Volili byste Jaroslava Kuberu v prezidentské volbě?Anketa
Na Facebooku jste se věnovala komentářům k Brexitu a mimo jiného jste citovala z vaší zprávy z finančních trhů pro klienty: „Většina evropských zemí má s Británií přebytkovou obchodní bilanci. To znamená, že britské ostrovy jsou důležitým odbytištěm pro EU, ale EU je méně důležitým odbytištěm pro Británii. Jenom pomatenec se dobrovolně připraví o možnost s Brity dál bez bariér obchodovat... Když jsem tu zprávu redigovala, byla jsem v ohromném pokušení připsat tam: ...JENOM POMATENEC A EU se dobrovolně připraví o volný trh...“ Máte na mysli, že přístup na společný trh představitelé EU podmiňují tím, že Británie bude respektovat volný pohyb osob z ostatních států EU?
Ano. V podstatě Evropská unie je projekt politický, zatímco volný trh ekonomický, který existoval už dávno před existencí Evropské unie. Spojovat vystoupení z Evropské unie s přístupem na volný trh nedává tak docela smysl a dá se vysvětlit pouze prachobyčejnou mstivostí ze strany Evropské unie. Potíž je v tom, že ekonomie už dávno prokázala, že jakékoli ochranářství, vzdalování se volnému trhu je nevýhodné pro obě dvě strany, ať už se jedná o tu, která vyváží více, či tu, která vyváží méně. Pro toho, kdo vyváží víc je to samozřejmě daleko horší. Jestliže vystoupení z Evropské unie spojuje EU s tím, že Británie nebude mít přístup na jednotný evropský trh, nedává to smysl, je to jen jakási mstivost a snaha současně zastrašit další státy, aby z jednotného trhu nevystupovaly, ovšem s tím, že Evropská unie na tom ekonomicky tratí mnohem více než Velká Británie.
A to ze dvou důvodů. Za prvé proto, že EU do Británie vyváží více než Británie do EU, a za druhé, protože po ztrátě jednotného trhu to nebude mít EU čím nahradit. Její vztah k Americe není nic moc, zejména po zvolení Trumpa, zatímco vztah Britů k USA je čím dál tím vřelejší právě po zvolení Trumpa. Už teď se rýsuje, že Británie evropský volný trh nahradí volným trhem v severní Americe, nejen ve Spojených státech, ale třeba i s Kanadou. Tím pádem Británie má čím ztrátu vykompenzovat a není tak velká. EU na tom jednoznačně tratí víc. Je to naprosto neracionální, určitá emocionální záležitost, mstivost nevzdělaných politiků vůči Británii a snaha zastrašit další země typu Maďarsko, Slovensko, Polsko, Česká republika, středoevropské rebely, ale také Itálii, která svého času koketovala s tím, že by mohla vypsat referendum o vystoupení, aby se o to vůbec nepokoušela, protože: my vám to osladíme.
Očekávala jste tvrdý Brexit? Zaznívají informace, že „zabije pracovní místa a sociální systém,“ z Londýna prý odejdou velké firmy, libra padá…
Libra přestala padat, když se Mayová vyjádřila. Pokud jde o pracovní místa, opět jde o emocionální postoj kontinentu. Když vezmeme čistě postoj Britů, je velice racionální. Nejde o to, že by se snažili vyhostit lidi, kteří momentálně legálně v Británii pracují. Nasazují často na Poláky, mluví o nich možná s despektem, možná podobně jako u nás, přiznejme si to, o Ukrajincích nebo Mongolech. Současně nikdo je vyhostit nechce, protože je všichni potřebují na hůř placené práce, pokud tu jsou samozřejmě legálně. O co Britům jde, není zabití pracovních míst, ale od počátku o ekonomickou migraci. Byl to jeden ze dvou hlavních důvodů Brexitu. Nejde jim o lidi, kteří tam legálně pracují, ale o ty, kteří přicházejí za sociálními dávkami. Britové v ekonomických věcech jsou až příliš racionální na kontinentální chápání.
Pokud Londýnu nevyjdou jeho obchodní plány s Evropskou unií po Brexitu, musí mít Skotsko možnost opustit Británii. Dle agentury Reuters to řekla skotská premiérka Nicola Sturgeonová. Jaké dopady nálada ve Skotsku může mít?
Nálada se může překlopit znovu na stranu odtržení, ale má to dvě ale. Předpokladům, že Britové na tom budou po vystoupení z EU hůř než teď, nevěřím. Skotové přijdou o evropské fondy, ale musí si uvědomit, že EU stojí o Velkou Británii proto, že je čistý plátce do společného rozpočtu. Kdyby se samotné chudé Skotsko chtělo připojit k EU, nebude o ně stát, protože by to byl příjemce dávek. Předpoklad Skotů, že se odtrhnou a EU je přivítá s otevřenou náručí, je naivní.
Psali jsme:
Vrátím se ještě k vašemu facebooku: „Líbilo by se mi, kdyby jednou čelní představitelé ČR mluvili se stejným sebevědomím jako Theresa May, ne podlézavě, ale taky ne namachrovaně. Doma stejně jako za hranicemi. Ne urážlivě vůči zahraničí, ale taky ne poníženě. Nemusí každý souhlasit s její politickou orientací, ale nedá se jí upřít, že se zrodila nová osobnost srovnatelná s Thatcherovou. Není snad ujištění o tvrdém Brexitu v kombinaci s větou „Budeme pracovat na tom, abychom i nadále byli partnery“, která padla po všech těch nenávistných mstivých útocích ze strany EU, kouzelně asertivní? V čem vidíte podobnosti s Thatcherovou, o kterých se třeba ještě nemluvilo?
V ohromné asertivitě, se kterou hodlá vyjednávat s EU. Když se podíváme na vztah Británie versus zbytek EU, vidíme, že Unie jedná emocionálně, a řekla bych, až neslušně. Komentáře, které přicházely zejména z Evropského parlamentu a také z Evropské komise těsně po odhlasování Brexitu, byly až urážlivé. Všechny se minuly naplnění, protože prorokovaly Británii hroznou budoucnost, ale makroekonomické ukazatele jsou velice dobré, nízká nezaměstnanost a pomohla jim i slabá libra. Přehlíživé komentáře, skoro až nadávky jsou ze strany Británie velice asertivně odráženy způsobem: stále jsme partneři; emocionalita tam není. Politik by měl být racionální. Co dělá EU je poškozování vlastních voličů, pokud je z nějaké vlastní mstivosti ochotná vzdát se, ačkoli nemusí, volného trhu, poškozuje i sama sebe a Britové tohle nedělají.
Za povšimnutí stojí, že před hlasováním o Brexitu byla Theresa May proti Brexitu, domnívala se, že setrvání by bylo ekonomicky užitečnější. Když byl odhlasován opak, dostala politické zadání, akceptovala ho bez ohledu na své předešlé preference. Perfektně plní politické zadání až do úrovně tvrdého Brexitu. Neumím si představit českého politika, který by takovým způsobem dokázal potlačit vlastní ego a plnil vůli voličů.
A ještě dotaz na toto vaše vyjádření: „Trvám si na tom, že finanční trhy si nedohlédnou na špičku nosu a chovají se převelice hloupě, když si myslí, že strýček Donald je srovnatelný třeba s Raeganem a nakopne americkou ekonomiku k vyššímu růstu. Trump nenabízí vyšší růst, ale stále se systematicky ohání protekcionismem, který poškozuje obě strany.“ Může být problémem 35procentní clo pro automobilky nebo jaké je hlavní riziko?
Opět jde o volný trh, který je užitečný pro obě strany. Trump, zdá se, že tohle buď nechápe, nebo nějakou roli hraje populismus, těžko říci. Finanční trhy rostly po zvolení Trumpa dosud proto, že si myslely, že sleví z předvoleních výhrůžek a nehrozí, že by rozpoutal například obchodní válku s Čínou. Ale zatím nic takového nenaznačil, spíš, že to s protekcionismem hodlá někam dotáhnout. Předvedl to, i když mluvil o evropských automobilkách, to už svým způsobem obchodní válka je a obchodní válka ekonomice nepomáhá. Jeho nápady jsou ekonomicky prorůstovější než Clintonové, zároveň to ale neznamená, že by byly prorůstové.
Ekonomicky byl Trump méně horší ze dvou špatných kandidátů. Že by jeho politika zaručovala hospodářský rozmach, se zatím nezdá. Chybí konkrétní čísla a vize. Mluví rétorikou, že my to zařídíme, prostě se spolehněte. Velmi často do toho tahá ochranářství, ale to vůbec není prorůstový krok. Zdá se, že nadšení finančních trhů, že by Trump přinesl ekonomický obrat, je trochu naivní. Zcela jistě přináší obrat politický, odklon od multikulturní politiky, jednoznačně, ale, že by to znamenalo vzpruhu pro ekonomiku? Když si dělám názor z jeho dosavadních vyjádření, zatím vypadají tyto naděje jako naivní.
Psali jsme:
autor: Daniela Černá
