Evropa je konfrontována s největší uprchlickou vlnou za poslední desítky a možná stovky let. Jsou příčinou novodobého „stěhování národů“ sucho, hlad a nepokoje v Africe a na Blízkém východě, nebo i Evropě, destabilizace jednotlivých, většinou uměle vytvořených států? Kde jsou podle vás viníci?

V dějinách lidské civilizace jsme zažili bezpočet větších či menších stěhování národů. Někdy probíhala spíše evoluční a pokojnější cestou, nezřídka  měla charakter dobyvačných a lupičských pochodů a nájezdů, zejména z východu a z jihovýchodu do Evropy – kupříkladu Avaři, Hunové, Mongolové, Osmané. Pohyby a posuny národů, popřípadě etnických skupin měly vždy více příčin. Jedněmi ze základních příčin byly nerovnoměrnost vývoje, využívání přírodních zdrojů a bohatství v jednotlivých regionech, ale i celosvětově. Vždy byly regiony, národy a etnické skupiny, které se vyvíjely pomaleji oproti jiným, což pochopitelně nemuselo být z úhlu dnešního pohledu nutně vždy špatně. Nezřídka si některé národy podrobovaly národy jiné, měnily se hranice, měnili se panovníci, ale docházelo i k živelným katastrofám, popřípadě k epidemiím a oslabení některých národů či etnických skupin ve prospěch jiných apod.

V současné době jsme zřejmě svědky situace, kdy země Evropské unie jsou v zásadě sociálně stabilní, ekonomicky prosperující a zajišťující vysokou míru svobody, což se kromě několika vyspělých zemí mimo EU o zbytku světa povětšinou říci nedá. Statisticky sledujeme již delší dobu rozevírání nůžek prosperity mezi zeměmi bohatými, kam patří země EU, a zeměmi chudými, kam náleží téměř všechny země Afriky a významná část zemí Asie. Většina chudých zemí není schopna svým obyvatelům zajistit základní životní potřeby, o zajištění dodržování základních lidských práv a svobod nemluvě. Vidíme konkrétně, že kupříkladu na malých afrických územích je hranice obehnána vysokým plotem se silnými hlídkami, aby nebyl možný průnik běženců.

Přitom je nutné vidět, že ve světě existují technologie, které by byly schopny zajistit alespoň základní soběstačnost většiny hospodářsky slabých – rozvojových zemí. Situace se jeví tak, že sama podstata kapitalismu a kapitalistického rozvoje potírá sama sebe a působí ve skutečnosti jako brzda rozvoje těchto zemí, které nemají peníze a zdroje na to, aby dokázaly zavést a realizovat nové technologie v zemědělství, průmyslu, využít efektivně lidské zdroje. A pokud některé rozvojové země mají i určité nemalé nerostné bohatství, toto je vlastněno pouze skupinkou nenasytných vládců, kteří namísto aby podpořili vlastní lid, raději utrácejí peníze utržené za prodej nerostů nákupem zbraní a zbrojních technologií na vyvolávání nesmyslných válečných konfliktů. Koneckonců proč by tyto elity investovaly peníze do rozvoje vlastního národa, když hloupé mase lidí se tak pohodlně vládne! Byly by sami proti sobě. Činnost těchto vládců je pochopitelně podporována kruhy, které mají zájem vyrobit a prodat co nejvíce zbraní včetně servisu a zázemí k tomu.

Ovšem výrobci zbraní, kteří jsou zpravidla z vyspělých zemí, argumentují v této nebezpečné hře, že pokud by nevyráběli a neprodávali zbraně, které následně prodávají většinou v rozvojových zemích, museli by své podniky zavřít, a tím by přišlo o práci velké množství lidí, zpravidla z vyspělých zemí.