velká zatvrzelost, která může přijít z východní části Evropy, tedy z Visegrádu či z Rakouska, povede spíše k tomu, že se Evropa stane fakticky dvourychlostní. Protože zakládající země, včetně především Francie a Německa, ale také Itálie a Španělska, nedovolí zrušení schengenského prostoru, budou chtít mít dále volný pohyb osob i zboží, budou chtít sdílet břemeno a zavedou kontroly na vnějších hranicích. A ta kontrola se nebude týkat jen migrantů, ale všech, což znamená omezení osobního pohybu osob, služeb a zboží a v tom případě může být Evropa skutečně dramaticky dvourychlostní. Nikoliv vícerychlostní, ale dramaticky dvourychlostní.
Jaký vliv ještě může mít přístup, který jsme viděli v posledních dnech, kdy se Česká republika neúčastní minisummitu Evropské unie ohledně nelegální migrace?
Podle mne by bylo bývalo lepší se toho minisummitu zúčastnit, protože každé sezení u stolu a naslouchání těm, kdo nechtějí, je dobře. Je dobře, když slyšíte argumenty a můžete zasahovat do debaty po celou dobu. Nejsem zastáncem slov: s vámi se nesetkám. Musí být přímá konfrontace a přímá účast v diskusi.
Co jste říkal na výrok Angely Merkelové o tom, že pro poválečný odsun Němců z regionu střední a východní Evropy do Německa neexistovalo ani morální, ani politické ospravedlnění?
Myslím si, že je to přesně opačně, protože kdo četl Česko-německou deklaraci, tak se v ní konstatuje celá logika vývoje: napřed bylo vyhnání v roce 1938 Čechů do vnitrozemí, potom nacistická okupace Československa, tedy protektorát Čechy a Morava, a přímo v deklaraci se říká, že z toho vyplynulo, co se stalo po válce. To je potřeba vzít do úvahy, ale není možné říci, že nebyl morální ani politický důvod. Můžeme třeba vést debatu, jestli měli být odsunuti úplně všichni, nebo o způsobu odsunu, ale přímo v Česko-německé deklaraci je popsána logika kroků počínaje Mnichovem a vyhnáním Čechů do vnitrozemí. Čtu to jednoduše. Kancléřka Merkelová oslovuje svého koaličního partnera CSU a Bavorsko a dělá ztěžka vnitrostátní úlitbu, ale tento vnitrostátní postoj je podle mě prohlášení adresované především do Německa. Opakuji znovu, Česko-německá deklarace to vidí přesně opačně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
