_635695217773108099.JPG&id=73500)
Premiér Andrej Babiš byl americkým prezidentem pozván do Bílého domu, zatímco náš prezident Zeman stále čeká. Chci se zeptat, jestli si myslíte, že tím americká diplomacie něco naznačuje? A co můžeme od takové schůzky očekávat?
Tak první věc je, že o tom, kdo bude pozván, rozhodla americká strana. Podle mě byl pozván předseda vlády ze dvou důvodů. Zaprvé, protože vláda nese odpovědnost za zahraniční politiku České republiky a také tuto politiku představuje na jednáních jak Severoatlantické aliance, tak Evropské unie. Proto je lepší jednat s tím, kdo vše dělá, než s prezidentem republiky, který tuto pravomoc nemá. Protože pravomoc prezidenta republiky zastupovat stát v zahraničí je takzvaně kontrasignovaná - to znamená, že každé rozhodnutí prezidenta republiky potřebuje ke své platnosti podpis předsedy vlády, nebo jím pověřeného člena vlády. To je ústavní argument.
Druhý argument je argument politický. Prezident republiky Miloš Zeman je znám svými velmi vřelými vztahy k Číně a k Ruské federaci, což jsou postoje politicky deklarované. A samozřejmě ve Spojených státech je snazší i pro prezidenta Spojených států mluvit s někým, kdo nemá tuto pověst, než s někým, kdo tuto pověst má. Jinak mohou vznikat spekulace a dohady, proč zrovna prezident Zeman, když má nadstandardní vztahy jak s Ruskou federací, tak s Čínskou lidovou republikou. Podle mě to je válka pouhých dojmů, ale musíme to vzít vážně.
Takže myslíte, že je něco na tom, co prohlašoval prezident Miloš Zeman, který tvrdil, že se americká strana nechala slyšet, jak by nebylo vhodné, aby se sešli dva lidé, kteří jsou kritiky označováni za ruské agenty? Nedělalo by to dobrotu?
A co můžeme od setkání čekat? Podle mého názoru jsou tady tři velmi vážná témata. První je naše energetická bezpečnost - jak a od koho budeme získávat energii, což samozřejmě hraje roli i politicky a jedná se o téma, které zajímá jak americkou, tak českou stranu. Jde rovněž o dostavbu jaderné elektrárny v České republice. A je otázkou, kdo jí bude, nebo respektive nebude stavět, protože na tom také mají zájem Spojené státy americké a budou sondovat postoj České republiky. To je jedno téma.
Druhé téma se týká nukleární bezpečnosti. Všichni víme, které státy odstoupily od dohody s Íránem, uvalily na Írán velmi účinné sankce a Evropa se rozhodla setrvat u smlouvy a neodstoupit jako Spojené státy americké. A zájmem Američanů je, aby Evropa změnila svůj postoj. Myslím, že se jedná o další téma k diskuzi o evropském postoji k dohodě s Íránem a jak s Íránem dál, protože americká administrativa podobně jako stát Izrael vidí Írán jako hlavní nebezpečí a oni považují za správný krok odstoupit od té smlouvy o kontrole jaderného programu v Íránu. To je téma číslo dvě.
A téma číslo tři je otázka kybernetické bezpečnosti, která také vypukla v souvislosti s kauzou Huawei a v této otázce je také velmi důležité, jak bude k této otázce Česká republika konzultovat postoje. A vedle toho mohou být ještě různé další bilaterální otázky. A ty tři, které jsem zmínil, energetická bezpečnost, jaderná bezpečnost a kybernetická bezpečnost jsou podle mne otázky klíčové.
Psali jsme:
Jak se díváte na slova expremiéra Mirka Topolánka, který natvrdo napsal, že „zájmy Westinghouse v České republice musí být opravdu silné, když americká administrativa zve bolševika, agenta StB a kriminálníka v jedné osobě“?
To se mi zdá mimořádně silné. Jde o vnitropolitické vyjádření ex-premiéra Mirka Topolánka, ale Spojené státy americké zvou předsedu vlády a Andrej Babiš je plnohodnotným předsedou vlády, ať se to představitelům opozice líbí, nebo nelíbí. Je předsedou vlády a není možné nejednat s předsedou vlády. Stejně tak, když byl Mirek Topolánek předsedou vlády, tak nekádroval třeba bývalého premiéra Chorvatska, který měl potom velké problémy i s justicí. Nekádrovali jsme jiné státy, kdo je nebo není jejich premiérem a jedná se s premiérem vlády, protože vláda je legitimní a za vládu jedná předseda vlády. Proto se mi zdá vyjádření Mirka Topolánka nešťastné.
Chci se zeptat s vašimi zkušenostmi v zahraniční politice na Tomáše Petříčka, který je kritizován, že opakovaně vystupuje proti českým zájmům. Mají to údajně dokládat kauzy s Banderovci, venezuelským prozatímním prezidentem, jak tvrdí komunisté, a tak dále. Jak jeho politika vypadá z vašeho pohledu? Snaží se o prozápadní směřování, nebo se spíš přikláníte ke kritikům?
Petříček se snaží být velmi viditelným ministrem zahraničních věcí a také navazovat na tradici české zahraniční politiky, která se samozřejmě dotýkala otázky lidských práv. A zároveň ale také pokračuje česká debata na téma zahraniční politiky mezi politickými silami v České republice. Samozřejmě kritiku KSČM vnímám jako snahu komunistů se zviditelnit ať už před evropskými volbami nebo se zviditelnit celkově. Zdá se mi, že podobná kritika není na místě, protože o zahraniční politice konec konců rozhoduje vláda ve sboru a vláda je koaliční.
Takže bych v žádném případě nepovyšoval nějaké vnitro koaliční dohady na téma zahraniční politika, protože nakonec je rozhodována ve sboru. Samozřejmě – a bylo tomu tak v minulosti vždy - se řešily některé výroky ministra, prezidenta… a dělo se to i v dobách, kdy já byl ministr a prezident republiky byl Václav Klaus. Nakonec těch vážných rozhodnutí, kdy se rozhodlo o osudu České republiky a na příslušných fórech, kde se rozhoduje nebo spolurozhoduje, vystupuje vláda na základě usnesení, které se přijímá ve sboru.
Jak vy vnímáte smluvní spojení Francie a Německa?
Přečetl jsem si původní smlouvu - takzvanou smlouvu Elysejskou z roku 1963 a novou smlouvu z Cách a zjišťuji, že ty texty se od sebe neliší, což má tři důsledky. První důsledek je, že z ambiciózní reformy Evropské unie, které představil prezident Macron v září 2017 jako vizi Evropské unie a její transformaci, se do smlouvy nedostalo nic. To znamená, že Německo zřejmě řeklo Francii: Žádná reforma vašeho typu teď nepůjde, protože do té smlouvy nic z toho není vtěleno.
K jakému volebnímu výsledku směřuje ČSSD v příštích sněmovních volbách?Anketa
Jak naložit s džihádisty, kteří se chtějí vracet do Evropy?
Evropa je založena na osvědčených principech právního státu, to znamená, že Evropa musí bránit tomu, aby se dostávali zpátky ti, kdo ohrožují její bezpečnost. A to je tedy úkolem zpravodajských služeb a dalších orgánů k tomu povolaných, aby pečlivě prověřovali všechny, kteří žádají o návrat do Evropy - jestli jsou tím potenciálním rizikem, nebo nejsou. Samozřejmě problém je, že když je někdo občanem České republiky, tak přímo naše ústava říká, že mu nikdy nemůžeme bránit v návratu zpět. To platí ve všech státech světa.
Takže na to není jednoduchá odpověď, ale samozřejmě je to velký problém, protože tito lidé se dovolávají svého ústavního práva návratu do země, jejíž jsou občany. Musí se využít všech možných prostředků, aby společnost byla ochráněna před rizikem, které v sobě tyto osoby nesou. Nemůžeme to ústavně napsat, že některým zabráníme v návratu do vlasti, protože v tu chvíli se to může zneužít politicky a někdo se nebude moci vracet kvůli jakýmkoliv důvodům. I Česká republika má přibližně 23 tisíc lidí ve vězení a jsou mezi nimi i tací, kteří spáchali mimořádně závažné trestné činy a jak se s tím společnost a stát musí vypořádat, tak se musí vypořádat i s touto otázkou.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
