Vadí vám, že Zeman na konferenci pořádané Putinovým oligarchou rusky vyzval ke zrušení sankcí proti Rusku?Anketa
Za pár dní se vrací do hlavního města a až se situace uklidní, moc rád by se vrátil domů a samozřejmě ke své matce, která, jak říká, žije ve vesničce nedaleko hranic s Ruskou federací. Přinášíme vám rozhovor s tímto „kulturním uprchlíkem“, který informuje o nejčerstvějších událostech na východě Ukrajiny. Dozvídáme se, že napjatá situace tam nebyla až po Majdanu, ale už několik let před ním…
Povězte nám o vašem centru. Na co a koho bylo zaměřeno?
Centrum fungovalo pět let. Pracovali jsme především s místní komunitou, organizovali jsme umělecké výměny, rezidence, pobyty umělců... Zabývali jsme se také vzděláváním. Zásada byla, že umělci, kteří tam přišli pracovat, tak vlastně pracovali s nějakým tématem toho místa - Doněcku. Za těch pět let se tam vystřídali nejen umělci z Ukrajiny, ale také ze zahraničí, kdy tam působili třeba Američané nebo dokonce Číňané.
Kolik lidí se na tom aktivně podílelo?
Deset až patnáct, to bylo hlavní, ale pak na další projekty samozřejmě přijížděli další. S Číňanem se víkendového finále zúčastnilo až sto dobrovolníků.
Pak došlo k jisté situaci a vy jste byli nuceni tuto činnost ukončit. Co se tam událo?
Už před rokem začaly takové první útoky. Tehdy jsme spouštěli takový program, který podporovala americká ambasáda, byli tam američtí umělci. Vylomili nám bránu, přišli tam a vyhrožovali nám, že zaprodáváme vlast Američanům. Ono to vypadá, jako kdyby to začalo tento rok a bylo to čerstvé, ale ty první myšlenky o odtržení se objevovaly už v roce 2004.
Kdo tam vlastně tedy přišel?
Byli to lidé, kteří jsou momentálně v čele Doněcké lidové republiky. Lidé, kteří mají proruské smýšlení a dokonce se jmenovali Pro Rusko. Měli blízko i ke komunistickému myšlení. My jsme nikdy neměli nějaké politické cíle. Pracovali tam lidé různého smýšlení, nebyli jsme nějak proameričtí. Smyslem bylo, aby to centrum bylo otevřené a aby tam docházelo k volné tvorbě. V čele té skupiny už byl tehdy Boris Berezen, který je dneska v čele Doněcké republiky. Je mimochodem autorem jistého science fiction o tom, jak se znovu obrodí Sovětský svaz a porazí všechny ostatní včetně Ameriky.
Dělali jsme takový velký projekt, který vymyslel jeden z polských autorů, jenž chtěl pracovat s literaturou, s něčím, co označuje jako sovětský futurismus. Pozvali jsme na to lidi třeba z Nového Zélandu... Zvali jsme i tohoto člověka, toho autora, který je dnes vlastně ministrem obrany Doněcké republiky. On také dal někde rozhovor, kde řekl, že to umění je dobré, ale úplně mimo. V červnu letošního roku k nám přišlo čtyřicet ozbrojených lidí, kteří měli papír, že ministerstvo sociálních věcí Doněcké republiky zabírá tento prostor, takže jsme museli odejít. Naše vedení bylo zrovna na nějakém mítinku v Kyjevě a byli tam lidé, kteří se starali o produkci, o provoz té budovy. Ti byli na celý den zadrženi, byly jim odebrány telefony. Naštěstí je pak propustili. Pak dovolili, aby tam přišli ruští novináři z nezávislých médií, se kterými udělali interview. Lidé se díky tomu vlastně dozvěděli, co se tam děje.
Takže vaše aktivity se umělecky – ne politicky – nelíbily tomu novému vedení tohoto nikým zatím neuznaného pseudostátu?
To naše umění označili jako nedostatečně slovanské, odsoudili to jako špatné. Nastavili tam řád, že tam bude fingovat, jak oni řekli, to pořádné umění. Podle nich by bylo nejlepší umění krajinářské, aby to vyhovovalo ruské nátuře. V současné době to naše centrum funguje jako velitelství nějaké bezpečnostní jednotky té republiky. V některých těch částech je dokonce vězení. Někteří z našich přátel, kteří byli novináři, tak byli zadrženi.
Hovoříte o Doněcké republice jako už o téměř hotovém státě. To už kyjevská vláda ztratila veškerý vliv?
To je hodně zajímavé, že to v těch různých obrazech vypadá, že všemu vládnou tito lidé, ale různé služby, platy veřejných zaměstnanců, jsou vypláceny z Kyjeva. I když to vypadá, že tam vládnou lidi se zbraněmi, tak ten ukrajinský stát pořád ještě funguje.
Psali jsme:
Jaká je tam bezpečnostní situace?
Ta situace je velmi nestabilní. V Doněcku je místo, kde prodávají ukradená auta. Jedeš městem, zastaví tě a seberou ti auto. Další den přijdeš na to místo, koupíš si tam to auto. Jeden den máš záruku, že ti auto nikdo neukradne, druhý den už tu jistotu nemáš. Doněcké letiště, které bylo otevřeno kvůli fotbalovému šampionátu, bylo moderní, tak stále drží ukrajinská armáda, stále se ji ty síly snaží dostat. Často střílí a netrefí se do toho letiště a ty bomby padají někam stranou. Ta takzvaná nová vláda tlačila na to, aby se otevřely všechny školy, včetně té, která je vedle doněckého letiště. Právě tam spadla bomba, jež zabila řadu dětí a učitelů.
Co civilní obyvatelstvo, vesnice kolem?
Život civilistů je tam opravdu ohrožován. Třeba sanitka byla při jízdě zasažena a zahynuli uvnitř tři lidé. Je to tam velmi chaotické a nepřehledné.
Ukrajinská armáda má samozřejmě zakázáno střílet na civilisty. Nejhorší je, že jsou tam různé oddíly. Není tam jen Doněcká republika, ale například také Kozácký stát, který bojuje jak proti ukrajinské armádě, tak proti té doněcké. Nikdo neví, odkud jaká střela přijde. Není tam nikde jednotné velení. Jsou to vlastně gangy.
Je tam vidět aktivní ruská pomoc?
Moje maminka bydlí v jednom z hraničních měst. Když tam byla ukrajinská armáda - pohraniční stráž, tak byla prokazatelně bombardována ruskými raketami. Když tedy nastala ta situace, tak řada jednotek byla obklíčena z několika stran, byla snaha vytvořit jednotnou linii... Je to hodně komplikované. Současný šéf Doněcké republiky má ruský pas, má jasně prokazatelný kontakt s Ruskem.
Chystáte se tam vrátit a pokud ano, tak kdy?
Teď rozhodně ne. Jednak existuje jakýsi seznam těch lidí, kteří byli aktivní, byli slyšet a vyjadřovali se k té situaci. Může se snadno stát, že vás z toho listu vytáhnou... Jsou důkazy o mučení, zabití... Zvláště, když naše centrum slouží jako mučírna.
Je spousta sil, které to příměří porušují, rozdrobené síly, jimž mír vůbec nevyhovuje. Faktem je, že to příměří zastavilo útok na Mariupol. Podařilo se ho zachránit.
Jak vidíte blízkou budoucnost?
Nemyslím si, že by to chtěli Rusové připojit, protože už Krym je pro ně drahý. Tato část by byla ještě dražší. Bude tam spíš něco, co se bude snažit vysávat kyjevské fondy, kyjevskou vládu. Mělo by se to ale dostat pod kontrolu. Přestože boje pořád probíhají, tak bude snaha udržet Ukrajinu pohromadě. Řada měst, ve kterých bylo to proruské hnutí, tak tam nastává změna. Lidem se daří lépe, přicházejí tam dobrovolníci... To by mohlo inspirovat ostatní. Například Slavjansk se teď úplně změnil, je tam jiná aktivita. Rozvíjí se tam demokracie, občanská společnost.
Dříve Ukrajině vládli lidé z té východní části. Ti když přišli o moc, tak hledali novou cestu. Používali propagandu, která jasně říkala, že budeme v Evropě občany druhé kategorie. Vytáhli pak nebezpečnou rétoriku druhé světové války. Studenti místní doněcké univerzity byli kdysi povinně posláni na demonstrace proti Juščenkovi.
Co nějaká humanitární pomoc? Jak se na ní podílí Evropská unie?
Z jedné strany je Evropa těžkopádná a pomalá, než se k něčemu rozhodne. Když byl ohrožen třeba Mariupol, tak pozorovatelé z OBSE seděli v hotelu, zatímco na hranicích města se střílelo. Ta jednotlivá lidská pomoc je tam však viditelná.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
