Ke stému výročí vzniku Československa byly občas slyšet hlasy, že není co slavit, když tehdy založená republika už stejně neexistuje, a ta zbylá je – dle hlasu lidu – rozkradená a rozprodaná. Byly oprávněné?
Pokusím se to pojmout celé vážně, ale i s trochou nadsázky. Vždy je co oslavovat. Jak narozeniny, tak úmrtí. Česká republika existuje, a protože nespadla z nebe, je na místě zavzpomínat na minulost, na kořeny, ze kterých vyrostla. Oslavujeme přece i výročí mrtvých lidí, kteří sice už neexistují, ale stopa po nich zůstala.
Skeptické pohledy na stav naší země už byly zmíněny v první otázce. Ale je i dost těch, co tvrdí, že se máme nejlépe v historii, ale nevážíme si toho. Dá se to vůbec porovnávat?
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.



