Ministerstvo financí ještě v čele s Andrejem Babišem předložilo v pondělí návrh státního rozpočtu pro příští rok se schodkem 50 miliard korun. Týž den napsal končící šéf rezortu na sociálních sítích: „Tenhle návrh rozpočtu na 2018 jsem dnes představil. Nepochybuji, že ho všichni budou kritizovat. Pojďte na to.“ Jak byste s touto výzvou Andreje Babiše naložila vy?
Nehodlám skočit na každou marketingovou vějičku. Vymezovat se proto někomu tak, že když on řekne A, já automaticky musím říct B jen proto, že to řekl ten a ten, je infantilní. Pojďme se tedy na rozpočet podívat konkrétně.
Andrej Babiš prozradil, že sečtením představ rezortů by se jednalo o deficit sto miliard korun, tedy že navrhovaný schodek je jen poloviční. Nebude už úspěchem navzdory kritice schodkového rozpočtu domluvit a schválit alespoň těch padesát miliard, protože někteří ministři avizují, že pro rezort budou chtít přidat? A zasloužil by si to některý?
Takhle otázka nestojí. Nemůžeme se ptát, který rezort, nebo zda vůbec nějaký, by si zasloužil přidat. Otázka zní tak, zda pro vývoj naší ekonomiky, a tedy potažmo pro vývoj životní úrovně našich lidí, je výhodnější mít rozpočet schodkový, vyrovnaný, nebo přebytkový. A odpověď zní, že nejvýhodnější je mít dlouhodobě vyrovnaný rozpočet, ale to jen za předpokladu, že už máme pořešen růst veřejného dluhu. Pokud stále ještě roste veřejný dluh, musíme nejprve veřejný dluh snížit tím, že budeme mít rozpočet přebytkový, pak teprve si můžeme začít hrát na rozpočet vyrovnaný.
Správná odpověď tedy zní, že bychom měli peníze ubrat všem rezortům tak, aby byl schodek buď výrazně nižší, nebo ještě lépe, aby nebyl žádný. Optimální by sice hypoteticky bylo mít přebytek, ale současně uznávám, že sestavit z roku na rok rozpočet tak, aby se ze schodku překlopil IHNED do přebytku, by bylo dost šokové.
Andrej Babiš na tiskové konferenci také oznámil, že státní dluh bude na konci letošního roku 1,613 bilionu korun, stejný byl i na konci loňského roku, tato vláda podle něj snížila dluh o 70 miliard korun. Na sociálních sítích pak k tomu připsal: „Deficit neznamená vždy zadlužení. Zase si někdo plete účetnictví s cashflow.“ Byl slovy prezidenta Miloše Zemana opravdu Andrej Babiš „člověk, který vykonal v čele ministerstva práci, kterou nedokázal nikdo předtím“?
Pan Babiš se do toho, myslím, maličko zamotal a spíš chtěl ve své snaze o bonmot prohlásit, že si někdo plete aktuální a neaktuální účetnictví, tedy výnosy a náklady s příjmy a výdaji … No nic. Podívejte, opakuju pořád dokola, že tenhle trik s veřejným dluhem je sice efektní, ale pořád je to jen účetní trik. K tomuto vrcholně nepravděpodobnému jevu, totiž snížení veřejného dluhu, totiž mohlo dojít ne proto, že by se skutečně zlepšila dluhová pozice České republiky a vylepšila kondice české ekonomiky, ale proto, že jednak byla rozpuštěna rezerva „na horší časy“, a jednak a hlavně proto, že jsme loni nečerpali tolik peněz z Evropské unie. A čerpání evropských fondů s sebou nese nutnost je spolufinancovat, tedy zatěžuje náš rozpočet. My jsme prostě dostali od EU míň peněz, proto jsme nemuseli z našeho rozpočtu přihodit další peníze a dosáhli jsme lepšího výsledku. My se tedy vlastně nechlubíme tím, že jsme lépe hospodařili. My se chlubíme tím, že jsme míň peněz nafasovali!
A pokud jde o hlášku, že pan Babiš „vykonal v čele ministerstva práci, kterou nedokázal nikdo předtím“, musím konstatovat, že skutečně se nikomu před ním nepodařilo prezentovat jako svůj úspěch fakt, že jsme z EU nedostali peníze.
Psali jsme:
Nový strážce státní pokladny Ivan Pilný se nechal slyšet, že bude ve své nové funkci lakomý. Mimo jiné řekl, že je zásadně proti zvyšování minimální mzdy. V čem dalším byste mu doporučila, aby lakotu projevil?
To, co jsem zatím od pana Pilného slyšela, neznělo věcně zase tak špatně. Je to evidentně celkem pravicově smýšlející politik, což jsme ve vládě na postu ministra financí už hodně dlouho neviděli. Andrej Babiš je v tomto ohledu dost nezařaditelný a spíš bych jej popsala jako politického oportunistu. S jeho odporem vůči zvyšování minimální mzdy se ztotožňuji. Ohledně lakoty tedy pan Pilný, myslím, moc radit nepotřebuje. Spíš by potřeboval poradit ohledně politické obratnosti. Zdá se mi totiž poněkud … jak jen to říct kulantně? Nediplomatický. Jistá míra diplomacie je ovšem v jeho pozici nutná. Jinak velmi rychle narazí na hradbu. A navrch mám silné obavy hraničící s jistotou, že si z něj někdo chce udělat jen loutku, jen to panu Pilnému možná ještě nedošlo.
Ministr financí je přesvědčený, že penzijní systém dříve, nebo později dojede. Už jeho děti prý nebudou mít z čeho dostávat důchod. Nevidí proto problém, aby důchodci pracovali, nemohou řídit třeba autobus, ale mohou sekat v parku trávu. „Budeme potřebovat, aby pracovali, protože je tady zoufalý nedostatek pracovních sil,“ řekl Ivan Pilný s tím, že by se tak měl vyřešit problém se stárnoucí populací a s tím svázaný důchodový systém. Co jeho takřka převratným názorům říkáte?
To je právě ta nediplomacie, se kterou brzy narazí. On má v mnohém pravdu. Jenomže to si mohu dovolit říct já – jako soukromá osoba v komerční sféře, která už dlouho varuje, že jednoho dne na důchody prostě nebude. Nejsem si moc jistá, jak to dopadne, až takhle bude mluvit ministr financí. Ne že by neříkal pravdu; ministr financí by ji ale měl umět podat tak, aby to veřejnost nevzala jako osobní útok, měl by hlavně vysvětlovat.
Ve vládě by mělo dojít ještě k jedné změně. Končící ministryně školství Kateřina Valachová sice vybojovala jakési zvýšení platů učitelů, ale z jejího působení spíš zůstane podivná pachuť, ať už kvůli inkluzi nebo novele školského zákona. Ta rodičům mimo jiné stanovuje, že dítě v předškolním věku, které nebude docházet každý den do školky nejméně na čtyři hodiny, musí mít tzv. individuální vzdělávání a chodit na pravidelné ověřování. Co říkáte všem těm nápadům sypajícím se z rezortu školství včetně přezkušování pětiletých dětí?
Jsem z toho naprosto upřímně znechucená. A nejen proto, že sama mám doma jednoho předškoláčka, který také bude mít „domácí předškolní individuální vzdělávání“ a bude chodit na „přezkušování“. Mimochodem, všímáte si, jak nepatřičně to zní v souvislosti s pětiletým chlapečkem? Znechucená bych byla z principu, i kdyby se mě to netýkalo. Je to naprosto nehorázná šikana většiny menšinou. Tahle povinnost byla zavedena kvůli hrstce dětí, které přišly do školy nezralé a sociálně nevyspělé. Teď kvůli nim budou šikanováni rodiče a děti, kteří chtějí trávit čas v rámci rodiny a užít si dětství společně. Já jsem hluboce přesvědčená, že český systém juvenilní justice – tedy té části práva, které řeší neplnoleté děti – rychle směřuje tam, kde se pohybují Norsko se svým neblaze proslulým Barnevernetem. Stále více, nenápadně, je totiž péče o dítě přesouvána od rodičů směrem ke státu. Rodiče jsou stále více pasování do role jakýchsi pěstounů, kteří vychovávají pro stát státu patřící daňové poplatníky, děti jsou touto ideologií indoktrinovány už v útlém věku, třeba právě tím, že povinně musí do školky. Že ve školce hned musí začít dodržovat nějaká kolektivní pravidla. Moje děti se takového systému účastnit nebudou a budou pro školu připravovány doma.
Češi se dočkali historicky první vlastní investiční mince, kolekce pětiuncových mincí Český lev, které vstupují na trh, se vyprodaly během tří týdnů. V minulém roce byly mince díky drahému kovu, který obsahují, a nízkému počtu ražených kusů, třetí nejoblíbenější alternativní investicí světa. Může se stát i u nás pro ty, kteří chtějí investovat, aby uchovali hodnotu svého majetku, vedle různých fondů a akcií vyhledávanou příležitostí?
Rozhodně ano! Před penzijními fondy varuji dlouhodobě. Akcie považuji za přehřáté. A zlato má ještě prostor k růstu. Mince jsou pro případ investice do zlata o něco praktičtější než cihly. Takže zlaté mince skutečně považuji za dobrou investici.
Ing. Miloš Zeman
Co říkáte tomu, že se ministři financí zemí eurozóny v pondělí večer nedokázali dohodnout na uvolnění další splátky finanční pomoci pro obrovsky zadlužené Řecko, které je potřebuje k tomu, aby mohlo v červenci splatit dluhy 7,5 miliardy eur? Může začarovaný kruh spočívající v ponižujícím škemrání Řecka o další a další půjčku, aby mohlo splatit předchozí splatné půjčky, někdo rozetnout?
Otázkou je, zda „škemrání Řecka o peníze“ máme vnímat jako ponižující. Já to spíš vnímám jako řecký národní sport. Trochu jako smlouvání na arabském tržišti. Řekové si na tom založili docela obstojnou živnost. Řecko je nejčastěji zbankrotovaným státem historie. Jeho současné bankrotování tedy není vůbec nic nového.
Faktem je, že Mezinárodní měnový fond má nyní pravdu v tom, že řecký dluh je nesplatitelný. Jediná možnost, jak Řecko dostat do normálu, protože už je zase v recesi, je dluh odpustit.
Současně ale pravdu má i Německo, které tvrdí, že přeci není možné v eurozóně založit precedent, kdy někomu půjčíme, on odmítne splácet, tak mu to prostě odpustíme, zasponzorujeme ho a jedeme dál, jako by se nechumelilo. Jak k tomu přijdou Slováci, kteří jsou chudší než Řekové a měli by Řecko sponzorovat?
Jak z toho ven? Cesta je uprostřed obou přístupů: Je nutno Řecku dluhy odpustit, vyhlásit oficiálně jeho bankrot a vyhodit ho z eurozóny. Jenomže eurozóna není s něčím takovým kvůli svému obřímu egu svolná, protože nikdy nepřizná, že se rozpadla. A už vůbec nepřizná, že Řecko zničilo právě přijetí eura. Kdyby totiž Řekové euro nepřijali, nikdy by nedosáhli na tak nízké úroky jako s eurem, nikdy by se tedy nezadlužili tolik, a už dávno by i s nižším dluhem „regulérně“ zbankrotovali a dneska jeli s čistým štítem.
Dokud eurozóna nenechá Řecko jít, Řecko bude trpět. Eurozóna je ale jako peklo z té české pohádky: Co peklo schvátí, to už nenavrátí… Budiž to obrovské varování pro nás!
Psali jsme:
|
NAHÁ PRAVDA aneb Co nám neřekli o našich penězích a budoucnosti Ekonomové Šichtařová a Pikora ve svém bestselleru rozcupovávají mýty, které se na nás valí z médií.
* OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE
|
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
