Migrační krize se stala tématem loňského roku. Když se s odstupem podíváme na její průběh, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu a v čem naopak evropské elity selhaly?

Evropská unie jako celek i jednotlivé státy nebyly připraveny na tak velkou vlnu uprchlíků. Ti přicházeli i v minulých letech, ale ne v takovém množství, a protože Evropská unie není federální stát jako Spojené státy nebo Austrálie, kde existuje federální ochrana hranic, vlna Evropu zastihla nepřipravenou. V roce 2016 bude proto nutné tento problém řešit. Na druhou stranu Evropa prokázala lidskost a humanitu vůči problému uprchlictví. Ať už to byla druhá světová válka nebo léta 1956 a 1968, demokratické státy v uprchlických krizích vždy ukázaly svoji vstřícnost a snažily se uprchlíkům pomoci.

Otázkou ale nyní je, jak řešit současné problémy. Na rozdíl od minulých krizí je problém uprchlictví trvalý, protože konflikt na Blízkém východě nebo demografické problémy Bangladéše či Pákistánu a severu Afriky budou pokračovat. Je tedy třeba možné i přehodnotit staré konvence, například tu o uprchlictví z roku 1951 apod. Evropa si kromě lidské stránky musí zhodnotit i otázku toho, co může zvládnout. Je to vidět už na postupu zemí jako Německo nebo Švédsko, které se napřed uprchlíkům naprosto otevřely, a nyní tento postoj přehodnocují.