Samozřejmě veškeré debaty se točí kolem působení prezidenta Zemana, přesto se pojďme podívat na to, jak situace, která začala návštěvou dalajlámy, přes kauzu „Brady“ a alternativní oslavu 28. října, může změnit pozice jednotlivých stran. Jak se nám to české „kdo, s kým, proti komu, za kolik“ přeskupilo?
Na profilu všech událostí se jako první ukazuje, že na čele všech uskupení zůstávají stejní lidé. Ani na levici, ani na pravici nejsou schopni vstřebávat mladší tváře. Snad nejdál se dostali lidovci, kam nastoupila nová parta, ale všichni ostatní jedou postaru. Okoukané tváře, které dělaly Staroměstské náměstí, se dostávají ke hraně svých možností. Jediné, co je drží pořád na živu, je Česká televize. Kdyby neměli veřejnoprávní sdělovací prostředky, jejich schopnosti mobilizovat lidi v podstatě vyčpěly. To samé ale platí i pro levici. Levice má navíc smůlu v tom, že se koncentrovala na Miloše Zemana, a pokud se pravicovým pravdoláskařským seskupením podaří Miloše Zemana svrhnout, ať už jakýmkoli způsobem, třeba že ho unaví, otráví, že odejde i sám, náhradníka si nepřipravuje. U pravice vidíme, že v případě neúspěchu kampaně Michala Horáčka může nastoupit řada dalších figur. Někdo jiný, kdo by byl přijatelný pro středolevý elektorát jako celek, ale neexistuje. Potřeba středolevých uskupení bránit Zemana je tím mnohem výraznější, než se zdá na první pohled, protože není v této chvíli za něj náhrada a není ani připravována.
Druhá věc je v podstatě programová vyčpělost konfrontace. Že se problémy soustřeďují na zahraniční politiku, není masově přitažlivé téma. Mobilizační síla je nižší. V podstatě všemu jen nahrávají neuvážená prohlášení prezidenta, na která lidé reagují. Na zahraničněpolitická témata typu bojme se Číny se velké množství voličů získat nedá.
Vypadá to, že za prezidentem v podstatě stojí, s nadsázkou řečeno, Tomio Okamura a komunisté. To se tedy dá chápat podle vás i pozitivně, protože zatím nikdo nechystá za pana prezidenta Miloše Zemana náhradu?
Středolevé spektrum od něj neodstoupí, protože nemá náhradu, ale to neznamená, že akceptuje všechny jeho výstřelky. To ani náhodou. Je to podmíněná garance, a jak se říká, volba menšího zla. Zemanovo okolí si musí dát velký pozor, aby neotrávilo středolevého voliče příliš. Existuje velké riziko. Reakcí může být i situace, kterou jsme zažili teď v krajských a senátních volbách, že lidé nepřijdou volit.
Vy jste hovořil o osobnostech, které vystupovaly na Staroměstském náměstí 28. října, ve smyslu, že se „dostávají ke hraně svých možností“. Přesto například Petr Gazdík jako by se stával spíš rostoucí politickou hvězdou a Daniel Herman určitě sklízí ovace liberálně-pravicových kruhů. Vy si tedy nemyslíte, že by oba pány čekala zářná politická budoucnost?
Čeká je zářná budoucnost tehdy, pokud se za nimi sjednotí skupiny, které jsou označovány jako pražská kavárna nebo pravdoláskařské. Jde o to, že musejí získat i sdělovací prostředky a mít i finanční prostředky. Abyste udělala velkou kampaň, potřebujete mediální agentury, které umějí pracovat s tištěnými materiály včetně novin a ovládnout Facebook a další sociální sítě. Na první pohled to vypadá jako snadná věc, ale ve skutečnosti jsou za tím velké investice. U Hermana je trochu problémem příliš velké pochopení pro katolické sjednocování Evropy. Gazdík je osobnost bez tématu, ale může se samozřejmě vyprofilovat.
Fotogalerie: - Tisíce lidí proti Zemanovi
Velmi zajímavě se teď chová vicepremiér Andrej Babiš. Na Hradě se neukázal, na Staroměstské náměstí nepřišel…
Odjel na dovolenou. Kdo uteče, vyhraje. Je to velmi nehezké. Nedocenil ani 28. října, ani to, že když je příteli těžko, má se mu pomoct. Zatím se tvářil jako spojenec Miloše Zemana, čerpal výhody, ale když Zeman potřebuje pomoct, přestane existovat. To velký politik nedělá. To je selhání celého jeho okolí. Podívejte se na ANO, někteří jsou prozemanovští, někteří protizemanovští, další neutrální. Neumějí zaujmout politické stanovisko. Hnutí složené z jedinců, které spojuje akorát vztah k osobní kariéře. Společným jmenovatelem je kariérní individualismus, ne program.
Ještě jednu věc je potřeba zdůraznit. Dědictvím polistopadových dnů je i to, že v politice hrají přehnanou roli symboly. Význam prezidentské funkce je mnohem nižší, než je kapitál, který se do sporu o Hrad vkládá. Tato skutečnost je nedoceněná.
Psali jsme:
Pane profesore, a kam se nám ztratil Miroslav Kalousek?
(smích) Miroslav Kalousek se nám ztrácí… Ztrácí v propadlišti dějin. To už jsou všechno rozehraná témata, která jdou mimo něj. Mluvili jsme o tom už posledně, že řada lidí z topky už může vidět větší hodnotu v tradici, tedy v KDU-ČSL, než v personách, jako jsou kníže a Mirek Kalousek. Tento pohyb je relativně přirozený a za sebe doplňuji, že přichází později, než jsem se domníval.
Předseda komunistů a místopředseda sněmovny Vojtěch Filip vyzývá ministra kultury Daniela Hermana k rezignaci, Herman to považuje za snahu KSČM zviditelňovat se za každou cenu. Je to jen snaha o zviditelnění?
Myslím si, že je to pro komunisty normální politický boj.
Do dění nám každopádně vstupují umělci: Vojtěch Dyk a Jiří Bartoška varují před ohrožením našich svobod a znovu před posunem na Východ. Je to správné, či přehnané? Česká divadla „se chtějí otevřít svobodnému dialogu“ a také varují před tím samým. Mají čeští angažovaní umělci reálnou sílu, nebo jen zneužívají mediální prostor?
Vzpoura, kterou máme za sebou, má smysl, pokud půjde o tzv. permanentní revoluci. Musíte ji táhnout, gradovat aktivity. V tom je komicko-tragická charakteristika Staroměstského náměstí, které je, pokud jde o množství lidí, obrovským úspěchem, pokud jde o samotný průběh akce na hraně debaklu. Navazovat na ni bude relativně obtížné. Musejí se chlapci na pravici otřepat, tvářit se, jako by se nic nestalo, a najít si rychle, rychle nějaké nové téma. Revoluce musí být permanentní, musí znovu udělat „pochod na Prahu“, jinak to celé ztrácí smysl.
Nevím, do jaké míry režie v televizi šidila, ale na Staroměstském náměstí jsem viděl záběry na lidi mladší a střední generace. Sociálním sítím je potřeba dát nějakou hierarchii a tu poskytuje ten, kdo se tváří věrohodně, a tím jsou veřejnoprávní sdělovací prostředky. Když budou pětkrát denně opakovat, kde se jaké shromáždění konalo, tak se to dozvědí i lidé „z horní dolní“ a najednou přijdou.
Vy jste v médiích už připustil, že je možné, že by došlo ke svržení prezidenta Zemana. Ovšem pokud se o tom začne mluvit, a znovu odvozuji z vašich slov, tím je menší pravděpodobnost, že se předpoklad naplní. Myslíte si, že se zvednou jeho příznivci, o kterých teď moc slyšet není?
První důležitá věc je, že si musejí uvědomit, že nebezpečí existuje. Nemyslím si, že se to stane, protože pravice to neumí… Ale může jim někdo zvenku poradit. Řekněme, pučistická internacionála umí komunikovat přes hranice. Když se podíváme na politické spektrum, videoklipy, tribunu Staroměstského náměstí, nevidím jedinou tvář, která by něco podobného dokázala. Ale jak říkám, mohou si nechat poradit a je hned několik tváří, které by mohly být ochotné do toho jít. I když Miloš Zeman vykazuje obrovskou odolnost vůči sdělovacím prostředkům, únava se dostaví. Poslouchat, co o něm díky České televizi vypráví polovina republiky, není vůbec příjemné. Je možné, že i na to se hraje.
Ještě se vrátím zpět k vašim slovům. Proč byla akce na Staroměstském náměstí na hraně debaklu?
Neobjevily se nové tváře. Kultura manifestace nebyla mobilizační a dá se na ni velmi těžko navazovat. Michalovi Horáčkovi se to evidentně nepovedlo. Vy jste upozorňovala na Gazdíka, ale kde byly výzvy k nějakému kroku dál? Budeme se modlit a mít rádi strýčka z Kanady. Fajn, ale co dál?
Co se může stát 17. listopadu, na který se nyní čeká? Jak předpokládáte, že bude probíhat?
Upřímně řečeno, nechce se mi předpokládat. Já nikomu opravdu nechci radit, ať si to vymyslí sami. Po Staromáku teď mají ve štábech trochu těžkou hlavu, ať přemýšlejí.
Tak atmosféru vodních děl snad můžeme vyloučit…
Mohu odpověď zobecnit. Když se podíváte do manuálu barevné revoluce, jasně najdete: mladá děvčata v bílých halenkách do čela demonstrace. Na kamerách musí být vidět, jak jsou zraněná. To mobilizuje. Vyprovokovat konfrontaci je smyslem manifestací. Jinou logiku to nemá.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
