Kdo je pro vás důvěryhodnější?Anketa
Francie a Německo podepsaly smlouvu o společném partnerství, která výrazně pozmění podobu společné Evropy. Oba státy budou nově vystupovat jako jeden celek v obranné a zahraniční politice a budou koordinovat své postoje v rámci EU a NATO. Jde o krok správným směrem? Je třeba pracovat na dalším sjednocení Evropy? Měli bychom se snažit na tom participovat také?
Političtí představitelé obou států – a není potřeba si nic nalhávat – reálně skutečné vedení EU a jejích orgánů, zejména pak Evropské komise, dlouhodobě vyjadřují obavy z toho, že další státy EU by mohly eventuálně přehodnotit své členství v EU a následovat Velkou Británii, do veřejného prostoru jsou vysílány obavy ze vzrůstajícího nacionalismu, vlivu populistických či extremistických politických sil na obou koncích politického spektra. Současné politické reprezentace jednotlivých evropských států (národů) mají stále více práce s tím, aby udržely pozitivní veřejnou proevropskou vizi ve vnímání vlastních voličů – to za situace, kdy aktuální EU otevírá zcela nepochopitelně svou nechráněnou suverénní hranici nelegální migraci, účelově přizpůsobuje donedávna platnou a funkční legislativu (šaría?), vyvíjí snahy o omezení základní občanské svobody, jako je například legální držení zbraně, uvažuje o zcela nesmyslném vzniku k NATO duplicitních evropských ozbrojených sil – aniž plní závazky, které plynou z členství v NATO, což zcela oprávněné kritizuje prezident Trump (skutečně není žádný důvod k tomu, aby americký daňový poplatník nesl cca 70 % nákladů kolektivní obrany), EU uvažuje o zavedení jednotné daně (?!), jednotné sociální podpory (?!), jednotném zavedení velmi sporné společné měny (?!)...
A v této velmi složité, výbušné politické situaci se objeví informace, že zcela pokoutně, nejen bez vědomí Evropského parlamentu, bez vědomí ostatních národních politických reprezentací. A dokonce i bez vědomí poslanců jejich vlastních národních parlamentů je připravena a podepsána smlouva mezi Německem (některými „osvícenými“ Němci) a Francií (některými „osvícenými“ Francouzi). Nebudu politicky korektní a nazvu to jako PODRAZ na ostatní členské země, za podtržení nohou všem těm, kteří se zaťatými zuby stále obhajují členství toho či onoho státu v EU. A je to přesně ten typ podrazu, který ještě více prohloubí současnou nejednotnost EU, nedůvěryhodnost politiky jako takové, snižuje význam a autoritu Evropského parlamentu a ještě více sníží úroveň schopností ke kolektivní obraně a globální postavení EU… „Krysy opouštějí potápějící se loď, do jejíhož dna samy vyvrtaly díry“.
Jedním z bodů nového partnerství je snaha o začlenění Německa do Rady bezpečnosti OSN coby stálého člena. Počet stálých členů RB OSN by se tak měl zvýšit na šest. Jde o reálný cíl? A nejedná se o revizi výsledků druhé světové války?
Zda jde o reálný cíl, to nejsem schopen posoudit, nicméně doufám, že k tomu nikdy nedojde právě proto, že není žádný racionální důvod měnit její dosavadní složení. A tím prakticky ve skutečnosti revidovat výsledek poslední světové války. Dovolím si znovu zopakovat, že samozřejmě vnímám a respektuji Německo jako ekonomickou velmoc (důvodů, proč tomu tak je, je více, a nikoliv všechny jsou chvályhodné), ale nevidím žádný důvod k tomu, aby se Německo znovu stalo globální politickou a zejména vojenskou veličinou. Jak se říká, ani farář třikrát nekáže. Myslím, že lidská civilizace už utrpěla dva šílené pokusy o Německou hegemonii, dvakrát bylo Německo na počátku těchto ambic významně podporováno tehdejšími demokratickými zeměmi a dvakrát to, mimo mnoho jiných národů, i tyto státy zaplatily desítkami milionů mrtvých a nevyčíslitelnými materiálními ztrátami… A smutnou pravdou je i to, že na těchto hrůzách také „někdo“ astronomicky vydělal a i díky tomu posílil také svou poválečnou globální pozici. Pokud má tedy dnes kdosi v Německu (nebo jinde) pocit, že přišel čas to zkusit znova, pak doufám, že tentokrát demokratický svět řekne jasně a tvrdě: Už NE „přátelé“. LIDI SI PŘEJÍ MÍR!
Nehrozí, že toto partnerství zcela vychýlí jazýček mocenských vah ve prospěch Paříže a Berlína na úkor zbytku Evropské unie?
Dotaz, zda hrozí vychýlení, není úplně správně formulován. Mocenské váhy v Evropské unii jsou již zřetelně a úmyslně vychýleny ve prospěch Německa. Jde tedy spíše o to, zda dochází k završení celého poválečného procesu dlouhodobé snahy Německa stát se znovu jednoznačným lídrem na Evropském kontinentu. Politicky i ekonomicky slabší Francie k tomu poskytuje jen jakýsi krycí závojíček – aby to nevypadalo tak okatě, že v podstatě jde o čistě německou ambici.
Domníváte se, že jedním z faktorů, které hovoří ve prospěch vzniku takové smlouvy, může být snaha Angely Merkelové a Emmanuela Macrona zanechat za sebou hlubší odkaz? Nebo jde skutečně o praktickou věc, kterou si přejí oba národy?
V tomto ohledu položím též dotaz. O jaký odkaz by se mělo jednat? Pan Macron na svém „odkazu“ začal pracovat od okamžiku svého zvolení – jeho popularita u francouzského národa trvale klesá a je nutno podotknout, že tento trend bohužel snaživě vyvažuje svou snahou zalíbit se alespoň muslimskému-islámského elementu ve Francii, respektive v celé EU.
Fotogalerie: - Francie povstala
Madam Merkel už svůj „odkaz“ vytvořila – podařilo se jí celkem úspěšně zničit pozitivní dojem z její předchozí politické kariéry tím, že „otevřela svou jalovou bezdětnou náruč“ a způsobila tak nejen významné zhoršení bezpečnostní situace v Evropě, ale v důsledku celé řady svých dalších nekompetentních politických rozhodnutí vlastně iniciovala trend významného posilování populismu extremistických sil v EU; ona především způsobuje nechuť stále většího množství Evropanů setrvávat v takto Německem uzurpované a řízené unii národů, které by si měly být teoreticky rovny (Rovnost, Volnost, Bratrství?), několikarychlostní společenství řízené nekompetentními arogantními politiky. Příměrem plné lednice, auty ucpané dálnice, levné mobilní (ve většině čínské) telefony, zatím dostatek energie, úžasné množství práv a nároků v kontrastu s téměř žádnými povinnosti, nenáročná upadající vzdělanost atp. nebudou tak silnými lákadly, kvůli kterému se Evropané nakonec vzdají své suverenity, bezpečnosti, všeho, co tvoří naši generace děděnou identitu.
Neměli by o něčem takovém hlasovat obyvatelé obou zúčastněných států?
Nejenom, že by o tom měli hlasovat – demokraticky hlasovat – především by měli být od samého počátku minimálně informováni o takovém plánu! Evropská komise si činí nárok iniciovat stále rostoucí počet vyšetřování a rozhodování o tom, který politik, politická strana či vláda je a není v souladu s představami bruselských mesiášů a sociálních inženýrů.
A nyní bych tedy očekával, že evropští poslanci si vymohou, aby na plénum Evropského parlamentu byli předvoláni a „grilováni“ pan Macron a paní Merkelová. A budou důkladně dotazováni na to, co to jejich politické nedemokraticky vydiskutované aktivity vlastně mají znamenat.
Dalo by se říci, že dvojka 2M nám nelže, oni nám jen zapomněli říci, že se chystají z nás nadělat vazalské národy v „Německo-francouzské islámské unii“.
Němci a Francouzi říkají, že chtějí synchronizovat své postoje v rámci EU a NATO. Znamená to tedy, že v rámci hlasování kvalifikovanou většinou na Evropské radě tento dvojblok a jeho menší spojenci mají navěky vše vyhráno a „zválcováno“? Jakou šanci bude mít koalice států, která bude chtít takový blok přehlasovat?
Pokud tomu rozumím, jde přesně o to zajistit si takzvanou „demokratickou“ hlasovací nadvládu (mašinerii) v EP – vzhledem k tomu, že už víme, jak EP a EK aktuálně, tedy „po svém“, vysvětluje zcela nově a tvůrčím způsobem řadu parametrů podepsaných smluv, úmluv a dohod v rámci EU. Jde o to, aby bylo projednáváno a hlasováno – „demokraticky“ – jen to, co Německo schválí a co potřebuje s tím, že výsledek hlasování a jeho plnění bude pak logicky vyžadováno a sankcionováno, a to bez možnosti reálné účinné obrany, neboť to přece bude demokratické rozhodnutí Evropského parlamentu.
Pokud bych byl Němec, považoval bych to za skvělý výsledek politického úsilí, manévr, k jehož prosazení nepotřebuji nainvestovat stovky miliard do válečné mašinérie.
„Ani Německu, ani Francii se Evropu ovládnout nepodařilo, ač se o to Hitler a Napoleon snažili. Nedaří se to ani EU. Že by mohlo uspět „Frankoněmecko“? Na rozdíl od počátku 19. století a poloviny 20. století bychom si na ambice tohoto typu měli dát velký pozor,“ komentuje snahy Německa a Francie exprezident Václav Klaus. Lze s tímto výrokem souhlasit?
Jednoznačný souhlas!
Fotogalerie: - Mečiar a Klaus o rozdělení Československa
Pojďme k domácí politické situaci. Množí se názory na nové politické subjekty. Jaromír Soukup založil stranu, lze tento projekt, zvaný List Jaromíra Soukupa, brát vážně? Je tím, co tato země potřebuje?
Země v každém případě potřebuje rozumné, vzdělané a pracovité lidi, vlastence – v Parlamentu, ve vládě, v moci výkonné i soudní, ve veřejné i soukromé sféře.
Podle Ústavy má každý občan České republiky, za podmínky dodržení přesně stanovených pravidel, právo být volen a volit, zakládat hnutí či politické strany atd. Diskuse na téma, zda země potřebuje takový či onaký politický subjekt, například založený p. Soukupem, je irelevantní. Volič, občan nakonec sám posoudí, nakolik je jakýkoliv politik či politický subjekt potřebný či zbytečný. A co čekat od „politika“ J. Soukupa, to zatím bohužel nevím.
Rovněž nastává oživení na liberálně proevropské straně politického spektra, své hnutí zakládá končící europoslanec Jaromír Štětina, zkusit štěstí plánuje i jeho kolega z Evropského parlamentu Pavel Telička. Co naše země a Evropa potřebuje, zejména pak s ohledem na blížící se volby do Evropského parlamentu? Více euroskeptických sil, jako je strana Mattea Salviniho, nebo naopak posílení a sjednocení proevropského směru, který reprezentuje třeba Emmanuel Macron?
Oběma pánům se v EU evidentně natolik zalíbilo, že bez ohledu na předchozí „ideály“ udělají nyní vše, aby ve strukturách, ve kterých už nalezli „perspektivní“ kontakty, zůstali a mohli pokračovat v „rozdělané práci“ – nakolik ve prospěch České republiky a Evropanů a nakolik ve svůj prospěch lze podle doposud předvedené práce s úspěchem tušit. Stejně tak lze tušit, že oba jmenovaní pánové a celá řada dalších jsou již zasloužilými bruselskými politiky a jistě se jim dostane nevídané podpory – spekulace: ze strany například pana Sorose, aby ve svém díle mohli nerušeně pokračovat.
Nicméně Evropa, Evropský parlament, pokud chce přežít pro Evropany v pozitivním slova smyslu, evidentně potřebuje novou „krev“, která bude schopna účinně zpřetrhat lepivé neviditelné předivo politického klientelismu, úsluh, zásluh a odpovídajících profitů. EU potřebuje novou generaci politiků schopných rozbít zkostnatělé a nefunkční zvyklosti a procesy, zbavit se národních politických „trafikantů“, opíjejících se staříků, kteří jsou vydávání za elity. EU, pokud chce čelit změněnému světu, nezbytně potřebuje reformovat celou strukturu řízení, definovat, diskutovat a realizovat nové vize, potřebuje se emancipovat tak, aby byla skutečným partnerem všem, kteří partnerství nabízejí. A ekonomickým soupeřem v tom dobrém slova smyslu ostatním globálně se formujícím novým uskupením ambiciózních zemí či velmocím.
Poslanec Jan Farský věští konec hnutí ANO. V souvislosti s Andrejem Babišem mluví o jeho pádu, „shnilých základech“ a temné minulosti. Jenže i poté, co Babiš skončí, po něm podle Farského zůstane morální rozklad společnosti a škody za desítky miliard. Padne Babiš?
Věštění je velmi nevděčná činnost – už v roce 2013 nám, poslaneckému klubu hnutí ANO 2011, byl věštěno, že se nás 47 „roninů“ do půl roku rozhádá, nechá se zkorumpovat a klub se rozpadne. Dál to nebudu komentovat. Pokud je věštcem pan Jan Farský, pak jsem v naprostém klidu. Jenom bych mu doporučil, aby se se svými schopnostmi věnoval spíše sám sobě a svému politickému družstvu…
Piráti ústy svého předsedy Ivana Bartoše vyhlásili útok na první místo v evropských i parlamentních volbách. Byl by Bartoš dobrým premiérem? Přinesli by Piráti do české politiky nějaké pozitivní změny?
Opravdu a ve vší úctě si neumím představit pana Bartoše jako premiéra. A zda Piráti přinesli do české politiky nějaké pozitivní změny? Pokud si díky angažmá Pirátů v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR ostatní politici napříč, jak se říká, politickým spektrem, snad více uvědomují škodlivost, nebezpečnost jakéhokoli fundamentalismu – tedy v oblasti ICT, fanatičnosti, pokud jde o takzvaný boj s korupcí a pokud jde o přeceňování vlastních schopností – pak to v reálu může skutečně býti nakonec významně pozitivní zkušenost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
