Vypadá to, že imperiální politika, která je blíž přírodě, je opět na vzestupu, ať už z jakýchkoliv důvodů. To jste nedávno napsal ke konci svého Úhlu pohledu na serveru Lidovky.cz. Jak to myslíte?

Nic není dokonalé. Koloniální, silnější země si rozdělily svět, což odsuzujeme. Přesto však i nadále kolonialismus existuje, ale v jiné, zastřenější formě a přirozeně občas „vybublá“ na povrch. V demokratickém světě se definují a přikazují pravidla a nařízení, která se ale stávají nástrojem rozsáhlé byrokracie, což vždy v dějinách vedlo k rozpadu společnosti.

Západní svět je na tom ve vztahu k přírodě čím dál hůř. Vrhá se do virtuální reality a z většiny lidí se pomalu ale jistě stávají otroci sociálních sítí, internetu a mobilů, kde to všechno mají pořád u sebe. Přes tyto kanály se lidé již nyní dobře ovládají, dirigují a v brzkém budoucnu se budou i kontrolovat a usměrňovat. Každým dnem se oddalujeme od přírody, od její přirozené spontaneity a univerzálnosti, takže paradoxně v době kolonialismu byl svět podle doktríny antropologa a filozofa Clauda Lévi-Strausse a jeho binárních opozit, tedy příroda - kultura, k přírodě blíž. Jinými slovy, včera jsme k ní byli blíž než dnes nebo zítra.

Budoucnost vypadá uměle a vzdalujeme se přírodě více než kdy dříve. Kolonialismus byl sice zbídačováním lidí z méně rozvinutých zemí, ale vztah k přírodě byl tehdy celkem vstřícný.