I nadále sledujeme volební kampaň, ve které TOP 09 sděluje občanům, že prezident Zeman ohrožuje demokracii v Česku a nadcházející volby nebudou dle Miroslava Kalouska o ničem jiném než o zachování svobody. Vy jste ve svém nedávném článku uvedla, že Kalousek nabízí voličům jakousi "novou pravici" a Schwarzenberg je "císařem, který je nahý, nicméně si to nikdo nedovolí říci nahlas". Co přesně by si pod tím měl čtenář představit? A jak nyní, dva měsíce před volbami, vypadají šance TOP 09 na to, že úspěšně využije tuto protizemanovskou notu "obrany demokracie"?
Miroslav Kalousek ale voličům nesděluje jenom to, že prezident Zeman je ohrožením demokracie a svobody. On voličům sděluje, že ohrožením svobody je také sociální demokracie. Nedávno řekl na adresu volebního hesla ČSSD, že „Fungující stát může být klidně i diktatura. Ale nám půjde o plně demokratický fungující stát a o to svedeme střet“, čímž zcela očividně zpochybnil demokratičnost svého politického oponenta a naznačil, že ČSSD by mohla snad eventuálně zavádět diktaturu. Tady je přesně vidět to, co jsem popisovala v minulém článku: manipulace s významy. TOP 09 a pan Kalousek jako konkrétní mluvčí tohoto výroku se tím snaží v podstatě šířit pocit o neustálém ohrožení české demokracie a stavět tím TOP 09 do role samozvaných spasitelů svobody a demokracie. Je to zcela očividná manipulace, kde má použití slov jako svoboda a demokracie zakrýt skutečnost: Například to, že TOP 09 byla ve vládě, která fungující stát opravdu nebudovala (viz projekt sKaret, DONEZ), a zároveň očerňovat sociální demokracii.
Osobně bych od TOP 09 ráda slyšela spíše konkrétní slovo o tom, jak se staví ke svojí zodpovědnosti za minulé vládnutí. A jestli je její současný volební program programem nápravy a přijetí odpovědnosti, nebo programem pokračování dosavadního stylu bez jakékoliv reflexe. To je myslím pro voliče to podstatné. Nehraje se tu o „svobodu“, ale o to, jestli dát nebo nedat po konkrétních zkušenostech TOP 09 ještě příležitost. Musíme se jako voliči naučit vyvozovat závěry z chyb zvolených politiků a nenechat se „utáhnout na vařenou nudli“ nepodloženými řečmi o ohrožení svobody.
Andersonovskou metaforu o „nahém císaři“ jsem použila nikoliv jako nějakou osobní invektivu, ale jako popis situace K. Schwarzenberga. Myslím, že je očividné, že Karel Schwarzenberg na politiku už ve svém věku nestačí. Často mu není vůbec rozumět, není schopen dobře formulovat a dokončit větu. K tomu má chronické problémy s koncentrací a udržením pozornosti. V poslední době má tendenci přirovnávat dění v ČR k minulosti, což ukazuje na to, že je to člověk, který už zřejmě není zaměřený na budoucnost – jeho program, stejně jako program TOP 09, se jaksi smrskává do boje proti „opakování minulosti“.
Navíc Schwarzenberg v poslední době zcela nediplomaticky kritizuje cizí státníky a řeší vnitropolitické problémy ČR v zahraničním, především rakouském, tisku. To je přece vysoce neprofesionální chování, navíc od bývalého šéfdiplomata. Málokdo to ale řekne nahlas, i když je to mnohem podstatnější než jeho motýlek nebo „vtípky“.
Pakliže bychom připustili, že to Miroslav Kalousek se strachem o českou demokracii myslí upřímně: Jak vyvrátit obavy z posílení moci prezidenta? Mohla by vláda a Parlament (s ústavní většinou levice) ovládané prezidentem omezit svobodu projevu, shromažďování, médií? Mohl by takto silný prezident zajistit, že volby nebudou zcela férové? Jak rozptýlit obavy, které nastoluje Kalousek?
Upřímně řečeno, posílení pozice prezidenta je dnes už realitou a odvíjí se z české Ústavy, která to Zemanovi umožňuje. Zeman měl tento cíl ve svém volebním programu v prezidentských volbách, takže opravdu nedělá nic překvapivého. Předpokládám, že kdyby překračoval svoje ústavní pravomoci a porušoval Ústavu, tak v ČR fungují standardní mechanismy jak tomu zabránit.
Tyto obavy o „osud parlamentní demokracie“ stojí na dost nepodložené psychologizující představě, že Zeman se chce stát diktátorem a že není prostě demokrat. Jejich podhoubím je základní předsudek proti levici, který v Česku je a který její oponenti využívají, a dále narace Taberyho „Vládneme, nerušit“ a připomínání Zemanovy kariéry v 90. letech a let opoziční smlouvy. Tuto naraci ale zatím nikdo nepodrobil důkladné kritice. Je to v podstatě jednostranná interpretace Taberyho a Respektu. Tím neříkám, že v Zemanově kariéře nejsou problematické momenty – jen se ptám na to, čím se významově či kvalitativně liší třeba od Václava Klause a dalších, včetně třeba Miroslava Kalouska?
Psali jsme:
Vedle toho představa, že vítězství levice automaticky znamená další posílení Zemana, se mi zdá jako dost naivní. Rovnice levice = Zeman rozhodně neplatí. Může to být právě naopak. Levicová ústavní většina může Zemana oslabit bez ohledu na autonomii prezidenta jmenovat premiéra. Nemělo by se zapomínat, že i levicové parlamentní strany mají zájem na tom, aby centrum moci zůstalo v Parlamentu. Proč by se svojí moci vzdávaly ve prospěch prezidenta? Jen proto, že jsou levice?
Ing. Miloš Zeman
Myslím si, že ty obavy nejde jednoduše rozptýlit, protože staví na předsudcích a dohadech a v podstatě nereagují na věcnou kritiku. Politici TOP 09 svoje teze o „obraně demokracie“ a o „boji za svobodu“ opakují bez reakce na kritiku. Na druhou stranu vůbec existence těchto obav ve skutečnosti drží Česko mimo západní demokracie v postkomunistické Evropě.
Je to také rétorika, která ignoruje naše členství v EU a NATO a cíleně šíří nejistotu ohledně fungování politického systému. Nastolení prezidentské diktatury v ČR by vedlo k vyloučení z EU, což by pro Českou republiku znamenalo bez přehánění geopolitickou a ekonomickou katastrofu, kterou by žádný diktátor politicky nepřežil.
Takže abych parafrázovala slova Miroslava Kalouska a další politiky TOP 09: Tyto volby budou o tom, jestli voliči konečně odmítnou, aby jejich pravicoví politici udržovali Českou republiku svojí argumentací na postkomunistickém Východě nebo jestli se z ní konečně stane demokracie západního typu, kde dochází k výměně moci bez hysterie. Nejsem tím nekritická k levicovým politikům, ale argumentační schémata tohoto typu jsou opravdu typická pro českou pravici.
Prezident Zeman v poslední době dovolil svému kancléři Mynářovi kandidovat ve volbách, volal po revizi církevních restitucí, Schwarzenberga označil za Kalouskova "maskota" a dal ČSSD najevo, že by nemusel jmenovat její vládu spolupracující s TOP 09. Jak hodnotit počínání Miloše Zemana a jeho sebeprezentaci? Dopouští se chyb? Vystačí mu do voleb dech?
Zeman, jak jsem již řekla, posílil roli prezidenta a posouvá ho v rámci ústavního pořádku do role aktivního politika, nikoliv jen glosátora či moderátora politického dění. Je to nový hráč, se kterým se musí počítat, ne „fíkus v koutě“ a ceremoniář. Já hodnotím pozitivně to, že ukončil agónii minulé vlády, a to nikoliv proto, že byla pravicová, ale protože evidentně na vládnutí nestačila a byla zdrojem destabilizace české politiky a společnosti. Pokud o tom přemýšlíte, tak Zeman ve skutečnosti, tedy v důsledcích svého jednání, donutil tyto politiky převzít odpovědnost a odejít.
V otázce sebereprezentace Miloš Zeman evidentně chybuje. Jako příklad uvedu nevhodný vtip v Německu ohledně dvou unesených českých turistek v Pákistánu. Osobně to přikládám Zemanově osobnosti. On nemá v některých momentech sociální empatii. Další obrovskou chybu dělá v tom, že špatně vysvětluje svoje kroky a není schopen je zasadit do konkrétní vize. To vede ke spekulacím typu, že si chce uzurpovat moc, že je diktátor, český Putin atp.. Měl by tomu předcházet a mít větší trpělivost při vysvětlování toho, co dělá a jaký je jeho záměr. Samozřejmě si uvědomuji, že má velice těžkou pozici, protože cokoliv řekne, tak je vyloženo negativně.
Možná se mýlím, ale myslím si, že prezident Zeman není v pozici, kdy by musel řešit to, jestli mu do voleb vydrží dech. On už prezidentem je. Myslím si, že i kdyby SPOZ byla ve volbách neúspěšná, tak Zeman si politické spojence vždycky najde. A ani bych se nedivila tomu, kdyby potom SPOZ prostě elegantně (nebo méně elegantně) hodil přes palubu. Ale to je jenom můj dohad.
Psali jsme:
V jakém stavu je dnes ČSSD? Jakkoliv Miloš Zeman může vítat, že křídlo Michala Haška drží svou sílu, nemůže latentní spor mezi ním a Sobotkou probublávat do voleb tak, že je ČSSD nevyhraje příliš suverénně? Co je, pokud jde o výsledek ČSSD, dle Vás zájmem levicového voliče?
Pokud jsou v sociální demokracii opravdu profesionální politici – tedy pokud jsou pan Hašek a pan Sobotka profesionálové, tak nedopustí, aby jejich spory ovlivňovaly volby a strategický cíl vyhrát je. Nejednotnost samozřejmě na voliče nepůsobí dobře. Budu tvrdá. Pokud toho nebudou schopni, potom si ty hlasy prostě nezaslouží. Ve vládě před nimi budou stát totiž mnohem složitější a zásadnější rozhodnutí. Myslím si, že si to snad oba pánové (a obě skupiny) uvědomují.
Obecným zájmem levicového voliče, bez ohledu na výsledek voleb, je, aby levice konečně vyšla z obležení antikomunismu a mohla začít opravdu dělat levicovou politiku. Toto je strategický zájem. Sociální demokracie je v permanentní defenzívě a vedle toho má velice slabý koaliční potenciál směrem nalevo. Tam jsou v ČR jenom komunisté, se kterými sociální demokracie na vládní úrovni spolupracovat nesmí. Tato situace není normální vzhledem k tomu, že se jedná o legální stranu. Jestliže nebyla zrušena hned v roce 1990 ani později, potom je její dnešní marginalizace absolutně mimo a vlastně popírá principy liberální demokracie. Nakonec exprezident Klaus se nechal podpořit hlasy komunistů a nevadilo to. Tato dosavadní situace vede, nebo doslova nutí, ČSSD k tíhnutí k pravicovým kompromisům, které nejsou v zájmu levicově volícího a identifikujícího se voliče.
V posledních týdnech se odehrála hra o "kandidaturu-nekandidaturu" Václava Klause po boku Jany Bobošíkové, nyní debata doznívá v podobě debaty o Klausově "podpoře-nepodpoře" tohoto uskupení. Co jsme se touto anabází dozvěděli o Klausovi, ale i o české pravici jako takové?
Návrat do politiky je u Václava Klause poměrně nepřekvapivý a dá se očekávat. Dění kolem něj v minulém týdnu z mého pohledu ukázalo na to, že Klaus je opatrný a že bude mít nejspíše zájem o místo v Evropském parlamentu, kde bude mít větší šanci na zvolení. Zřejmě si dobře spočítal, že v předčasných volbách riskuje blamáž. Jeho koketování s uskupením Jany Bobošíkové není moc překvapivé. V posledních letech bylo možné si všimnout toho, že se Klaus ve svých názorech na EU, zastáváním nacionalistických pozic, podporou lidí kolem D.O.S.T., výroky o homosexuálech a nebo názory na globální oteplení posouvá radikálněji napravo.
O pravici, respektive o ODS, toto dění jasně signalizovalo, že je to strana v krizi a že někteří její politici ztrácejí nervy a opouštějí potápějící se loď.
Na co se dle Vás občan má do voleb ještě připravit? Do jaké míry jsou karty již rozdané a jak moc bude i letos rozhodovat pověstná "koncovka" kampaně, tedy poslední týden před volbami?
Já osobně nemám moc velkou důvěru ve volební odhady, takže se mi velmi těžko říká, jestli jsou karty rozdány a jaká část voličů je ještě nerozhodnuta nebo podlehne kampani a otočí. Mám ale pocit, že většina lidí je s minulou vládou nespokojena a že rozumní pravicoví voliči by mohli dojít k názoru, že pobyt v opozici české pravici prospěje a že výměna u moci na následující 4 roky je nutná. Je také otázka, jestli voliči ještě uvěří na „nové alternativy“ v podobě ANO nebo SPOZ, protože je tu stín Věcí veřejných.
Myslím, že kampaň bude vyhrocená, protože česká pravice cítí bezprecendentní porážku. Lze tedy očekávat, že se bude uchylovat k emotivně vedené kampani, kterou se bude snažit maskovat svoje selhání a blokovat debatu o tom podstatném (tj. jak z celkové krize ven), a třeba i ke skandalizování oponentů á la Kubiceho zpráva. Pokusy o skandalizaci a volební alarmismus bych doporučila brát s rezervou a opravdu pečlivě si je rozebrat a nepodlehnout prvnímu dojmu.
Mgr. Veronika Sušová-Salminen, Ph. D. je povoláním historička. Vedle moderních dějin Ruska a střední a východní Evropy se zajímá také o současnou postkoloniální kritiku, věnuje se též psaní politických analýz. Trvale žije ve Finsku.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský
