Často se v souvislosti se školstvím používá tvrzení, ze kterého se stala už trochu fráze, že si jím budujeme vlastní budoucnost. Jakou roli podle vás školský systém ve společnosti sehrává?

To jsou taková vzletná slova. Do škol chodí děti a mladí lidé, aby se mohli začlenit do společnosti, až vyrostou. Proto asi ta budoucnost.

Když bychom zůstali u té futuristické metafory, jakou budoucnost naší země buduje současné české školství? A liší se v tomto směru nějak od předchozích generací?

Naše školství opouští typ vzdělávání řekněme „konkurenční“, že totiž ti, kteří mají jedničky, pokračují na vyšší typy škol („jdou na studia“) a ti, komu to tolik nejde nebo se jim nechce – setrvávají ve školních škamnách jen relativně krátkou dobu. To se liší zásadně od minulých generací a popsání dopadů (negativních) je nad rámec krátkého rozhovoru.

Ekonom Tomáš Sedláček k 1. září publikoval text, podle kterého dokážou děti pracovat s moderní technikou mnohem lépe než jejich rodiče a učitelé. Následně doporučuje, že by se místo vzdělávání měly „rozvíjet“ hrou na moderních přístrojích a dokonce se v této souvislosti dovolává Komenského školy hrou. Jak se vám jeho inovativní východiska ke vzdělávání dětí zamlouvají?