Musíme zavést kontroly na hranicích. Imperialismus USA. Lidé nejsou negramotní hlupáci a mají právo na referendum o vystoupení z EU a NATO, říká poslanec KSČM

Co říkáte teroristickému útoku v Nice a dalším?

Odsuzuji obecně jakýkoli teroristický čin. Útoky militantních islámských extremistů jsou však nebezpečné i z důvodu prudkého nárůstu náboženské nesnášenlivosti a mohou vést až k pogromům na věřící na územích, kde jsou menšinovými. Nejen, že při těchto činech jsou desítky nevinných obětí, ale potenciálně se také sytí půda pro místní radikály a takzvaná jednoduchá řešení.

Expert ODS na školství Václav Klaus mladší v reakci na sérii vražedných útoků muslimských imigrantů v EU napsal: „Nevidím jinou cestu než vypadnout z Evropské unie a tvrdě kontrolovat vlastní hranice. I za cenu, že o třetinu zchudneme.“ Co si o tom myslíte?

Je to zajímavá úvaha, zejména pokud by se to mělo týkat hypotetického zchudnutí o třetinu. Nemyslím si totiž, že evropská spolupráce koncipovaná mimo struktury EU by k něčemu takovému vedla, a je v tomto smyslu jasné, že obdobně uvažuje i Velká Británie. Jen naši političtí představitelé to nechtějí jaksi chápat. Striktní ochranu a důsledné kontroly na hranicích podporuji dlouhodobě, a to i na úkor snížení komfortu cestování

Co říkáte pokusu o údajný puč v Turecku, jaký bude mít dopad na Turecko a jeho vztahy s EU, NATO, Ruskem a jaké může mít dopady na migrační krizi? Podle exministra zahraničí a čestného předsedy TOP 09 Karla Schwarzenberga Turecko nemůže být v EU, nelze pro něj zrušit víza a je třeba být k Turecku obezřetný – Erdogan se může prý stát spojencem Putina.

Po velice dlouhé době musím s Karlem Schwarzenbergem souhlasit. Politicky nestabilní Turecko dokonce ani do dnešní nestabilní EU nepatří. Vojenský puč byl podle mého názoru vyprovokovanou a řízenou akci, která měla Erdoganovi umožnit a následně zlegalizovat personální čistky v celém státním aparátu a nasměrovat zemi více k víře, tady zrealizovat jakýsi odklon ze sekulárního směru. Pro EU je Turecko nyní ještě mnohem více nedůvěryhodnější partner, víza musejí být nepochybně zachována a finanční tok do země určený k částečnému zadržení migračních vln minimálně přehodnocen, ne-li zastaven. O sílící vazbě Erdogana na prezidenta Putina bych nerad spekuloval, nevidím ji zatím v reálných konturách.

V souvislosti s Brexitem, ale také třeba s úspěchy Donalda Trumpa v republikánských primárkách či Norberta Hofera v Rakousku, se hovoří o tom, že lidé ztrácejí důvěru ve stávající politické uspořádání a elity. Považují je za změkčilé, politicky korektní ve vztahu k imigraci, řešící podružnosti (sňatky homosexuálů a podobně) místo řešení ekonomických či bezpečnostních otázek. Co se stalo s politickými, mediálními a akademickými elitami, že se jim lidé smějí?

Vámi zmíněné elity kvalitativně propadly, alespoň podle mého názoru, a to zejména v očekáváních občanů souvisejících s naplňováním jim vymezených společenských rolí. Ale po pořádku! Politické elity se až nepřijatelně odrodily od běžných podmínek života většinového obyvatelstva a začaly hájit nadmíru úzce klientelisticky podbarvené zájmy, například velkopodnikatelů, církve, aristokracie, poválečných vysídlenců a podobně. Mediální elity, rekrutující se ze soukromé sféry do „ideových bažin“ bezhodnotového bulváru, jak zkušenostně již víme, složených mnohdy jen z polopravd, lží, neobjektivity a nevyváženosti, s sebou částečně stáhly ke dnu i média veřejnoprávní. Kvalita koncesního zpravodajství a publicistiky nám tak vytrvale klesá, přičemž vrcholový management si žije „královsky“. Svědčí o tom i roční odměna generálního ředitele ČT ve výši 2,3 miliony korun, přirozeně, že poskytnutá ke stálému platu.

A elity akademické? Od jejich dřívější názorové objektivity, která na vysokoškolskou půdu nezbytně patří, se dnes mnozí akademici vrhají na politiku, někteří již dokonce zabředli i do stranického politikaření. Lidmi ceněná důstojnost a vážnost akademické funkce je jimi náhle měněna za falešné a planě populistické politické sliby, bez znalosti každodenního života, ve své podstatě adorující elitářství a úspěch za každou cenu. Nad názory některých pravicových akademiků v Poslanecké sněmovně, zcela odtržených od životní reality, rozum občana „zůstává stát“. Lidé překvapivě intenzivně a velice citlivě vnímají, kdo je dnes jmenován docentem či profesorem. A v neposlední řadě na občany působí skandály související s akademickým prostředím. Špičku jednoho takového „ledovce“ jsme mohli posledních sedm let sledovat v kauze Právnické fakulty v Plzni. Ještě se tedy divíte, že se lidé dnešním elitám, a výjimky přirozeně existují, spíše smějí? On to ale již není smích, spíše výsměch! Čím dříve to příslušníci těchto „elit“ pochopí, tím lépe pro ně i pro občany…

Zajímavé jsou některé voličské přesuny podpory. Pro Brexit byli lidé volící normálně levici, Marine Le Penovou začínají podporovat dělníci. Co se to stalo s běžnou levicí, že přestala uspokojovat potřeby svého evropského voliče?

A nebude to nejspíše tím, že autentická levice se z Evropy prakticky postupně kamsi vytratila a některé politické subjekty, přestože obecně identifikované jako levicové, v zahraničí i u nás, mají s myšlenkami sociální spravedlnosti a mezilidské rovnosti pramálo společného? Zmiňujete Brexit, a já se skutečně nedomnívám, že ve Velké Británii nyní existuje „autentická levice“. Tamní bipartistický politický systém tlačí občany do rozhodné volby jedné ze dvou největších politických stran tak, aby voličské hlasy zbytečně nepropadaly a neuplatňovaly se. A takzvané „třetí strany“, kde se může teoreticky vyskytovat i skutečný obhájce levicových idejí, jsou odsouzeny skomírat.

Ale k principu vašeho dotazu: Dysfunkcí „pseudolevicových“ stran, neschopných aktivně reagovat na oprávněné požadavky mas – a mezi ně u nás řadím bohužel i sociální demokraty, ovšem z žádné společnosti, byť by tato mohla být pod vlivem panství oligarchie a mediokracie – samotné levicové ideje nikdy nezmizí. Osobně se domnívám, že Evropu čeká v horizontu maximálně několika desetiletí radikální obrat v politickém myšlení, a ten bude, když už musím použít tuto zjednodušující, pro mne obtížně uchopitelnou terminologii, zcela jistě „doleva“.

V rámci Brexitu, ale i v rámci rakouských voleb, se ukázalo zajímavé rozdělení: mladí proti starším, venkované proti městům, chudší proti bohatším. Ti bohatší, kosmopolitnější, žijící ve městě jsou pro uprchlíky, pro EU a podobně, ti druzí opačně. Čím to podle vás je?

Myslím si, že „elit“, tedy ve své podstatě finančně zajištěných lidí, se problémy důsledně spjaté s migrací prakticky netýkají či týkají snad jen okrajově. Stejně tak, jako se jich skoro netýká nezaměstnanost či kriminalita. Status jejich „společenské výlučnosti“, spočívající často jen v nespravedlivé výši ekonomického zabezpečení, jim umožňuje vytvářet si vlastní, individuální prostředí chráněného bezpečí. Běžné existenční starosti je míjejí a tak přirozeně rády také potom vyměnily administrativní, jinak zcela malicherné, problémy například při hraničních kontrolách za nadstandard komfortu a vlastního pohodlí. A prokazatelná nebezpečí související s ohrožením vlastní země se jich jakoby netýkají, Schengen je přece tak „zásadní“! A to je pouze jeden z mnoha ilustrativních příkladů...

Jistě každý z nás také ví, že ve velkým městech je koncentrace majetku vždy nesrovnatelně větší než v takzvaných periferiích a z tohoho faktu lze poměrně úspěšně odvodit, že právě zde se budou nacházet spíše voliči bohatší, tedy ti bez dopadu závažných sociálních problémů. A aspekt „stáří“ vnesený do rozhodování občanů? Samozřejmě, že postupující věk přináší s sebou také více životní zkušenosti a z nich vyplývající zodpovědnosti či spoluzodpovědnosti, ale také i více obav a nejistoty. Všechny tradiční, ale nakonec i moderní, společnosti byly a jsou doposud budovány především na úvaze a rozhodování, chcete-li opakované aplikací poznatků zkušených. Kdybych si tedy sám měl v tomto nejednoznačné řešitelném dualismu „mládí a stáří“ vybrat, zvolil bych příklon spíše k té moudrosti stáří než k mladistvé nerozvážnosti často vyplývající z neznalosti a názorové subjektivity. A podle tohoto algoritmu asi většinově rozhodli i britští voliči v případě Brexitu a odvíjí se od něj také stále sílící obava z dopadů migrace.

Očekáváte, že z EU vystoupí další státy? Marine Le Penová může vyhrát ve Francii, Nizozemci jsou euroskeptičtí, Dánové, Rakušané... V Itállii roste odpor k euru…

Bohužel i exit jiných členských zemí z EU lze očekávat, i když to v nejbližší době nesjpíše nebude. A máme zde již jasný precedent! Jestliže si tedy řídící byrokratické struktury v Bruselu a Štrasburku včas neuvědomí, že dělat z Evropské unie jakýsi „tavící kotel národností a národních specifik“, rozpadne se celé souručenství jako sněhová koule při prvním slunci.

V rámci varšavského summitu NATO jasně zaznělo, že jakkoliv Aliance nečeká bezprostřední hrozbu z Ruska, je třeba situovat do Pobaltí menší počet jednotek. Je to správné rozhodnutí? A správné množství? Moc, nebo málo? Z Moskvy zaznívá obava, že dané síly budou jen předvoj k přisunutí dalších, stejně tak k výstavbě infrastruktury, včetně protiraketové. Je to důvodná obava? A co riziko, že Rusko rozmístí v Kaliningradské oblasti nejnovější rakety?

Na diplomatický slovník nevylučující do budoucna žádnou možnost, dokonce ani eventualitu jaderného útoku, jsme si mohli ze strany NATO již dávno zvyknout. Bohužel, umně mediálně zkoncipovaná obranná poloha v prezentaci tohoto objektivně útočného a agresivního paktu je v ČR zcela odtržená od reality. Mnozí majitelé médií a profesionální manipulátoři veřejným míněním tak dělají českému národu „medvědí službu“. Zájmové kruhy, primárně složené z obhájců proamerických imperiálních zájmů, zahrnující naše pravicové exponenty, příslušníky aristokracie a církve, mohou takto jen „přilévat do ohně“ vyššího a mnohem nebezpečnějšího stupně studené války, konfliktu skutečného se všemi jeho krvavými důsledky.

V Pobaltí by se tedy neměly umisťovat jednotky NATO vůbec. Analogicky se přece také nerozmisťují poblíž amerických hranic vojenské síly Ruské federace, a proč tedy nesmyslně a hlavně zbytečně narušovat pomyslnou mocenskou rovnováhu? Žádná ze světových velmocí si dnes nemůže dovolit na akutní a fatální ohrožení vlastní existence okamžitě nereagovat, proto nejnovější zbraňové systémy, moderní rakety nevyjímaje, jsou jen přirozenou obrannou reakcí Ruska a mně bohužel nezbývá nic jiného, než s takovýmto krokem souhlasit.

Do jaké míry potřebujeme Rusko jako spojence k boji proti terorismu? Přičemž, tedy riziko terorismu nám hrozí v Evropě, stejně tak bojujeme na Blízkém východě s Islámským státem, v Afghánistánu stále není vyřešen Taliban, problémy jsou v Africe. Jak v jednotlivých ,,segmentech“ bojovat a kde Rusy potřebujeme?

Nabízí se otázka, zda si takzvaný západní svět svým nutkavým chtíčem a honbou za novými odbytišti a pro svůj průmysl strategickými surovinami prostřednictvím vojenských výpadů, pod kamufláží antropologicky nekompatibilní implementace „demokracie“, nezpůsobil právě tu aktuální teroristickou hrozbu především sám, a to jako gerilovou ozvěnu z „obsazovaných“ území. Musím ale v tomto smyslu přiznat, že obecnější „ruské hašení amerických požárů po celé planetě by mně nešlo zcela jistě pod vousy“. Nejsem přínivcem vojenských operací třetích zemí na suverénních územích a když, tak v ojedinělých a zcela odůvodněných případech a pouze za širokého a prokazatelného souhlasu tamních relevantních politických sil.

Předpokládám, že vojenský zásah proti Islámskému státu tuto moji premisu naplňuje. Současně se ale obávám, že ne všechny, nám takzvané spřátelené západní státy, jsou ochotny takto postupovat, příklad kooperace Turecka s ISIL není jistě ojedinělým. Velice nerad bych tak viděl ruskou armádu využívanou k jiným účelům než k cílům primárně obranným. O míře ochrany zájmů demokracie a svobody ve třetích zemích, myšleno mimo teritoria světových velmocí, je vždy nutno diskutovat na široké mezinárodní platformě a postupovat vždy velice citlivě!

Lidovky.cz přišly s poměrně průlomovým článkem (najdete jej ZDE), který temně naznačuje, že zatímco EU se rozpadá, úspěšně probíhá prohlubování vztahů mezi Ruskem a Čínou a jejich okolím. Z článku je cítit značná nervozita a je zakončen varováním: „Brexit tak v posledku povede k rozšiřování vlivu ‚eurasijské integrace‘, totiž rodící se mocenské osy Moskva–Peking, na západ. Při zkušenostech z posledních dvou let si není těžké představit dobu, kdy bude i Česko stát v měnícím se domácím i geopolitickém rozložení sil před zásadní volbou. Člověk se bojí pomyslet, nakolik je tato země na takový osudový moment připravena.“ Cítíte ten strach, že by Česko mohlo změnit geopolitický směr? Lidé typu Jakuba Jandy říkají, že Miloš Zeman nás může do pár let vytrhnout z euroatlantického tábora... Hrozí to? A bylo by to špatně?

To je složitá a svým způsobem i velice hypotetická otázka! Neznám „do detailu“ veškeré faktory, které mohou v konečném důsledku nově zamýšlený rusko-čínský celek koncipovat a potom ovlivňovat. Osobně ale pomyslnou osu Moskva–Peking nevnímám úkorně a přehnaně zbytněle, neboť si myslím, že linie Washington–Peking je již nyní minimálně stejně silná. Číňany vlastněný majetek je ve Spojených státech nesrovnatelně větší, než je tomu na území Ruska a také kdekoliv jinde. A právě majetkové zájmy, nesené politikou, jsou na této planetě dlouhodobě, bohužel na rozdíl od skutečných hodnot a potřeb lidí, dominujícími. I z tohoto důvodu bych neměl o posun vámi zmíněné osy směrem dále na „Západ“ žádný strach, již tam dávno vede!

Prezident Miloš Zeman by také musel být neomezeným diktátorem, a tím zcela jistě v našem politickém systému není, aby nás mohl odněkud vytrhávat a poté někam, podle svého subjektivního uvážení, vsazovat. A jestli naši občané v budoucnosti zkušenostně dospějí k závěru, že bychom se měli geopoliticky ukotvit jinde a jejich rozhodnutí se odehraje v prostředí parlamentní a přímé demokracie, viděl bych to zcela „v pořádku“, stejně jako každý skutečný demokrat. Co se týče Brexitu, tak opuštění EU Velkou Británií určitě nevytrhne ostrovní zemi z prostředí „západního tábora“, jak se to zde snaží někdo lidem podsouvat. To asi ví každý a já věřím, že i pan Jakub Janda.

Někteří analytici si všímají postoje Německa. Nejenže předvádí smířlivý postoj vůči Rusku a Číně, ale rovněž si v klidu buduje produktovod Nord Stream 2. Lze to chápat jaké zradu západních zájmů? Padají dokonce úvahy o případné mocenské ose Peking–Moskva–Berlín, do které bychom byli samozřejmě zataženi i my... A do jaké míry se v nejbližších desítkách let naplní zatím rýsující se rozložení sil USA/ Evropa (podepřeno TTIP) vs. Čína/Rusko?

Politický přístup Německa s velkou dávkou nízkoideologického pragmatismu považuji v tomto ohledu za velice šťastný a především ekonomicky efektivní, alespoň co se obhajoby národních zájmů týče. Také si myslím, že myšlenkový rámec ohraničený mantinely „Východ“ a „Západ“ je již dávno vyčerpán a překonán. Progresem doby je jeho, pokud možno, co nejrychlejší opuštění, existuje již pouze formálně a je saturován pouze zbytkovými, ze své podstaty trvale nesmířlivými a nenávistnými „studenoválečníky“. TTIP by neměl být vůbec realizován, obávám se, že přijetím této nevýhodné smlouvy budou hospodářské zájmy EU prakticky nevratně poškozeny, což ovšem současným bruselským elitám zřejmě nevadí, neboť ty se angažují hlavně ku prospěchu několika evropských velmocí. Američanům přirozeně navrhovaná hospodářská dysbalance vyhovuje!

Václav Klaus je součástí rady institutu Dialog civilizací, který v Berlíně zprovoznil prokremelský podnikatel Vladimir Jakunin. Miloš Zeman je pro pořádání referenda o setrvání Česka v EU i NATO. Lze za těmito dvěma událostmi vidět podlézání českých prezidentů Kremlu, nebo snahu o vedení suverénní zahraniční politiky?

Václav Klaus je pro mě osobou poměrně politicky záhadnou až nečitelnou. Zatímco v dobách svého prezidentování jsem registroval spíše jeho protiruskou politickou polohu, dnes to vidím zcela opačně. Proč ale k tomuto názorovému obratu u něj došlo, nemohu pro nedostatek vstupních informací posoudit. S prosazením referenda o setrvání ČR v NATO i EU, a tedy i s jeho protagonistou Milošem Zemanem, samozřejmě souhlasím. Nejsem z těch, co vidí v prvcích přímé demokracie nějaké ohrožení a v občanech naší země negramotné a neinformované hlupáky.