Donald Trump sliboval, že s jeho zvolením přijde zásadní změna světové bezpečnostní architektury. Lze s půlroční zkušeností říci, zda se podařilo něco ve světě změnit a případně jakým směrem?
Opravdu dochází k rozsáhlým změnám v celosvětové architektuře, bohužel v neprospěch mezinárodního práva, ale víc směrem k uplatňování práva silnějšího. Spojené státy americké se stahují z role světového četníka a chtějí si kultivovat své národní zájmy. Zatím poslední pokus udeřit na Írán byl USA spíš vnucen a velmi rychle se z něj stáhli, viditelně s úlevou, že nemusí vést další velkou válku. Obrat USA směrem k domácí politice vyvolává neklid v Evropě, snahy zajistit si obranu vlastními silami, viz program SAFE EUROPE. Už ten název je dost pesimistický. Posilují velmoci jako Turecko, Indie, Čína, Rusko. Svět se opravdu mění v multipolární. Je třeba se na to připravit, i ohledně diplomatických vztahů, v oblasti vojenství nepodléhat naivním představám a nedělat si zbytečně nepřátele na jejichž případnou negativní reakci nemáme dost prostředků.
Momentálně svět sleduje zejména Blízký východ, kde proti Íránu zasáhl nejprve Izrael a později letecky USA. Nehrozí při nestabilitě v Íránu stejné nebo ještě větší globální dopady, jako způsobil rozpad vlády v Iráku (dekáda teroristických útoků napříč celým světem) nebo v Libyi (milionová vlna migrace z Afriky do Evropy)?
Nestabilita Íránu by samozřejmě měla daleko vážnější dopady nejen na Blízký východ, ale i na Evropu – tu především hrozící migrační vlnou a problémy s dodávkami zboží a surovin. Írán má geograficky velmi výhodnou polohu a může výrazně ovlivnit světový obchod v negativním smyslu. Proto také ta žhavá fáze konfliktu rychle utichla, Donald Trump ji nazval Dvanáctidenní válka a přísně pohlíží na případné nedodržování příměří. Zatím se zdá, že je klid. Ale íránský jaderný program je hrozbou, protože výzkum je možná zpomalen, ale stovky kilogramů obohaceného uranu v Íránu zůstaly.
Ve stínu zůstává válka na Ukrajině, kterou Trump neukončil, ačkoliv mluvil o tom, že se mu to povede v řádu hodin. Profesor Jeffrey Sachs tvrdí, že jeho snahu sabotuje americký establishment, který chce válčit proti Rusku. Jiní jako viníka ukazují na Putina. Kde vidíte příčiny vy?
Příčiny vidím na obou stranách, ovšem větší chciválkové jsou dnes v Evropě než v USA. Jistě, zbrojní firmy si přejí dál dodávat zbraně, ale zjevně je administrativa prezidenta Donalda Trumpa přesměrovala, ať to nečiní přímo, ale přes státy Evropské unie, které to zaplatí i kdyby se na to měli mohutně zadlužit přes orgány EU. Je také zjevné, že Rusko chce konflikt ukončit, ale pouze pokud dosáhne svých předem stanovených cílů. Lze se domnívat, že to je Krym a jsou to 4 oblastí zanesené v roce 2022 do ruské ústavy, minimálně města Slavjansk, Kramatorsk, Pokrovsk, Záporoží a prostor kolem nich.
Další cíle jsou zjevně upravovány podle situace – po útoku na Kurskou oblast ze strany Ukrajiny do cílů nejspíš přibyl i požadavek na bezpečnostní koridor podél hranic s Ruskem. Tedy pokud Rusko nikdo nedonutí k opaku, ono s válkou přestane po dosažení těchto cílů. Motivace na straně Ukrajiny je vést obrannou válku, dokud má západní podporu. Tato podpora ovšem v posledním roce výrazně slábne. Zelenskyj jednat nechce, protože by přišly prezidentské volby a on by přišel o imunitu a musel se zpovídat soudům za spáchané skutky a zpronevěry.
Jaké jsou podle vás možnosti ukončení ukrajinské války?
Vždycky je zde možnost diplomatického vyřešení konfliktu, ovšem to se letos zkusilo a nikam to moc nevedlo. Rusko poslalo na jednání do Istanbulu delegaci na nižší úrovni (ani ne ministra zahraničí), Ukrajina zase tropila různé naschvály a do vyjednávání se nehrnula. Takže se to má rozhodnout na bojišti a diplomatické řešení nastoupí až později, kdy bude vše jasné. Vojenské řešení ale tento konflikt nemá.
Vzpomeňme si, jak v České republice bylo ještě donedávna slovo mír vládními kruhy tvrdě popíráno, to nejde jen tak přejít. Naznačuje to, že v Evropské unii byla velká chuť válčit na Ukrajině tak, aby se problémy přenesly do Ruska. A Rusko se válkou na Ukrajině mimo jiné snaží Evropskou unii vojensky vyčerpat. K míru musí být vůle na obou stranách, a to zatím nevidím. Ale za pár týdnů může být situace zcela jiná a může se podařit příměří a následně mír uzavřít.
Ing. Radovan Vích
U nás se za bezpečnostní hrozbu považuje jakákoliv spolupráce s Ruskem – i jen prostá komunikace. Tuto fobii sdílí podstatná část politické reprezentace, bezpečnostní komunita i množství vlivných žurnalistů. Jak moc tato atmosféra, ve které žijeme už více než tři roky, může poznamenat náš poválečný vztah k velkému sousedovi na východě?
Kdokoliv má jiný názor, než je ten oficiální, tak je dezolát, pro ruský troll, extremista anebo populista. Přitom 62 % obyvatel našeho státu nesouhlasí s vládní politikou podpory Ukrajiny. Buď bude tento trend pokračovat nebo nikoli.
Domnívám se, že v České republice se situace proměňuje, zpočátku hodně lidí fandilo Ukrajině, po velkém přílivu uprchlíků z Ukrajiny, kteří dlouho měli v některých ohledech lepší práva a přednostní zacházení před českými občany to nadšení ochladlo. A teď mají často na sociálních sítích ty nejlepší dosahy příspěvky obsahující kritiku těchto cizinců. To naznačuje, že hodně lidí přehodnotilo své názory.
Jestli budou mít v budoucnu lepší vztahy k ruským občanům ovšem jisté není, spíš neutrální. V reálném životě to není tak, že byste si musel vybrat mezi fanděním Spartě nebo Slavii a nic jiného nejde, také Vám to může být úplně jedno. Se vztahem k Rusům a Ukrajincům je to podobné.
Měli bychom po skončení této války usilovat o obnovení ruských dodávek strategických surovin?
Domnívám se, že bychom měli usilovat o dobře diverzifikované dodávky surovin odkudkoli, kde to bude spolehlivé, za dobrou cenu a v dobré kvalitě. A do zkoumání, od koho brát suroviny zapojit i vyhodnocení rizik, i těch politických. Tedy uvidíme, jaká bude nabídka, co budeme potřebovat. Je potřeba mít zahraniční politiku všech azimutů a budovat dobré vztahy se sousedy, zejména v rámci V4+.
Americký ministr zahraničí Rubio, ale i jiní američtí činitelé v minulých měsících naznačovali, že by Rusko rádi odlákali od Číny, kterou považují za skutečnou geostrategickou hrozbu. Evropa naopak nejvíce hovoří o nebezpečí z Ruska. Může tato rozdílnost priorit vést k rozdělení doposud jednotného „Západu“?
Myslím, že není dobrý nápad pohlížet na dění ve světě jen optikou hledání nepřátel. Za ideologického nepřítele můžete teoreticky prohlásit i třeba Francii, pokud si od nich ale chcete v budoucnu kupovat skvělá vína, tak se pak nedivte, že Vám je nebudou chtít prodat.
Pokud by Evropská unie za nepřítele vyhlásila Čínu, kde její vlastní firmy nechají vyrábět řadu nezbytných výrobků, tak by se nad tím měla ještě jednou zamyslet. A buď přesunout výrobu jinam nebo přestat hrát tuhle hru na vytváření nepřátel. To se možná hodí zbrojnímu průmyslu, ale navíc jen tomu z politicky průrazných zemí, které si dokážou vynutit odběr jejich produkce po slabších zemích. Tedy pro země menší rozlohy a počtu obyvatelstva, jako je Česká republika, je tento styl politiky vrcholně nevýhodný. Potřebujeme spíš mít dobré vztahy se všemi a výhodné obchodní vztahy také.
K rozkolu s USA už dochází, otázka je, co se stane dál. Nejslabším geopolitickým hráčem je bez pochyby EU, která v oblasti svého zadlužení nemá dlouhodobou perspektivu.
Psali jsme:
Co by tato otázka znamenala pro Českou republiku, která je členem EU, ekonomicky velmi závislá na Německu, ale současně se podobně jako další země regionu velmi orientovala i na USA?
Především je potřeba přestat být závislí na jiných zemích v té míře, jak je to v současnosti. Směřovat většinu našeho vývozu do zemí EU a nejvíc do Německa, nás činí na Německu zbytečně závislými, což omezuje politické a ekonomické rozhodování. Je chybou také mít orientaci pouze na auto motive. Potřebujeme diverzifikovat hospodářství a ekonomiku, s dobrým pojištěním vývozů do zemí, kde to s platební morálkou není vždy tak skvělé.
Není to snadná cesta, ale už to v minulosti fungovalo a může znovu. Mít dobré vztahy s USA – proč ne, ale aby to byl vyvážený vztah, ne že budeme odebírat vojenské zbrojní produkty za „přepálenou“ cenu, které dostaneme až za mnoho let, jestli vůbec – viz stíhací letouny F-35, předtím byla podobná situace s vrtulníky.
Ve stejném čase, kdy se EU chce „osamostatňovat“, se zvyšuje světová a vojenská role Německa, které doposud akceptovalo roli ekonomického tygra bez globálních ambicí v diplomacii. Co to může znamenat pro EU, která v jistém smyslu je „německým projektem“ s výrazným vlivem Berlína na vnitřní fungování?
EU vede Německo a Francie, hlasování kvalifikovanou většinou je vymyšlené tak, aby bez rozhodnutí těchto dvou zemí nic nešlo, naopak menší státy mají problém, bývalé státy RVHP mají problém – podobně veliké státy jako ČR a Nizozemí mají odlišné postavení tím, že se to přepočítává na počet obyvatel.
Tedy nejméně výhodné je aktuálně členství pro menší státy bývalého RVHP – mají velmi slabá hlasovací práva, a jen si začnou dělat trochu odvážnější vnitrostátní politiku, už se na ně spustí hněv z Bruselu, od neziskových organizací, z mainstreamových médií a hned je jim vyhrožováno odebráním financí nebo pozastavením hlasovacích práv úplně. Takže pro Německo a Francii je ten projekt výhodný, proč by se ho vzdávali?
Jiné státy by si to měli čas od času vyhodnotit a bouchat do stolu. Podobně jako Maďarsko anebo Slovensko.
Fialova vláda slibuje, že investice do „bezpečnosti“ v podobě dvou či ještě více procent HDP alokovaných na kapitolu obrany, nakopnou náš průmysl. Je to podle vás reálné, že takto můžeme „vydělat na válce“?
Tak dvě procenta ročního HDP na obranu jsme neměli v rozpočtu ani vloni. Nakupujeme ze zahraničí a zatím se nezdá, že by to nějak zásadně nakoplo náš průmysl. Ministerstvo obrany mělo dlouho problém vůbec tu obří sumu proinvestovat, ještě na podzim bylo utraceno jen 40% celé částky, pak se to honem zalátalo posláním předčasné splátky mj. na stíhací letouny F-35, které dostaneme až ve 30. letech tohoto století a účetním trikem dalších předčasných splátek ve výši desítek miliard korun.
Takže ta částka by na zlepšení obrany ČR měla stačit, ale musí se využít efektivně, podle potřeb Armády ČR, tedy nekupovat násobně předražené produkty, ale zlepšit situaci ohledně výstroje, kasáren s dobrou vzdáleností – aby byly ve všech krajích, pořizovat zbraně a munici podle nejnovějšího vývoje na světových bojištích, zajistit dostatečný počet vojáků i vojáků v aktivních zálohách a podobně. Proti tankové miny za miliardy jsou také nesmysl. Kdo se trochu zabývá armádním operačním plánováním tak ví, že naše republika není pro vedení pozemní operace pro tanky vhodná na rozdíl třeba od Polska, Ukrajiny anebo Ruska.
Ačkoliv jsou konzervativní „trumpovská“ hnutí elitami značkována jako nezodpovědní hlupáci opírající se o hloupé voliče, v USA i v Evropě posilují. Současně proti nim stále intenzivně bojuje evropský esbablishment ve spojení s unijními institucemi, nejnověji unijní legislativou proti hate speech. Můžeme se dočkat přelití „trumpovské vlny“ v nějaké formě do Evropy či jiných světových končin?
Jistě můžeme, nespokojenost občanů s vládami, které vynakládají obří sumy peněz na politické neziskovky, cizince nebo je přímo posílají do zahraničí, takové vlády nejsou dlouhodobě oblíbené. V České republice to vyvolává paniku u vládních stran ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN. Piráti se od nich raději odtrhli, aby je to také nesemlelo. Občané v ČR budou mít možnost vyjádřit svůj názor 3. a 4. října 2025 ve volbách do Poslanecké sněmovny.
Uvidíme, jak to dopadne i v dalších zemích, ve většině velkých států teď volby nečekáme. Jen v říjnu 2025 proběhnou prezidentské volby v Irsku, v Polsku nedávno prezidentské volby vyhrál konzervativní kandidát, v Rumunsku došlo k masivnímu justičnímu zasahování do prezidentských voleb, v Německu moc velká změna neproběhla. Většinou je to v posledních pár letech v Evropě tak 50 na 50 mezi konzervativním a progresivním směrem.
Fotogalerie: - Okamura v Mělníce
V Česku se v návaznosti na ony úvahy o krizi v poslední době vede intenzivnější debata, zda se politika fixace na západní struktury, pro kterou jsme se rozhodli v devadesátých letech, už nevyčerpala. Dokážou podle vás dnes čeští politici uvažovat o naší roli ve světě a aktivně ji utvářet tak, aby skutečně prospívala českým zájmům?
Opoziční strany a hnutí vzbuzují naději, že se taková změna ve prospěch většího prosazování národních zájmů, nikoli ustupování cizím zájmům podaří. Bude ale velice důležité, kdo se do Sněmovny dostane a jaké bude mít možné koaliční nebo spolupracující politické partnery. V tom je role voličů velice důležitá, aby se nenechali „opít rohlíkem“ ale podpořili subjekty, které dlouhodobě hlasují a jednají v jejich zájmu a zájmu České republiky jako celku.
Od těchto subjektů to také chce pořádný kus odvahy, tlaky ze strany Evropské unie budou jistě velké – viz co zažívá Slovensko a Maďarsko. To nebude jednoduché, nicméně pokud se to podaří, může to Českou republiku zachránit před strmým poklesem životní úrovně a bezpečnosti, jaký zažívají na Západě a už se to přelévá i do dalších zemí – viz noční převozy migrantů z Německa do Polska a potyčky na hranicích okolo této záležitosti.
Mám jenom obavy, že pokud stávající koalice neuspěje, může se opakovat Rumunský model, kdy Ústavní soud anebo prezident volby zpochybní. Samostatnou kapitolou jsou i korespondenční volby a víme co se dělo v Rakousku a USA. Podobně i snahy o soudní politické procesy kvůli plakátu s doktorem z dovozu, ve kterém se poukazuje prostřednictvím tvorby umělé inteligence na hrozby odsouhlasené EU a vládou Petra Fialy, kteří prosadili a schválili Migrační pakt. Tohle vidím jako největší hrozbu pro demokracii v České republice.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 0 čtenářů)
Souhlasíte s poslancem Radovanem Víchem?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jakub Vosáhlo
