Musíme důchodcům, kteří šířili lži o Drahošovi, posílat maily a letáky o dezinformacích. Fašisté na Ukrajině mají vliv jak Okamura u nás, uvádí aktivista Cemper

Blíží se kulaté výročí „Vítězného února.“ Je ohrožena demokracie? Co demokracii ohrožuje a jak tomu zabránit? Jak reagovat na to, že je demokracie ohrožena i útoky na veřejnoprávní média? Jakub Janda například varuje, že po útoku na Český rozhlas přijde útok na Českou televizi, pak na neziskovky a kohokoliv, kdo nebude chtít držet ústa. Takový scénář je jednoduše čitelný z řady států. Píše o tom na Facebooku. Šéfredaktor Forum 24 Pavel Šafr vybízí čtenáře, aby přispívali jeho serveru, protože je potřeba chránit nezávislá média. Je to skutečně tak špatné?

Anketa

O koho by měl Babiš opřít svou vládu? Ať už jakkoliv

91%

hlasovalo: 11682 lidí

Ohrožení demokracie je zřejmé ze strany SPD, komunistů a také lidí okolo Hradu. Ne přímo pana prezidenta, ale lidí okolo něj. Naštěstí SPD ani komunisté nemají dostatek hlasů ve Sněmovně, aby sami o sobě něco měnili. Hrad k tomu nemá ani pravomoci. ANO je podnikatelský projekt pana Babiše, ale zdá se, že si i Andrej Babiš uvědomuje, že nemůže spoléhat na hlasy SPD. Ale i Andrejovi Babišovi rozhodně publicistické pořady na ČT lezou na nervy, protože ČT si nebere servítky s nikým. Takže tu tlak na Českou televizi určitě bude.

Bude záležet na tom, s kým ANO nakonec sestaví vládu. Asi nejlepší řešení by byla menšinová vláda ANO bez Babiše, podporovaná ČSSD, lidovci a STAN. Pokud by se tak stalo, tak si troufám říci, že žádné ohrožení demokracie nehrozí, protože ty tři strany to ANO prostě nedovolí.

Podle sociologa Petra Hampla se objevilo nové médium, které směle šlape na paty mnohým tradičním novinářům. Jde o řetězové e-maily, které bezesporu do značné míry ovlivnily i letošní prezidentské volby. „Ve skutečnosti sílu nového média nikdo nezná přesně, což je dobře,“ rozepsal se v komentáři na serveru Institutu Václava Klause. Naopak profesor Jiří Drahoš tzv. „řetězové e-maily“ kritizoval, jejich prostřednictvím se šířila jeho neúprosná kritika a lži. Šéf jeho volební kampaně Jakub Kleindienst v rozhovoru pro Týden uvedl, že by nepřeceňoval význam dezinformačních center, protože lidé si dezinformace přeposílají mezi sebou sami. Jak k tomuto „novému médiu“ přistupovat?

Ano. E-maily určitě sehrály dost významnou roli v předvolební kampani především u seniorů a starších lidí. A to byla největší chyba, kterou jsme my, iniciativy bojující s dezinformacemi, udělali. Lidé si mezi sebou přeposílali i informace, že Drahoš byl členem Muslimského bratrstva nebo získal od něj peníze. A bohužel někteří lidé tomu věřili. Do budoucna na starší generaci nesmí být zapomínáno a musíme být připraveni rozesílat informace o dezinformacích i e-maily nebo klasicky „po staru“ letáky do schránek.

Uplynuly čtyři roky od horké fáze Majdanu. Jak hodnotit to, jak ukrajinská revoluce změnila svět? K čemu vývoj směřuje? Stálo to jak z hlediska Ukrajiny, tak mezinárodní politiky za to?

Majdan určitě odstartoval tu obrovskou vlnu dezinformací placených Ruskem. Já osobně jsem ze začátku také věřil, že Majdan je řízený fašisty atd., a dokonce jsem na svém blogu šířil informace o tom. Osobně jsem zažil, že si se mnou sjednal schůzku jistý pán od pana podnikatele Barabanova a ten mi nabídl peníze za to, když budu psát o Majdanu dále tak, že je to dílo fašistů od banderovců atd. V ten moment jsem si uvědomil, že ty ruské peníze skutečně v ČR jsou, ten tlak a zájem šířit tu jejich propagandu je velký. A já na to zareagoval opačně. Nesnáším, když mi někdo říká, co mám psát, nebo se mě snaží ovládat. A tak jsem hledal pravdu. A pravda je, že ty „fašistické“ síly na Ukrajině existují, ale v Majdanu sehrály marginální sílu. Jejich vliv na politiku Ukrajiny je asi 10 %, tedy podobný jako vliv SPD na českou politiku. Ty lidé tam prostě byly znechuceni zkorumpovaným systémem postsovětské politiky a doufají, že jim „západ“ (především Unie) pomůže. Vypadá to, že skutečně USA a EU uplatňují na Ukrajině jakýsi druhý Marshallův plán a především do oblastí západní Ukrajiny začínají přicházet investice. Snad to té zemi pomůže.

ČSSD má nového předsedu. Jan Hamáček i Jiří Zimola v podstatě souhlasí s tím, aby šli socialisté do vlády s Babišem, Zeman jim doporučuje, ať nechtějí ministerská křesla. Sjezd přišel s usnesením, kdy vyzval ANO, aby nenominovalo do vlády trestně stíhané osoby. Sjezd ale nehlasoval o přísnějším návrhu sociálnědemokratických senátorů, který měl označit trestně stíhané osoby za zásadní překážku vstupu do vlády. V médiích už zaznělo, že potřebují mít vyjednávací pozici, a kdyby jasně řekli, že Andreje Babiše ve vládě odmítají, dali by bianko šek SPD. Prospěla by této zemi vláda ANO podpořená komunisty a ČSSD? Je argument, aby do podpory menšinové vlády, nebo přímo do vlády ČSSD šla za jakoukoli cenu jen proto, aby se na řízení státu nepodílel Okamura?

Asi není tajností, že já kromě toho, že jsem šéfredaktor analytického serveru Manipulátoři.cz a zakladatel iniciativy Proti projevům nenávisti, tak jsem členem Strany zelených. Takže si netroufnu ČSSD radit, také i z důvodu, že si o ní myslím své. Každopádně ČSSD v současnosti pyká za to, že neuměla prodat svou pozici v minulé vládě, a také za svou práci v regionech. Ono, pokud stranu „reprezentují“ lidé jako Foldyna, když „svěží vítr“ pro ČSSD má být návrat Jiřího Paroubka přes cerhenickou organizaci vedenou „kmotrem“ Markem Semerádem, o kterém bych vám jako člověk žijící na Kolínsku mohl vykládat hodiny, tak se nedivím, že takovou stranu nikdo nevolí. Ano, Strana zelených také nijak slavně neskončila, přiznávám a také si sypu popel na hlavu.

Každopádně kdybych byl poslancem, tak bych se do vlády s ANO nehrnul, a spíše takovou vládu podpořil z pozice nějaké opoziční smlouvy za podmínek, že se vláda nebude opírat o hlasy komunistů a SPD. Vláda podpořená extremisty, jak pravicovými, tak levicovými, nemůže prospět této zemi ničím.

SPD je na tapetě, co se týká výroků v souvislosti s táborem Lety u Písku. Šéf SPD zpochybnil oplocení, poslanec Miloslav Rozner uvedl, že to byl „neexistující pseudokoncentrák“. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský v této souvislosti u Moravce pochyboval o tom, jak je možné, že se člověk jako Tomio Okamura vůbec dostal na post místopředsedy Sněmovny. Za vážnou situaci považuje to, že „byl Parlamentem demokraticky v tajné volbě zvolen člověk, jehož veřejně prezentované názory jsou skutečně rasistické, xenofobní, neonacistické, a to nemluvím o populismu a demagogii“. Jak hodnotit přínos Tomia Okamury pro českou politiku?

V tomto jsem s Pavlem Rychetským za jedno. Celá ta debata o tom, zda tábor v Letech byl tábor koncentrační, etnický, sběrný, je absolutně mimo. Z toho tábora, ať ho budeme nazývat jakkoliv, byly provedeny prokazatelně minimálně dva transporty do likvidačního tábora v Osvětimi. Tedy jednoznačně byl později součástí plánů sloužících k vymýcení „podlidí“ na základě rasových zákonů nacistického Německa, a byl tedy součástí holocaustu.

Přínos Tomia Okamury české politice je tristní. V praxi to může vyvolat absolutní nedůvěru lidí v českou politiku. Ten člověk prostě je absolutní populista a jde mu jen o to získat za svůj podnikatelský projekt SPD co největší peníze. Příkladem, co je to za populistu, může posloužit příklad, kdy v rozhovoru řekl, že chce zavést jako významný den den obětí holocaustu, tedy den, který už dávno významným je. Co si pak o takovém člověku máte myslet?

SPD však není nebezpečná jen díky Tomio Okamurovi. Nebezpeční jsou i lidé za ním. Příkladem může být poslanec Jiří Kohoutek, který vlastní firmu, která zprostředkovává rychlé nebankovní půjčky, ačkoliv je strana prý proti lichvě. Podobným případem je i Lubomír Volný. Volný koupil v romském ghettu ve čtvrti Přívoz dva třípatrové domy. Za první zaplatil v roce 2013 podle kupní smlouvy a vydělává na chudobě a sociálním vyloučení.

Zeman pokračuje dál v poměrně tristních výrocích především v televizi Barrandov vůči lidem, kteří se vůči němu vymezují. Politologa Jiřího Peheho označil za nejhloupějšího českého novináře. Takzvané pražské kavárně pak Zeman vzkázal „shut up“, ti, kdo křičeli na kardinála Duku, jsou „pisklouni“. O čem to svědčí? Jak hodnotit povolební vystupování Zemana včetně jeho proslovu na sjezdu ČSSD? Neměl by už nechat urážení pražské kavárny?

Asi to dělá panu prezidentovi Zemanovi dobře. To, že nedodržuje to, co sám slíbil, a uráží dál a dál a neplní sliby, to mě vůbec nepřekvapuje. Pan Zeman nikdy nedržel slovo. Vzkázat panu Zemanovi bych snad chtěl jen to, že „zavírat ústa“ fakt nehodlám.

„Pokud Česko podlehne blouznivcům prosazujícím Czexit, bude to ekonomická a civilizační katastrofa,“ říká komentátor Petr Honzejk a vůbec není sám, kdo vidí jen katastrofické scénáře, pokud by k vystoupení České republiky z EU došlo. Prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý předpokládá po Czexitu krach firem, propouštění, a to možná i na desetiletí. Už samotný začátek debaty na toto téma podle viceprezidenta Svazu průmyslu a dopravy Radka Špicara vyděsil japonské investory, kterým musel údajně vysvětlovat aktuální politickou situaci. Co s tím? Nebylo by lepší vůbec tuto debatu raději zastavit? Ale jde to vůbec?

Tuhle diskuzi vyvolávají lidé, kteří evidentně politice vůbec nerozumí. Realita je taková, že referendum o tzv. „Czexitu“ by podpořila jen SPD s 22 mandáty, KSČM s 15 mandáty a v nějaké ořezané formě Piráti s 22 mandáty. ANO je proti, ČSSD také, o ostatních nemůže být ani řeč. Dohromady tedy 59 mandátů, k uzákonění takové věci potřebují 120 hlasů ve Sněmovně a pak ještě 60 % hlasů v Senátu. V ústavních zákonech Senát není přehlasovatelný. Tak ať mi řeknou ti, co si myslí, že bude referendum o vystoupení z EU, kdo ho jako uzákoní.

Celá ta diskuze ovšem může zapříčinit, a skutečně zapříčiňuje nejistotu u investorů v ČR, kteří tu zaměstnávají desetitisíce lidí v ČR. Je jasné, že Czexit by byl katastrofou pro naši ekonomiku.

O osud českého národa po případném vystoupení z EU má herečka a bývalá diplomatka Magda Vášáryová „Setkala jsem se s přáteli a řekli jsme si, že pro Slovensko je velmi důležité, aby Česká republika s námi zůstala v Evropské unii, a co my pro to uděláme, aby česká veřejnost ze Slovenska dostala nějaké návody,“ upozornila v rozhovoru pro Seznam. Tato aktivita by nás měla zbavit různých „iracionálních strachů“. Podotkla, že pro Slováky je euro určitou evropskou kotvou. Mohou nám Slováci nějak pomoci po stránce rozhodování o setrvání v Evropské unii? Zaznívají také argumenty, že se Slováci dost diví, jak se stavíme k Evropské unii. Dřív se na nás prý dívali jako na staršího bratra, ale teď jako na divného strýce…

Ano. Slovensko nám může pomoci, protože tamní ekonomice se i po zavedení eura daří. V některých ekonomických ukazatelích jsou na tom lépe jak ČR. Po zavedení eura se tam rozhodně žádný hrůzostrašný scénář nekonal. Slovensko bylo vždy o dost chudší jak ČR, a teď se ty rozdíly spíše vyrovnávají. A opět mohu mluvit ze své zkušenosti. Jak jsem již psal, jsem z Kolínska. Dříve tu dělalo (například v automobilce TPCA) spousta Slováků. Teď většina z nich odjela pracovat domů, protože v tamních podnicích dostanou stejně nebo i více a jsou blíž domovu. Co mám informace, tak se teď TPCA soustředí na Bulhary, Rumuny, Makedonce a dokonce Řeky. Nabírat nové Slováky se automobilce nedaří.

Navzdory hospodářskému růstu, řada lidí žije v obrovské bídě a v exekucích. Zároveň se od nás vyváží pryč obrovské množství kapitálu. Co s těmi problémy dělat? Čím to je? Jsme tak hloupí, že neumíme hospodařit jak se svými osobními financemi, tak vytvořit vlastní hospodářství, aby nás neměli v hrsti cizinci? Je to chyba politiků?

Je to o tom, že lidé neuměli přejít z plánovaného hospodářství na tržní. Demokracie s sebou nese spoustu výhod, ale také rizik. Třeba právě možnost zadlužit se. Já jsem jeden z těch příkladů, kdo bojoval s dluhy, ale za to jsem si mohl sám a vše splatil. Nemohl za to kapitalismus, ale já. Ti lidé by si to také měli uvědomit. Každý nese za svůj život odpovědnost. Samozřejmě jsou případy, když třeba dojde k úmrtí v rodině nebo se třeba rodina prostě rozpadne. V tomto případě by ženám samoživitelkám měl skutečně pomoci stát a současná podpora státu takovým lidem je nedostatečná.

Co se týká podniků… Za komunistů se prodávalo do SSSR pod cenou. Ty podniky nevydělávaly. To se ukázalo, když velká část podniků po revoluci zkrachovala a vznikla v ČR velká nezaměstnanost. Díky zahraničním investorům se problém s nezaměstnaností vyřešil. Teď to chce, aby v ČR vznikaly projekty, které pomalu budou tyto zahraniční podniky nahrazovat, vytlačovat, abychom byli soběstačnější. Ale ne na úkor nich, ale musí vznikat (a pomalu vznikají) paralelně vedle nich. Tedy cesta vede v podpoře drobných a středních podnikatelů, v podpoře inovací a vědy. Nové zahraniční montovny už v ČR nepotřebujeme, ale také se jich nemůžeme jen tak zbavit, protože by tu vznikla obrovská nezaměstnanost.