Naivní Merkelová chtěla přepisovat dějiny a místo toho uvrhla zemi do traumatu. Vzorový příklad naivity, ukazuje bezpečnostní expert z Izraele

9. 1. 2019 19:23

ROZHOVOR O člověku, se kterým jsem mluvil, by mohl být napsán napínavý román. Méně naivity znamená větší bezpečnost – to je prolog exkluzivního rozhovoru se špičkovým bezpečnostním odborníkem z velmi citlivé oblasti světa. Skutečným odborníkem na rozdíl od mnoha „expertů“ vyjadřujících se ke všemu, co u nás v ČR považujeme za bezpečnostní problémy. Hovořili jsme o nezbytné nutnosti znovuzavedení základní vojenské služby, ale ne na pár měsíců, ale aspoň na rok. A i o tom, že osamělý vlk nikdy není sám – někde má svoji smečku… Nir Regev má zcela jasno v tom, co všechno zahrnuje pojem „bezpečnost“. Především díky osobním zkušenostem, mnohdy těžce zaplaceným. A zažil toho opravdu hodně.

Naivní Merkelová chtěla přepisovat dějiny a místo toho uvrhla zemi do traumatu. Vzorový příklad naivity, ukazuje bezpečnostní expert z Izraele
Foto: Hans Štembera
Popisek: Vlajka Izraele

Anketa

Je Jan Hamáček dobrý předseda ČSSD?

5%
81%
hlasovalo: 5920 lidí

Během bojů na Golanských výšinách velel divizi izraelských pozemních sil a ztratil hodně kamarádů během bojů v Libanonu. Později vedl složku odpovídající za bezpečnost izraelského vojenského průmyslu. Působil v mnoha zemích světa na nejvyšších pozicích bezpečnostního managementu při zajišťování bezpečnosti letecké přepravy, a to nejen v izraelských leteckých společnostech. Je celosvětově uznávaným expertem na bezpečnost letového provozu a spolupracuje v této oblasti s bezpečnostními organizacemi po celém světě.

Pan Regev stál několik let v čele bezpečnostního oddělení vnitřní tajné služby Izraele (Šabak) a jeho hluboké znalosti této problematiky a zkušenosti ho postupně vynesly až na post ředitele vysoce uznávané izraelské protiteroristické akademie.

Máte skutečně úctyhodné zkušenosti a obrovské renomé nejen doma v Izraeli. Co vás vlastně přivádí do České republiky?

Dlouhodobě sleduji a vnímám změny bezpečnostní situace v Evropě a cítím, že právě nyní je ten správný čas na důležité kroky směřující k zajištění budoucnosti vaší země. Jsem zde, abych pomohl rozšířit a dále upevnit naše kontakty v této oblasti a abych podpořil aktivní bezpečnostní spolupráci mezi Českou republikou a Izraelem.

Mezi našimi zeměmi vždy vládly nadstandardní vztahy…

Nikdy nezapomeneme na pomoc, kterou nám vaše země poskytla. Není Izraelce, který by neznal vztah mezi tehdejším Československem a Izraelem v těžkých chvílích po jeho založení v roce 1948. Byli jste jediní, kteří nám pomohli ve chvíli, když jsme to nejvíce potřebovali, a jsme vám za to hluboce vděčni.

Za sedmdesát let, která od té doby uplynula, jsme jako státy i jako lidé mnohé zažili a mnohému se naučili. I díky tomu můžeme nyní spolupracovat a jako dobří přátelé si vzájemně pomáhat. Ve vaší zemi navíc můžeme jednat otevřeně, protože víme, že zde máme přátele, a tento vztah se nikdy nezmění.

Výhoda nás Izraelců je v praktických zkušenostech. V dlouholetém boji proti terorismu, v know-how ve vytváření bezpečného prostředí pro život obyvatel Izraele. Jsme schopni vás mnohé naučit. Nelze ignorovat změny bezpečnostní situace kolem nás. Sám život nás nutí spolupracovat a řešit konkrétní problémy.

Co tedy aktuálně potřebujeme od Izraele?

Zásadní je pochopit, v čem jsme stejní. Malé státy, málo lidí. Což je sice na jednu stranu dobré, ale zároveň je to nevýhoda. Museli jsme se naučit, že nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě. Soustředili jsme se na lidi a jejich potenciál, od dětství podporujeme kreativní myšlení. Když nevíte, jak to udělat, rádi vám ukážeme cestu.

V malých státech mají vždy své zájmy velké státy. To platí v Čechách a stejné je to i v Izraeli. Máte vysoké HDP. Česká republika je silnější, než byste očekávali od malého státu, a silnější, než si vy sami myslíte. Izrael je sebevědomý stát s vlastní zahraniční a bezpečnostní politikou. Není důvod, abyste se nezačali chovat stejně.

Žijeme v relativním bezpečí, a nejspíš proto stále diskutujeme. Na jedné straně cítíme potřebu monitorovat dění na ulicích, na letištích nebo na stadionech, na druhé straně jsou tu lidská práva, ochrana osobních údajů a podobně. Jenže bezpečného prostředí se asi bez určitého omezení osobní svobody dosáhnout nedá…

Ano, žijete v relativním bezpečí, ale to nemusí trvat věčně. Bezpečnost osobních údajů je velice důležitá, ale i tady je nutné zvažovat míru. Můžete nabízet nejbezpečnější lety na světě, ale nikdo s vámi nebude chtít létat, protože vaše opatření lidé prostě nepřijmou. Musí se hledat přijatelný kompromis mezi právy každého člověka, jeho svobodou a bezpečností. S výjimkou krizových situací. Pokud nastane krize, pak se nemůžete ohlížet na práva jednotlivce, protože jde o bezpečnost a často i o přežití všech.

U nás často panují obavy ani ne tak ze zneužití informací bezpečnostními službami a složkami státu, ale prostě před jejich únikem do veřejného prostoru, do nevládních nebo byznysových složek…

Víte, tohle je pro nás obtížně pochopitelné. Nechtěné úniky utajovaných informací a jejich zneužití jsou u nás prakticky neznámým pojmem. Jak vidím, i my se máme co učit.

U nás se obvykle „vykecá“ úplně všechno. Často ještě dříve, než se konkrétní věc takzvaně upeče.

Je možné, že někteří lidé nejsou tak úplně rovní, jak si o nich myslíte, a že mají úplně jiné zájmy a záměry, než říkají.

Nedávno jsme tu měli aféru s jistou značkou mobilních telefonů. Údajně mohou být bezpečnostní hrozbou. Podceňujeme hrozbu kyberzločinů? Jeden náš sociálnědemokratický premiér si „jen tak“ e-mailoval utajované informace z běžně dostupné e-mailové schránky. Co si o tom myslíte?

Jednoznačně ano. Podceňovat tyto hrozby je velmi naivní. Navíc to ukazuje na chaos, a to se mi nelíbí.

Další věc je osobní odpovědnost politiků a známých osobností. U nás v Izraeli můžeme kritizovat Netanjahua, jiné politické vůdce, rabíny a další. Ale jejich slova mají svou váhu a něco znamenají. Chovají se odpovědně k naší zemi třeba právě tím, že dodržují pravidla.

Nemáme až moc tajných služeb na tak malou zemi?

Souhlasím. Měly by být více koncentrované. A mít lepší vztahy. I v Izraeli je konkurence mezi službami, ale je to pozitivní faktor. Každý chce ukázat, že je dobrý, ale každý zná také pravidlo spolupracovat a navzájem si pomáhat. Šabak má vymezen určitý prostor, Mossad má jiný a jejich odpovědnosti jsou jasné.

Říká se, že Mossad má poměrně málo lidí, ale nejlepší výsledky na světě.

Myslím, že je to pravda…

Zrušili jsme povinnou vojenskou službu. A teď se stále častěji hovoří o tom, že nám chybí. Doporučil byste, aby naši mladí kluci chodili „na vojnu“ alespoň na půl roku?

Definitivně. Vojenská služba je nutná a myslím, že půl roku nestačí. Tak rok. Nevidím nic špatného na tom, že naše děti budou trávit rok bez mobilů nebo tabletů a naučí se být odpovědné, sebevědomé a statečné. Půl roku je jen příprava. Aby voják něco zažil a něco se naučil, musí být na vojně aspoň rok. Spojuje to mladé lidi s jejich zemí. Vybuduje se jejich charakter. A určitě nějak zapojte i mladé dívky. Jako u nás.

Řešit musíte všechno. Hranice, kontroly, metodiky. Prostě všechno. Hlavně si ale musíte rozumět. Být hodnými vás může stát hodně.

Co říkáte návrhům a plánům na vytvoření společné evropské armády? Nedokážeme si stejně jako řada dalších evropských států představit, že by třeba německé armádě velel francouzský velitel nebo belgickým vojákům německý generál. Nebo že by Češi sloužili v německé armádě.

Je to velice naivní. Nevidím takovou možnost. Raději bych se soustředil na jednu věc. Kdyby začal boj, ve Francii nebo i v České republice, opravdu věříte, že ten Francouz, který bude tady u vás, se nebude chtít vrátit a udělat doma, co musí? A obráceně? Je třeba spoléhat na vlastní lidi. Deset milionů je dost velké číslo. Izrael je mnohem menší, a přitom máme mnohem silnější armádu.

Co říkáte tomu, že i v dnešní přetechnizované době, kdy jsou kamery téměř všude, běžně slyšíme o teroristech na útěku a vidíme rozsáhlé manévry bezpečnostních složek, které navíc ne vždy končí úspěšně.

Asi to nejdůležitější je pochopit, jak teroristé myslí. Dostat se do jejich myšlenek a řešit problémy dříve, než začnou. Být prostě o několik kroků vpředu. A to umíme.

Když je všude plno policistů, může to bezesporu udělat dojem. Ale základem jsou informace. Když nemáte informace před konkrétním útokem, nemůžete očekávat, že je budete mít po něm. Je to hodně těžká práce dostat se všude. Musíte mít mnoho informačních zdrojů. Spolupracovat s jinými státy a jejich agenturami a zpravodajskými službami. A to podle nás nyní v Evropě chybí. Telefon nebo sociální síť, to už je passé. Oni jsou chytřejší. My musíme být před nimi, a to o hodně. Abychom byli úspěšní, nemůžeme se dostat jen na jejich úroveň, ale musíme mířit výš. Když stále slyším, že je stále jen doháníme, nebo že jsme třeba o krok pozadu, je mi smutno. Svědčí to o tom, že v bezpečnostních složkách je něco špatně.

Horší je, když už se něco stane. Nepovedla se prevence. Samozřejmě ani v Izraeli nemůžeme zastavit každého, kdo vytáhne nůž a bodá do lidí. Nicméně pak reagujeme velice rychle.

Pokud dojde v Izraeli k nějakému útoku, tak se prý vypořádáte i s celou rodinou, kterou deportujete, a jeho dům zboříte. Pro nás Evropany je to něco nepochopitelného, nedemokratického.

Jenže ono to skutečně funguje! Je to jeden z mála způsobů, jak účinně řešit problém. Ještě před pěti lety bylo nemožné, aby se někdo vyhodil do povětří mezi lidmi v obchodě, nebo aby po ulicích běžně chodili policisté a vojáci se samopaly. Doba se mění, musí se měnit i myšlení lidí.

O pachatelích teroristických činů se často dočtete, jaký to byl tichý, hodný chlapec. A najednou se zradikalizoval. Během pár měsíců. Jeho rodina, rodiče, sourozenci – nikdo obvykle nic neví…

Stačí, když byl třeba ve vězení, prodával nebo bral drogy. Pak ve správný okamžik za ním přijde ten „správný“ imám a řekne – všechno, co špatného jsi dodnes udělal, bude vymazáno. Udělej něco pro nás!

U nás v Evropě se často říká, že teroristé jsou jen „osamělí vlci“, že se jedná o činy vyšinutých lidí.

I z osamělých vlků může být smečka. To je přece logické. Osamělý vlk najde svou skupinu a bude útočit ve smečce. Nikdy není stoprocentně sám, i když vyroste někde v rezervaci. Vždy je kolem něj komunita nějaká. Musíme dávat pozor na ty, kteří jsou kolem něj. A když to nepůjde, použijme kolektivní tresty. Snažme se hlavně dostávat informace. Totálně osamělý vlk neexistuje.

Jsme zvláštním státem. Mafiáni k nám jezdí odpočívat, nebo dojednávat „byznys“. Byli jsme a zůstáváme nadále přátelé Izraele, ale už za minulého režimu sem jezdili Palestinci na odpočinek a rekreaci.

Palestinci nemusejí být problémem. Nikdo neříká, že všichni jsou špatní. Naopak, osobně jsem potkal mnoho Palestinců, kteří na mě udělali dobrý dojem, jsou skvělými obchodníky. Ale jde o množství, kolik z nich jsou ti radikálnější, a především jaké tady mají možnosti. A jaké má jejich náboženství na ně vliv. Když se radikalizují, to byste měli zastavit. Musíte mít jistotu, že se skutečně integrují, pracují a akceptují váš styl života.

Každý legální migrant by měl dostat šanci dokázat, že jedná podle zákonů, je užitečný a rozumí tomu, co se od něj očekává. Stejně jako od běžného občana. Pokud zklame, nesplní to, co je od něj očekáváno, nesmíte jej litovat.

Hovoří se o určité naivitě Evropy. Nakolik naivní je Německo, které nedávno otevřelo s velkou slávou v Hamburku největší mešitu v zemi?

Německo je v tomto vzorový příklad evropské naivity. Naivní Merkelová vzala do své země miliony cizích lidí a teď za to politicky platí. Chtěla opravit historii, dokázat, že Němci nemají už nic společného s nacisty. Ne každý, kdo dostal možnost přijít, děkuje. Vznikají místa, která nejsou pro Němce bezpečná. Německé obyvatelstvo cítí zhoršení bezpečnostní situace a ztrácí důvěru ve vládu. Prostě přesný opak toho, co Merkelová chtěla a prohlašovala. Dokud to Němci nezastaví, nezanalyzují situaci a nezačnou ji řešit, bude jejich trauma pokračovat a prohlubovat se. A totéž platí pro celou Evropskou unii.

Pozn. autora: Bezprostředně po rozhovoru jsem se zeptal pana Davida Bohbota, který mi Nira Regeva představil a po celou dobu byl našemu rozhovoru přítomen, jak se dívá na to, co řekl  jeho kolega. „Pod každé jeho slovo bych se podepsal,“ odpověděl jednoznačně David Bohbot.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Václav Fiala

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Podepsal Chartu 77: Že za komunistů byla cenzura? Je to zpátky. Snad tomu roku 89 nevěříte

4:43 Podepsal Chartu 77: Že za komunistů byla cenzura? Je to zpátky. Snad tomu roku 89 nevěříte

ROZHOVOR „Jsme národem, který se v rozhodujících momentech na rozhraní svého bytí či nebytí nakonec …