Je za námi Prague Pride, pochod homosexuálů, lesbiček, bisexuálů a transsexuálů. Jaký je váš názor na podobné akce? Jsou potřeba, abychom netabuizovali toto téma tak, jak tomu bylo v minulosti? Mají nějaký přínos pro společnost?
Nemyslím si, že by bylo potřeba upozorňovat na téma, které není ani tabuizované a kdy ani společnost nemá s partnerstvím stejného pohlaví problém. Česká republika podle mne patří k nejvíce tolerantním zemím a pochod a aktivity kolem pochodu, které místy působí nátlakově nebo až výhružně a jimiž si komunita chce vynutit respekt, bohužel společnost spíše odklánějí od tolerantního pohledu na tuto komunitu.
,,Je to pochod smrti pro stát, pro Evropu, pro naši civilizaci, když stát bude tyto skupiny podporovat a uznávat jako rodiny,“ řekl nedávno Jiří Čunek. Co říci k takovým vyjádřením, jsou namístě svojí upřímností, nebo jsou už za hranicí?
Já jsem vyjádření pana Čunka nečetla, ale zaregistrovala jsem nějaké ohlasy. Nemyslím, že jde o pochod smrti. Je to nějaké divadlo, které je obrazem celkové situace ve společnosti. A na ni nemá dobrý vliv, jakým způsobem se bagatelizuje přírodou dané rozdělení rolí muže a ženy a poslední dobou existují i hlasy, které tvrdí, že si člověk může pohlaví vybrat. Viděla jsem hrozivé a směšné věci, které se v Evropě dějí. Připomenu akci ve Španělsku, kdy křesťanští aktivisté vjeli do ulic města s autobusem, na kterém propagovali, že dívka je dívka a kluk je kluk. Setkali se s obrovskou nenávistí komunity LGBT (lesbiček, gayů, bisexuálů a transsexuálů /transgender osob/, pozn. red.).
Organizátoři Prague Pride vyžadují od majoritní společnosti respekt k LGBT komunitě. Co vy na to?Anketa
Řekla jste: „Preference stejného pohlaví není přirozeným jevem. Je to porucha, která člověka prostě limituje. Minimálně tím, že pokud svou poruchu přijme a nebrání se jí, většinou se připraví o možnost mít normální rodinu a děti. Tak to je. Pokud nechci nebo nemůžu provést akt početí, nemohu mít ani děti. Není to přirozené.“ Jak tedy vnímáte adoptování dětí do rodin, kde rodiče tvoří dva otcové nebo dvě matky? Snižuje se tak role tradičních rodin a ohrožuje to naše tradice? Nebo dokážou uvědomělí rodiče výchovu vyvážit?
Stejnopohlavní partnerství nijak rodinu neohrožují. Rodinu spíše ohrožují věci, které s tím souvisí. S tím, jak je definována rodina legislativně, způsob, jak se o tématu hovoří ve veřejném prostoru a vliv na mladé lidi i děti a některé hodnoty, které doposud fungovaly. Nepovažují již za tak důležitý vztah ženy a muže. Partnerství dvou mužů či dvou žen rodinu neohrožuje. Ohrožuje ji ta diskuse kolem legislativy a nátlak různých organizací na zpochybňování definice rodiny.
Fotogalerie: - Pochod Prague Pride 2017
Fotogalerie: - Střet s LGBT
Ohrožuje to tedy naše tradice? Základy, na kterých je naše společnost postavena?
Když vidíte v médiích obecně a ve veřejném prostoru neustálé diskuse a debaty na téma, že je jedno, jestli rodinu tvoří žena a muž – naposledy u Ústavního soudu – tak je nabouráváno postavení rodiny a základní věci, tedy partnerství ženy a muže, ze kterého vzejde dítě, a oni se pak o něj společně starají. Ukazuje se to i na počtu rozvedených, samoživitelek. Vše má vliv. A pokud různé mediální celebrity hovoří v médiích a pochvalují si například roli samoživitelky a mluví o tom, že ani muž v rodině není potřeba, protože není důležitý, nahlodávají základ. Vrcholem je podle mne debata o možnosti výběru pohlaví, což už mi přijde postavené na hlavu.
Psali jsme:
O tom, že se mění role mužů i žen v současném světě, se hodně mluví i píše. Jaký je podle vás recept na zlepšení?
Určitě to zásadním způsobem nezlepší žádné zákony. Spíše by se některé měly zrušit. A určitě to nezlepší ani odklon od přirozených preferencí. Jediné, co to může zlepšit, je dát lidem příklad rodiny, která funguje a kde budou tyto příklady nějakým způsobem ceněny. Lidé potřebují mít vzory a potřebují je vidět. Když se něco dlouho kazí, tak se to také dlouho dává do pořádku. Jestliže se společnost přikloní k jiným hodnotám, bude trvat, než se náprava projeví. Pokud jde o legislativní úpravy, je nutné, aby se ve společnosti dalo najevo, co je optimální, žádoucí a aby se nezaváděla některá nešťastná řešení nevhodná především pro děti.
Zmínila jste Ústavní soud. Narážíte tedy na soud s otci dítěte a nemocnicí, jež nechtěla zapsat dva muže jako dva rodiče, protože to fyzicky není možné. Jak bychom se v těchto případech měli zachovat? Zneužíváme umělého oplodnění? Stal se z něj byznys místo pomoci párům, jež mají s početím problémy?
To je velmi široký problém, ve kterém se projevují některé špatné tendence současné doby. Nejhorší, co na tom vidím, je, že to spěje ke kšeftování s dětmi, což je vrcholně nezodpovědné, protože tak děti odsouváme do úrovně nějaké věci. Když máte chuť, tak si pořídíte dítě a je jedno, zda k tomu máte psychologické a fyziologické předpoklady. Příroda vše zařídila, jak to zařídila, fungovalo to tisíce let a vše má nějaký důvod. Čím dál častěji vidíme ve společnosti jevy prokazující, že se nikdy nevyplatilo pokoušet se takzvaně obejít přírodu. A myslím si, že se nevyplatí ani tlak na umělé oplodnění. Jde o obrovský byznys mnoha klinik. Kdyby velká většina párů, které usilují o oplodnění, změnila životní styl, zmírnila v tempu, mohla by počít i přirozeným způsobem. Tuto možnost jim nikdo nenabízí a rovnou je ženou do hormonální léčby a následného oplodnění. Tím, kolik klinik existuje, otevíráme dveře k tomu, aby děti uměle získali jednotlivci, kteří by za normálních okolností děti mít nemohli, a to nemám na mysli zdravotní důvody, které znemožňují mít děti normálním párům.
„Člověk musí být někde ukotven, aby mohl navazovat na předchozí generace. Jde o útok na klasickou rodinu a hrozí nám rozklad společnosti s jedinci, kteří nevědí, odkud pocházejí a nemají k ničemu vztah,“ řekl mi nedávno v rozhovoru Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením České republiky. Souhlasíte s ním? Je ukotvení v generacích podstatné?
V malé míře to určitě vliv na narozené děti mít bude. Ale nemyslím, že tak moc. Spíše vidím jiná nebezpečí, která jsou opravdu biologická. Jestliže budeme dále podporovat anonymní dárcovství spermatu a bude pokračovat nárůst takového oplodnění, tak se může stát, že nějací jedinci spolu budou mít vztah a přitom budou sourozenci, což má i zdravotní rizika. Osobně si myslím, že společnost by měla dost zvolnit. Když něco nemůžete z nějakých důvodů mít, tak lámat to přes koleno není dobrým řešením. Přístup: jestliže nemohu mít dítě, protože jsem ve stresu, mám hodně let, můj partner málo spermií, tak my si to zařídíme umělým oplodněním, není úplně správný. Vidím v tom spíše fyziologické přesahy, že se to vymstí a vrátí třeba ve špatném zdravotním stavu a psychickém stavu dítěte.
Václav Krása mimochodem na tento problém také upozorňoval. V rozhovoru mi také sdělil, že „pro dnešní dobu a média je příznačné, že nekladou podobné otázky o vývoji v souvislosti s tímto tématem, ale spíše pouze ukazují, jak se žije gay a lesbickým párům“. Jaký je váš názor na práci médií, informují o tématu dostatečně? Kladou podobné otázky o možných rizicích, o kterých jsme nyní mluvily?
Já bych řekla, že česká mainstreamová média v drtivé většině neinformují objektivně o ničem, což se vztahuje i na tuhle problematiku. Dokonce mám pocit, že třeba první homosexuální pár v Praze, který si adoptoval dítě někdy před půl rokem, toho dosáhl i díky nátlaku médií. Pracovnice by za normálních okolností k takovému kroku asi nepřistoupily, ale tlak ve veřejném prostoru je zesilovaný veřejně placenými aktivitami neziskovek a organizací a působí na lidi, kteří by se za jiných okolností rozhodli úplně jinak. To není dobré především pro děti.
Nemyslím si, že by dítě, které vychovávají dvě ženy, či dva muži, bylo nějak zásadně poškozené. Může být i nemusí, ale to se stává i v klasické rodině. Máme však spoustu čekatelů, kteří prošli náročným zkoumáním a procesem, kdy byli vyhodnocováni a čekají na děti, kterých k adopci tolik není, a přesto v Praze dali přednost homosexuálnímu páru. To mi přijde nešťastné. Dítě přeci jenom potřebuje vzory, vidět ženu-matku a otce v interakci, přes ně se identifikovat se svojí ženskou nebo mužskou rolí, a to je velmi důležité. Extrémem je pak příklad maminky, která nutila chlapečka chodit na balet a bránila mu hrát si s autíčky. Jde o špičku ledovce a takových špiček je čím dál více. Dětem máme zajistit klidné dětství a ne je v osmi, devíti letech nechat rozhodovat, zda jsou kluk, nebo holka. Aby nemusely v takovém věku přemýšlet, jakou polohu při sexu budou používat, řešit antikoncepci. To nemá dobrý vliv na jejich psychiku.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
