Sedmnáctý listopad 1989 byl už pětatřicetkrát připomenut snad ze všech úhlů, vy jste této historické události věnoval dvě knížky. Jedna má v podtitulu „pokus o dálkový výslech Gorbačova“, druhá nese název „Vytunelovaný Listopad“, a to už napovídá, že se váš pohled odlišuje. V čem zásadně?
Od administrativy Jamese Cartera, tj. od konce 70 let, se studená válka před veřejností světa vedla jako střet o dodržování lidských práv. V Československu existoval neblaze pociťovaný deficit přinejmenším osobnostních a politických práv, samozřejmě nekompenzovatelný relativně štědře pojatými sociálními právy. „Osmašedesátý“ byl pokusem o nápravu, když byla na jaře zrušena cenzura, povoleno živnostenské podnikání a uvolňovalo se vycestování na „Západ“. Vysílání „odtamtud“ ujišťovalo, že Západ usiluje jen o naše osvobození – „pouze zlikvidovat režim, nikoli Československo“.
Jenže když porazil a zlikvidoval ve studené válce svého soupeře „na život a smrt“, začal se chovat jako vítězný válečník na dobytém území. Američané poslali k provedení šokové terapie do Jelcinova Ruska akademika z Columbijské univerzity Jeffreye Davida Sachse. Za zády měl také z Columbijské univerzity nobelistu za makroekonomii, Josepha Stiglitze. O pár let později se oba stali zásadními kritiky toho, že mocenským zneužitím ekonomických doktrín se v Rusku a v jeho bývalých satelitech prováděla zničující kolonizace.
Vládní USIA jsem byl koncem 80. let pozván na dlouhodobou stáž na právech Columbijské univerzity k problematice lidských práv. Mým konzultantem byl její odborník na mezinárodní právo, zakladatel oboru „právo lidských práv“, prof. Louis Henkin. Ředitel Center for the Study of Human rights na Columbia University a šéf výboru pro lidská práva prezidenta Spojených států. Hádejte, zda na konferenci v roce 1994 na Yale University, věnované i osudu „exportu lidských práv“ z USA do poraženého sovětského bloku, nevyjadřoval zklamání z jejich zneužití coby Trojského koně?
Takže tolik odpověď k vaší otázce, odpověď, která vychází z dlouhodobého studia zejména projevů a následků těchto historických změn. Celou dobu dezinterpretovaných skutečnými držiteli moci, využívajícími k tomu vysoce profesionálního aparátu a specialistů z renomovaných univerzit. Takovou byla i Columbia University, která se však z tohoto zneužívání od devadesátých let snažila vymanit. Jak to v tomto roce dokazuje brutální útok nejenom proti ní po nástupu Trumpovy administrativy. Připomínám, že James Carter se záhy dostal do problémů, když kritizoval za porušování lidských práv nejenom nepřátele USA – čili SSSR – ale i spojence Ameriky. Vzpomínám na „jestřábí“ Jeane J. Kirkpatrickovou, která si pak v Reaganově administrativě vysloužila post velvyslankyně v OSN.
Ve vaší knize „Druhý Mnichov aneb pokus o dálkový výslech Gorbačova“ líčíte, jak se na jaře 1989 „ladily“ na Columbii mezi velvyslancem USA v SSSR Matlockem jr. a Alexanderem Jakovlevem „detaily“ změn i u nás. Můžete přiblížit jejich cíle?
Má Jindřich Rajchl vaši důvěru? (Ptáme se od 12.11.2025)Anketa
Listina základních práv byla po roce přijata, jenže Československo bylo záhy zlikvidováno. Při sepisování Ústavy ČR se zohlednilo, že by jí „lidská práva zaplevelila“. Byla zamítnuta „třetí cesta“, čili konvergence struktur, jakou si v roce 1946 představoval Edvard Beneš ve své „Cestě demokracie“. Žádné sbližování předností socialismu a kapitalismu, nýbrž majetkový převrat. A ten nejenom změnil smysl listopadu, jak se o jeho cílech uvažovalo v New Yorku na jaře 1989, ale rapidně zbavil – už jen pouhé Česko – makroekonomické báze státní suverenity. V podstatě dle schéma – šoková terapie, deetatizace, kuponová privatizace, instrukce a rozhodnutí MMF a SB – a jaké bylo po zániku SSSR uplatněno v Ruské federaci. Jelcin ho v památném TV projevu uvedl jako „osvědčené“ u nás!
Ve svých knížkách z historického debaklu listopadu obviňujete Gorbačova, proč?
Odpovím poněkud zeširoka. Od počátku osmdesátých let se Teng Siao-pching zasadil o historickou přestavbu zaostalé Číny. Mj. opakovaně zval ke konzultacím do ČLR vedle nobelistů Jamese Tobina a Miltona Friedmana také prof. Otu Šika. Julian Gewirtz v knize „Unlikely Partners: Chinese Reformers, Western Economists, and the Making of Global China“ líčí, jak se „představy tohoto místopředsedy vlády ČSSR pro ekonomiku z dob Pražského jara staly součástí fenomenální přestavby čínského hospodářství, a to jak po analytické, tak institucionální stránce“. Výsledkem bylo založení uzavřených „zón“ v ČLR, do kterých Teng vpustil západní podnikatele. Aby v nich založili a rozeběhli moderní výrobu s tamní pracovní silou a surovinami. S jejich produkty Čína pak záhy zaplavila svět. Od Tenga získali maximální výhody, které doma neměli, a proto tak rapidně bohatli. A s nimi Čína, neboť co od nich Teng získal, tak promyšleně přerozděloval do investic bouřlivého rozvoje celé ČLR, jež dnes suverénně stojí na vlastních nohou jako supervelmoc, nejenom v ekonomické oblasti.
Gorbačov nastoupil 11. 3. 1985 a sliboval přestavbu zpuchřelých brežněvovských poměrů v cosi srovnatelného s vyspělým světem. Na což osobně nestačil a skutečným „architektem perestrojky“ připustil tajemníka ÚV KSSS pro ideologii Alexandera Jakovleva, a jeho k tomu zřízený institut. Prof. Pěchota mně sdělil, že Jakovleva získali Američané koncem padesátých let během jeho stáže na Columbii. Mj., věděl o tom Brežněv, a prostomyslný Gorby to novinářům dokonce potvrdil. …Když v srpnu 1968 selhal cíl „Operace Dunaj“ instalovat v ČSSR „dělnicko-rolnickou vládu“, Brežněv vyslal do Prahy Jakovleva. Ten nalezl řešení známé jako „normalizace.“ Po zániku SSSR napsal 30stránkový doslov k ruskému překladu Černé knihy komunismu. V něm se vyznal z celoživotní nenávisti ke komunismu, KSSS… V roce 1988 Západem adorovaný filozof, sociolog a disident Alexander Zinověv vystihnul „perestrojku“ obratem „katastrojka“. Ale ještě před tím, v červnu 1987 Jelcin na plénu ÚV KSSS za její provádění otevřeně kritizoval Gorbačova.
Proč se Gorbymu nezdařilo to, co Teng tak bravurně dokázal? Čínský vůdce sice do země vpustil nepřátelský Západ, ale jen do uzavřených enkláv. Určoval, co v nich „kapitalisté“ mohou a musí, a střežil je, aby z nich nemohli ani v nejmenším ovlivňovat „jeho“ režim. Jenž se stal konvergencí předností socialismu a kapitalismu, oné „třetí cesty“. Avšak Gorby dopustil, aby Jakovlev nechal z „důvodů přestavby“ infiltrovat nepřátelský Západ do celého sovětského systému. Namnoze koncepčními sabotážemi ho nakonec paralyzovat. Gorbačov se později svěřoval z obav před vypuknutím občanské války. Na jeho naléhání o pomoc mu administrativa G. Bushe přislíbila udělení „doložky nejvyšších výhod“. Avšak – především výměnou za rozpuštění Varšavského paktu a ukončení mocenské podpory satelitům SSSR. Dokonce i v české mutaci WIKI se dočtete, že v této „fázi perestrojky“ tajemník moskevského Komsomolu Michail Chodorkovskij si „roku 1989 založil soukromou banku MENATEP“… a byl „také pověřen převést na zahraniční měnu rubly z účtů KSSS, většina se dodnes nenašla“.
Fotogalerie: - Pohřeb kardinála Duky
Což bylo v době, kdy Gorbačov ještě posílal Husákovi a Jakešovi soudružské pozdravy k tradičním výročím… Takže k vaší otázce. Gorbymu vytýkám, že mohl v této době Čechoslovákům otevřeně sdělit, že se s Američany dohodl na ukončení podpory režimu. Po Jakovlevově setkání s Matlockem v USA mně prof. Pěchota řekl, že se nám „na podzim otřese dům, a pokud se nebudeme držet Dubčeka, přijdeme o všechno“. Takový Gorbyho přístup k nám by umožnil navázat na ambice Pražského jara, na návrat prof. Oty Šika a využití zkušených odborníků. Čímž se „otcové deetatizátoři a privatizátoři“ holedbají – nepřipuštěním „třetí cesty“.
Dodávám, že renomé Alexandra Dubčeka by bylo bariérou denacionalizaci makroekonomické báze Československa. Nastolenou nikoli KSČ, ale dekrety prezidenta z roku 1945 o znárodnění klíčového průmyslu, velkých bank etc. Podobně jako ve Francii po válce. Takže, Čechoslováci by si po pádu ústavně zakotvené vedoucí role KSČ, čili „komunistického režimu“, třetí cestou udrželi svůj relativně silný stát. Připomínám, že ústava z roku 1960 po polistopadové novelizaci platila do 31. 12. 1992. Soudím, že Gorbačov namísto otevření prostoru k řízené zásadní změně poměrů, a především, pod kontrolou československého lidu, nás nechal napospas převratu provedeného „silami v pozadí geopolitické šachovnice“, a jejich domácím marionetám. Dokonce i hochštaplerům, jejichž jeden exemplář vykřikoval na tehdejší manifestaci na Letné, že ČSSR je ve světě až za Nepálem, snad až na 76. místě…Nezapomeňte také na jednu z klíčových postav oné doby, Tomáše Ježka. Ve svých knihách věnovaných této době uvádí, že nejméně jedna třetina majetku státu byla „privatizována“ bez opory v zákonech.
Tím převratem míníte až události 17. listopadu v Praze?
Už se zapomnělo i na polistopadovou Parlamentní vyšetřovací komisi k vnějším faktorům vzniku a průběhu „listopadu“, a která nakonec vyzněla do ztracena… V onom měsíci na právnické fakultě nás lákaly plakáty na manifestaci na Albertově. Svolávanou MěV SSM, s hlavním řečníkem prof. Katětovem. Ti, co nejenom z ní pak dorazili na Národní třídu, se stali komparzem role mrtvého studenta Šmída, sehrané Ludvíkem Zifčákem. Podle WIKI starším referentem 2. oddělení, II. odboru StB v hodnosti nadporučíka. Aby o tom chartista Uhl záhy informoval „Západ“.
Nazítří režimní „sdělovadla“ nabádala k projevům nesouhlasu s „událostmi na Národní třídě“. Po invazi tisícovek „dederonů“, pádících z NDR přes Prahu ve svých páchnoucích dvoutaktech do NSR, Češi pochopili, že tím na nás přišla řada. Neměli jen holé ruce. Jak to protagonisté „sametové revoluce“, „studenti a divadelníci“, skandovali. Ale naneštěstí, a na rozdíl od roku 1968, postrádali představu, co bude dál. Když Ladislav Adamec nechal veškerou moc KSČ ležet na ulici. Napospas nejenom do té doby anonymním jednotlivcům, kteří pak ve vysokých funkcích vědomě či, nikoli umožnili sebrat Čechům, co po generace vybudovali jejich předkové.
Co z vašeho pohledu přinesl listopad?
Příležitost zakotvit v plné šíři lidská práva, vyměnit státní právo založené na vrchnostenských vztazích mezi mocí a občanem za ústavní právo, a zřídit právní stát. Pražské jako se stalo vyvrcholením úsilí erudovaných společenskovědných kádrů, a odstartovaného v roce 1963 „Liblickou konferencí“. Prof. Mlynář, autor Akčního programu z května 1968 prosazoval nahrazení vedoucí role dělnické třídy pracující inteligencí. Po listopadu se do uprázdněných ministerských křesel sháněli lidé i podle telefonní seznamu, připomínám „kováka z ČKD“ Millera. Na našem domě byl plakát, že za Komárka bude koruna jako marka... Ve skutečnosti neexistovala „tuzemská“ představa o koncepci čehokoli, ekonomikou počínaje. Jež se však pod náporem rozpoutané touhy „privatizovat“ rapidně rozpadala. Nemálo lidí, kteří se ocitnuli na dlažbě, tím bylo donuceno stát se „lidovými kapitalisty“, podnikateli. Což ale do jisté míry vycházelo vstříc přetrvávající mentalitě živnostničení z dob rakouské monarchie.
Dnes je více než 3,5 milionu tzv. OSVČ, živí sami sebe, z daní ještě aparát státu a obcí, někteří zaměstnávají i pár dalších osob. OSVČ samy sebe vykořisťují, na kulturu či další vzdělávání už nemají čas ani sílu. Což se promítá i do fatálního úpadku národní kultury a devalvace vzdělávacího systému. Za to však již vesměs vlastní, co si přáli, a proto se cítí svobodně. Ačkoli jsou jen ponecháni sobě na pospas, jejich individuální svoboda nevylučuje ve společnosti anarchii, ve které vítězí nejbezskrupulóznější. Nicméně z obav o svojí „kuličku“ změnám poměrů nedůvěřují a proto je nevolí.
V roce 1991 jste napsal Filosofii lidských práv a právo. Můžete udělat jejich kritickou inventuru?
Na počátku devadesátek z New Yorku přiletěla dr. Shulamit Koenigová. Marně nutila prezidenta Havla k zavedení „Dekády lidských práv“. Aby se mohlo průběžně bilancovat, nakolik se společnost a stát v tomto směru kultivují. „Listina“ oproti ústavě z roku 1960 zdvojnásobila počet základních práv. Těch z ní cca 24 převzatých práv bylo oproštěno ideologických deformací, které je činily ani ne zdánlivými. Zejména práva osobnostní a politická, jejichž katalog v listině se stal pro občana novinkou, tak jako právo podnikat a hospodařit.
Musím ale zdůraznit, že každé z těchto cca 50 základních práv je nárokem na plnění, které organizuje, garantuje a provádí stát. Resp. jeho mocenské orgány a instituce, a to v rámci svých pravomocí a kompetencí. Avšak ve své podstatě založených textem ústavy. Ale po rozbití Československa narychlo „spíchnutá“ Ústava ČR má vůči právům v listině systémový dluh. Především absencí důsledné dělby moci, když poslanec může být zároveň ministrem, a tudíž si vyslovovat důvěru. Anebo nezávazností vůle lidu projevené ve volbách, jak to zase aktuálně vyhřezlo v momentálních intrikách Hradu.
Měl Hayato Okamura právo ve sněmovním projevu proti svému bratru Tomiovi použít informace z jeho dětství?Anketa
Nejenom historikové, ale generace narozené po listopadu 1989 doposud musejí o dovednostech, znalostech a výkonech svých rodičů a prarodičů jen tvrdit, že jsou zavrženíhodné. A nejlépe papouškovat tvrzení všelijakých „Podivenů“, že Češi na nic nepřišli, a to čím se chlubí, jen někomu ukradli? Ale – kdo jiný se mohl zasloužit o to, že Československo ve 2. pol. 80. let zaujímalo v HDP dvanácté místo ve světě (str. 805), jak lze zjistit ze Statistical Abstract of the United States 1988? Kde je svoboda vědeckého bádání zakotvená v listině? Nejednalo se tehdy o to, jak nepřipustit odborníky jako byl prof. Šik k transformaci ekonomiky?
Z Ústavy ČSSR listina právo na práci nepřevzala, a většina sociálních práv je v ní s ohledem na čl. 41 „ponížena“ na úroveň běžného zákona. Takže je lze kdykoli omezit prostou parlamentní většinou, jako v případě okamžité výpovědi bez udání důvodu.
Při současném stavu rozložení sil v parlamentu není naděje, aby mohla být dosažena většina, předpokládaná k přijetí ústavního zákona či k jeho nápravě. Takže systémové nedostatky, jež navozují frustraci z „vytunelovaného listopadu“ volby neodstraní. Snad jen na čas odstraní nejkřiklavější excesy a jejich nositele.
Poslední dotaz, proč jste se nechopil toho, co se od vás v souvislostí se stáží k lidským právům na Columbii očekávalo?
Důvodů je několik, např., když mně pan Matlock řekl, že lidská práva mají posloužit k nastolení kapitalismu na celém světě. Čili nahradit jeden -ismus jiným, a nikoli nahradit všechny, jak si to představuji dodnes.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Jak hodnotíte rozhovor?
autor: Karel Šebesta
