Hynek Beran: Nastává bitva o Blaník

Na našich stránkách jsme popsali podrobně principy hospodářského tunelu, který byl na nás připravován. Už se ale o všem ví. Máme se ještě něčeho obávat?

Určitě ano. Ten scénář byl původně připravovaný tak, aby si jej nikdo nevšiml, a vláda pak musela konstatovat, že plníme závazky EU, se kterými se nedá nic dělat. Veřejnost protestující proti takovému postupu s podporou odborníků upozornila, že pozemky pro větrné developery nejsou v souladu se směrnicí RED III a závazky EU je možno naplnit korektním způsobem na jinak nepoužitelných pozemcích. Současně padají upozornění, že krom brutálního zásahu do naší krajiny jde vzhledem k cenovému i politickému vývoji v EU o plánovaný tunel, kde by bez příslibu peněz daňových poplatníků developeři nebyli schopni uspět na záporných cenách lipské burzy.

Jsme ale stále ve stavu, kdy se nikdo neomluvil, současná koalice stále ještě nevyslala jasný signál, že je s plány Lukáše Vlčka a jeho kolegů konec. Jde o velké peníze jako za solárních baronů, možná i větší. Předmětem je ale také rozsáhlejší, a v tomto případě nevratná, devastace krajiny. Protože nikdo zatím neodešel ani nebyl vyhozen, lze předpokládat, že developeři chtějí dále pokračovat v nátlaku, leckde i za cenu bezpráví úřadů vůči občanům v prostředí České republiky s relativně vysokou mírou korupce.

„Blesková válka“ připravená minulou koalicí tedy nevyšla, nyní se nějakým způsobem i mezi politiky přeskupují síly mezi těmi slušnými a těmi ovlivněnými, ale jsme stále před rozhodující bitvou, kdy se musíme takové invazi bránit a mít se na pozoru zejména proti urychleným nebo utajeným postupům na úrovni obecní i krajské.

Zmiňujete korupci, proč?

Ukažte mi normálního politika, který by chtěl stavět vedle hory Blaník větrná monstra, která ji převyšují, a garantovat zisk za něco takového z našich daní. Takový člověk by zcela zákonitě musel skončit v blázinci u docenta Chocholouška. To není normální.

Podle Transparency International (TI) je naše země na 39. místě ve světovém žebříčku korupce pod evropským průměrem. K tomu patří i politická kultura a veřejná diskuse při přidělování pozemků a příslibů peněz ze státního rozpočtu investorům do větrných parků. Pokud ten politik z nějakého důvodu tvrdí, že to takto „musíme udělat“, tedy dotáhnout ty větrné mapy a slíbit investorům peníze, musí být buďto v současném stavu diskuse velmi nevědomý, anebo mít jiný zájem, obvykle takový, se kterým se svým voličům ani nemůže svěřit.

Můžete zopakovat nejčastěji šířené dezinformace ohledně akceleračních zón?

První, zcela zásadní nepravda, je vydávání užitečných ploch za „jinak nepoužitelné“, jak stanoví směrnice RED III. Nejčastěji užívaná lež je ta, že to mají být vymezené zóny pro větrné parky tam, kde fouká vítr, a že je to nařízeno z Bruselu. Na mapách, které kolují, kompletně schází vyznačení neužitečné plochy. Naopak tam s velkou arogancí prohlašují, že veškerá zákonem nechráněná plocha je akcelerační zóna pro developery. Plocha, která není zákonem chráněna, není neužitečná, a už vůbec „jinak nepoužitelná“. Chodíme tam třeba na procházku, pasou se tam zvířata, chodíme tam na houby. Není to skládka nebo odkaliště. Tedy ty mapy, co visí na webu, určitě odpovídají zadání developerů a možná té korumpované nebo zcela nevědomé části politické scény, ale určitě neodpovídají zadání z Bruselu.

Druhá nepravda: Když nedáme developerům peníze, nedostaneme devět miliard z Bruselu. Také výmysl, ty peníze dostaneme pouze za vymezení zón, nikoli za tunel na státní rozpočet. A nejlépe se vymezují zóny v souladu s bruselskou legislativou. Představte si, že by někdo žaloval Českou republiku pro neoprávněnou a klientelistickou implementaci směrnice RED III. Pak bychom riskovali, že těch devět miliard budeme vracet, a jako pokutu ještě jednou k tomu, tedy 18 miliard.

Třetí nepravda: musejí to být větrné parky. Opět omyl, počítají se solární a větrné zdroje. Za fotovoltaiky na skládce je také bod. Na zemědělské půdě je to ale proti pravidlům směrnice RED III, pokud by jim někdo sliboval další peníze za solární panely na poli jako před 15 lety, je to v podstatě zase další akt zlodějiny a půdní devastace.

Kde je podle vás ona pomyslná dělicí čára?

Závazky v EU skutečně existují a někdo je záměrně přehnal. Ale máme poměrně jednoduchou možnost je splnit, možná i překročit, neničit si u toho krajinu a nenechat se okrást jako solárními barony, na to doplatili i ti ve městech.

Jedna půlka našich představitelů poté, co se vzpamatovali po volbách, volá po tom, aby se vše udělalo tím způsobem, jak to Brusel ukládá. S tím není po stránce technické ani organizační žádný problém. Druhá část politického spektra ale stále tvrdí, že musíme nelegální plán minulé koalice dotáhnout a u toho „zmírňovat následky“, tedy například dávat vrtule 700 metrů od domu namísto 500. Je možné, že byli chvíli ve vleku úředníků nebo lobbistů z minula, to je ten lepší případ.

Ptal bych se těchto politiků, kde na to přišli, že to musí být vrtule před našim domem, a ne třeba fotovoltaika ve zrušené továrně a k tomu třeba i menší větrný zdroj. Pokud k tomu mají nějaký důvod, určitě jej rádi vysvětlí. Účelem takovýchto a podobných rozhovorů a populárních článků je naučit čtenáře, jak a na co se mají ptát a aby se takovéto debaty nebáli a měli také základní informace. Ony ty důvody pro větrný tunel, krom záměru na něm vydělat, totiž v evropské legislativě ani v našich závazcích EU prakticky neexistují. Důvodem, abychom českou krajinu kvůli tomu zmanipulovanou legislativou předělali na „neužitečné plochy“, už vůbec ne. Po osázení větrníky z nich zcela jistě ty neužitečné plochy budou, bez ohledu na to, co na nich bylo nebo žilo a rostlo před tím.

Jak mohou občané poznat seriózního politika od podezřelého z korupce?

Jednoduše. Podle toho, kterou má v ruce mapu. Slušný má ty neužitečné plochy, nevědomý nebo zkorumpovaný stále ty větrné mapy, které k vám ve skutečnosti nese, aby projednal „kompromis“ mezi vašimi právy, lépe řečeno mírou jejich nezákonného porušení, a zájmy investora.

Slušný poslanec vám také nemůže vykládat, že neumí změnit zákon. Vždyť je to jeho práce, na to je zvolený a za to ho také platíme. Umět by to měl v každém případě, a dokonce je to právě on, kdo má zákonné právo podávat návrhy. Pak je namístě se dotázat, kdo mu toto zakazuje a omezuje tím i práva jeho voličů ve prospěch někoho jiného.

Na úrovni kraje vám nebude slušný politik, hejtman, zastupitel nebo i úředník, tvrdit, že dostal nějakou mapu příkazem z Prahy, která je nařízena z Bruselu, a že na základě této mapy bude u vás developer pod okny ve státním zájmu stavět a on s vámi o tom nebude vůbec jednat.

A na úrovni obce bude starosta podepisovat netransparentní smlouvy nebo memoranda s developery, o kterých mnohdy ani nic netuší, a vymlouvat se, že těch pár korun „držhubného“, spojené se snížením kvality života i ceny nemovitostí lidí v obci žijících, je tím správným obecním přínosem.

Jak se má obyčejný občan nebo obec chovat, když o takovém projektu jedná?

Když jste k takovémuto jednání o akcelerační zóně, ať už podvržené a zatím neschválené nebo i zmanipulováním evropské legislativy ustanovené, může být vaše jednání chápáno tak, že jste zmanipulovanou legislativu přijali za svou a že diskutujete pouze o konkrétních podmínkách jejího uplatnění. Představte si, že by se vám někdo neoprávněně nastěhoval do domu, a vy se pak dostavili k jednání, kde bude mít kuchyňskou linku. Nakonec vám budou tvrdit, že jste s ním takto užívání svého domu plánovali.

Například se budete dohadovat, že nebude vrtule stát 500 metrů od vašeho domu, ale třeba 700 nebo i tisíc metrů, ale vy ji tam nechcete vůbec. Pouhá vaše přítomnost, i se všemi protesty, může být protistranou vyložena tak, že jste se dostavili na jednání o umístění větrníku u vašeho domu nebo obecního katastru a „demokraticky“ se účastnili diskuse s investorem, jak to bude daleko. Ale máme možnost uvést ve svém písemném prohlášení nebo u svého podpisu zásadní nesouhlas v asi takovémto znění:

Byl(a) jsem pozván(a) na jednání, jehož smyslem a cílem bylo, aby Česká republika splnila svoje závazky v EU. Protože však toto jednání nebylo o nepotřebných plochách, jak stanovují v Evropě, ale o plochách užitečných, kde mi to bude vadit, protestuji, aby tam bylo něco umísťováno VŮBEC a považuji takovýto další postup za nezákonný.
K jednání o vymezování akceleračních zón nás nikdo nezval, nikdo se nás na nic neptal, nepotřebné plochy nikdo nepřezkoumával a chtějí nás proti naší vůli přinutit, abychom souhlasili s výstavbou na pozemcích, které k tomu nejsou Evropskou unií a jejími zákony určeny, anebo nám tam stavěli větrné parky násilím proti naší vůli. Takovýto postup považujeme také za nezákonný.
Uvedeným jednáním se cítíme ohroženi. Zdravotní důsledky větrných elektráren nejsou řádně vyzkoumány, ve světě se objevují varování o vibracích, hluku, infrazvukech a stroboskopickém efektu a jejich důsledcích na zdraví a zdravý život včetně zdravého vývoje našich dětí. Blízkost větrné elektrárny také snižuje hodnotu našeho nemovitého majetku a rozvrací naše právo na klidný a harmonický život. Cítíme se tímto jednáním, které považujeme za nezákonné, ohroženi na zdraví i na životních hodnotách a majetkově poškozeni.

Po tomto úvodu, kterým je potřeba jednání začít, se už můžete bavit v podstatě o čemkoli, protože je jasné, že se o vzdálenosti od vašich dveří nebavíte dobrovolně. Není nutno dbát na právně „učené“ formule, ale svými slovy vyjádřit, s čím a proč nesouhlasíte, stačí normální srozumitelnou řečí. A hlavně doložitelným způsobem pro případ dalšího vedení sporu, tedy písemně nebo elektronickým záznamem.

Hlavně pak nepodepisujte, že jste se na něčem dohodli, i když vám budou přátelsky říkat, „že je to jen formalita“. Ke jménu a podpisu je v takovém případě potřeba uvést: účastnil(a) jsem se a nesouhlasím, to je také ta správná formalita.