Oblíbeným heslem, které používá i premiér Fiala, je, že škola musí žáka připravit na život v jednadvacátém století. Myslíte, že to, co se ve školách učí – a to, co do nich bylo novými osnovami ministra Beka od letoška zavedeno – je právě takovou „přípravou na život“?

Největší omyl současné vlády je, že zaměňuje skutečnou přípravu na život za nekonečné kurikulární experimenty. Ano, děti mají zvládat technologie a orientovat se ve světě – ale bez pevných základů, tedy čtení, psaní, počtů, dějepisu a češtiny, je to jen líbivá fráze.

Revize osnov, které ministr Bek představuje, přinášejí školám hlavně další administrativu a neurčité „kompetence“ na úkor jasného obsahu a znalostí. Stát navíc posouvá termíny a rozmazává harmonogram, takže jistota pro školy je minimální. Já chci kurikulum stabilní, stručné a obsahově poctivé, ne ideologický experiment.

Opakovaně zaznívá, že do výuky čím dál více pronikají různé ideologie. Které vy osobně považujete za nejnebezpečnější?

Za nejproblematičtější považuji agresivní genderové a aktivistické proudy, které mění školu z místa vzdělávání v laboratoř společenských experimentů. Děti mají dostávat vyvážené informace, ne politickou výchovu. Škola má učit přemýšlet – ne přebírat „správné názory“.

Pokud rodičům něco takového vadí, tak učitelé dostávají přímo vypracované manuály, jak tyto „problematické“ rodiče eliminovat. Je podle vás správné, aby škola takto ignorovala rodiče, kteří jsou nakonec stále ze zákona zodpovědní za výchovu svých dětí, které škole svěřují?

Rodiče jsou podle zákona primárně zodpovědní za výchovu svých dětí. Pokud se někde šíří „návody“, jak je obejít, je to nepřijatelné. Škola má s rodiči jednat otevřeně – a když je spor, existují standardní cesty včetně stížnosti na Českou školní inspekci a dohledu zřizovatele. Já budu vždy stát na straně rodičů a transparentnosti.

V Děčíně, což je Ústecký kraj, tedy váš volební obvod, se před koncem školního roku i na zastupitelstvu projednával případ „genderových ideologií“ ve školách. Neměla by právě touto cestou – přes zřizovatele – probíhat kontrola?

U základních škol je zřizovatelem město, u středních kraj. To znamená nejen platit provoz, ale také mít přehled, co se ve školách děje. Inspekční zprávy jsou veřejné a zřizovatel by se o ně měl zajímat. Když se úředníci „obsahu nevěnují“, rezignují na svou zodpovědnost. Já v kraji chci, aby odbory školství pravidelně vyžadovaly informaci o externích programech a aby vedení škol umělo své kroky rodičům obhájit.

Mgr. Zdeněk Kettner

• SPD
• poslanec

Sympatizovat Profil Položit dotaz Odpovědi Hodnotit Štítky

Pokud jde o kontrolu výuky, tak tu má zajišťovat Česká školní inspekce. Jenže čím dál větší část výuky je „outsourcována“ na různé přednášky, besedy nebo promítání, které školám dodávají na klíč neziskové organizace, které jsou mimo její kompetenci. Nemělo by se to změnit?

Realita je, že část výuky suplují přednášky a besedy dodávané externě. Problém je, že inspekce hodnotí školu, ale ne konkrétní produkty neziskových organizací. Tím vzniká šedá zóna – obsah, který reálně ovlivňuje děti, ale uniká kontrole. Řešení je dvojí: jasná povinnost ředitele schvalovat každý externí program jako součást školního vzdělávacího programu a zveřejnit anotaci pro rodiče, a zároveň rozšířit mandát inspekce tak, aby mohla posuzovat i externí vzdělávací akce, pokud probíhají v rámci vyučování.

O tom, jaká má být role učitele ve škole, se vedla debata i v souvislosti s kauzou učitelky Martiny Bednářové, která je už tři roky trestně stíhána za to, že v hodině češtiny v rámci výuky polemických formátů předložila některá tvrzení, která soudní znalec označil za dezinformace. Jak se díváte na to, jakým způsobem se v posledních letech posunula „občanská“ výuka o tématech války a míru?

Tento případ ukázal, jak křehké je postavení učitele a jak tenká je hranice mezi vedením diskuse a „správným“ názorem. Ať si o výrocích učitelky myslíme cokoli, trestní stíhání za to, co padlo v hodině češtiny, považuji za nebezpečný precedens. Občanskou výchovu musíme vrátit k faktům, pluralitě názorů a schopnosti vést spor – ne k potírání „nepohodlných“ stanovisek.

S čímž souvisí i to, že se nám školní třídy dost národnostně proměnily. Co podle vás přinesla ukrajinská uprchlická vlna do našeho školství?

Ukrajinští žáci dnes tvoří přes tři procenta všech žáků základních a středních škol. To je fakt, se kterým musíme pracovat – zejména jazykově a organizačně. Podporuji smysluplnou pomoc, jako jsou dvojjazyční asistenti a intenzivní výuka češtiny, ale odmítám, aby to šlo na úkor českých dětí a aby se do tříd s těmito opatřeními tlačila ideologie. Potřebujeme jasná pravidla, limitní počty, důraz na češtinu a zapojení rodičů.

Psali jsme:

Kettner z SPD: Ve školách žádné experimenty s ideologiemi

Učitel z SPD: Neziskovky se přiživují na školství. Byznys místo dětí

Zdeněk Kettner: Házet seniory přes palubu je hyenismus. Žijeme z jejich dřívější práce

Udání za „chirurgy z dovozu“, advokátka obeslala celou republiku. Kampaň SPD jede dál