Do důchodu až v 67 letech. S takovým návrhem přicházejí statistici. Co na to říkáte? Nenarážíme už trochu, hlavně u fyzicky náročných povolání, na lidské limity? A bylo by to fér vůči lidem, kteří celý život pracovali a přispívali do sociálního systému?
Z jedné strany přemýšlejí v různých koutech Evropy o čtyřdenním pracovním týdnu, země bohatnou, včetně té naší, a na druhé straně naši politici chtějí zvednout věk odchodu do důchodu. Žijeme v době plné paradoxů. Vývoj technologií se rozvíjí násobně rychleji než naše mentalita, než je naše vnímání světa. Jasně, naše společnost stárne, ale zároveň jedna pracovní jednotka dokáže vytvořit větší bohatství. Na mě to působí, že pojem důchod půjde v dalších desetiletích do důchodu a nastane čas nepodmíněného příjmu, kdy budou pracovat stroje a ti lidé, kteří budou chtít od života víc, nebo i více finančních příjmů. Je to jen otázka změny myšlení jak od voličů, tak od politiků.
V tomto kontextu, jak se podle vás lidem v České republice žije? Mluví se o zvyšování životní úrovně, vnímáte to také tak? A co říci například na to, že i třicet let po revoluci existuje rozdílná kvalita potravin v zemích EU, bohužel většinou v náš neprospěch?
Česká republika by mohla být o mnoho bohatší, kdyby se lidem nepletla do cesty špatná rozhodnutí politiků a nesmyslné sumáře často protichůdných zákonů. Nicméně vše je věcí srovnání. Jsme chudší než Německo, bohatší než Rumunsko. Žilo by se u nás líp, kdyby politici nedělali vše proto, aby postavili své voliče proti sobě. Dalším naším nepřítelem je i závist a nepřejícnost. Jinak jsme skvělí lidé. A kvalita potravin? Před třiceti lety jsme byli potravinově soběstačná země s vysokou kvalitou. Dnes máme mnohem širší výběr s nižší kvalitou. Ale máme tu výhodu, že můžeme bezcelně jezdit nakupovat do okolních zemí levnější a kvalitnější potraviny. Kdo za to může? Náš naturel. Obecně jsme zvyklí se do ničeho neplést a jen brumlavě nadávat. Zbytek za nás řeší demokraticky zvolení politici. Nezbývá než nadávat na voliče.
Atmosféra v naší zemi je už několik měsíců poměrně napjatá. Někteří lidé, hlavně z umělecké sféry, mluví o strachu z ohrožení demokracie a svobody. Slova, „Co dělat? Pojďme do ulic“, režiséra Jana Hřebejka se objevila v kalendáři Revue Forum na rok 2019. S upozorněním na nutnost postavit se strachu ve společnosti se přidal například zpěvák Tomáš Klus. Máte také pocit, že je ve společnosti strach? A pokud, tak z čeho? Je ten pravý čas vyrazit do ulic?
Do ulic jsme měli jít už dávno, třeba kvůli nekvalitním a předraženým potravinám. Ale co naplat, když demokracie zvolila samolibého prezidenta už po dvakráte a premiéra, který je majitelem (koncovým konzumentem svěřenského fondu) chemicko-potravinářského gigantu, s přímým vlivem na Ministerstvo financí, jistě je tu prostor pro obavy. Státnímu úředníkovi to může být jedno, ale ostatním nemůže, protože se například podnikatelé, živnostníci či svobodné obory nemohou cítit komfortně. Mám ještě v hlavě slova i nebezpečný tón současné ministryně financí, když mluvila o podnikatelích a živnostnících přibližně před rokem. Ano, mnozí čestní lidé, kteří se živí nezávisle na státu, mohou mít obavy a strach. Bohužel většina lidí to tak necítí, a tím pádem se jich tyto obavy netýkají. U nás je přeci hluboce zakořeněná debilní myšlenka: nehas, co tě nepálí.
Máme před sebou volby do Evropského parlamentu, jak moc je podle vás ovlivní uprchlická krize a třeba i nepokoje ve Francii?
Všechno ovlivňuje vše. A politici, aby jim daňový poplatník zaplatil mocensky výhodný život a finanční zabezpečení, udělají vše, aby společnost a voliče ještě více šponovali, hrotili a rozdělovali rozséváním strachu v blátě virtuality současnosti. Přitom naši společnost čeká náročná budoucnost, ale kde v politice vidíme vizionáře? A nejen u nás. EU má značné potíže, ale naše země je na EU doslova závislá. Už nemáme v rukou většinu vlastní ekonomiky, nemáme dostatek sebevědomí, abychom si dovolili žít mimo EU. Takže nám nic jiného nezbývá než se držet u rekta Německa. Je to k zlosti, ale to je realita. Naše realita. Realita naší mentality. A za stav naší mentality nemůže ani Německo, ani EU. Další dekáda ukáže, jak se s tím popere nová generace.
Evropská unie se chystá zintenzivnit boj proti dezinformacím. Nová zpráva Evropské komise hovoří o tvorbě mezinárodní skupiny, která bude ověřovat fakta. Evropská unie tak přitvrzuje právě před nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu, které by prý mohly být dezinformacemi ovlivněny třeba tak, jak se údajně stalo v případě referenda o Brexitu. Dělá Evropská unie dobře? Není namístě obava, že boj proti dezinformacím výrazně omezí svobodu slova?
Nevím, co si myslí čtenář těchto řádků, ale já jsem přesvědčen, že pro politickou garnituru kdekoli na světě je výhodný jakýkoli prostředek k omezení všeho. Nedávno to byla opatření proti terorismu, hyperkorektnost, teď je v módě obří jedovatý pavouk „Dezinformátor“. Vezmu to osobně: Kdo mi řekne, co je na světě dobré, co špatné, co správné a nesprávné? Žiju ze života svých předků a mí rodiče mi vštěpovali tyto základy. A já z podstaty věci nechci, aby mi něco podobného diktoval státem certifikovaný úředník. A nechci to pro své děti a vnoučata. Chce něco podobného čtenář těchto řádků? Mí rodiče ve svých osmdesáti letech poslouchají média ze všech částí světa, v angličtině i ruštině, a dělají si obraz světa dle své inteligence, charakteru a zkušeností. To je totiž jedna z mála možností, jak obstát ve světě, který už dávno upřednostnil lež před pravdou, právo nad spravedlností, hyperkorektnost nad běžností s návazností na historické kořeny. Jsme v období destrukce, nikoli tvorby. Ale jednou toto historie zase otočí a bude „normálně“, tedy i svobodně. Ovšem jen za podmínky, jestli to většina lidí chce. Jestli ne, pak mě osobně zřejmě čeká politické stíhání.
Psali jsme:
Mimochodem, velké emoce vzbudil návrh skupiny poslanců kolem Václava Klause mladšího ohledně zakázání mazání příspěvků na sociálních sítích. Návrh neuspěl u Ministerstva spravedlnosti. Co si o tom myslíte? Má pravdu Klaus, že mazání omezuje svobodu projevu, nebo odpůrci jeho návrhu, podle kterých by tento zákaz například nahrával ruské propagandě?
Podstatu jsem zodpověděl výše. Nejen velké, ale i silné země si u nadnárodních korporací dokážou vytvořit podmínky, které jim vyhovují. Týká se to kvality potravin i zákazů na sociálních sítích. Nebo sociálních sítí. Pakliže chce někdo něco zakazovat na internetu, možná by stálo za úvahu zakázat internet. Byli jsme před ním, budeme i po něm, ne? Zákazy jsou k ničemu. Chce-li někdo koupit plutonium, svádět malé holčičky, propagovat nacismus a podobně, měl by vědět, že si pro něj přijedou černá auta s tmavými skly a pobyde si několik týdnů ve vyšetřovačce, zbytek je na uživatelích a evoluci internetu.
Dohady jsou kolem schválení či neschválení výročních zpráv České televize. Její odpůrci tvrdí, že hlavně zpravodajství ČT je často tendenční, příznivci zase mluví o tom, že jde možná poslední nezávislé médium v zemi. Jak vidíte Českou televizi vy?
Kolik už jsem slyšel slov o tom, že vedení ČT chce z tohoto televizního proudu udělat něco jako BBC. Když ono to není o médiu, ale o lidech, kteří ho tvoří. Otázkou je, zda „objektivitu“ skutečně někdo vůbec chce. A každé médium je poplatné něčemu či někomu. Ať ideji, nebo materiálním výhodám. ČT já vidím jako jeden z mnoha infofun kanálů, jen jeho nadhodnotou je relativní finanční dostatek na investigativní žurnalistiku, které je v této zemi zoufale málo. A je součástí EU-veřejnoprávních médií za dohledu státní kontrolní komise. Více ani nechci dodávat.
Když jsme u České televize, Česko má nový fenomén – televizní seriál Most! Herec Zdeněk Godla, který hraje jednu z hlavních rolí v seriálu, byl donucen se omluvit za svůj výrok, že je cikán. Prý se poučil a raději se bude označovat za Roma. Je namístě, aby se člověk omlouval za to, jak se označuje? Je termín „cikán“ urážlivý? Nebo je to celé důsledkem přehnané korektnosti?
Seriál nesleduji. Někdy se ale soukromě bavím hyperkorektností třeba u amerických filmů a sleduji, jaké je tam procento Afroameričanů, Asiatů, původního obyvatelstva a Euročlověka ve vývoji dekád. Já se všem omlouvám, že jsem snědý běloch. Sami musíte cítit, do jakých nesmyslů už se dostáváme.
Ať nemluvíme pouze o politice, před časem jste se mi zmínil, že pracujete na nové knize. Prozraďte mi k ní něco víc…
Mám rozepsanou svou čtvrtou knihu pod pracovním názvem Magické zrcadlo. Obecně řečeno, je to mysteriózní román. Většina knihy se odehrává v roce 1591 v Praze. Je tu magistr Kelley, William Shakespeare pod pseudonymem Francis Garland a další zajímavé existující i smyšlené postavy. Obecně se dá říci, že je to taková základní škola magie na pozadí lásky, která překonala čtyři století. Čtenář v ní najde část postupu při transmutaci kovu na zlato (celý nemohu dát), je tu popsáno, co vše musíte udělat pro zasvěcení až dvanáctého stupně, jak komunikovat s duchy a bohy, kdo může a kdo nesmí s magií pracovat, kdo se může a nesmí stát dobrým mágem. V knize najde čtenář odpovědi na otázky, co je Bůh, astrál, duše, jak tvořit rituály, co jsou invokace a evokace a další nesmírně zajímavé věci, které za normálních okolností nikde nenajdete. A děj je pochopitelně o vztazích, lásce, včetně její magie, nějaká ta záhadná vražda, sex a tak dále. Kratší část knihy se odehrává v roce 2019, kde se objeví duše mrtvé Anny, která zahynula v dubnu 1591 a chce najít reinkarnovanou duši Edwarda Kelleyho. Najde ho? A v jakém těle? Čerpám nejen ze své fantazie, zkušeností a vzdělání, ale i z přibližně 15 knih věhlasných světových mágů a alchymistů historie, včetně Aleistera Crowleyho a Františka Bardona. Čtenář se dozví, proč je magie součástí přírody a každého člověka. Část rukopisu jsem nechal přečíst několika lidem kolem mne a jejich reakce byly ohromně emocionální a pozitivně silné, přestože to není jednoduché čtení pro všechny.
Kromě psaní se stále věnujete moderování. Kde vás například můžeme vidět?
O víkendu 2. a 3. března s přáteli pořádáme v Muzeu alchymie a mágů staré Prahy v ulici Jánský vršek 8 na Praze 1 ohromně zajímavý Magický víkend, kde budou rituály pod otevřeným nebem i s účastí návštěvníků, zajímavé přednášky, kartáři, astrologové a další inspirativní lidé, vše lze nalézt na stránkách Facebooku Magický víkend – Magie života. Samozřejmě to má svou vnitřní souvislost s mým rozepsaným románem, neb tam stojí gotická věž, v jejímž půdním prostoru byla a stále je alchymistická dílna Edwarda Kelleyho. Je tam všude silný genius loci. Jinak moderuji různé akce a připravuji své talk show. Uvidíme, jak to vše dopadne, my jsme připraveni, teď se jen nenechat zradit technikou a Osudem… Průběžné informace na mém facebookovém profilu Slávek Boura. Další mé aktivity jsou ve vývoji. V této chvíli však čtenáři přeji vše dobré. A Oxara s námi!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Hora
