Vzpomeňte prosím na vaše mládí, které přetnula světová válka…
Během války jsem byl studentem druhého ročníku veteriny. Když přišli Němci, zavřeli vysoké školy. Já jsem nikdy neměl žádnou hodnost, ani jsem hodnosti nevyhledával. Pro mne tehdy Němci představovali opravdové nepřátele, kteří mne donutili schovávat se v lese a zapojit se do odboje. Doufám, že dnešní mladí lidé už nikdy nebudou mít podobné problémy, nikdy se nebudou zabývat takovými situacemi, aby udrželi svoji svobodu…
Co s nenávistí, která o válce i po ní panuje mezi lidmi, mezi jednotlivými národy?
Během války jsem založil humoristické hnutí, vytvořili jsme vlastní noviny, publikovali jsme karikatury na to, co v té době Němci dělali. Tehdy jsem úplně změnil své profesní směřování. To vše vzbudilo mou hlubokou nenávist k Německu a Němcům. Přeji si, aby navzdory všemu, co nám historie ukázala, tato nenávist v Evropské unii již neexistovala a všechny státy byly schopny mezi sebou spolupracovat. Doufám, že česká vláda udělá vše pro to, aby se udržela svoboda.
Když Němci překročili belgickou hranici, byla to velká porážka pro všechny ostatní. Dnes Česká republika a Belgie jsou součástí jedné Evropy. A my jakožto Evropané máme povinnost si rozumět. Můžete počítat s podporou Evropy a doufám, že všechny země budou postupovat tak, aby mladí lidé mohli studovat a nebyli nezaměstnaní a aby jejich život byl šťastný.
Věděl jste tehdy jako mladý člověk něco o Československu? A jak se vám na něj pak změnil pohled?
Když jsem byl mladý, tak jsem Československo téměř neznal. Tehdy to bylo pro nás něco podivného. Věděli jsme, že je to země nacházející se ve východní Evropě. Představovali jsme si, že tady bude žít zcela jiné obyvatelstvo, zcela odlišné povahy, než jsme my. Dnes, když jsem měl možnost tuto nádhernou zemi poznat, vím, že je to všechno jinak. Velmi si cením zdejších obyvatel a jsem velmi rád, že jsem ve svém věku mohl tuto zemi navštívit a poznat. A řekl bych, že bylo načase…
Určitě máte řadu vzpomínek z Belgického Konga a Urundi, kde jste léta působil coby koloniální úředník…
Ve Rwandě jsem poznal občanskou válku, která byla strašná. V Kigali bylo zabito deset našich vojáků. Za to byla obviňována Francie, protože podporovala druhou stranu konfliktu. Dříve tam bylo království. A když proběhla občanská válka mezi Tutsii a Huty, tak to bylo strašné. Tutsiové byli silnější. Bývalá Ruanda-Urundi. Tam se u moci vystřídaly kmeny, které byly i jiného náboženského zaměření. Všechny aktivity, které jsme tam podnikali, byly prakticky zničeny. Nakonec jsme byli evakuováni. A přišli jsme o Kongo i Rwandu. Musel jsem se vrátit do Belgie, kde mi už předchozí univerzitní studia nebyla k ničemu.
Jako odreagování jsem se pustil do galeristiky. Ostatně k tomu jsem měl blízko, s karikaturami jsem pracoval již při obsazení naší země hitlerovským Německem. Ona ta karikatura vám řekne během krátké chvíle více než obsáhlý článek. A když se to šikovně spojí, úspěch je skoro zaručen! Teď v mém pokročilém věku jsem se ale galerií zbavil. Ale – jak vidíte – tužkou stále vládnu…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
