Ministerstvo financí ještě v čele s Andrejem Babišem předložilo v pondělí návrh státního rozpočtu pro příští rok se schodkem 50 miliard korun. Týž den napsal končící šéf rezortu na sociálních sítích: „Tenhle návrh rozpočtu na 2018 jsem dnes představil. Nepochybuji, že ho všichni budou kritizovat. Pojďte na to.“ Jak byste s touto výzvou Andreje Babiše naložila vy?

Nehodlám skočit na každou marketingovou vějičku. Vymezovat se proto někomu tak, že když on řekne A, já automaticky musím říct B jen proto, že to řekl ten a ten, je infantilní. Pojďme se tedy na rozpočet podívat konkrétně.

Andrej Babiš prozradil, že sečtením představ rezortů by se jednalo o deficit sto miliard korun, tedy že navrhovaný schodek je jen poloviční. Nebude už úspěchem navzdory kritice schodkového rozpočtu domluvit a schválit alespoň těch padesát miliard, protože někteří ministři avizují, že pro rezort budou chtít přidat? A zasloužil by si to některý?

Takhle otázka nestojí. Nemůžeme se ptát, který rezort, nebo zda vůbec nějaký, by si zasloužil přidat. Otázka zní tak, zda pro vývoj naší ekonomiky, a tedy potažmo pro vývoj životní úrovně našich lidí, je výhodnější mít rozpočet schodkový, vyrovnaný, nebo přebytkový. A odpověď zní, že nejvýhodnější je mít dlouhodobě vyrovnaný rozpočet, ale to jen za předpokladu, že už máme pořešen růst veřejného dluhu. Pokud stále ještě roste veřejný dluh, musíme nejprve veřejný dluh snížit tím, že budeme mít rozpočet přebytkový, pak teprve si můžeme začít hrát na rozpočet vyrovnaný.

Správná odpověď tedy zní, že bychom měli peníze ubrat všem rezortům tak, aby byl schodek buď výrazně nižší, nebo ještě lépe, aby nebyl žádný. Optimální by sice hypoteticky bylo mít přebytek, ale současně uznávám, že sestavit z roku na rok rozpočet tak, aby se ze schodku překlopil IHNED do přebytku, by bylo dost šokové.